Vysněný telefon podle redakce Svět Androida
Jan Dolejš
Představte si, že vás ráno probudí zvonek od vašich dveří a před nimi stojí sám šéf mobilní divize Samsungu, Jong-Kyun Shin, který na vás bez představení spustí: “Kdybyste si měl navrhnout svůj vysněný telefon, jaký by byl?”. Přesně do této situace se v dnešním článku vžijeme a zkusíme si povědět, jak by mohl vypadat ideální telefon, kdyby výrobci mobilních telefonů aspoň jednou dali na nás, zákazníky. Jistě, můžeme si přát telefon, který uvaří kafe, napíše za nás test z diferenciálních rovnic a vůbec se jeho schopnosti přiblíží Aladinově lampě. My se ale zkusíme držet při zemi a spíše se pokusit skloubit dostupné komponenty na trhu do jednoho ideálního zařízení.
Větší úhlopříčka ≠ lepší telefon
Okolo nás jsou dvě věci, které neustále rostou – nespokojenost s naší politickou scénou a úhlopříčky displejů mobilních telefonů. Politiku nechme stranou a zaměřme se na displeje telefonů, které dnes tvoří největší plochu celého zařízení, a tak displej určuje mimo jiné také velikost telefonu. I když se lidské ruce nijak zásadně nezvětšují, dotykový displej, který slouží dnes také k ovládání přístroje, stále roste. Pracovní plocha je větší, vejde se na ni více věcí a při prohlížení filmů tento fakt jistě oceníme, ale tím pozitiva končí. Již z názvu mobilní přístroj cítíme, že i přes veškeré dovednosti zařízení by měla zůstat jeho mobilita a schopnost vměstnat se do kapsy oděvu. To už s přístrojem, jehož displej překračuje hranici 5″, není jednoduché. A druhá zásadní věc – za dobu, co se mobilní přístroje staly naším každodenním společníkem, jsme si zvykli na ovládání přístroje jednou rukou. Kdo ovšem nemá medvědí tlapy, nemůže tuto podmínku s “velkým” telefonem splnit.
A jaká je naše představa?
I když naším výběrem samozřejmě nadzvedneme ze židle určitou část čtenářů, volíme úhlopříčku v rozmezí 4 a 4,5 palce. Jsme totiž přesvědčeni, že menší úhlopříčka 4 palců nenabídne takové pohodlí při sledování obsahu na displeji a ani ovládání není procházka růžovým sadem. Naopak telefony větší než 4,5 palce už znemožňují ovládání jednou rukou a ovládat telefon vždy s použitím druhé ruky může být v určitých situacích otravné. Než se někdo dotáže, proč jsme zvolili rozmezí úhlopříček a ne jeden rozměr, odpovíme – uživatel, jehož ruka odpovídá asijskému standardu, zvolí úhlopříčku 4 palců, naopak člověk s integrovanými hrably na sníh sáhne po úhlopříčce kolem 4,5 palce. Člověk standardního vzrůstu zvolí 4,3″, což je podle našeho názoru ideální kompromis mezi velkou pracovní plochou a pohodlným ovládáním. Člověk totiž ještě dokáže palcem vymést každý kout displeje.
Jakub Kárník
S rozlišením roste jemnost displeje, ale někdy zbytečně
Ostře sledovaným parametrem při výběru telefonu zůstává kromě velikosti displeje také jeho rozlišení. A není se čemu divit. Vhodný výběr rozlišení totiž zlepší ostrost a čitelnost displeje. S vyšším počtem pixelů na konstantní ploše se zvyšuje jeho jemnost a při dostatečně velké hodnotě tohoto parametru již lidské oko nedokáže spatřit rastr a rozpoznat jednotlivé pixely. To je ideální stav. Při dalším zvyšování rozlišení již oko tuto snahu výrobců příliš neocení, protože se obraz bude zdát lidskému oku téměř stejný, proto není nutné zvyšovat rozlišení do nekonečna. Nic tím nezískáme, spíše naopak – s vyšším počtem pixelů rostou nároky na výkon zařízení.
A jaká je naše představa?
Jelikož jsme v předchozím bodu volili úhlopříčku 4 – 4,5″, jeví se nám jako optimální HD rozlišení, tedy něco okolo 1280 × 720 pixelů. U úhlopříčky 4 palců bychom se možná ještě spokojili s qHD rozlišením (960 × 540 pixelů), ale má to být náš vysněný telefon, tak proč dělat kompromisy, že? Tvrdí se, že lidské oko je ze vzdálenosti, ze které displej telefonu běžně sledujeme, schopno rozlišit jemnost 300 ppi a větší jemnost již téměř nic nepřinese. V případě úhlopříčky 4,3 palce a HD rozlišení činí jemnost displeje 342 ppi, takže dopřejeme očím dostatečný luxus v podobě nerozpoznatelného rastru a výborné ostrosti. Nad Full HD rozlišením pro zadanou úhlopříčku jsme ani neuvažovali, nic kromě větších nároků na systémové prostředky by to nepřineslo.
Super AMOLED, Super LCD nebo jiné kvalitní TFT?
Volba technologie displeje je poměrně důležitá, neboť určuje, jak budou jednotlivé pixely na naší obrazovce osvětleny a obarveny. Dlouhou dobu vedl Samsung se svými Super AMOLED displeji, které staví na technologii OLED, díky čemuž vynikají především ve skvělém podání černé (pixely totiž při černé na rozdíl od LCD vůbec nesvítí) a dobrou čitelností na slunci. Na paty jim ale začala tvrdě šlapat společnost HTC se svými Super LCD displeji, které zejména ve druhé generaci přinesly skvělé podání barev (subjektivně o něco lepší než u Super AMOLEDů) a taktéž dobrou čitelnost na slunci. Pozadu nezůstává ani společnost Sony se svým vylepšeným TFT displejem, který dostal několik technologií používaných v televizorech od této společnosti.
A jaká je naše představa?
Mohli bychom chtít samozřejmě skloubit skvělou černou OLED displejů s výbornými barvami Super LCD, ale to je technicky zatím nemožné. Jako zákazník se tak budeme muset rozhodnout a rovnou prozradíme, že chybu neuděláme ani v jednom případě. Za nás je tedy nerozhodně, zda vybereme Super AMOLED či Super LCD.
Tvrzená skla jsou skvělá, ale nikoliv dokonalá
Vzpomínáte na dobu rezistivních displejů, kdy byla vrchní vrstva displeje měkká a poškrábání bylo takřka na denním pořádku? Ty doby jsou naštěstí pryč a každý lepší telefon s kapacitním displejem (a řada Galaxy Note) je opatřen tvrzeným sklem, které do jisté míry brání poškrábání. Má to ovšem háček. I když jsme výrobci telefonů a propagátory těchto tvrzených skel přímo bombardováni videi, jak lze po displeji přejíždět nožem bez větších následků (nebojte se tento trik ukázat i technicky neznalým kamarádům v hospodě, budete cool), není to úplně tak dokonalé, jak by se mohlo zdát. Téměř každý uživatel nám dá za pravdu, že i když je jeho displej vybaven tvrzeným sklem, dříve nebo později se na displeji nějaký ten škrábanec objeví. Jak to, když bratr Horsta Fuchse od HTC ve videu prezentuje, že ani nůž displeji neublíží? Na to je jednoduchá odpověď – kov má menší tvrdost než tvrzené sklo, a tak poškrábání nehrozí. Kolem nás jsou však zákeřnější materiály a zejména určité částečky v prachu a písku mohou mít podobnou či větší tvrdost než výše zmíněná skla a dokážou tak displej poškrábat i při nošení v kapse.
Jan TipmannA jaká je naše představa?
Zde toho příliš nevykouzlíme. Mohli bychom si samozřejmě přát potáhnout náš přístroj nezničitelným sklem, které nosívá na hodinkách Agent 007, ale budeme se muset spokojit s tím, co nabízejí výrobci. Jedním z nejznámějších je Gorilla Glass, které najdeme ve většině přístrojů. A i když se za nějaký ten čas škrábanec jistě objeví, jsme přesvědčeni, že když nebudeme telefon vystavovat příliš agresivnímu prostředí a v kapse nosíme telefon v pouzdře, dá se životnost přístroje (2-3 roky) přežít bez významnějších vrypů do displeje. Uživatel se může rozhodnout také pro ochrannou fólii, ale ta většinou kazí design telefonu a do určité míry i pohodlnost při ovládání. Zde záleží na uživateli, jak se rozhodne, fólie ale rozhodně nejsou nutností a ani my ji na svůj vysněný telefon neumístíme.
Unibody konstrukce je sexy
Unibody konstrukce je tvořena z největší části jedním kusem materiálu, čímž odpadá mechanické poškozování rozebíratelných částí a přechodů. Celková konstrukce je tak pevnější, nevydává nepříjemné zvuky při namáhání a vypadá prostě skvěle. Nevýhodou tohoto řešení je fakt, že přístroj jen tak nerozeberete a nevyměníte si například baterii. Ale to nás nyní netrápí, neboť my nechceme mít vysněný telefon, který budeme muset každý den několikrát rozebírat. Důležitý je také materiál, ze kterého je přístroj zhotoven. Může to být nějaký druh “běžného” plastu, který používá například Samsung či Huawei, může to být probarvený polykarbonát jako v přístrojích od HTC či Nokie nebo kov a sklo (Apple a Sony).
A jaká je naše představa?
Výběr není jednoduchý a bude se určitě velmi lišit u každého člověka. Nejhorší volbou se nám zdá běžný plast, který je sice měkký a pružný a vydrží teoreticky hodně ran, přístroj však na omak působí jako nějaká maketa. Naopak kombinace kovu a skla navodí pocit luxusního zboží, které nám ale po pádu telefonu na zem rozhodně nepoděkuje. Jako kompromis tak vidíme probarvený polykarbonát, který je na dotek příjemný, uživatel z něj má dobrý pocit a navíc přežije i nešetrné zacházení (díky probarvení nejsou škrábance tolik vidět). Navíc bude telefon lehčí, než kdybychom použili kov a sklo. Nepohrdli bychom ani voděodolností a jsme smířeni s tím, že by každý konektor musel být vybaven krytkou.
Výkonu není nikdy dost, ale dnes již dostatek
I když se výrobci stále předhání, kdo urve větší číslo v nejrůznějších benchmarcích a testovacích programech, položme si jednoduchou otázkou – využijeme takový výkon v praxi? Ne. Nás především zajímá, jak si přístroj poradí s plynulým chodem systému při více běžících aplikací zároveň, jak mu půjde přehrávání filmů, prohlížení webových stránek a v neposlední řadě také hraní her. Stejně bychom se mohli zeptat také na počet jader, ale je pravda, že 4 jádra bychom mohli využít v budoucnu, kdy se programátoři lépe naučí využívat paralelismus.
Adam KurfürstA jaká je naše představa?
Jsme přesvědčeni, že současná řešení nabízejí dostatek výkonu. Trochu nás ovšem znepokojuje fakt, že výrobci často pro překonání konkurence sáhnou k jednoduchému, ale nepraktickému řešení – zvyšování frekvence u svých čipů. To vede k vyšší spotřebě zařízení a také více vyzářeného tepla. Do našeho zařízení bychom nejraději umístili úsporné čtyřjádro s rozumnou frekvencí kolem 1,2 GHz a pokročilým výrobním procesem, který by měl snížit vyzařované teplo a spotřebu. Tuto podmínku by mohly splnit čipy Nvidia Tegra 4, nová řada Snapdragonů 800 či nový Exynos od Samsungu. Chybět by neměla ani 2GB vnitřní paměť, aby se spuštěné aplikace vešly, a dostatečně výkonný grafický čip pro dnešní moderní tituly. Dnešní vlajkové lodě však s tímto nemívají problém.
Vnitřní paměť co největší, slot na MicroSD by neměl chybět
Velikosti vnitřních pamětí u TOP modelů se pohybují v desítkách GB, což je hodnota, která většině uživatelů stačí. Přesto se mezi námi najdou uživatelé, kteří používají telefony jako přenosný pevný disk a ani tato hodnota jim stačit nemusí, proto výrobci osazují své přístroje také MicroSD kartami, díky kterým lze paměť navýšit. Paměťové karty mohou též sloužit k jednoduchému sdílení dat mezi zařízeními – než přístroj k něčemu připojovat, vyjmeme kartu, vložíme do druhého zařízení a je to. Je však potřeba brát na paměti, že rychlost vnitřního úložiště bývá rychlejší než paměťové karty, takže by paměťová karta měla být spíše bonus k velkému internímu úložišti.
A jaká je naše představa?
Zde celkem sympatizujeme se společností Samsung, která své TOP modely osadí 32GB vnitřní pamětí, ale stále nezapomene na slot pro paměťovou kartu. Pro náročnější uživatele by mohla existovat také 64GB varianta našeho vysněného modelu.
Fotoaparáty na hranici maxima
S fotoaparáty v mobilních telefonech je to dobré i špatné. Dobré je to v případě, že si uvědomíme, jak velkou optiku a čip můžeme do zařízení umístit. Z tohoto pohledu dokážou dnešní přístroje vykouzlit opravdu dobré fotky, pokud jsou nám nakloněny světelné podmínky. Špatné je to z pohledu běžných zákazníků, kteří určují kvalitu fotoaparátu podle počtu megapixelů, kterým disponuje. Toho bohužel využívají výrobci a snaží se do svých zařízení dostat fotoaparáty s co nejvíce megapixely. To může mít ale na kvalitu fotografií spíše negativní dopad, neboť fyzická velikost snímače je daleko menší než u kompaktů či zrcadlovek, což znamená, že velikost pixelů je menší a dokážou tak zachytit méně světla (informací).
A jaká je naše představa?
Na pixely příliš nároční nejsme a spokojili bychom se klidně i s 8 MPx, což je naprosto dostačující hodnota. Daleko důležitější je kvalita a velikost snímače. Můžeme ale říci, že dnešní foto-telefony (Samsung Galaxy S III, One X, iPhone 5) nabízejí na možnosti mobilních telefonů skutečně kvalitní fotografie. Nesmí samozřejmě chybět ani možnost natáčení Full HD videa a velice by se nám líbila možnost HDR módu. Rychlá uzávěrka se pak hodí v případě pořizování akčních momentek.
Baterie – kámen úrazu
Dnešní smartphony nabízejí takové možnost, že se zanedlouho dočkáme laserových ukazovátek, holografického promítání a dalších sci-fi věcí, ale stále jim chybí jedna podstatná vlastnost – dlouhá výdrž na jedno nabití. Důvodem jsou baterie, které na rozdíl od ostatních komponent již řadu let neprošly žádným výrazným technologickým zlepšením a trápí řadu uživatelů, kteří si musejí zvykat na jednodenní výdrž svého telefonu. Při opravdu razantním využívání telefonu se pak dostáváme na výdrž pouze několika hodin. A řešení? Jelikož zatím není dostupná žádná lepší technologie, která by mohla znamenat nějaký zvrat, musíme jít jinou cestou – snižováním spotřeby ostatních komponent a zvyšováním kapacity baterie.
A jaká je naše představa?
Výrobci se dnes předhánějí, kdo udělá tenčí telefon. To nás však tolik nepálí a raději obětujeme nějaký ten milimetr navíc, jen aby se do zařízení vešla větší baterie. Ta by totiž měla přinést také větší kapacitu a tím i vyšší výdrž zařízení. Ideálně by se nám líbila baterie nad 2000 mAh, což rozhodně není nereálné a do těla přístroje by se vměstnat mohla. Přičteme-li k tomu displej s úhlopříčkou 4,3 palce a čipy na nižší frekvenci s pokročilým výrobním procesem, mohli bychom se dostat i na dvoudenní výdrž, což by ve světle dnešních smartphonů byl nadstandard.
Android a nadstavba – nelze se zavděčit každému
O verzi Androidu se bavit asi nemusíme, protože zatím každá novější verze znamenala posun vpřed, takže máme jasno – chceme ten nejnovější, který je na trhu (dnes 4.2 Jelly Bean). Nyní se ale trh rozdělí na dva tábory. Většina pokročilejších uživatelů chce čistý systém Android, ve kterém není cítit zásah výrobce a vypadá jako v zařízeních Nexus. Druhá část obyvatelstva (zejména z řad běžných zákazníků) ale zase ocení nějakou grafickou nadstavbu, která sice zařízení určitým způsobem může zbrzdit a ukousnout nějaké to místo z interní paměti, přinese ale několik zajímavých vylepšení a celkově přívětivější prostředí. Sto lidí, sto chutí a nelze zde jednoznačně říci, co je lepší.
A jaká je naše představa?
Jak z této patálie ven? Jednoduše! Velikost interní paměti našeho zařízení je 32 nebo 64 GB s možností Micro SD, takže by mělo být místa dostatek. Proto se nebojíme do našeho zařízení promítnout zajímavou myšlenku výběru ze dvou systémů – čistá verze Androidu a druhá s grafickou nadstavbou. Tento výběr by měl uživatel dostat při prvním spuštění telefonu, poté již samozřejmě bez reinstalace systému nebude změna možná. I když se to zdá jednoduché a podle nás i je, žádný výrobce nám toto zatím nenabídl. Škoda. O druhu grafické nadstavby nemá smysl příliš mluvit, neboť by se odvíjela od toho, od které společnosti by byl přístroj zhotoven. Mně osobně se líbí Sense od HTC, Petr Mišák dá přednost čisté verzi systému a třeba Adam Kováč by rád použil Optimus UI od LG (nejraději však MIUI).
Závěr – sestavme tabulku parametrů
I když jsme se snažili každý parametr našeho zařízení okomentovat, nejvíce nám ve výsledku prozradí tabulka, která dá parametry k sobě.
- displej: 4 – 4,5″, Super AMOLED/Super LCD, HD rozlišení (1280 × 720 pixelů)
- procesor: čtyřjádrový, 28nm výrobní proces, takt kolem 1,2 GHz
- výkonný grafický čip (Nvidia Tegra 4, Adreno 320 atp.)
- 2 GB RAM paměti
- 32/64GB vnitřní paměť
- Android 4.2 s možností výběru čisté verze systému a verze s grafickou nadstavbou (HTC, Samsung, Sony, LG, Huawei atp.)
- MicroSD
- 8MPx. fotoaparát s možností HDR a natáčení Full HD videa
- baterie: 2000+ mAh
- unibody konstrukce z probarveného polykarbonátu
- voděodolnost
- tvrzené sklo Gorilla Glass 2 (3)
Nezmínili jsme cenu – ta se nám jako uživatelům špatně odhaduje a každý by tam logicky pasoval nejmenší cifru. Jelikož se ale jedná o zařízení podle našich představ, nebudeme zde šetřit. Cena 12 000 – 15 000 by tak mohla být reálná.
Jak se vám líbí nový Svět Androida Phone X1? Jak by vypadal vysněný telefon podle vás?
Jana Skálová
Marek Houser
Komentáře (60)
Přidat komentář