Vivo X200 Pro recenze: hlavní roli dostal teleobjektiv a baterie

Když mi před rokem přistálo na stole Vivo X100 Pro, ještě jsem netušil, že se z něj stane jeden z mých nejoblíbenějších smartphonů roku 2024. Vzhledem k jeho následující (ne)dostupnosti v českých obchodech si pak troufnu tvrdit, že nejsem jediným, koho tehdejší novinka zaujala. Nyní zde ale máme nové Vivo X200 Pro. Tomu by mohla pomoci cestička prošlapaná právě jeho předchůdcem, zároveň by ale mělo přinést dostatek smysluplných inovací. Podařilo se mu to?

Obsah recenze Vivo X200 Pro

Vivo X200 Pro obsah balení

Nedá mi to a hned na úvod recenze Vivo X200 Pro si neodpustím menší srovnání s jeho předchůdcem. Ten totiž v balení nabízel až překvapivě solidní obal spolu s originálním 100W adaptérem – tedy věci, které se již ve jménu „ekologie“ příliš nenosí. Bohužel, novinka se současným trendům přiblížila o něco víc. To hlavní je, že zde již nenalezneme žádný napájecí adaptér a pokud budete chtít dosáhnout maximální rychlosti nabíjení, budete muset pořídit originální adaptér za nějakých 7 – 8 stovek. V balení alespoň naleznete obal, ovšem i ten je krokem zpět, neboť se jedná o obyčejný čirý TPU obal, jaký můžete vídat i v balení řádově levnějších smartphonů.

Trochu hranatější než předchůdce

Nové Vivo X200 Pro designově vychází ze svého předchůdce a při letmém pohledu by tak oba smartphony mohly být relativně snadno zaměnitelné. Je zde však jedna, výrazná, mezigenerační změna. Novinka je totiž podstatně hranatější a to nejen na čelní straně, kde se již nenachází po okrajích zaoblený displej, ale také na zádech. Displej však není úplně zcela bez zakřivení, ale po vzoru některých konkurentů má jemné zaoblení ze všech čtyř stran a stejně zaoblené rohy má pak i sklo na zádech telefonu, přičemž boční rám je zcela plochý. Zatímco změnu na přední straně si nemohu vynachválit a telefon se díky jen lehce zaobleným hranám používá o kus pohodlněji, z menšího zaoblení na zádech již tak nadšený nejsem. Novinka má rozměry 162,4 x 76 x 8,5 mm a je tak o něco tenčí než předchůdce, přesto právě kvůli menšímu zaoblení zad a plochému rámečku působí mohutněji a hůř padne do ruky. Testovaná bílá varianta má pak mléčnou úpravu povrchu skla na zádech, která sice působí v ruce příjemně a neláká tolik otisky s mastnotou, je však poměrně kluzká, což na pocitu bezpečného úchopu zrovna nepřidá.

V tomto ohledu mi paradoxně (opět) pomohl výrazně vystouplý modul fotoaparátu s vroubkovaným kovovým okružím o které si lze dobře opřít ukazováček a zvýšit tak komfort a jistotu úchopu. Design modulu fotoaparátu je pak nepatrně přepracovaný, v zásadě ale k větším změnám nedošlo – na okruží stále nalezneme některé parametry fotoaparátů a zmínku o společném vývoji se světoznámou společností Zeiss – a její modré logo se pak usadilo i mezi jednotlivými fotoaparáty. Boční rám je pak u testované varianty stříbrný a použitá hliníková slitina má na svém povrchu jemné kartáčování. Displej i záda pak kryje sklo, které Vivo nazývá prostě jen „Armor Glass“ – nikde se však nedočteme zda se jedná o Corning Gorilla Glass Armor či třeba nějaké vlastní sklo jako je tomu například u vlajkových Xiaomi. Každopádně by nové sklo mělo být v porovnání se sklem Schott použitým u předchozího Vivo X100 Pro rovnou 11x odolnější vůči pádům. To pak bohužel (nebo možná bohudík) potvrdit nedokážu, nicméně celkově na mě zpracování telefonu působí opravdu skvěle a v ničem si nezadá ani s těmi nejlepšími v této oblasti.

Displej plný superlativů

A stejně jako u kvality zpracování, slova kritiky se budou hledat těžce i v případě displeje. Jedná se totiž o 6,78″ AMOLED s variabilní obnovovací frekvencí dosahující maxima 120 a minima 0,1 Hz. Rozlišení zde činí 2 600 x 1 260 pixelů a jemnost obrazu je tím pádem velmi hezkých 452 pixelů na palec. Velmi hezký je i jas dosahující ve špičce krátkodobého maxima 4 500 nitů avšak co je důležitější, dlouhodobě je displej schopný po celé ploše „svítit“ až 2 000 nity. Čitelnost panelu je tak i na ostrém slunci jednoduše skvělá a v porovnání s předchůdcem jde o výrazný krok kupředu. Pokrok nastal i v podpoře HDR formátů, která vedle HDR10+ nově zahrnuje také Dolby Vision. Naštěstí nechybí Widevine L1 certifikace, takže HDR formáty ve FullHD si užijete i při sledování streamovaného obsahu, například z Netflixu.

Mile mě pak překvapila práce telefonu s obnovovací frekvencí obrazu, která vesměs přesně odpovídala obsahu na displeji – ať už šlo o 24Hz video či 120Hz hru. To přitom není ani zdaleka takovou samozřejmostí, jak by se na první pohled mohlo zdát. Z dalších parametrů pak stojí za zmínku implementace 2 160Hz PWM stmívání zabraňujícímu nepřirozenému blikání obrazu či pokrytí DCI-P3 barevného prostoru. Se saturací a teplotou barev si pak uživatel může pohrát v nastavení a nechybí ani možnost automatické úpravy barevné teploty v závislosti na okolním osvětlení.

Solidní ale ne výjimečný zvuk

Hlasitou reprodukci má v případě smartphonu Vivo X200 Pro na starost obligátní stereo sestava reproduktorů. Ten na spodní hraně je tak dedikovaný čistě pro hlasitou reprodukci, zatímco reproduktor na horní hraně obstarává i funkci telefonního sluchátka. Zvuk je – jako u většiny smartphonů s podobnou sestavou – lehce nevyvážený, kdy se spodní reproduktor cítí lépe v hlubších a telefonní zase vyšších tónech. Hlasitost je na velmi solidní úrovni avšak v kvalitě je lehce znát plechový nádech. Obecně by se ale dalo říct, že všechny složky zvuku jsou zde zastoupeny přinejmenším dostatečně a celkově lze hlasitou reprodukci hodnotit jako průměr mezi TOP smartphony.

Návrat utrazvukové čtečky otisků

Jedním z ústupků, nad kterým (nejen) recenzenti v případě posledních dvou generací vlajkových modelů od Viva lamentovali byla optická čtečka otisků prstů. Ne že by byla vyloženě špatná, ale na ultrazvukovou čtečku, kterou nabídlo Vivo X80 Pro jednoduše neměly ani rychlostí ani spolehlivostí, o velikosti snímané plochy nemluvě. Návrat ultrazvukové čtečky je tak u X200 Pro vítanou novinkou. Byť nyní je její plocha víceméně srovnatelná se čtečkami optickými v rychlosti a přesnosti i ty nejlepší optické čtečky tento 3D senzor stále o kousek překonává.

Špičkový Mediatek na palubě

Čipsety z dílny Tchajwanského Mediateku pořád platí tak trochu za otloukánky skryté ve stínu řešení od Qualcommu, jak ale dokazuje stále se zvyšující zájem výrobců chytrých telefonů i reálné zkušenosti s moderními čipsety Dimensity, rozhodně mají co nabídnout. Vivo X200 Pro pochopitelně spoléhá na to nejlepší v podobě čipsetu Mediatek Dimensity 9400 vyrobeného 3nm procesem od TSMC. Ten disponuje osmijádrovým procesorem s taktem až 3,63 GHz na novém, výkonném jádru Cortex-X925 doplněném o trojici jader Cortex-X4 a čtveřici jader Cortex-A720. Procesor by pak měl nabídnout o 35 % vyšší single-core a o 28 % vyšší multi-core výkon. Letos se však Mediatek hodně zaměřil na efektivitu a řízení spotřeby, ta by tak měla být rovnou o 40 % nižší. Za zmínku poté rozhodně stojí i nová grafika Immortalis-G925, která slibuje rovnou 41% nárůst výkonu, o 40 % rychlejší ray tracing a o 44 % nižší spotřebu. To zní slibně ne?

Tvrzení výrobce jsem si pochopitelně musel ověřit naší obvyklou sestavou benchmarků, jejichž výsledky naleznete níže. Nicméně velmi zvědavý jsem byl i na zátěžové testy v benchmarku 3D Mark a nejen skrz sliby Mediateku. Vodítkem mi byl už fakt, že jsem zahřívání telefonu při běžném používání pociťoval jen opravdu výjimečně a dokonce i při hraní méně náročných her (třeba mého oblíbeného Medieval II: Total War) byl povrch telefonu zahřátý opravdu jen nepatrně. Z výsledku zmíněného stress testu v 3D Marku jsem byl ale trochu zklamaný. Stabilita výkonu 67 % není sice v této výkonnostní kategorii špatný výsledek, očekával jsem ale popravdě ještě o něco lepší.

Vivo X200 Pro benchmarky

• AnTuTu: 2 465 362 bodů
• GeekBench 6 Single core: 2 686 bodů
• GeekBench 6 Multi core: 7 444 bodů
• 3DMark Wild Life Extreme: 5 943 bodů
• 3DMark Solar Bay: 10 899 bodů

Rychlá paměť i konektivita

Vlajkový smartphone si pochopitelně zaslouží nejen špičkový čipset, ale i paměti. V případě testovaného kousku máme k dispozici 16 GB RAM a 512GB rychlé úložiště typu UFS 4.0. Se zbytkem hardwarové výbavy pak drží krok i konektivita zahrnující USB-C konektor s USB 3.2 řadičem. Bezdrátovou konektivitu zase reprezentuje Wi-Fi 7, Bluetooth 5.4 a samozřejmě NFC. To je zde mimochodem umístěno kousek pod spodním okrajem modulu fotoaparátu a musel jsem si tak chvíli zvykat, než jsem se naučil telefon k terminálům přikládat správně.

Křemíková baterie je velkou konkurenční výhodou

Jak se zdá, rok 2025 se ponese ve znamení širšího pronikání smartphonů s křemíko-uhlíkovými bateriemi na globální trhy – tedy přinejmenším těch od čínských výrobců. Jednou z prvních vlaštovek je právě Vivo X200 Pro, které v sobě nese již třetí generaci tohoto typu akumulátoru. Velmi jednoduše řečeno výhoda křemíku oproti dosud běžnému grafitu spočívá v desetinásobné hustotě. Proto výrobci baterií přišli právě s křemíko-uhlíkovou katodou která rovněž poskytuje větší kontaktní plochu s elektrolytem díky čemuž nabídne baterie o stejné velikosti vyšší kapacitu. Další velkou výhodou je pak schopnost běžně fungovat při teplotách až -20 °C.

Konkrétně Vivo X200 Pro pak spoléhá na baterii o slibné kapacitě 6 000 mAh. Ta mi byla během testování schopna zajistit výdrž dosahující až k magické metě 10 hodin na jedno nabití, což je opravdu skvělý výsledek. Jednalo se sice o převážně „pracovní“ vytížení, takže jsem telefon využíval ke komunikaci od emailu, přes instant messengery až po několikaminutové telefonáty. K tomu mi pochopitelně sloužil i pro procházení webu, poslech hudby skrze bezdrátová sluchátka a našlo se i pár desítek minut na sledování YouTube.

Vzhledem k použití jednočlánkové baterie musela kapacitě ustoupit rychlost nabíjení. Nemusíte se však obávat, stále je více než dostatečná. Prostřednictvím kabelu telefon využije výkon při nabíjení maximálně 90W a z 15 na 100 % tak zvládne energii doplnit za přibližně 38 minut. Zcela vybitou baterii pak naplno nabijete zhruba za 50 minut. Zpomalilo i bezdrátové nabíjení a to konkrétně na, rovněž stále dobře použitelných 30 W. Pro srovnání, předchůdce nabízel 100W drátové a 50W bezdrátové nabíjení.

FuntouchOS se posouvá kupředu…

U každé recenze smartphonu Vivo se musím ptát co výrobce vede k tomu, vyvíjet dvě nadstavby pro jinak identické smartphony? Navíc, když jedna (ta čínská) působí mnohem modernějším a celkově přívětivějším dojmem. Bojí se snad, že je „západní“ zákazník až příliš konzervativní? Nebo chce všechny novinky nejdříve otestovat na domácím trhu a globálně je vydat až to dávno žádné novinky nebudou? Nebylo by přece jen jednodušší a méně nákladné držet vývoj jedné nadstavby pouze s dílčími regionálními odlišnostmi?

Ať má výrobce pro setrvání s FuntouchOS jakýkoli důvod, musím mu přiznat kredit za snahu v oblasti softwarové podpory. Loni bylo Vivo X100 Pro dokonce první smartphone, který obdržel Android 15. Tato aktualizace verze Androidu sebou pak nesla i novou verzi nadstavby v podobě FuntouchOS 15. O novinkách v dosud poslední verzi této nadstavby se můžete dočíst v samostatném článku, rád bych však pár věcí vypíchnul. Osobně mě potěšily velké složky, které jsem v launcheru Viva dlouho postrádal. Nově přibylo několik AI funkcí v editoru fotografií nebo nad rámec samotného FuntouchOS 15 i funkce Circle to search za jejíž implementaci Vivo zaslouží velký palec nahoru. Pozitivně se na uživatelském zážitku podepsaly nové animace, díky kterým prostředí působí rychlejším a plynulejším dojmem a došlo zde i k lehkému designovému faceliftu, přeuspořádání a zpřehlednění některých voleb.

…ovšem velmi pomalu

Bohužel, výše popsané stále úplně nestačí, respektive potřebné úpravy a vylepšení by se měly dít mnohem rychleji. V systému se stále nachází části, kde dominuje přehršel textových voleb, které jsou zbytečně složité a buď grafiku postrádají zcela, nebo je nejasná. V tomto ohledu vypadá OriginOS na první pohled přehledněji a tak nějak pokročileji. Jednou z novinek v nadstavbě FuntouchOS jsou pokročilejší možnosti úpravy zamykací obrazovky, které však ve skutečnosti odpovídají něčemu, co řada konkurentů nabídla už před dvěma a víc lety a například s možnostmi úprav v HyperOS od Xiaomi se to nedá ani srovnat.

Abych jen nehanil, musím pochválit za naprosto minimální množství předistalovaného bloatware jako i za zpřehlednění aplikace Alba či celkovou podobu předinstalované aplikace pro poznámky, která se dobře používá, chybí ji však jedna – pro mě zásadní – věc, a to synchronizace s nějakou cloudovou službou. Dobře zpracovaná je i aplikace počasí napojená na službu Accuweather. Skoro by se u ní až chtělo říct, že do textem zahlceného FuntouchOS ani nepatří a ono skutečně, jde totiž o aplikaci z OriginOS. A v neposlední řadě si pochvalu zaslouží i celková optimalizace a běh systému, který bezezbytku naplňuje představy a očekávání jaká můžete mít od TOP modelu.

Teleobjektiv je letos hlavní hvězdou

Fotoaparáty jsou již několik posledních generací hlavním prodejním tahákem TOP modelů od Viva a ani letos tomu není jinak. Oproti loňsku je zde, přinejmenším na papíře, menší ústupek na pozici primárního fotoaparátu kde byl oproti loňsku 1” snímač vyměněn za o něco menší 1/1,28” senzor Sony LYT-818. Výrobce však trvá na tom, že je primární fotoaparát přinejmenším stejně dobrý jako loni, čemuž má pomoci i o něco lepší světelnost objektivu f/1.6. Vysoká očekávání však vzbuzuje zbrusu nový fotoaparát s 3,7x optickým přiblížením. Ten využívá 200MPx snímač Isocell HP9 a stejně jako loni je možné jej použít i pro makro fotky a to od vzdálenosti 14 cm. Ultraširoký fotoaparát pak zůstal stejný jako u předchůdce a nalezneme zde snímač Isocell JN1 v kombinaci s objektivem o 119° záběru.

• 50MPx primární fotoaparát, f/1,6, 1/1,28″, velikost pixelů 1,22 µm, OIS, PDAF, Laser AF
• 200MPx portrétní s 3,7x optickým zoomem, f/2,7, 1/2″,velikost pixelů 0,56 µm, OIS, PDAF
• 50MPx ultraširokoúhlý, f/2,0, 1/2.76″, velikost pixelů 0.64µm, záběr 119°, PDAF

Spolupráce se značkou Zeiss pak i letos výrazně promluvila do kvality výsledných snímků. Opět jsou k dispozici tři barevné režimy ovlivňující postprocessing snímků – živý, texturovaný a přirozený “Zeiss”. Díky režimu Zeiss dosahují fotografie věrnějších barev a opět nechybí režimy simulující slavné portrétní objektivy Zeiss nabízí jedinečný vzhled bokeh efektu. Povrchová úprava Zeiss T* pak snižuje odrazivost čoček a přispívá tak k čistšímu obrazu.

Primární fotoaparát

Za dobrých světelných podmínek nelze mít od hlavního fotoaparátu jiná, než ta nejvyšší očekávání. A skutečně, dynamický rozsah je excelentní, detaily přirozeně ostré a automatické vyvážení bílé konzistentní. To, že o šumu na snímcích nemůže být ani řeč je pak v tomto případě samozřejmost. Co mě však trochu zklamalo je dvojnásobný digitální zoom. Tedy, ne že by byl špatný – právě naopak, stále jde o skvělé fotografie – ale u předchůdce byly takto pořízené snímky od nativních prakticky k nerozeznání. U novinky však dochází k mírné degradaci detailů a neostrostem. Tradičně skvělý je pak barevný režim Zeiss, který možná neprodukuje až tak “Přirozené” snímky jak jeho název napovídá, přesto zde není odklon od reality až tak velký a snímky navíc nabízejí svůj specifický – a z mého pohledu líbivý – styl.

Zrovna tak u nočních snímků jde poznat, že novinka tak trochu tahá za kratší konec a lze na nich pozorovat nepatrně horší ostrost a při větším přiblížení i barevné artefakty. Nicméně i tentokrát jsou fotky v globálu na velmi vysoké úrovni. Velmi mě baví, jak si telefon umí poradit se stíny včetně přechodů mezi různě osvětlenými částmi fotografie a také jeho snaha zachytit opravdu noční scénu, nikoli “noc obarvenou na den”. Antireflexní úprava opět významnou měrou pomáhá redukovat odrazy světla od pouličních lamp a jiných světelných zdrojů. 

Fotoaparát s teleobjektivem

Vivo sice nepatrně ubralo na pozici primárního fotoaparátu, měrou vrchovatou se to však snaží vykompenzovat u snímače spřaženého s teleobjektivem. V první řadě musím vyzdvihnout, že 3,7x optický zoom je z mého pohledu v praxi mnohem praktičtější než 4,3x v případě předchůdce. Barevné podání, vyvážení bílé ani dynamický rozsah mi nedávají jakýkoliv prostor ke stížnostem. Šum zde prakticky neexistuje a snímky jsou plné detailů. Tradičně skvělý je pak bokeh efekt s excelentní separací objektu od pozadí.

Díky novému fotoaparátu s teleobjektivem pak Vivo X200 Pro pořizuje jedny z nejlepších snímků s desetinásobným přiblížením. Za dobrých světelných podmínek zde není příliš prostoru ke stížnostem, snad až na trochu přeostřené detaily. Se zhoršujícími se světelnými podmínkami se pak již začíná objevovat šum, avšak stále v přijatelné míře. Co se nočních snímků týče, zde mohu opět chválit, neboť jsou krásně čisté, ostré a nabízejí excelentní dynamický rozsah. Stejně jako u hlavního fotoaparátu pak noční snímky působí líbivě a přitom stále realisticky.

Snímky s 10x přiblížením

Další nespornou výhodou tohoto fotoaparátu je jeho schopnost pořizovat detailní makro snímky kterými opět velkou část konkurence naprosto deklasuje. V makro režimu pak lze využít nativní 3,7x přiblížení i 7,6 a 10 násobný digitální výřez. Digitální přiblížení sice v některých případech ubere přirozenou ostrost a jemné detaily, zato se s jeho pomocí dostanete na daleko větší úroveň přiblížení. I v makro režimu se pak dočkáte krásně přirozeného bokeh efektu.

Makro snímky

Ultraširokoúhlý fotoaparát

Trojici fotoaparátů na zádech Vivo X200 Pro uzavřeme fotoaparátem se širokým úhlem záběru. U něj musím pochválit takřka dokonalé potlačení efektu rybího oka s jen opravdu nepatrnými neostrostmi v rozích. Jinak je však ostrost snímků spíše nepatrně slabší. Škoda, že výrobce od minula o pár stupňů neroztáhl úhel záběru – i většina konkurentů nabídne víc než zde přítomných 119°. Pochválit ale mohu barevné podání podobné tomu ze dvou zbylých fotoaparátů spolu s dynamickým rozsahem a nízkým šumem. Byť je patrné, že ultraširokému fotoaparátu věnovalo Vivo nejméně pozornosti, s odhlédnutím od slabší ostrosti si tento snímač nevede špatně ani v noci, kterou prezentuje podobným stylem jako zbylé fotoaparáty.

Rozsah zoomu

Video

Vivo soustředilo hodně pozornosti také na kvalitu videa. To dokáže Vivo X200 Pro zaznamenat až v 8k při 30 snímcích za vteřinu, nebo 4k a až 120 snímcích za vteřinu. Pokud se ale spokojíte se 4k rozlišením 60 fps, nejen, že budete moci pořizovat záznam primárním fotoaparátem i tím s teleobjektivem, zpřístupní se vám i možnost natáčet ve formátu Dolby Vision. V této oblasti je pak vidět ciltený mezigenerační posun kupředu. Stabilizace funguje velmi slušně, plynulost videa je excelentní, barvy živé ale ne přesaturované a ostrost špičková spolu s rychlým a přesným přeostřováním.

Ukázková videa si můžete prohlédnout na mém YouTube.

Cena a konkurence

Nové Vivo X200 Pro se na našem trhu začíná prodávat za 29 990 Kč s DPH, což představuje mezigenerační zdražení. Vzhledem k tomu, že se ale novinka hodlá prát o přízeň zákazníků s těmi nejlepšími smartphony konkurence, jedná se vlastně o jednu z těch levnějších vlajek – byť tedy nepředstavuje absolutní vrchol nabídky výrobce. V rámci zaváděcí akce pak někteří prodejci dávají k telefonu zdarma originální 90W adaptér.

Závěr recenze Vivo X200 Pro

Testované Vivo X200 Pro mělo před sebou nelehký úkol navázat na velmi povedeného a oblíbeného předchůdce a ten v mých očích zvládlo se ctí. Ač se to na první pohled úplně nezdá, novinka je rozhodně daleko víc než pouhým faceliftem. Hlavními hvězdami večera jsou zde rozhodně periskopický fotoaparát posouvající laťku ještě výš a nová křemíková baterie poskytující v této kategorii takřka nevídanou výdrž na jedno nabití. Ocenit však musím i kvalitní konstrukci s krytím IP69 a konečně bez zahnutých okrajů displeje – byť větší zaoblení zad mi pořád trochu chybí.

Famózní je rovněž displej, který je také velkým krokem kupředu, zejména co se jasu týče a nový Mediatek Dimensity 9400 je možná povinný meziroční upgrade, to však ale nic nemění na tom, že jde o povedený čipset, který má rovněž lví podíl na již zmíněné skvělé výdrži na jedno nabití. Nový primární fotoaparát pak sice rozhodně umí pořizovat skvělé fotky, proti loňsku však jde o malý krok zpět a spolu s ultraširokoúhlým fotoaparátem poskytuje oblast, na kterou by se mohlo Vivo zaměřit příště – nebo třeba u modelu Ultra. A pochopitelně nemohu opomenout zmínit ani FuntouchOS, které mě tradičně příliš neoslovilo.

Hodnocení redakce: 87 / 100

Zaujalo vás nové Vivo X200 Pro?

Za zapůjčení děkujeme společnosti Vivo.