Sedmičkový Android: Jaký je uživatelský zážitek?

Nová verze systému Android přináší řadu vylepšení pod kapotou. V dnešním článku si posvítíme na uživatelský zážitek z nového systému.

Nový Android N z pohledu uživatele

Nový Android N máme nainstalovaný na našem redakčním telefonu Nexus 6, který je sice hezký, ale doslova obří a někdy se špatně ovládá (zejména při tazích prsty přes obrazovku). Jedná se o „čistý telefon“ se 3GB paměti a na něm čistý systém Android N beta, takže vše ještě není finální. Systém je stále tak trochu „čengliš“ a překlad do češtiny není dokončen. Navíc se občas objevují stále tak trochu vývojové chybky typu název okna „com.android.media….“, ale to se dá vzhledem k beta verzi chápat. Nedávno vyšel čtvrtý beta update, který některé takové nešvary opravuje. Soustřeďme se na uživatelský zážitek. Oprostíme se od výkonu a rychlosti odezvy jako takové, pojďme se podívat na systém z pohledu uživatele, který očekává alespoň pořádnou evoluci od poslední šesté verze Androidu.

Štíhlejší a svižnější

Celé prostředí systému působí lehkým a štíhlým dojmem. Nikde nic vyloženě neotravuje a designově nekřičí a vše působí kompaktním dojmem. Systém sám do značné míry staví na evoluci material designu a ani uživatelé starších (vlastně stále ještě aktuálních verzí) Androidu 5 nebudou zklamaní. I když dle našeho názoru zabírá spuštěný systém s jeho nutnostmi více paměti než předchozí verze (cca 750MB), ani po delší práci v samotném systému a vestavěných aplikací nedochází k zaneřádění paměti, což byl jeden z nešvarů Androidu. Sliby Google, že to s optimalizací paměti při reálném běhu myslí vážně, jsou tak zdá se splněny. Příjemně překvapí rychlost přechodu mezi aplikacemi, i když jsem přístroj úmyslně „dávil“ různou zátěží, systém si s tím poradil a podle názorů vidící osoby vyřešil přechod třeba kratší animací, i když tohle je hodnocení tak trochu z druhé ruky.

Režim dvou aplikací je návykový

Prakticky jediné, co nás po přečtení papírových specifikací nového Androidu lákalo je režim „Split screen“ tedy režim dvou aplikací na jedné obrazovce. Tento režim je sice i v Androidu Marshmallow, ale je hodně ukryt a je třeba rootnout si telefon a zasahovat do konfiguračních souborů ručně, což je jen pro dobrodruhy a geeky. Funguje to tak, že si v seznamu posledních aplikací „chytnete“ aplikaci a vytáhnete ji po obrazovce nahoru. Tím vám daná aplikace zaplní horní polovinu obrazovky a vy pak v dolní polovině normálně přepínáte ostatní aplikace. Je to jednoduché a elegantní a po chvíli praktického užívání se to může stát dosti návykovým. Můžete najednou brouzdat na internetu a třeba psát mail, pohodlné je přehrávat video v půlce obrazovky a vyřizovat korespondenci na messengeru ve druhé. Použití je opravdu dost. Režim rozpůlení obrazovky nefunguje na domovské obrazovce, ale nebojte se – hned jakmile z launcheru spustíte jakoukoliv aplikaci, tak máte zpátky v horní části tu, kterou jste si „připíchli“. Celý režim funguje dobře až na drobný nedostatek v podobě moc neodladěného seznamu posledních aplikací. Pokud máte v seznamu posledních aplikací totiž příliš velké náhledy a chcete si „přilepit“ tu aplikaci, jež máte v seznamu nahoře, už ji nemáte kam vytahovat. Takže někdy nemáte šanci některou aplikaci spustit v režimu Split screen. Na tomhle bude muset Google ještě zapracovat. Cílem Googlu asi bylo, že si budete chtít nalepit vždy jen tu opravdu poslední aplikaci, ale v praxi toto omezení spíš rozčiluje, než aby pomáhalo.

Moudřejší notifikace

Notifikace také vypadají víc svěže a navíc přibyl údaj o času notifikace, který neukazuje absolutní čas, ale relativní čas – takže třeba notifikace z Gmailu je 3 minuty stará. Až do doby než jsme začali tyto nové notifikace používat jsme netušili, že nám časový údaj v Marshmallow tak chybí. Drobnost, kterou oceníte v praxi. V rámci systémových notifikací přibyla šikovná lišta, která dává nejpoužívanější přepínače a bleskový přístup k nejčastěji používaným nastavením. Nemusíte tak nikam dál klikat, ty nejčastější věci máte rovnou na dosah prstu. To co jsme byli zvyklí používat jako takzvaná „Rychlá nastavení“, bylo zcela přepracováno a nyní se jedná o víceobrazovkový režim jednotlivých dlaždic, které si můžete už bez nutnosti odemykání nějakých skrytých nastavení upravovat. Trochu to připomíná domovskou obrazovku Windows, pár lidí již v diskusích psalo, že je to méně přehledné než původní rychlá nastavení. Ale v kombinaci se zmiňovanými přepínači v samotných notifikacích se do „rychlých nastavení“ budete asi dostávat daleko méně často, takže to nevadí. Novinkou je i víc inteligence ve vyskakujících notifikacích aplikací. Nyní můžete (pokud to tedy v tom krátkém čase stihnete) přímo odpovědět na zprávu či reagovat na schůzku v kalendáři. Do notifikací (i těch vyskakujících) přibyly rovnou rychle chytré akce.

Přepracované nastavení je přehlednější

Další poměrně velkou uživatelskou změnou je přepracované nastavení systému. Nastavení není tak okatě roztříděno do známých kategorií, nyní se Google snaží poskytnout všechny důležité údaje na jedné obrazovce s nastavením. U nastavení baterie je tak rovnou vidět její stav, u nastavení využití dat naopak rovnou vidíte dosud spotřebovaná data. Po chvilce zvykání si na trochu jiné členění je to velice přehledné. Díky novému nastavení máte tak daleko větší přehled o důležitých věcech a nemusíte pro podrobnosti vždy otevírat položku v seznamu nastavení. Další novinkou jsou Návrhy nastavení, kdy sám systém navrhuje optimalizaci určitých nastavení. Třeba pro zvýšení bezpečnosti nebo pro prodloužení či naopak zkrácení doby rozsvícené obrazovky. Návrhy jsou v nastavení vždy hned po jeho otevření nahoře, a tak se dají rychle vyřešit. Bohužel pokud v daném nastavení nic měnit nechcete, nedají se odmítnout a po delší době působí trochu otravně. V samotném nastavení přibylo pár novinek.

Odečítač ukecanější než tchyně

Jednou z oblastí, která mne pochopitelně zajímá hodně, je přístupnost. Podle dalších uživatelů je daleko lepší práce s úpravou barev, nativně do Androidu přibyla i funkce inverzních barev celého prostředí. Asi nejdůležitější součástí je odečítač obrazovky, ten od Google s názvem TalkBack je ve zbrusu nové páté verzi, která moc nových funkcí nepřidává, ale je hrozně „ukecaná“. Odečítač ohlašuje doslova vše. V jakém okně jste, proč v něm jste, jestli jste v seznamu, v nabídce a tak. Pro běžného vidícího uživatele je to marginalita – přiznám se, že mě to v mé práci se zařízením hrozně zdržuje. A navíc se úroveň toho, co má předčítat tato aplikace pro nevidomé, nedá změnit či vypnout.

Závěr

Jaký je závěr? Ze svého pohledu velice pokročilého uživatele musíme přiznat, že někdy systém spíš zdržuje, než aby pomáhal. Běžným uživatelům, kteří si svůj telefon „netuní“ dnes a denně bude nový systém s jeho zjednodušeními naprosto vyhovovat. Popravdě, třeba zmiňovaná nastavení se daleko víc přiblížila lidem. Zásadní postřehy:

• Systém je opravdu rychlejší. Reaguje svižněji a je schopen sebereflexe a optimalizace, když mu jde do tuhého.
• Výborná se jeví práce s pamětí a celková optimalizace využívání prostředků, což by mimochodem mělo přinést vyšší výdrž baterie.
• Šikovnější a přehlednější notifikace a přímý přístup z notifikací k nejpoužívanějším prohlížečům.
• Přepracované nastavení, v němž hned na první pohled vidíte to podstatné.
• Režim dvou obrazovek funguje opravdu dobře.

Těšíte se na nový Android?

---