Měsíc s Galaxy S25 Ultra: Drobné změny s velkým dopadem (recenze)

Samsung Galaxy S24 Ultra patřil k mým nejoblíbenějším telefonům loňského roku. Byl to skutečně povedený kousek, který v mnoha ohledech nastavil laťku tomu, jak má vypadat prémiový telefon. O to více jsem byl zvědavý, s čím přijde jihokorejský gigant letos. A musím říct, že Galaxy S25 Ultra je trochu jiný telefon, než jsem čekal. Místo revoluce přichází spíše evoluce a řada zajímavých změn, které ale nemusí potěšit každého.

Za měsíc používání jsem si ale uvědomil jednu skutečnost – tenhle telefon není o jedné věci, kterou by uměl skvěle. Je o tom, jak působí jako celek. A tady Samsung odvádí opravdu dobrou práci. Pojďme ale hezky popořadě…

Obsah balení je stále stejný příběh

Než se pustíme do hodnocení samotného telefonu, pojďme rychle projet, co najdete v krabičce. Samsung zde nepřekvapí – kromě samotného telefonu dostanete pouze USB-C kabel a sponku na SIM kartu. Adaptér si musíte dokoupit zvlášť, doporučuji sáhnout po 45W verzi, která vás vyjde zhruba na 500 korun.

Design: Konečně bez ostrých hran

První, co vás na Galaxy S25 Ultra zaujme, je zpracování. Samsung upustil od hranatého vzhledu, který zdědil po řadě Note, a přichází s mnohem příjemnějším zpracováním. Rohy jsou nyní zaoblené, což je změna, kterou oceníte při každodenním používání. Zatímco S24 Ultra se mi často nepříjemně zarývala do dlaně (a snadno vám může roztrhnout džíny), nový model se drží výrazně lépe.

Klíčové změny v designu:

• O 14 gramů lehčí (218g vs 232g u S24 Ultra)
• Tenčí profil (8,2 mm vs 8,6 mm)
• Zaoblené rohy místo ostrých hran
• Titanový rám s hrubší povrchovou úpravou

Navíc dodám, že nová generace toho nejlepšího od Samsungu působí po letech svěže. Charakteristické prvky sice zůstávají, ale hned po prvním uchopení je patrná designová změna. Zatímco kdybych vám dal do rukou S23 a S24 Ultra, jen stěží byste odhalovali rozdíly, Galaxy S25 Ultra je prostě nový telefon. Jakkoliv to z fotografií a renderů nemusí být patrné.

Titan použitý na rámu má tentokrát krapet hrubší povrchovou úpravu než u iPhonů nebo loňské S24 Ultra. V praxi to znamená, že telefon mnohem lépe drží v ruce a tolik neklouže. Je to jeden z detailů, které člověk ocení až při delším používání.

Na druhou stranu je třeba být střízlivý – drtivá většina uživatelů vloží 35tisícový telefon okamžitě do ochranného pouzdra, což je naprosto pochopitelné. V tu chvíli ale přijdete nejen o příjemný pocit z titanového rámu, ale i z nového zaoblení. Nutno podotknout, že už loňský model byl v pouzdře pohodlný na držení, protože silikonový obal efektivně maskoval ostré hrany těla. Takže pokud plánujete telefon chránit pouzdrem, není letošní přepracování designu až tak zásadním argumentem pro upgrade.

Když už je řeč o pouzdrech, měl jsem k dispozici několik doplňků od firmy PanzerGlass a po třech týdnech testování mám jasno v tom, co mohu doporučit. Osobně používám kombinaci keramického skla, které je oproti standardním sklům výrazně odolnější (a taky dražší, to si řekněme na rovinu) a průhledného pouzdra Urban Combat s magnetickým kroužkem pro bezdrátové nabíjení. Fotoaparáty chrání kroužky Hoops, které jsem si oblíbil už u předchozí generace – jsou tenké, nevyčnívají a díky přibalenému aplikátoru je nalepíte za pár vteřin.

Nutno dodat, že ochranné sklo je velmi příjemné na dotyk, za což může kvalitní vrstva a čtečka otisků prstů s ním funguje dobře, ačkoliv bez skla mi subjektivně přijde, že reaguje ještě krapet rychleji a přesněji.

Zaujal mě také nový model CARE Heat Beat, který díky speciální struktuře s grafenovým povrchem pomáhá odvádět teplo z telefonu, avšak jde spíše o marketingový trik. Pouzdro bych doporučil zejména proto, že má příjemný materiál a dobře se drží. Při testování v benchmarku mělo klasické oproti grafenovému o jeden stupeň Celsia horší výsledek, což se dá považovat za statistickou chybu. Potěší také široká nabídka barevných variant v řadě Fearlessly, i když já osobně zůstávám věrný průhlednému provedení – přece jen by byla škoda zakrývat titanové tělo telefonu.

Během testování jsem si vytvořil specifický rituál – venku pouzdro, doma bez něj. V domě s linem se o telefon nebojím ani při občasném pádu, nicméně máme i místnost s dlažbou. A právě tam jsem zažil moment, který mě docela překvapil. Při večerní rutině jsem položil S25 Ultra displejem dolů na skříňku v koupelně a pak to přišlo – nečekaný pád z výšky zhruba 1,5 metru přímo na dlaždice. Ten charakteristický zvuk, kdy kov potká keramiku, ve mně vyvolal okamžitý nával paniky.

Když jsem telefon zvedal (mimochodem dopadl na spodní hranu a přetočil se na displej), byl jsem připravený na nejhorší. Jenže ouha – nic. Titanový rám, nové Gorilla Glass Armor 2, zkrátka celá konstrukce vydržela bez jediného škrábance. Jasně, závěr z toho dělat nebudu, ale přinejmenším to ukazuje, že nová Ultra není žádné ořezávátko a běžné nehody by měla zvládnout.

Těsně předtím, než Samsung nové telefony oficiálně ukázal, vzniklo několik spekulací a fám ohledně podpory Qi2. Věc se má tak, že Galaxy S25 splňuje standard „Qi2 Ready“, což je certifikace, kterou splní telefony podporující magnety skrz oficiální příslušenství.

Magnety tedy nejsou přítomné přímo v těle telefonu a pokud si budete chtít vychutnávat magnetické doplňky jako jsou nabíječky či držáky, budete muset sáhnout po pouzdru. Mezigeneračně se tedy vůbec nic nezlepšilo, protože už na loňskou Ultru bylo možné dokoupit pouzdro s magnety.

S Pen letos přišel o jednu ze svých nejzajímavějších funkcí – Bluetooth. To znamená konec dálkového ovládání, na které si někteří uživatelé zvykli třeba při focení skupinových fotek. Samsung tvrdí, že tuto vychytávku stejně nikdo moc nepoužíval a její odstranění pomohlo zvětšit odpařovací komoru pro lepší chlazení. Jenže… pravda to není. Několik zahraničních médií a YouTuberů se pustilo do rozebírání Galaxy S25 Ultra a nabíjecí cívka pro S Pen se v telefonu stále nachází.

Máme tu tedy dvě možnosti a ani jedna není příliš sympatická. Buď Samsung na poslední chvíli změnil plány a teď se snaží zachránit situaci méně elegantní výmluvou, nebo (a to je ještě horší varianta) si připravuje půdu pro prodej „prémiového“ S Penu s Bluetooth zvlášť. V obou případech jde o krok zpět – ať už v otevřenosti vůči zákazníkům nebo v uživatelském komfortu.

Co se týče celkových rozměrů, ty stále zůstávají na poměry telefonů gigantické. Po přechodu z Pixelu 9 Pro (ne XL) jsem si musel na velikost zase chvilku zvykat. Ostatně i hmotnost 218 gramů vás bude stále upozorňovat na to, že tohle není žádný kompakt.

Osobně mi to nevadí, ale pokud přecházíte z menšího zařízení, budete si zvykat. V kapse je telefon cítit a při delším používání může unavovat ruku.

Na menší Pixel jsem mimochodem přešel právě z toho důvodu, že jsem měl dost přerostlých telefonů. Držím ho totiž povětšinou tím způsobem, že malíček podepírá spodní konstrukci a leží na něm většina váhy telefonu. To dohromady se screen timem okolo 5 hodin denně po čase způsobilo, že mě malíček začal bolet a já několik týdnů hledal příčinu, až ji našel právě ve způsobu úchopu telefonu. Ten se sice s novou Ultrou snažím změnit, ale zvyk je železná košile a nejednou se přistihnu při tom, že telefon držím opět tím starým způsobem. Bolí mě z něho malíček a po delším používání i celé zápěstí.

Tím rozhodně nechci špinit Samsung, váhu se mu podařilo mezigeneračně snížit o 14 gramů a na trhu existuje celá řada ještě těžších mobilů, ale přišlo mi fajn i tuto zkušenost zmínit. Pokud vás bolí ruce a máte telefon vážící téměř čtvrt kila, zkuste si navyknout na jiný úchop.

Samsung u svých vlajkových lodí tradičně poskytuje i kvalitní haptickou odezvu a ani Galaxy S25 Ultra není výjimkou. Oproti loňskému modelu je ale znát maličký posun k ještě přesnějším a příjemnějším vibracím, avšak ve srovnání s Pixelem 9 Pro, jenž byl posledního půl roku mým hlavním zařízením, stále lehce zaostává.

Boční tlačítka mají příjemný stisk s ideálním odporem a slyšitelnou odezvou. Při stisku vypínacího tlačítka cítíte jemné, ale přesné cvaknutí, které působí prémiovým dojmem. Kolébka hlasitosti má podobně kvalitní zpracování a při jejím používání nikdy nemáte pochyby o tom, zda jste tlačítko skutečně stiskli.

S25 Ultra nabízí kompletní balík moderní konektivity. USB-C port podporuje standard USB 3.2 a také GPS funguje naprosto špičkově. Telefon podporuje všechny hlavní satelitní systémy včetně GPS, GLONASS, Galileo a BeiDou. V praxi to znamená velmi přesnou a rychlou lokalizaci kdekoliv na světě. Při testování navigace jsem nezaznamenal žádné výrazné odchylky ani v hustě zastavěném centru města, kde měl třeba Pixel občas problém a musel jsem ho čas od času zkalibrovat.

Wi-Fi 7 je příjemným bonusem do budoucna, i když v současnosti ji využije málokdo. Bluetooth ve verzi 5.4 nabízí stabilní spojení a podporu nejnovějších kodeků. NFC pro bezkontaktní platby funguje spolehlivě a má dobrý dosah – není problém zaplatit ani když máte telefon v silnějším pouzdře.

Stereo reproduktory u S25 Ultra jsou vynikající a ve srovnání s loňským modelem přinášejí několik vylepšení. Spodní reproduktor je o něco hlasitější než sluchátkový v horní části displeje, ale rozdíl není tak výrazný jako u některých konkurentů. Společně vytváří vyvážený stereo zvuk s překvapivě dobrou separací kanálů.

Maximální hlasitost je na vysoké úrovni a reproduktory si zachovávají čistotu i při plném výkonu. Ve srovnání s iPhonem 16 Pro jsou možná o chloupek tišší, ale mají lepší basy. Pixel 9 Pro v tomto srovnání výrazně zaostává – jeho zvuk je plošší a méně detailní.

Samsung je stále králem displejů

Přední strana telefonu je osazena 6,9″ Dynamic AMOLED 2X panelem s rozlišením 3120 x 1440 pixelů. Oproti předchůdci se úhlopříčka zvětšila o 0,1″, ale díky užším rámečkům (jsou o 15 % tenčí) se to na celkových rozměrech nijak výrazně neprojevilo. Panel má naprosto vynikající podání barev a špičkový jas až 2 600 nitů, což je skvělá hodnota i pro nejslunnější dny.

Menším překvapením je přechod na úplně rovný displej bez jakéhokoliv zakřivení po stranách. Zatímco S22 Ultra měla výrazně zahnutý panel a S23/24 Ultra si ponechaly alespoň minimální zakřivení, letošní model je zcela plochý. Zpočátku jsem byl skeptický, protože právě loňská Ultra mi přišla pro práci s gesty naprosto ideální, ale po delším době používání musím říct, že je to změna, která mi nikterak nevadí. Psaní S Penem je příjemnější, protože máte k dispozici ještě větší plochu, na kterou můžete čmárat a gesta se stále používají naprosto skvěle. Přejetím prstem směrem nahoru (to pro zavření aplikace) je stále intuitivní a neřeže do bříška prstu, jelikož boční rám nepřesahuje výškou displej samotný.

Ochranné sklo se také dočkalo vylepšení – druhá generace Gorilla Glass Armor 2 slibuje ještě lepší odolnost proti poškrábání než loňský model. Po měsíci nemám na displeji jediný škrábanec, v tomto ohledu jsem ale chválil už loni. Zatímco S23 Ultra vypadala po pár měsících používání naprosto katastrofálně, S24 Ultra na tom byla mnohem lépe a i letos je vidět, že displej neobohatíte o vlásečnicové škrábance tím, že jej na 10 minut odložíte do kapsy, kde jsou třeba klíče od auta nebo od bytu.

Potěší i mnohem menší odrazivost oproti běžným telefonům – displej je skvěle čitelný i na přímém slunci a neodrážejí se v něm tolik okolní světla nebo váš vlastní obličej. Je až s podivem, že rok po uvedení první generace Gorilla Glass Armor je Samsung stále jediným výrobcem, který ho do svého telefonu implementoval. Skoro to vypadá, jakoby měl Samsung s Corningem exkluzivní smlouvu.

Je to totiž naprosto famózní povrchová úprava, jehož obdobu tak trochu začal používat i Apple. Ten používá matné displeje (za příplatek) u iPadů a Maců, na iPhone se však stále nedostalo.

Nemohu nezmínit 120Hz obnovovací frekvenci s technologií LTPO, která umí dynamicky měnit frekvenci od 1 do 120 Hz podle zobrazovaného obsahu.

Zajímavou novinkou je technologie ProScaler převzatá z televizí Samsung, která zlepšuje vykreslování obsahu s nižším rozlišením. Je to znát hlavně při sledování starších videí na YouTube nebo při hraní her, které nemají nativní podporu plného rozlišení displeje.

Pod displejem se nachází ultrazvuková čtečka otisků prstů, která patří k tomu nejlepšímu na trhu. Je bleskově rychlá, spolehlivá i se špinavými nebo mokrými prsty a její umístění je přirozené. Na rozdíl od optických čteček, které používá většina konkurence, nepotřebuje svítit do očí (to je nepříjemné třeba při používání večer v posteli) a funguje i pod silnějšími ochrannými skly, jak už jsem zmiňoval.

Snapdragon 8 Elite: Když čísla nejsou všechno

Po téměř ročním používání všemožných telefonů se Snapdragonem 8 Gen 3 jsem byl zvědav, co dokáže nový Snapdragon 8 Elite. Samsung mu navíc přidal přídomek „for Galaxy“ a sliboval vyšší takty – konkrétně 4,47 GHz oproti 4,32 GHz u standardní verze. V Geekbench 6 telefon dosáhl skóre 2853 bodů v single-core a 9081 bodů v multi-core testu. To jsou sice hezká čísla, ale mnohem důležitější je, jak se telefon chová v běžném provozu.

Poslední měsíc jsem používal Pixel 9 Pro s čipem Tensor G4 a rozdíl je opravdu markantní. Nejde jen o rychlost otevírání aplikací – S25 Ultra je celkově svižnější při každodenních činnostech. Přepínání mezi aplikacemi je okamžité, fotoaparát se spouští bleskově a generativní AI funkce pracují výrazně rychleji než na Pixelu. Samozřejmě počítám jen ty, které běží přímo na zařízení a ne v cloudu.

Největší rozdíl jsem ale zaznamenal při hraní náročných her. CarX Street (jeden z nejnáročnějších Android titulů s podporou ray-tracingu), který dokáže potrápit i ty nejvýkonnější telefony na trhu, zde běží na nejvyšší nastavení stabilně přes 45 FPS i ve městě. Mimo něj se dostává i na hodnoty přesahující 60 FPS. Pro představu – ostatní telefony se Snapdragonem 8 Gen 3 se v těchto scénách běžně propadají pod 35 snímků. Call of Duty Warzone Mobile, Diablo Immortal nebo Age of Empires Mobile pak běží na maximální detaily naprosto bez problémů.

Co se týče chlazení, Samsung přepracoval celý systém. Parní komora je o 40 % větší a přidává se nová termální vrstva TIM. Telefon teplo lépe rozvádí po celém telefonu, i když je stále nejvíce cítit v levém horním rohu displeje, kde je umístěn čipset. Po půlhodině hraní Diabla jsem naměřil 42 stupňů – je to citelné, ale nijak to neomezuje používání.

Co je nového ve fotovýbavě?

Samsung se u řady Ultra už několik let drží osvědčené sestavy čtyř fotoaparátů. Ta se ani letos nedočkala výraznější modernizace. Jihokorejská firma zcela ignoruje 1″ senzory, které používá třeba Xiaomi nebo loňské Vivo a sází na osvědčený hlavní fotoaparát ISOCELL HP2 s rozlišením 200 MP.

Jediná zásadní změna se ale odehrála u ultraširokáče, který nově nabízí 50MP rozlišení a světelnější objektiv f/1.9 oproti loňskému 12MP snímači s clonou f/2.2. Teleobjektivy zůstávají fyzicky stejné jako loni, tedy 50MP s 5x přiblížením a 10MP s 3x zoomem.

Právě ultraširokoúhlý fotoaparát mě během testování zaujal nejvíc. Větší snímač a světelnější optika dělají své hlavně za zhoršených světelných podmínek. Fotky mají méně šumu a výrazně lepší dynamický rozsah. Je vidět, že Samsung tentokrát nepodcenil noční focení ani u tohoto objektivu – zatímco loni jsem ultraširokoúhlé záběry v noci prakticky nepoužíval, teď patří k nejlepším na trhu.

Díky vyššímu rozlišení získáte také více detailů. I když finální snímky jsou stále v 12MP rozlišení (díky pixel-binningu), rozdíl v kvalitě je zřetelný. Překvapilo mě, jak dobře si nový senzor poradil s kontrastem – ostré slunce ani stíny mu nedělají problém a zachovává krásné barvy v celém záběru bez dramatického zkreslení.

Mimochodem, Samsung by mohl konečně přidat do výchozí fotoaplikace možnost fotit do 24 megapixelů, jako to dělá iPhone. Fotky mají pak více detailů a můžete si hrát s výřezy. Bohužel si ale pro tyto účely budete muset stáhnout aplikaci ExpertRAW z Galaxy Store, což mi moc nejde do hlavy.

Hlavní fotoaparát si svou kvalitu drží z předchozí generace. 200MP snímač ISOCELL HP2 má skvělý dynamický rozsah a produkuje fotky s vynikajícími detaily. Ve výchozím nastavení sice fotí ve 12MP rozlišení, ale (opět) díky pixel-binningu získáte čisté snímky i za horších světelných podmínek. Zaujalo mě, že letošní model má odlišný přístup ke zpracování fotografií – jsou méně přeostřené a mají přirozenější podání barev. Výsledkem je tak někdy měkčí, ale uvěřitelnější fotografie. A tak to mám rád.

Jakkoliv se mi nelíbí, že Samsung trochu zlenivěl a ignoruje některé trendy, oceňuji, jak pracuje se softwarem. Kdybyste mi v roce 2020 ukázali fotku z Galaxy S25 Ultra a řekli mi, že takhle bude jednou fotit jihokorejský telefon, vysmál bych se vám a oponoval, že tohle je zcela určitě fotka z iPhonu nebo Pixelu. Agresivní saturace je společně s přehnaným digitálním doostřováním snad nadobro pryč.

Nejviditelnější rozdíl proti loňsku najdete u trojnásobného teleobjektivu. Přestože hardware zůstává stejný a na dnešní poměry už trochu podprůměrný (10MP snímač, f/2.4), výrazně se zlepšilo potlačování šumu. Na denních snímcích to sice tolik nepoznáte, ale jakmile začne ubývat světla, je rozdíl znatelný – nová generace produkuje čistší fotky s lepším zachováním detailů.

To ale neznamená, že to není po hardwarové stránce ostuda. Tenhle objektiv jsme totiž viděli poprvé už u Galaxy S22 a na trhu bezpochyby existují lepší snímače. A argument, že by se větší senzor nevešel do telefonu kvůli tomu, že je jich zkrátka hodně, je trochu mimo. Stačí se podívat na Xiaomi 14 Ultra. To má ale z druhé strany dost vystupující modul. Každopádně jsme mohli dostat pro práci s mým osobně nejoblíbenějším ohniskem krapet lepší výbavu.

Pětinásobný teleobjektiv s 50MP rozlišením je opět stejný jako loni, Samsung ale i u něj zapracoval na jeho softwarovém zpracování. Díky lepšímu ISP v novém Snapdragonu jsou fotky ostřejší a mají lepší podání barev, zvlášť v situacích s vysokým kontrastem. Pochválit musím také rychlejší ostření – předchozí model občas v tomto ohledu zaváhal, S25 Ultra je mnohem jistější.

Co se desetinásobného přiblížení týče, tady mě Samsung docela překvapil. I když nemáme dedikovaný 10x objektiv jako u S23 Ultra, kvalita je díky cropování z 50MP senzoru překvapivě dobrá. Jasně, při přímém srovnání vidíte, že S23 Ultra s optickým 10x zoomem má více detailů a přirozenější kresbu, ale rozdíl není tak dramatický. Ostatně jsem to popisoval už v recenzi loňského telefonu, kde můžete mrknout i na srovnávací fotografie. Samsung odvedl skvělou práci s AI vylepšováním těchto snímků – fotky sice působí místy až příliš „vyhlazené“, ale pro běžné použití to většině uživatelů postačí. U digitálního zoomu obecně (a je celkem jedno jestli jde o 8x nebo 15x zoom) platí, že čím více světla, tím lépe. Pokud má objektiv málo informací, AI si má pak tendenci scénu domýšlet. A to nedopadá příliš dobře.

Co se videa týče, tady Samsung udělal obrovský skok kupředu. Nový Snapdragon 8 Elite společně s vylepšeným ISP přináší výrazně lepší stabilizaci a především kvalitnější zpracování obrazu. Telefon nově zvládá natáčet ve 4K při 120 snímcích (což pak můžete díky AI zdvojnásobit na 240 fps) a přidává podporu HDR10+.

Samsung konečně dotáhl přepínání mezi objektivy během natáčení na úroveň iPhonu, přechody jsou nyní naprosto plynulé. Nechybí ani možnost natáčet do LOG formátu, což potěší především tvůrce obsahu.

Výrazného vylepšení se dočkal i noční režim při natáčení videa. Samsung implementoval nový spatio-temporální filtr, který lépe rozpoznává statické a pohyblivé objekty ve scéně. V praxi to znamená, že noční videa jsou mnohem čistší a mají méně šumu, aniž by to bylo na úkor detailů. Funkce funguje překvapivě dobře i při natáčení ze stativu – předchozí generace měla tendenci obraz až příliš vyhlazovat, když detekovala stabilní záběr.

Pozitivně mě překvapila i nová funkce Audio Eraser. Samsung konečně přichází s vlastním řešením pro odstranění nežádoucích zvuků z videa a funguje to výborně. Až mám podezření, že se jedná o technologii Googlu, protože funguje stejně dobře jako na Pixelu. Pokud natáčíte třeba venkovní vlog a potřebujete odstranit zvuk dopravy, větru nebo lidí v okolí, stačí zvolit intenzitu efektu a rázem máte velmi dobrou kvalitu, která zároveň nepůsobí příliš uměle jako třeba u iPhonů 16.

One UI 7 patří mezi nejrychlejší nadstavby vůbec

Samsung si dal s novým One UI 7 záležet a tentokrát se nebál výrazněji experimentovat. Hned po prvním zapnutí na vás vyskočí několik zásadních změn – jihokorejský výrobce se nechal výrazně inspirovat u konkurence a některé novinky mohou dlouhodobé uživatele Samsungu ze začátku trochu potrápit. Ale nemusíte se bát, po pár dnech používání vám přijdou jako naprosto přirozená součást systému.

První, co vás praští do očí, je nové rozdělení notifikační lišty. Samsung po vzoru Applu rozdělil rychlé přepínače a notifikace do dvou samostatných částí. Zatímco notifikace vyvoláte gestem dolů kdekoliv na obrazovce, k rychlým přepínačům se dostanete pouze swajpnutím v pravém horním rohu. Je to změna, na kterou si budete chvíli zvykat. Po měsíci používání ale musím uznat, že to má svou logiku a funguje to dobře. A jestli vám to přesto nesedne? Žádný problém, v nastavení se můžete vrátit ke klasickému zobrazení.

Samsung navíc rozšířil počet rychlých přepínačů z 20 na 24 a výrazně vylepšil jejich přizpůsobitelnost. Konečně můžete přesouvat jednotlivé sekce a upravit si jejich rozložení přesně podle svých představ. Na rozdíl od iOS zde naštěstí nemůžete nechat prázdná místa, takže ani člověk s OCD nebude trpět. Trochu mi ale chybí možnost odstranit jednotlivé dlaždice – buď si musíte nechat celou sekci, nebo nic.

One UI 7 přináší i kompletní redesign ikon systémových aplikací. Jsou výrazně barevnější a odvážnější než dříve, což může být pro někoho kontroverzní. Osobně mi nové ikony sedí, ale chápu, že ne každému se budou líbit. Naštěstí je můžete jednoduše změnit pomocí alternativních ikon nebo rovnou použít jiný launcher.

Velkou novinkou je vertikální seznam aplikací, který konečně nahrazuje horizontální scrollování. Po letech kritiky Samsung konečně vyslyšel prosby uživatelů a přidal něco, co konkurence nabízí už roky.

Druhou výraznou novinkou je tzv. Now Bar na zamykací obrazovce. V podstatě jde o jihokorejskou odpověď na Dynamic Island od Applu, která zobrazuje aktuálně běžící aplikace a notifikace. Na rozdíl od řešení z Cupertina ale zatím postrádá podporu aplikací třetích stran, což docela limituje její využití. V tuto chvíli zde uvidíte především přehrávání hudby, časovače nebo navigaci.

Now Bar ale není jediná novinka na zamykací obrazovce. Samsung přidal několik nových stylů hodin a především malé widgety pro rychlý přehled o stavu baterie nebo počasí. Oceňuji také větší svobodu v umístění hodin – konečně si můžete nastavit téměř jakoukoliv pozici a velikost.

Umělá inteligence prostupuje celým systémem a některé funkce jsou skutečně povedené. Například přepis hovorů funguje velmi dobře, jak jsme si mohli vyzkoušet už loni. Bohužel, ani po roce čekání jsme se nedočkali podpory českého jazyka. To samé platí pro simultánní překlad – pokud mluvíte anglicky, máte vyhráno. V ostatních případech si musíte počkat na aktualizaci, která by podle slov Samsungu měla dorazit ještě letos.

Circle to Search je jednou z nejužitečnějších funkcí, avšak nejde o novinku a už vůbec ne o exkluzivitu Samsungu. Přesto se o ní trochu rozepíšu. Funguje podobně jako Google Lens, ale je mnohem praktičtější – stačí dlouze podržet spodní část obrazovky a zakroužkovat cokoliv na displeji. Během vteřiny dostanete relevantní výsledky vyhledávání. Funguje to ve všech aplikacích včetně her a sociálních sítí. Dokonce i při používání fotoaparátu můžete okamžitě vyhledat jakýkoliv objekt v hledáčku.

Jak už jsem psal ve svých textech několikrát, důležitější než samotné kroužkování je možnost překládání čehokoliv na obrazovce. Circle to Search je totiž „nadřazen“ aplikacím, takže si můžete okamžitě přeložit tweet, příspěvek na Facebooku, úryvek článku, deníček v RPG hře, nastavení aplikace, která není v češtině. Zkrátka úplně cokoliv, výjimku tvoří pouze anonymní okna prohlížeče a bankovní aplikace kvůli bezpečnosti.

Galerie dostala také pořádnou dávku umělé inteligence. Můžete nechat zvýšit kvalitu starých fotek, odstranit nežádoucí objekty nebo přidat nové prvky do existujících snímků. Většina těchto funkcí vyžaduje připojení k internetu, ale výsledky stojí za to. Kvalita generovaného obsahu je překvapivě dobrá a často těžko rozeznatelná od reality. Každá upravená fotka je označena vodoznakem, který nejde odstranit. Pokud tak budete chtít učinit, budete muset fotku o část s vodoznakem oříznout.

One UI 7 je rovněž znatelně plynulejší než předchozí verze. Samsung zapracoval na animacích a optimalizaci, což je znát především při přepínání aplikací a multitaskingu. Pokud jste dříve vypínali animace kvůli lepšímu výkonu, možná jim budete chtít dát druhou šanci. Systém běží jako po másle, za mě subjektivně ještě lépe než aktuální iOS.

Přepracovaná je také aplikace Fotoaparát, kde Samsung odstranil většinu rušivých prvků. Přepínání mezi režimy a úrovněmi zoomu je nyní mnohem pohodlnější i při ovládání jednou rukou.

Pro tvůrce obsahu přibyla možnost nahrávat video ve 4K při 120 snímcích za sekundu. Pomocí umělé inteligence můžete navíc video zpomalit až na 240 fps jednoduchým podržením prstu v Galerii. Funguje to překvapivě dobře – mezisnímky jsou dopočítané tak přirozeně, že rozdíl prakticky nepoznáte.

Samsung myslel i na výdrž baterie. V nastavení najdete možnosti adaptivního nabíjení včetně limitu na 80 % nebo cyklování mezi 95 a 100 % při dlouhodobém nabíjení.

Při delším testování jsem narazil na několik méně známých funkcí, které stojí za zmínku. Například možnost vypnout Super HDR na systémové úrovni – pokud vás stejně jako mě štvou náhlé změny jasu při prohlížení HDR obsahu (zvlášť večer), konečně můžete tuto funkci kompletně deaktivovat v Nastavení → Pokročilé funkce. Dřív to šlo jen v Galerii, teď to funguje systémově včetně aplikací jako Instagram.

Příjemně mě překvapila také podpora Galaxy AI s jinými klávesnicemi. Zatímco dřív jste museli používat Samsung Keyboard, teď funguje AI asistent i s Gboardem nebo SwiftKey. Stačí označit text a klepnout na ikonu Galaxy AI – mnohem praktičtější řešení než nutit uživatele do používání ne zrovna oblíbené klávesnice od Samsungu.

Kromě již zmíněných problémů s češtinou u některých AI funkcí mě mrzí konec Samsung DeX pro Windows. Chápu, že Link to Windows nabízí podobné možnosti, ale právě prostředí DeXu bylo unikátní a mnohem více připomínalo klasický desktop. Některým uživatelům bude určitě chybět.

Také filtrování notifikací, byť je to dobrý nápad, není úplně dotažené. Systém sice umí oddělit důležitá oznámení od těch nepodstatných, ale nastavení priorit není vždy intuitivní a občas se stane, že důležitá notifikace skončí ve spodní části.

Potěšující je alespoň přesun Good Locku do Obchodu Play – konečně se zbavíme nutnosti používat Galaxy Store pro tuto užitečnou aplikaci. Navíc v rámci One UI 7 dostává kompletní redesign pro lepší přehlednost a správu jednotlivých modulů.

Výdrž je špičková, nabíjení mohlo být rychlejší

Samsung opět vsadil na 5000mAh akumulátor, což se může zdát jako konzervativní volba. Nicméně díky efektivnějšímu 3nm čipsetu a vylepšenému algoritmu řízení spotřeby je výdrž ještě lepší než u předchůdce. Při intenzivním používání se bez problémů dostanete přes den a půl.

Můj běžný den vypadal následovně: hodina focení a natáčení videí, neustálé připojení k 5G síti, několik hodin na sociálních sítích, půl hodiny hraní (převážně Diablo Immortal), přibližně hodina navigace a neustále zapnutý Always-On displej. S tímto vytížením jsem se pravidelně dostával na 8-9 hodin zapnutého displeje a telefon mi vydržel do druhého večera.

Oceňuji také, že výdrž je konzistentní i při náročnějších činnostech. Zatímco S24 Ultra měla tendenci se při delším hraní nebo natáčení 4K videa výrazně zahřívat a tím pádem i rychleji vybíjet, nový model drží spotřebu mnohem lépe pod kontrolou. Hodina natáčení 4K/60 videa si vezme asi 20 % baterie, což je na takto výkonný telefon velmi slušná hodnota.

Co se týče nabíjení, tady Samsung bohužel stále zaostává za konkurencí. Podpora 45W drátového nabíjení je sice lepší než 25 W u základních modelů, ale v době, kdy čínská konkurence běžně nabízí 100W a více, to působí trochu zaostale. V praxi se s dodávaným 45W adaptérem dostanete z 0 na 50 % za 25 minut, plné nabití pak trvá lehce přes hodinu.

Bezdrátové nabíjení s 15 W je pak vyloženě pomalé, naopak potěší podpora 4,5W reverzního dobíjení například pro sluchátka.

Závěrečné hodnocení

Po měsíci používání musím říct, že Samsung Galaxy S25 Ultra mě překvapil. Ne tím, že by přinášel revoluční novinky – spíše tím, jak dobře fungují všechna menší vylepšení dohromady. Zaoblené rohy a plochý displej dělají z telefonu mnohem příjemnějšího společníka pro každodenní používání. Nový ultraširokoúhlý fotoaparát konečně není jen do počtu a umělá inteligence se stala skutečně užitečným pomocníkem, ne jen marketingovým tahákem.

Jasně, najdou se věci, které mohly být lepší. Nabíjení je na vlajkovou loď roku 2025 pomalé, implementace Qi2 je polovičatá, ale to jsou v kontextu celého telefonu spíše drobnosti. S25 Ultra totiž exceluje v tom nejdůležitějším – je to špičkově zpracovaný telefon s vynikajícím displejem, skvělými fotoaparáty a výdrží, která vás nenechá ve štychu.

Otázkou zůstává, pro koho je vlastně S25 Ultra určena. Pokud přecházíte z modelu S23 Ultra nebo staršího, rozdíl bude znatelný a upgrade má smysl. U S24 Ultra už je to diskutabilní – hlavní vylepšení jsou spíše v oblasti pohodlí používání a většina AI funkcí dorazí i na loňský model. Jestli ale hledáte to nejlepší, co může Android nabídnout, a nevadí vám zaplatit prémiovou cenu (35 999 Kč za základní verzi), těžko najdete lepší volbu.

Hodnocení redakce: 87 %

Co říkáte na Samsung Galaxy S25 Ultra?

Za zapůjčení telefonu děkujeme společnosti Samsung.