Recenze: Motorola Xoom
carnero
V zahraničí se již prodávají, u nás se na ně netrpělivě čeká. Na tablety s Honeycombem. Prvním na trhu byla Motorola Xoom, kterou jsem měl možnost krátce vyzkoušet. Vyplatí se koupit si Xoom nebo raději počkat na něco jiného, třeba na Galaxy Tab 10.1, který má dorazit za měsíc až dva? Na to se pokusím odpovědět. Podíváme se spolu na samotný tablet. Honeycomb si zaslouží samostatnou recenzi, takže zde zmíním jen to nejdůležitější, co by mohlo při nákupu Xoomu hrát roli, ale do temných zákoutí Androidu 3.x zabíhat nebudu.
Takže hurá do toho. Po přečtení mnoha jiných recenzí tabletů (včetně iPadu) jsem se rozhodl, že začnu trochu neobvykle, od základu. Asi každému čtenáři je na první pohled zřejmé, že Motorola Xoom je tablet. Co však mnoha lidem není jasné je, co to “je to tablet” znamená. Ačkoliv to vypadá jako přerostlý mobil, mobilní telefon to nenahradí. Pokud přístroj telefonní funkce má, jsou zcela potlačené. A stejné je to z druhé strany. Výkon a výbava hodná netbooku ale přesto to ani netbook nenahradí. Stejně tak jen těžko nahradí čtečku knih, i když se výrobci snaží tvrdit, že to zvládne. Tablet není zařízení, které by mělo nahradit nějaké jiné. Ale výborně poslouží jako doplněk… záleží však na potřebách každého uživatele, co doplní.
Motorola Xoom je tablet s desetipalcovým, přesněji 10,1”, dotekovým displejem s rozlišením 1280×800 px a čipsetem Tegra 2. Dále je vybavena 1 GB RAM a 30 GB ROM. Existuje ve třech variantách, které nabízí různé možnosti, jak se připojit: pouze Wi-Fi (za 600 USD), s Wi-Fi a 3G (za 800 USD) a nakonec varianta s Wi-Fi a CDMA. Wi-Fi umí standardy 802.11 a/b/g/n, Bluetooth (2.1) je samozřejmostí pro všechny tři verze. Operačním systémem je zmíněný Android 3.1 Honeycomb. Stejně jako byl Xoom první tablet s Honeycombem, je také první tablet, který dostal update na verzi 3.1.
Xoom působí proti novému iPadu nebo Galaxy Tab 10.1 hranatě a ani oblé rohy (při pohledu shora) to nezmění. Ostře řezaný design však může leckomu vyhovovat, ovšem příjemnému držení v ruce moc nepřispívá. K tomu ostatně nepřispívá ani hmotnost zařízení – téměř třičtvrtě kila. Pravda, při čtení to celkem spolehlivě navodí pocit, že máte v ruce skutečnou knihu, ale kdo chce posilovat, asi si najde lepší způsoby. Na přední straně přístroje je… ta-dááá… displej. Podle umístění konektorů, loga výrobce a dalších věcí je zřejmé, že Motorola počítala s používáním na šířku (tablet však lze používat v jakékoliv orientaci). A toho se budu držet při dalším popisu. Uprostřed nad displejem je kamerka s rozlišením 1,9 Mpx (1600×1200 px). V pravém horním rohu je vedle displeje dlouhá úzká bílá dioda, která oznamuje různé události svým blikáním. Všechny ty, které se vyskytnou v systému – nové e-maily, zprávy atp. Kromě toho je na přední straně, dole hned u konektorů, druhá bílá LEDka, která signalizuje nabíjení. Tedy občas – ona totiž svítí jen když je tablet vypnutý a nabíjí se. Pokud je zapnutý, počítá se s tím, že to uživatel uvidí na displeji.
Jana Skálová
Po obvodu toho také moc není. Na levé straně nahoře jsou dvě tlačítka pro ovládání hlasitosti. Jsou hodně titěrná a dost tuhá, naštěstí je asi většina uživatelů moc používat nebude. Horní strana nabízí uprostřed klasický sluchátkový konektor a hned vedle “šuplíček” na SIM, pod kterým je také slot pro microSD kartu. Nepřišel jsem na to, jak vyměnit paměťovou kartu a přitom nevytáhnout SIMku. Pozitivní však je, že kromě 30 GB vnitřní paměti má Xoom vůbec nějaký slot na paměťovku. Na spodní hraně zařízení je pak sada konektorů. microUSB konektor je již standardem, bohužel však neposlouží pro nabíjení. I když připojíte běžnou microUSB nabíječku, tablet pouze zahlásí, že nabíjení přes USB nepodporuje. Stejné je to s připojením k počítači. Na nabíjení je zde malý konektor, který má (až na délku) stejné rozměry jako úzký konektor Nokie. Dále je k dispozici HDMI výstup (HDMI 1.4, 720p) a dva zlaté kontakty pro dock.
Zadní strana Xoomu je dvoubarevná a vypadá, jako by se část dala sundat, není to však pravda. Celá zadní část je pevná. V černé (horní) části se skrývají kvalitní stereo reproduktory, 5Mpx foťáček s dvěma LED a také vypínací tlačítko. Vypínací tlačítko na zádech tabletu je dost neobvyklé a každý ho zpočátku chvíli hledá, ale má svou svou logiku. Pokud totiž uživatel drží tablet na šířku v rukou, je vypínač přesně pod ukazováčkem. Dokud jsem měl tablet v ruce, chválil jsem genialitu designerů, jak jsem mohl. Trochu mě to přešlo, když jsem Xoom položil na stůl. Pro každé zapnutí/vypnutí jej musíte nadzvednout.
Zmíněné reproduktory mě opravdu překvapily. Nejsou nijak přehnaně hlasité, částečně protože míří dozadu, ale mají skvělý zvuk. Rozhodně se ale nemusíte stydět pustit sobě nebo i přátelům na Xoomu film nebo hudbu. Ani při maximální hlasitosti nechrastí a nerezonují. Také mají dobré podání i u hlubších zvuků. Přirozeně je to jen tablet a tak jen těžko bude mít zvuk jako domácí soustava od Harmana.
Také foťáček je výborný, srovnatelný s “multimediálními” mobily od Samsungu, převyšující většinu mobilů od HTC. Jeho jedinou nevýhodou je “hledáček”. Foťák totiž poskytuje náhled v menším rozlišení, než jaké má displej, a i přes správné zaostření vypadá obraz v “hledáčku” permanentně rozmazaný. Výsledná fotka je pak ale ostrá. Kvůli velikosti zařízení ale poslouží jen jako nouzová možnost, přeci jen fotit desetipalcovým zařízením není moc pohodlné ani praktické.
Samotná konstrukce tabletu je příkladná. Nikde nic nevrže ani při kroucení tabletu, jednotlivé části přesně lícují a použité materiály působí hodnotně. Vedle Xoomu vypadají všechny Galaxy Tab (klidně dohromady :)) jako levné plastové hračky. Také rozmístění těch několika málo věcí po těle tabletu je dobré.
Slíbil jsem také, že se vrátím k displeji. Jeho popis se dá nahradit slovem “příšerný”, přesto jej popíšu trochu více. V době, kdy mobilním zařízením vládnou Super LCD (HTC), Super AMOLED nebo Super AMOLED+ (Samsung) a IPS (Apple, LG) displeje, se Motorola rozhodla použít klasické LCD. Když jsem tablet položil v pět ráno na stůl, připadal mi jen trochu málo podsvětlený a hledal jsem, kde vypnout automatickou regulaci jasu. Trochu mě zarazilo, že to udělal již někdo předemnou a displej svítil jak mohl. Když vyšlo slunce (stále jsem byl v kanceláři ve stínu), začal jsem mít problémy na displeji něco přečíst. Pohodlně čitelné bylo už jen černé písmo na bílém pozadí (a naopak), na nějaké modré písmo na černém jsem mohl zapomenout. A když jsem vzal Motorolu Xoom ven, bylo to úplně ztracené. Bylo jedno, zda bylo pod mrakem nebo na tablet svítilo přímo slunce – jediné, co jsem na displeji viděl, byl můj vlastní xicht :). Je sice pěkné kochat se pohledem na sebe samého, ale k tomu stačí zrcadlo za sto korun, není potřeba tablet za 11 tisíc Kč (Wi-Fi verze bez nákladů na dovoz z USA). Problémem všech tabletů je skutečnost, že velká plocha je lepší zrcadlo než malá. Neumím tuhle skutečnost vysvětlit, ale pokud si na slunce vezmu mobil a tablet s totožným typem displeje, na tabletu mám výrazně větší problémy něco přečíst. Je to možná dáno tím, že na malé ploše se mnohem snáze vyhnete nepříjemným oslňujícím odleskům.
Adam Kurfürst
nVidia Tegra 2 250 obsahuje dvoujádrový procesor (Cortex A9 MPcore) s taktem 1 GHz a grafickým čipem GeForce… celkem vytoužený hardware, který na papíře slibuje neskutečný výkon. Pravděpodobně jej i skutečně poskytuje. Bohužel, uživatel si výkon moc neužije. I přes výbornou výbavu se Xoom snadno zadýchá a například animace v Androidu jsou místy lehce trhané. Na Xoomu jsem se realizoval zhruba stejně jako na svém Google Nexus S a odnesl jsem si z toho jen pocit, že Nexus S je rychlejší, lépe reaguje. Pokud je to nějak relevantní: výsledek Xoomu v Quadrantu je 1684 (oproti 1380 u Nexu S). Je to hodně smutné, když držíte v ruce high-end zařízení a sledujete jak se všechno “trhá”. Na Samsungu Galaxy Tab 10.1 (čipset Exynos 4210, 2×1 GHz) jsem se přesvědčil, že chyba není v Androidu. Problém je tedy buďto v samotné Tegře nebo někde v optimalizaci Motoroly.
S výkonným čipsetem vyvstává myšlenka na výdrž baterie. Li-Pol baterie s kapacitou 3250 mAh zní dobře a výrobce slibuje deset hodin při brouzdání na webu přes Wi-Fi. Tahle hodnota je reálná. Bohužel brouzdání na webu není všechno a přehrávání hudby nebo videa výdrž zkrátí, věci závislé na GPS taktéž. Když jsem se snažil Xoom používat jako svůj mobil, abych měl nějaké srovnání, dostal jsem se na přibližně den a půl. Není to žádný zázrak, ale stále je to téměř dvakrát víc než v případě mobilu. Což osobně hodnotím pozitivně.
GPS čip v tabletu získá rychle fix, dobře se drží a je celkem přesná. Mezi mobilními zařízeními patří k těm lepším (na GPSky typu Garmin nemá). Problémem je však to, že aktuální pozici dává jednou za zhruba dvě až pět sekund. Nenašel jsem žádnou cestu, jak Xoom donutit k rychlejšímu obnovování. I v autě tak bod na mapě označující aktuální pozici podivně poskakuje. Pro navigaci při chůzi je to zcela nepoužitelné. Otázkou však je, kdo by tablet používal takto. Přeci jen chodit po ulici s mapami v tabletu není dvakrát pohodlné ani bezpečné. Odhaduji, že většině uživatelům takto “fungující” GPS bude dobře sloužit.
Na řadě je software. Android 3.1 je v Xoomu ve své nejčistší podobě – tablet neobsahuje žádné věci z produkce Motoroly. Kdo zná Android v mobilních telefonech a očekává, že Android v tabletu je tak nějak stejný nebo velmi podobný, bude asi velmi překvapen. Já to bohužel očekával a tak jsem byl zpočátku hodně naštvaný. I přes občasnou podobnost je styl ovládání Honeycombu naprosto odlišný. Nic jsem nemohl najít. Ikonky v grafickém rozhraní jsou zpravidla nepopsané a nezbývá, než zkusit, co která dělá a zapamatovat si to. První hodiny s Honeycombem jsou opravdu silně “nasírací”. Pokud se uživatel ale dostane přes tohle učení, asi najde to dobré, co Honeycomb nabízí.
Abych to přiblížil. Když chytnete do ruky iPad (iOS), na první pohled budete vědět, co je k čemu (případně co je k ničemu). U Honeycombu se to budete muset naučit. Ztratit pár hodin tím, že víceméně zabíjíte čas kvůli “blbému tabletu”. Ale po pár dnech je iOS pořád stejný, všechno je tak trochu jak pro blbé a slepé. V Androidu je všechno pěkně na svých místech a popsané je to graficky. Což má svou logiku – v panelu Gmailu je tak místo tlačítka “Archivovat” ikonka a místo na dvě další používané funkce. Naprostá většina klíčových funkcí aplikací je tak po ruce bez nutnosti lézt někam do menu nebo někde něco otevírat. Jen se to musí uživatel naučit. Čas zabitý učením se vám vrátí v podobě rychlejšího a příjemnějšího využívání možností, které tablet nabízí.
Když se někde mluví či píše o Honeycombu, zmiňuje se nedostatek aplikací pro něj. To je i není pravda. Skutečnost je taková, že aplikací přizpůsobených pro Android 3 je opravdu tragicky málo. To ovšem neznamená, že si na svůj krásný nový tablet nic nenainstalujete. Prakticky všechny aplikace pro Android (jakékoliv verze) budou výborně fungovat i na tabletu. Jen budou vypadat stejně jako na mobilu. V praxi to vypadá tak, že klient pro Facebook poběží i na tabletu, jen ikonky dashboardu (devět ikon) budou stále stejně velké ale roztažené na mnohem větší ploše. Vypadá to blbě, ale používat se to dá úplně stejně jako na mobilu. Nedostatek aplikací tedy rozhodně nehrozí, jen to není moc “cool”.
Motorola Xoom je na dnešní poměry maličko zastaralý tablet, ale jinak na papíře působí jako skvělý stroj. Kdyby stála Wi-Fi verze 11 000 Kč jako v Americe, dalo by se nad Xoomem uvažovat (možná, trochu). Ale při dovozu do ČR je potřeba připočítat dopravu, clo nebo přemlouvání známých. Výsledná cena kolem 14 až 16 tisíc nestojí ani za otočení krabice v ruce. Je to k pláči. Mizerný displej a dýchavičný systém jsou asi dvě věci, které dokáží život s tabletem otrávit nejvíc. V zásadě je tak Xoom jen pro někoho, kdo potřebuje androidí tablet hned a nehodlá s ním chodit ven – tedy asi pro vývojáře. Všem ostatním bych doporučil počkat do července na něco funkčního.
Jakub Kárník
Komentáře (39)
Přidat komentář