Recenze: Huawei U8100

Reklama

Jak dopadne čistokrevný Android s cenou pod 4 000 Kč ve srovnání s takřka legendárním Vodafone 845?

Čínská značka Huawei bude našincům patrně známa především jako výrobce telefonu, který prodává Vodafone pod svým jménem a číselným označením 845. Huawei přitom není žádnou druhořadou firmou – na trhu působí již od roku 1988, v současnosti má 80 tisíc zaměstnanců ve více než stovce zemí a kromě dodávek zařízení (např. pobočkových ústředen) pro telekomunikační operátory se zabývá také síťovými prvky a právě mobilními telefony. Dnes se podíváme na jeden z nejlevnějších Androidů, který lze na českém trhu pořídit – Huawei U8100, který se tak stává alternativou k Vodafonu 845, s nímž budeme v testu srovnávat.

Obsah balení

Hned po otevření poměrně velkorysé papírové krabičky uvidíte rychlý návod, popisující, jak zprovoznit mobilní telefon – tedy jak sundat zadní kryt, kam zasunout SIM a kam microSD kartu. Celý postup končí vložením baterie.

Kromě telefonu a baterie jsme v balení našli microSD kartu Transcend s kapacitou 2 GB, která je slušným základem a milým dárkem pro začátky s Androidem (u Vodafonu 845 není přiložena žádná paměťová karta). Nabíječka je v praktickém provedení s oddělitelným kabelem, který lze jednoduše použít pro připojení telefonu k počítači přes USB. Součástí základní výbavy jsou sluchátka v provedení „pecky,“ která nemají ochranné molitany a dokonce ani tlačítko pro příjem hovoru. Jejich zvuk není příliš hlasitý, zní plastově a výrazně chybí basy. Jestliže tedy budete chtít telefon používat k poslechu hudby, doporučíme vám určitě jejich výměnu za kvalitnější.

Manuál tentokrát zastupuje knížka „Příručka pro rychlý start,“ popisující na třinácti stránkách jen ty nejzákladnější operace, a dvanáctistránkové leporelo s bezpečnostními informacemi. Tradičně chybí CD s instalačním softwarem a ovladači, což ale výrobce řeší jinak (dozvíte se níže).

Baterie s kapacitou 1150 mAh (Vodafone 845 má 1200 mAh) je uložena mimo tělo telefonu. K její instalaci musíte nejprve tlakem vysunout zadní plastový kryt, což nevyžaduje sílu, ani nějakou zvláštní zručnost. Nejprve je nutné zasunout do slotu SIM kartu, která se vsouvá nad baterii poněkud netradičně na šířku. Bez vyjmutí akumulátoru není možné SIM nainstalovat či vyndat. O něco jednodušší je instalace microSD karty, pro kterou je vyhrazen slot s klasickým „zacvakávacím“ mechanismem na levé straně (při pohledu zezadu) a k jejímu vložení či vyjmutí není nutná demontáž baterie. Opětovné nasunutí zadního krytu také není obtížné.

Vzhled a dílenské zpracování

I v případě Huaweie U8100 s celkovými rozměry 107,5 x 57 x 13,8 mm (VF845 má rozměry 99 x 55 x 14 mm – při stejných rozměrech displeje je tedy Huawei viditelně větší) je při čelním pohledu dominantní dotykový displej s úhlopříčkou 2,8 palce. Hmotnost 110 gramů je stejná, jako v případě VF845.

Celkový estetický dojem z telefonu je samozřejmě subjektivní záležitostí, osobně mi ale připadá po vizuální stránce méně uhlazený než v případě Vodafone 845. Celé tělo je provedeno z plastu, spodní část a zadní kryt imitují hliník, mají hrubší povrch a tudíž na nich nezanecháte otisky prstů. Díky zaoblení zadní strany telefon příjemně padne do ruky a zdrsněný povrch je na omak poměrně příjemný.

Při čelním pohledu spatříte nad displejem pouze reproduktor. Senzor přiblížení chybí, takže teoreticky může dojít k nechtěnému stisku prvků na obrazovce během hovoru.

Pod displejem najdete nijak neoddělená tři doteková tlačítka (u VF845 jsou všechna tlačítka mechanická) pro návrat na domovskou obrazovku (delším podržením vyvoláte nabídku s posledními šesti spuštěnými aplikacemi), vyvolání menu a návrat o krok zpátky. I když dotekovým tlačítkům příliš neholduji, v případě U8100 se mi s nimi pracovalo dobře. O něco níže jsou mechanická tlačítka pro příjem a ukončení hovoru a čtyřsměrné kulaté tlačítko s potvrzovacím středem. I když jsem přesvědčen o tom, že většinu funkcí tohoto tlačítka zastane dotykový displej, zmíním zde jednu výhodu proti konkurenci: zatímco optický trackpad VF845 přidělává vrásky majitelům svou přehnanou citlivostí na okolní světlo, mechanické provedení Huaweie je z praktického pohledu mnohem lepší a jistější. Kurzor se prostě tímto ovladačem řídí podstatně přesněji.

Na pravém boku najdeme kolébkové tlačítko pro nastavování hlasitosti, které je situováno tak, že patrně nebudete mít problém s jeho nechtěným stiskem. Velikým překvapením je tlačítko spouště fotoaparátu, nicméně úvodní nadšení rychle vyprchá poté, co zjistíte, že má jen jednu úroveň stisku. Doostření „namáčknutím“ není na pořadu dne. Levý bok telefonu je prost jakýchkoli ovládacích prvků.

Horní hrana nabízí drobné tlačítko pro zhasnutí a zamčení displeje (při delším podržení nabídne vypnutí telefonu, režim letadlo a tichý režim) a poněkud nezvykle i microUSB konektor pro připojení nabíječky nebo kabelu. Nutno uznat, že telefon připojený do nabíječky horním koncem vypadá dosti nezvykle.

Na dolní hraně najdeme 3,5mm jack pro připojení sluchátek a nenápadný mikrofon.

Konečně na zadní straně telefonu je zřetelně viditelný reproduktor pro hlasitý poslech a čočka fotoaparátu. Optika foťáku je jen minimálně zapuštěna do těla a kvůli prohnutému provedení zadního krytu tak vlastně budete telefon pokládat přímo na čočku. Dá se tedy s velkou pravděpodobností předpokládat její brzké poškození škrábanci, což vnímám jako hodně nešťastné řešení. Přisvětlovací diodu nebo blesk na tomto telefonu nenajdete a stejně tak citelně chybí i jakákoli optická notifikace nepřijatých hovorů, SMSek a blížících se schůzek.

Hardware a displej

Srdcem telefonu je procesor Qualcomm MSM7225, tikající na 528 MHz, tedy naprosto stejný kousek, jaký najdete ve VF845 (obdobný procesor je také např. v telefonech Acer neoTouch P300, HTC Tattoo A3232, nebo Motorola Spice XT300). Tomu sekunduje údajných 256 MB RAM (tedy asi o 40 % více než nabízí konkurent) a 512 MB ROM (tj. stejně). Obdobné hardwarové výbavě také odpovídá celková výkonnost telefonu, která je prakticky zcela srovnatelná. Telefon tedy není žádný rychlík, při některých operacích (např. při načítání seznamu nainstalovaných aplikací) si počkáte, nicméně celková odezva je relativně dobrá.

Viditelná plocha displeje o rozměrech 56,8 x 42,6 mm a rozlišením QVGA 240 x 320 px odpovídá parametrům displeje Vodafonu 845. Příliš hrubý rastr (143 DPI) ve většině případů na tak malém displeji asi nezaznamenáte, nicméně například u navigace Sygic Mobile Maps 10 trpí Huawei stejně nepříjemnou kostrbatostí textů jako jeho soupeř. Stejná je i barevná hloubka 18 bitů, VF845 i U8100 tedy zvládnou zobrazit shodně 262 tisíc barev.

V této cenové kategorii bychom patrně ani nečekali kapacitní displej – musíme se tedy spokojit s rezistivním bez podpory vícedotekového ovládání. Celkem logicky se tak nedočkáme ani povrchu z tvrzeného skla. Alespoň můžete s telefonem pracovat v rukavicích, nebo jako stylus použít prakticky jakýkoli nástroj.

Displej sice reaguje na otočení telefonu, nicméně pouze při natočení o 90 stupňů proti směru pohybu hodinových ručiček (chcete-li vlevo) a s poměrně citelným zpožděním cca jedné sekundy.

Subjektivně má displej recenzovaného kousku o něco živější barvy než Vodafone 845 a na přímém světle je trochu čitelnější. Ve většině případů jsme vystačili s 30% podsvětlením, maximální jas nebylo nutné zapínat nikdy. Pozorovací úhly nejsou silnou stránkou tohoto displeje – již při malé výchylce od kolmé osy dochází k evidentnímu zkreslení a následně i tmavnutí barev.

Na doteky reagoval displej překvapivě citlivě – dokonce ani u okrajů nebylo nutné vyvíjet výrazněji větší tlak, aby zaznamenal stisk.

Technologie

Jeden z největších kladů proti Vodafonu 845 se skrývá v seznamu technologií pro připojení k Internetu – Huawei U8100 totiž podporuje EDGE! V případě nedostupnosti 3G sítí tak nebudete odkázáni na bezkonkurenčně nejpomalejší GPRS. To významně zvyšuje použitelnost telefonu mimo velká města.

Huawei navíc naprosto bez problému přechází z jedné technologie na druhou, což byl přinejmenším v případě první generace VF845 často kritizovaný nedostatek (při přechodu z 3G sítě do GPRS spadlo spojení a už se neobnovilo, takže se telefon rázem ocitl offline). Pro přenos dat tento telefon umí CSD, GPRS (class 10), EDGE (class 10), UMTS a HSDPA (7,2). Zpočátku jsem trochu bojoval s mobilními daty – e-maily a synchronizace sice fungovaly, jakýkoli datový přenos (prohlížeč, pokus o stažení aplikace z Android Marketu) ale neproběhl. Pomohlo poslání konfigurační zprávy z Vodafone Samoobsluhy (pro model Huawei 8110).

Plejáda podporovaných sítí je proti konkurentovi chudší jen o GSM850 – zvládá tedy GSM900, GSM1800, GSM1900, UMTS900 a UMTS2100. Kvalita signálu byla většinu času dostatečná, nicméně našel jsem místa, kde Huawei U8100 ukazoval slabší signál než VF845.

Integrovaný WiFi adaptér podporuje normy 802.11 b a g, nejrychlejší n tedy chybí. Zmínit bychom měli ještě Bluetooth verze 2.0.

Hardwarové parametry:

Procesor: 528 MHz Qualcomm MSM7225
OS: Android 2.1 (Eclair) bez grafické nadstavby
Interní paměť: 256 MB (volných je cca 45 MB)
Paměť RAM: 512 MB (volných je cca 100 MB)
Velikost telefonu: 107,5 x 57 x 13,8 mm
Váha telefonu s baterií: 110 gramů
Displej: úhlopříčka 2,8 palců, TFT, dotykový, rezistivní, s rozlišením 240 x 320 px, 262 tisíc barev
GPS: ano (vč. A-GPS)
WiFi: 802.11b/g
Konektory: 3,5 mm stereo audio jack, micro-USB
Fotoaparát: 3,1 Mpx (2 048 x 1 536 px), bez autofokusu, bez přisvětlovací diody či blesku
Baterie: Li-ion, 1150 mAh

Výsledky testů

Linpack

Huawei U8100: 2,588 MFLOPS
Vodafone 845: 2,131 MFLOPS

Grafické operace podle 0xBench

V grafických operacích tedy můžeme od Huaweie ve srovnání s Vodafone 845 čekat přibližně o necelých 10 % vyšší výkon.

První spuštění

Po prvním spuštění se nejprve zobrazí logo operačního systému Android, které je následně vystřídáno logem výrobce (u námi testovaného kousku se ještě úplně na začátku krátce objevilo logo O2). Následuje nastavení jazyka, v němž bude telefon komunikovat, účtu Google pro synchronizaci, povolení lokalizace, povolení dat a nakonec nastavení data a času. Součástí úvodní prezentace je také stručný návod, který uživatele provede prvními krůčky s Androidem (ten lze dodatečně otevřít také přes menu Aplikace).

Start již nakonfigurovaného telefonu, včetně připojení k Internetu a načtení plochy, trvá přibližně jednu minutu a deset vteřin, což potvrzuje slabší hardwarové parametry telefonu.

Kontakty a telefonování

Kvalita zvuku je postačující, nějaké vyslovené zázraky ale čekat nemůžeme. Hlasitý reproduktor víceméně odpovídá kategorii telefonu – nevyniká hlasitostí a už vůbec ne kvalitou zvuku. Jako hlasité handsfree či pro předříkávání příkazů navigace bude stačit, nicméně v hlučnějších podmínkách bych se přeci jen trošku obával, zda bude dostatečně slyšet.

Příjem a ukončení hovoru je možné realizovat buď mechanickými tlačítky, nebo standardním způsobem tažením posuvníků na displeji. Mít speciální tlačítka pro tyto účely mi v době dotykových displejů připadá poněkud zbytečné. Příchozí hovor bohužel nelze odmítnout současně s odesláním SMS zprávy.

Kontakty lze ukládat do telefonu, na SIM kartu nebo na GMail. Při zakládání nového kontaktu je v prvním kroku uživatel dotázán, kam si přeje údaje uložit, čímž se předchází problému, na který jsme narazili v případě LG Optimusu One, který měl jako výchozí nastavené ukládání do telefonu. V možnostech pak můžete určit nejen zda se mají zobrazovat kontakty z telefonu, SIM a/nebo GMailu, ale v případě posledně jmenované varianty také konkrétní akceptované složky adresáře. Pokud tedy nechcete, aby se vám v telefonu zobrazovaly adresy všech lidí, kterým jste odpověděli na e-mail (ty si GMail automaticky ukládá do složky Další kontakty), stačí odstranit zatržítko u položky Všechny ostatní kontakty (pro zajímavost: na Samsungu Galaxy 3 tato možnost k dispozici není).

Ke kontaktu můžete uložit prakticky neomezený počet informací (telefonních čísel, e-mailových adres, …), přiřadit individuální vyzvánění, nebo ho nechat automaticky přesměrovat do hlasové schránky. Na rozdíl od LG Optimus One nemá adresář problém s úpravou nebo přidáním e-mailové adresy obsahující pomlčku.

Seznam kontaktů je standardně prezentován obrázkem, jménem a telefonním číslem (resp. e-mailem). V možnostech jsem ale nenašel ani výběr pořadí jméno-příjmení, ani způsob řazení, takže se budete muset smířit se seznamem v pořadí křestní jméno-příjmení, seřazeným podle křestních jmen.

V aplikaci Číselník můžete přímo zadat telefonní číslo, které chcete vytočit, nebo vyhledávat pomocí virtuální klávesnice. Hledá se ale jen v začátku jména a příjmení (zadání 526 tedy najde všechny Jany, Kamily, Janovské, ale už ne Blanky), přičemž k rozbalení seznamu odpovídajících položek je nutné nejprve tapnout na titěrné tlačítko nad číselníkem.

Pod záložkou Výpis je k dispozici přehled posledních přijatých, nepřijatých a odmítnutých hovorů, seřazený od posledního k nejstaršímu. Kromě jména a čísla je grafickým symbolem indikováno, o jaký hovor se jedná, kdy byl realizován (či nepřijat/odmítnut) a přes tlačítko se zeleným sluchátkem můžete danému kontaktu zavolat.

Poslední záložka Oblíbené slouží již tradičně k „vypíchnutí“ kontaktů, s nimiž chcete komunikovat nejčastěji. Ani Huawei U8100 ale nepodporuje skupiny kontaktů.

Připojení k počítači

Telefon je k počítači možné připojit dvěma způsoby. V režimu „mass-storage“ ničím nepřekvapí – pro operační systém se SD karta chová stejně, jako klasický USB flash disk.

Zajímavější je ale druhý režim, sloužící například pro připojení telefonu jako modemu, nebo k jeho správě skrze software nainstalovaný v počítači. Na začátku jsme sice zmínili, že součástí balení není instalační CD, nicméně Internet k instalaci ovladačů potřebovat nebudete. Huawei totiž stejně, jako v případě Vodafonu 845, automaticky vytvoří virtuální CD mechaniku, v níž najdete vše potřebné.

Jestliže máte povolené automatické spouštění CD, zobrazí se následně dialog s možnostmi instalace aplikace pro připojení k Internetu, instalace PC Suite pro správu telefonu, nebo přepnutí do režimu mass-storage. Pod tlačítkem Nápověda se pak skrývá podrobná uživatelská příručka ve formátu PDF, která je kompletně, jako ostatně veškerá softwarová výbava, lokalizována do naší mateřštiny.

Musím uznat, že tento způsob dodávání všeho potřebného pro připojení telefonu k počítači se mi hodně líbí a připadá mi maximálně praktický. Co myslíte, není to pěkné, když věci prostě fungují? :).

Možnosti připojení

Výše jsme zmínili možnost připojení přes Wifi. Začneme výtkou: telefon bohužel trpí stejným nešvarem, jako jeho bratříček z produkce Vodafonu, kdy se po odpojení od bezdrátové sítě dialogovým oknem ptá, zda má využít mobilní data. Pokud si odpojení a následného dotazu nevšimnete, budete offline. Stejně tak je nepraktické automatické odpojování od WiFi v případě, kdy telefon přejde do režimu spánku (tj. po zhasnutí displeje). Naštěstí alespoň toto chování je možné ovlivnit v nastavení.

Se samotným WiFi připojením také nemohu být zcela spokojený – je totiž podobně problémové, jako u VF845. Není výjimkou, že telefon, ležící 30 centimetrů od routeru, hlásí dostupnost všech možných sítí v dosahu, s výjimkou té vaší. Stejně tak se občas stane, že WiFi připojení bez varování spadne a telefon se nijak neobtěžuje, aby o této skutečnosti majitele informoval.

Bluetooth je sice ve verzi 2.0, ve většině případů to ale nebude nikterak zásadní problém. Při připojení k handsfree vše fungovalo a stejně tak bezproblémové byly i přenosy souborů.

GPS

GPS modul ve Vodafonu 845 považuji za jeden z nejlepších, se kterým jsem měl tu čest se setkat (potvrzením budiž test, provedený v srpnu Martinem Case Fialou, podle kterého v tomto směru VF845 trumfnul nejen HTC Wildfire, ale také Samsung Galaxy S). Z testování se zdá, že Huawei U8100 bude mít stejný GPS čip.

Nalezení signálu z družic a určení polohy (se zapnutým A-GPS) netrvalo při prvním spuštění déle než minutu. Při dalším testování pak telefon nacházel svou pozici během zhruba dvaceti vteřin. První den jsme otestovali sledování skrze aplikaci My Tracks a z výsledků vyplynulo, že GPS nemá problém se signálem ani v případě, kdy není umístěna za čelním sklem automobilu. Odchylka od reálné pozice se během jízdy pohybovala v rámci jednotek metrů, v případě vychýlení z trasy reagovala GPS prakticky okamžitě (cca po ujetí pěti metrů).

Samozřejmě jsme nemohli vynechat test navigace. Na rozdíl od LG Optimus One Huawei nepřekvapí svižností, ani rychlým přepočítáváním trasy (výkon při použití Sygic Mobile Maps je zcela identický jako v případě Vodafonu 845), nicméně spolehlivě vás dovede na požadované místo. Na výpadek signálu jsme v průběhu týdne nenarazili ani jednou.

Příjemným překvapením byla schopnost určit pozici bez zapnuté GPS. Zatímco Vodafone 845 má v tomto směru velice zásadní problém, kdy bez rozpaků uživatele situuje do bodu vzdáleného třeba i 20 km od reálné pozice, Huawei U8100 je v lokalizaci významně přesnější. V aplikaci Mapy například určil polohu s přesností cca 100-200 metrů (uváděná odchylka přitom byla 1800 metrů), ačkoli se telefon nacházel v uzavřeném prostoru. Vyšší přesnosti byste měli dosáhnout v případě povolené WiFi.

Překvapením bylo testování v bytě, kde – ač vzhledem k poloze viděl telefon z okna jen úzký výřez – určil se zapnutou GPS polohu s přesností na tři metry.

Vzhledem ke zkušenostem s Vodafonem 845, který jsme používali během naší letní dovolené na Balkáně, mohu Huawei U8100 jako navigaci doporučit. Bude spolehlivým průvodcem, schopným včas zareagovat na případné změny podmínek.

Baterie a výdrž telefonu

Je jasné, že od prakticky stejné baterie v identickém a podobně používaném telefonu nemůžeme čekat nějak zásadní rozdíly ve výdrži. Na základě týdenního testování tedy mohu konstatovat, že Huawei U8100 při mém způsobu použití (tj. permanentní připojení k Internetu, cca dvě hodiny denně surfování, občas zapnutá GPS, nějaké ty SMSky a minimum volání) musí telefon každou noc do nabíječky. Jsem ale přesvědčen, že v případě úspornějšího režimu (např. použití 2G sítí místo 3G, zapínání WiFi jen v případě potřeby) se dá dostat na nějaké dva až tři dny bez nabíjení.

Uživatelské prostředí

Uživatelské prostředí mi vysloveně udělalo radost. Kromě toho, že neobsahuje žádnou grafickou nástavbu, není kromě změny barevného schématu ani nijak upravené. Navíc použité barvy – tedy bílá, oranžová a „androidově“ zelená – působí velmi sympaticky. Rozdíl je vidět především v případě označení nějaké položky, kde se černé písmo na světle zeleném pozadí Huaweie čte rozhodně příjemněji než černé na červeném v podání Vodafonu 845.

Po prvním spuštění je aktivních devět ploch, přičemž na každé jsou nějaké ikony a widgety. Samozřejmě není problém vše vyházet do koše a nastavit si dle vlastních potřeb. Podobně jako u VF845 lze i u tohoto telefonu počet ploch rozšiřovat jak ve vodorovném, tak i svislém směru. Nové plochy vytvoříte jednoduše tak, že na ně přetáhnete ikony. Celkem se nám takto povedlo vytvořit maximálně matici s devíti sloupci a pěti řádky, tedy celkem úctyhodných 45 ploch.

Odemykání displeje se provádí nejprve stiskem tlačítka pro příjem hovoru a pak již standardním tažením posuvníku po displeji. Huawei v tomto směru boduje jednou maličkostí – na rozdíl od VF845 nelze odemknout displej stiskem žádného tlačítka, takže není nutné nastavovat bezpečnostní gesto.

Žádnou specialitu nenajdete v notifikační liště – k aktivaci a deaktivaci modulů WiFi, bluetooth a GPS, synchronizace a nastavení úrovně podsvětlení slouží běžný widget na ploše.

V dolní části najdeme lištu s pěti ikonami, která je viditelná na všech plochách. Zleva je na ní ikona pro přístup k aplikacím, číselníku, seznamu kontaktů, SMS zprávám a přepnutí do náhledu ploch.

Plocha s oblíbenými hodinami	Náhled všech ploch ve výchozím nastavení

Kromě standardních obrázkových tapet lze na pozadí nastavit také tzv. aktivní/živé tapety.

Klávesnice

V nabídce klávesnic najdete u Huaweie buď klasickou QWERTY Klávesnici Android, na níž se vzhledem k velikosti displeje lépe píše na šířku. Její příjemnou vlastností je možnost rychlého vkládání smajlíků, negativně překvapilo, že slova nabízená v horním řádku byla pouze v angličtině.

Druhá klávesnice TouchPal je také plnohodnotná QWERTY, nicméně napovídač slov nabízí český slovník, který je možné jednoduše vypnout jednou z kláves. Pokud klávesnici odsunete prstem do strany, dostanete se k dalším dvěma variantám rozložení: první nabízí dvě písmena na klávesu, druhá pak uživateli klasických telefonů oblíbené 3×4.

I když chybí nějaké netradičnější klávesnice typu Swype, SlideIT či 8Pen, většina uživatelů si z nabídky vybere. Ostatní se pak mohou porozhlédnout po Android Marketu po alternativách.

Fotoaparát

Fotoaparát je podle všeho identický s tím, který najdeme ve Vodafone 845. K tomu, aby se dal používat například pro účely dokumentace dovolené, mu tedy chybí celá řada věcí. Nejvážnějším nedostatkem je absence automatického zaostřování (autofokus). To vadí nejvíce v případě, kdy chcete zaostřit na objekt v popředí, kdy bez autofokusu nemáte šanci. Stejně tak nemožné je i focení blízko umístěných objektů, na makro režim pak zapomeňte úplně.

Nepříjemností, na kterou se dá zvyknout, je zpoždění, se kterým je snímek pořízen: po stisknutí spouště se sice ozve zvuk závěrky (ten nejde nastavit, ale je možné ho vypnout), ale ve skutečnosti k sejmutí obrazu dojde o chvilku později. Než si na to zvyknete, patrně pořídíte pár rozmazaných obrázků.

Fotoaparát sice dokáže sejmout z obrazovky QR kód o rozměrech 150 x 150 px, leč jen z určité vzdálenosti – nesmíte být ani příliš blízko, ani daleko. Čtení čárových kódů s pomocí Barcode Readeru je ale naprosto nereálné – foťák takovou vzdálenost prostě nedoostří.

Fotky je možné pořizovat v režimech 2048 x 1536 px (3 Mpx), případně v nižších rozlišeních 1600 x 1200 px nebo 1024 x 768 px. Vyvážení bílé lze nechat na automatice, nebo jsou na výběr čtyři režimy osvětlení. Z efektů jsou k dispozici čtyři barevné režimy: černobílá fotografie, sépie, negativ a akvarel.

Stejně jako v případě Vodafone 845 je i v aplikaci pro pořizování fotografií chyba v překladu, kdy položka Úložiště slouží k zapínání a vypínání ukládání GPS pozice do EXIFu snímku.

Ani natáčení videa není světoborné – rozlišení 352 x 288, které dále sráží jak samotná kvalita, tak i nízký počet pořízených snímků (kolem 20 za vteřinu). Na zachycení pohybu pro prezentaci na Facebooku to sice může stačit, ale výsledek odpovídá hlášce: „můžete být rádi, že je to barevné a hýbe se to.“ Ostatně posuďte sami z ukázky.

Kvalitu fotografií videa můžete posoudit ve fotogalerii. Podle mne je vyfocení rozumně použitelného snímku spíše otázkou náhody.

Multimédia

Prostředí, skrývající se pod ikonkou Hudba, uživatele Androidu ničím nepřekvapí. Nabízí rozhraní se čtyřmi záložkami, ve kterých najdete své MP3ky roztříděné podle interpreta, alba a názvu skladby. Přes poslední záložku získáte rychlý přístup k nedávno přidaným písničkám.

Přehrávač také patří k zavedenému standardu – umí přehrávat skladby v nahodilém pořadí, opakovat jednu nebo všechny a pracovat se seznamy. Pokud byste si chtěli nastavit například ekvalizér, nezbude vám než se ohlédnout po alternativě v Android Marketu. Při opuštění aplikace je přehrávání indikováno ikonkou v informační liště, ze které ale není možné přehrávač ovládat.

Samostatný přehrávač videí v nabídce není a podle dostupných informací si telefon neporadí s kodeky typu DivX, Xvid a podobnými. V nabídce najdete alespoň program pro přehrávání videí z Youtube.

Softwarová výbava

Za co si Huawei U8100 v mém pohledu získal kladné body, je minimum předinstalovaných aplikací. Je mi jasné, že toto hledisko je čistě subjektivní, protože se najdou uživatelé, kteří ocení, že je telefon „našlapaný funkcemi.“ Mně osobně ale vadí programy, které nepoužívám a které není možné z telefonu odstranit (z výbavy Vodafone 845 mě napadá např. Twidroid), takže jen zabírají místo. Navíc jednou z velikých výhod Androidu je široká nabídka aplikací v Android Marketu, kde si každý může vybrat podle svých potřeb.

Co tedy najdete v základní výbavě?

Aplikace v základní výbavě	Aplikace v základní výbavě

Budík – dovoluje nastavit až dvanáct různých buzení, každé s volitelným tónem (nebo hudbou), vibracemi a s opakováním ve zvolené dny.

Documents To Go – na rozdíl od balíku ThinkFree Office z LG Optimus One neumožňuje v použité „zadarmové“ verzi editaci, ale jen prohlížení dokumentů Wordu, Excelu, PowerPointu a PDF. Bez problémů si ale poradí se zobrazením dokumentů vytvořených v posledních verzích MS Office (2007/2010).

E-mail – je klasická poštovní aplikace, podporující stahování e-mailů přes protokoly POP3, IMAP a také z Exchange Serveru. V případě použití Exchange je možné se serverem synchronizovat kromě pošty také kontakty, nikoli ovšem kalendáře a úkoly.

K tomu, aby FM Rádio fungovalo, je potřeba nejprve připojit sluchátka. Program nabízí ruční zadání frekvence, nebo automatické vyhledání dostupných stanic. Stanice jsou ukládány do paměti, kde si je uživatel může pojmenovat. RDS informace ale chybí.

Galerie – je prostá jakýchkoli efektů, svému účelu ale poslouží dobře. Mezi obrázky lze přecházet tažením prstu po displeji, přes menu je můžete smazat, sdílet skrze dostupné systémové prostředky (např. poslat mailem či MMSkou) a nastavit jako tapetu na ploše nebo ikonu kontaktu.

GMail – je kvůli Androidu 2.1 ve starší verzi, nicméně i tak se jedná o prakticky provedenou a plně funkční aplikaci pro práci se schránkou na tomto serveru. Upozornění na nové zprávy fungují bez problémů, kosmetickou vadou na kráse je jen absence podpory barevných štítků a prioritní pošty.

Kalendář – považuji (společně s tím, který je ve VF845) za nejlepší možný, byť minimalisticky jednoduchý. První výhodou je, že si pamatuje pohled, který jste použili naposledy a při dalším spuštění zobrazí data právě tak. Druhé plus patří liště s šesticí ikon, skrze které lze přepínat mezi pohledy (denním, týdenním, měsíčním a agendou) a přidávat nové události. Proti LG Optimus One, kde bylo pro přepnutí pohledu nutné stisknout tlačítko a pak ještě tapnout na displej, je tento způsob nesporně mnohem praktičtější.

Při zakládání nové události je jako výchozí nastaven kalendář na Google, díky čemuž odpadá nutnost dokola nastavovat správné úložiště, jak tomu bylo v případě Samsungu Galaxy 3.

Paradoxně tak docházím k závěru, že snahy jiných výrobců o úpravy kalendáře jsou zpravidla v neprospěch praktičnosti, kterou nabízí výchozí aplikace v podobě, v jaké jí najdete například právě u Huaweie U8100.

Kalkulačka – nabízí jen základní matematické operace (počítá ale s prioritami násobení/dělení před součtem/odčítáním). V režimu na šířku nabídne navíc závorky.

Návod – uvítají především začátečníci. Už byla řeč o tom, že při prvním spuštění nabídne telefon krátkého průvodce systémem Android. Přes ikonku Návod se dostanete k příručce v PDF formátu – té samé, kterou najdete také v nápovědě po připojení telefonu k PC. Studovat 208 stránek na malém displeji sice není kdovíjaký luxus, na druhou stranu proti papírové knížečce máte návod kdykoli s sebou a v případě potřeby do něj můžete nahlédnout. Bohužel v „zadarmové“ verzi PDF To Go není k dispozici vyhledávání, což užitečnost příručky přímo v telefonu o něco snižuje.

Poznámky – jednoduchý editor, do kterého si můžete zapsat textovou poznámku. Nečekejte ale nic více, než prostý seznam s položkami, kde se tapnutím dostanete k obsahu poznámky. Chybí synchronizace například s Úkoly na Google, určování termínů, nebo alespoň možnost nasdílet poznámku například odesláním e-mailem.

Prohlížeč – založený na jádře WebKit nabízí jen ty nejzákladnější funkce a v mnoha případech ho uživatel nahradí alternativou z Marketu. Bohužel nezvládá podporu Flashe, měl by si ale poradit s audiem a videem prezentovaným přes normu HTML 5. Zvládá práci ve více oknech, byť se mezi nimi přepíná poněkud nešikovným způsobem přes klávesu Menu.

SMS a MMS – ve standardním provedení, ve kterém jsou přijaté a odeslané zprávy zobrazovány formou konverzace. V seznamu je kontakt symbolizován ikonkou z adresáře, jménem, několika prvními písmeny a časem poslední přijaté či odeslané zprávy. Nepřečtené konverzace jsou pro lepší přehlednost podbarveny světle zeleným pozadím. Jednotlivé zprávy je možné předávat dál, kopírovat jejich text do schránky a mazat. Uživatel je během psaní informován o počtu znaků, zbývajících do konce zprávy a celkovém počtu SMS, do nichž bude text rozdělen. Bohužel z českých znaků není před odesláním odstraňována diakritika, takže v případě jejich použití budete muset počítat s omezením jedné SMS na 70 znaků.

Osobně bych výchozí aplikaci nahradil programem Free SMS Sender, který nejen umí odstranit „nabodeníčka,“ ale navíc dokáže odesílat SMSky přes webové brány operátorů a tedy zcela zadarmo.

Záznam zvuku – je naprosto jednoduchá aplikace, zachytávající zvuk z mikrofonu a ukládající ho do souborů .amr na SD kartu. Kromě záznamu, poslechu a smazání neumí nic víc, nicméně jako základní digitální záznamník bohatě postačí.

Závěrečné hodnocení

Telefon jsem aktivně používal po dobu deseti dnů a nejzásadnější dojem z něj byl takový, že je to v podstatě totéž, jako Vodafone 845, jen v méně slušivém kabátku. Proti mému VF845 v podstatě ničím nepřekvapil, lepší byl jen v několika mála směrech, jako je lokalizace bez zapnuté GPS, bezproblémové přecházení mezi různými způsoby přenosů mobilních dat a o něco vyšší stabilita systému (můj Vodafone 845 se samovolně restartuje v průměru 2x týdně, Huawei se restartoval během testu jen jednou). Zapomenout bychom neměli ani na podporu EDGE, která v případě Vodafonu doslova tragicky chybí.

Kdybych dnes stál před otázkou, zda si za 3 500 Kč koupit U8100 nebo VF845, patrně bych jako aktivní uživatel Gowally sáhl po prvním uvedeném kvůli již zmíněné lepší lokalizaci a bezproblémovému přechodu mezi datovými sítěmi.

Huawei U8100 je ideální telefon pro začátečníky, kteří se chtějí seznámit s operačním systémem Android a vyzkoušet, co vlastně umí. Neposkytne sice špičkový výkon, ale ani neotráví výraznými prodlevami či zamrzáním. Svému uživateli nabídne postačující odezvu, nenadchne, ale ani nezklame. Pokud ale můžete investovat o dvě tisícovky více, patrně bych zauvažoval o LG Optimus One, který je výkonnostně i designově někde zcela jinde.

Klady

• Dobrá cena.
• Absence grafické nástavby.
• Proti Vodafone 845 256 MB RAM.
• Proti Vodafone 845 podpora EDGE
• Velmi dobrá a rychlá GPS.

Zápory

• Velmi slabý fotoaparát bez automatického ostření a přisvícení.
• Zbytečně mnoho tlačítek.
• Čistě plastové provedení, subjektivně ne zrovna pěkný vzhled.
• Chybí notifikační dioda.
• Hrubý rastr displeje.

Foto: Valérie Kiliánová