[RECENZE] ASUS PadFone 2 – Podívali jsme se detailně na tablet a smartphone v jednom
Jan Olejník
Dlouho jsem přemýšlel nad tím, jak bych PadFone 2 uvedl. Samozřejmě ti z vás, kteří androidí scénu pozorně sledují, o tomto zařízení jisté povědomí mají. Ovšem co ti, kteří o PadFonu slyší poprvé nebo jim není jasný koncept? Jak ho nejlépe popsat? Nakonec mi myšlenku vnuknula klasická česká pohádka Císařův pekař. Kdo by neznal golema! A právě PadFone takovým golemem je. Samotný “tablet” je k ničemu, avšak jakmile do něj vložíte “šém” v podobě elegantního bílého telefonu, probudí se k životu. Ale je skutečně přístroj od ASUSu podobný golemovi i co se týče výdrže a síly? To si povíme v dnešním rozboru.
Obsah recenze
- Dr Jekyll a pan Hyde
- Zpracování smartphonu
- Zpracování tabletu
- Hardwarová výbava
- Startujeme!
- Softwarová výbava
- Do hlubin nastavení
- Výkon v benchmarcích
- Herní výkon
- Výdrž baterie
- Telefonování v praxi
- Fotoaparát a video
- Dojmy z užívání
- Pro a proti odvážného konceptu
- Slovo závěrem
Dr. Jekyll a pan Hyde
Ještě než se podíváme oběma kouskům takříkajíc “pod kapotu”, budeme se chvilku věnovat kvalitě zpracování. Jedná se totiž o oblast, která mě osobně nepříjemně překvapila a svým způsobem zklamala. Ale nebojte – pak už se bude (skoro) jenom chválit. V rozměrné krabici tedy najdete dvě zařízení, prvním z nich je telefon. Ten subjektivně považuji za opravdu nádherný kousek – bílá barva působí ve světě černo-stříbrných mobilů poměrně neokoukaně a dodává telefonu jistou auru luxusu. Samozřejmě to nelze brát úplně doslova, přece jen je zadní strana zhotovena z bílého “vroubkovaného” plastu, který je však velmi příjemný na omak a úspěšně eliminuje tvoření otisků prstů. Nebo alespoň za předpokladu, že na sněhobílý telefon nesaháte prsty umaštěnými od motorového oleje. Jasně, ani při standardním užívání nelze vyloučit, že čas od času bude muset tenhle bílý fešák podstoupit očistnou kúru. Přístroj s úhlopříčkou 4,7 palce je pak doplněn desetipalcovým “tabletem”. Schválně přidávám uvozovky, protože se v podstatě jedná jenom o prázdnou ulitu s displejem a integrovanou baterkou, kterou oživíte zasunutím mobilního přístroje do slotu na zadní straně.
Jana Skálová
Obsah balení není bůhvíjak pestrý, chybí nám například dotykové pero jako u předchozího modelu
Zpracování smartphonu
Mobil samotný je na můj vkus výborně zpracovaný i přes použití plastů. Tenký stříbrný rámeček, který se v dolní části klínovitě zužuje, dodává bílému přístroji onu potřebnou “jiskru”. Přední stranu smartphonu pak vyplňuje především rozměrný LCD displej typu Super IPS+ honosící se rozlišením 1280 × 720, svítivostí 500 nit a velmi příjemnými pozorovacími úhly, displej navíc nikde viditelně neprosvítá. Jedná se o změnu oproti předchozímu modelu, který byl osazen Super AMOLED displejem s poněkud saturovanějšími barvami. Nelze ovšem jednoznačně tvrdit, že by na tom byl nový PadFone hůře.
Pod displejem pak najdete trojici dotykových tlačítek pro návrat zpět, návrat na domovskou obrazovku a nakonec i tlačítko pro přepínání aplikací. Klávesa pro vyvolání kontextového menu pak zůstala čistě v softwarové podobě a objevuje se jako trojice teček v rohu obrazovky. Mně osobně tato volba příliš nevyhovuje, více bych ocenil čtvrté hardwarové tlačítko. Pod touto trojicí se už vyskytuje pouze logo výrobce, tudíž se mrkneme na vrchní stranu displeje. Tam se, kromě mřížky reproduktoru, všimneme trojice senzorů, přičemž prvním z nich je čelní kamerka pro videohovory. Ta od minulé verze dostala do vínku necelý megapixel navíc a zastavila se na hodnotě 1.2 MPix. Vedle ní pak naleznete ještě dvě čidla – pro snímání ambientního světla a pro detekci přiblížení telefonu k uchu, když telefonujete.
Boky zařízení neobsahují přehršel prvků, takže si je v rychlosti projedeme – horní strana obsahuje 3.5mm konektor pro připojení audiokabelu a hned vedle je pak špendlíkem otevíratelný šuplík na microSIM kartu. Není to nikterak neobvyklé řešení, ale přesto je lepší na tento fakt upozornit předem. Na pravé straně nalezneme tlačítko pro zapnutí/vypnutí přístroje a hned pod ním kolébku na úpravu hlasitosti – v obou případech působí ovládací prvky na omak dobře, bytelně a nevydávají ani žádné pazvuky. Na spodní straně telefonu je pak speciální napájecí “multi-konektor”. Na první pohled se sice tváří jako klasické USB, konektor je však modifikovaný a pokud se takto pokusíte nabít telefon zasunutý do dokovací stanice, nepochodíte. Jedno zařízení však nabít lze. Toto řešení nepovažuji za zcela šťastné a v případě, že se vám podaří napájecí kabel někde zapomenout, či nedejbože zničit, počítejte s tím, že si Asus nechá nový pořádně zaplatit. Zajímavostí je, že tento port je kombinovaný i s HDMI, protože zařízení podporuje standard MHL. Pokud si tedy koupíte příslušnou redukci, můžete pak telefon připojit do HDMI portu podporovaného zesilovače či televize. Sám jsem tuto vychytávku vyzkoušel pomocí relativně levného modulu od společnosti HAMA a AV receiveru Yamaha RX-V673 a vše fungovalo zcela spolehlivě.
Zadní strana zařízení pak obsahuje čočku překvapivě kvalitního fotoaparátu vyzbrojeného přisvětlovací diodou a v pravé části najdeme i štěrbinu reproduktoru. Jak jsem již psal, zadní plast je vroubkovaný, přičemž soustředné kružnice vycházejí od čočky fotoaparátu a ne náhodou připomínají zadní stranu Transformeru TF300. Kryt je oddělitelný jen s velkými obtížemi (vlastně by se ani otevírat neměl) a pokud nehodláte měnit baterii, není k rozebírání telefonu vlastně ani důvod – microSD kartu byste totiž v oblasti kolem baterie hledali marně. Bohužel, jste tedy odkázáni pouze na interní paměť a případně cloudové úložiště od Asusu. Od předchozího modelu krok zpátky.
Adam Kurfürst
Jinak u telefonu Asus vsadil na zakulacené rohy, takže se přístroj i přes větší rozměry drží pohodlně, nijak zvlášť netlačí a nenajdou se tu ani žádné ostré hrany, které by nebohého uživatele škrábaly do dlaně. Je nutné počítat s tím, že displej je opravdu rozměrný a většina uživatelů ho tedy nedokáže obsáhnout palcem bez “přehmatávání”. Zda to považujete za klad či zápor, nechám na vašich osobních preferencích.
Zpracování tabletu
V úvodu jsem “sliboval”, že si řádně postěžuji na kvalitu zpracování. Jak se ale zdá, na mobilní telefon jsem v podstatě pěl jen slova chvály, proto tedy zákonitě musí přijít ledová sprška v této části – a zcela právem. Již od prvního okamžiku je jasné, že jste za svých bezmála dvacet tisíc korun dostali smartphone za patnáct tisíc a za zbylých čtyři až pět tisíc korun je v balení jako bonus jakýsi tablet nevalné kvality. A skutečně, jakmile ho vezmete do ruky, ucítíte nekvalitní plast srovnatelný s tablety za “dva litry” z Aukra. Navíc námi testovaný kus v pravé části silně povrzával, což mi, jakožto majiteli hliníkového Transformeru Prime, připadalo jako zlý sen. Zároveň se mi stále cosi nezdálo na úchopu přístroje. Zapůjčil jsem si ještě Transformer TF300, který má k testovanému PadFone 2 přece jen trošku blíže a po chvilce zkoumání jsem objevil problém – PadFone 2 má totiž displej zapuštěný pár desetin milimetru pod hranu okolního plastu, tudíž neustále cítíte relativně ostrý okraj šasi v oblasti palců. Pokud přidáme ono zmíněné vrzání a prohýbání části okraje obrazovky, není to vůbec dobrá vizitka.
Poté, co do mechanismu jednoduchým pohybem zasunete a upevníte telefon, tablet mírně zavibruje a během vteřinky se rozsvítí displej. Jedná se o desetipalcový IPS modul s rozlišením 1280 × 720p. Měl jsem možnost porovnat vedle sebe Transformer Prime, Transformer TF300 a právě recenzovaný PadFone 2, který mi subjektivně z toho srovnání vycházel nejhůře – tedy jako model s nejnižším jasem. Kvalita by měla odpovídat modelu TF300, ale nemohu se ubránit dojmu, že jas by měl jít “vytáhnout” ještě o kousek výše, aby byl PadFone 2 na stejné úrovni jako TF300. Pokusil jsem se displeje porovnat na fotografii, ovšem ani ta není příliš určující.
Když už jsem zmínil mechanismus pro umístění telefonu, pojďme se na něj podívat blíže. Předchozí model měl na svých zádech malá dvířka, která bylo nutno otevřít, mobilní telefon umístit do držáku a dvířka opět zavřít. Krom toho, že se nejednalo o nejrychlejší akci, byl tablet díky tomuto mechanismu tak trochu cvalík. Asus se rozhodl v této oblasti zamakat a výsledek je, nutno říci, opravdu viditelný. Tahle technologická dieta způsobila, že nový tablet je o 30 procent lehčí než předchozí model – váha spadla ze 724 gramů na pouhých 514. Nezapomeňte si samozřejmě připočítat váhu samotného telefonu (135 g), ale i tak je váha celého zařízení o chlup nižší než u nového iPadu. Má to i svá negativa – jednak nepříliš kvalitní konstrukci, ale i například o něco menší baterii, než jakou byl vybaven předchozí model, a pak také trochu zvláštní tvar celého zařízení. Uprostřed zad totiž vzniká jakási boule, na které tablet položený na stole balancuje. Pokud jste takto zvyklí psát nebo hrát hry, dost možná se vám tablet promění v otravnou houpačku.
Vedlejším efektem zeštíhlení celého těla je pak eliminace několika prvků výbavy. Ani zde totiž nenajdete microSD slot, který by nám vážně vůbec nepřekážel i za cenu pár gramů navíc, na microHDMI můžete rovnou také zapomenout (opět je potřeba použít MHL/HDMI redukci do napájecího/USB portu), tudíž už na tabletu nalezneme jenom tlačítko na vypnutí či zapnutí displeje, kolébku pro změnu hlasitosti a opět kamerku pro videohovory. Zde si neodpustím ještě jednu poznámku – právě ono tlačítko ovládající displej mě po celou dobu testování značně iritovalo. Nejen, že je poměrně hluboko zapuštěné v okolním plastu, takže se nahmatává poměrně obtížně, ale navíc je mezi stisknutím a akcí samotnou zhruba dvouvteřinová prodleva. Často pak opakovaně mačkáte spínač a divíte se, proč se displej nechce rozsvítit, přičemž ho ve skutečnosti opakovanými stisky vypínáte ještě dříve, než se vůbec stačí rozsvítit. Na mobilu jako takovém se tento problém vůbec nevyskytuje. Inu, zřejmě dlouhé vedení.
Uvnitř dokovací stanice (tabletu) naleznete přídavnou baterii o kapacitě 5000 mAh, která začne mobilní telefon dobíjet ihned poté, co ho do přístroje vložíte, čímž mu zásadně ovlivní výdrž. Nabíjení se automaticky vypíná někde kolem 90 %, pravděpodobně z důvodů ochrany baterie. Celkově tedy dostanete kombinovaných 7140 mAh, potažmo 27 Wh.
A pokud vás zajímá, jak moc je nový mechanismus pro uchycení telefonu pevný, vězte, že dostatečně. Využil jsem personálního testovacího pracoviště pro analýzu setrvačných sil s bezpečnostní dopadovou zónou (tzn. postel s peřinou), abych vyzkoušel, jak velkou sílu je zapotřebí vyvinout, aby smartphone z držáku vypadl a mohu vás ujistit, že riziko při běžném používání je nulové.
Přístroje jsme si tedy prohlédli, je čas zabořit příslovečný skalpel do živého a podívat se na vnitřnosti.
Hardwarová výbava
Sice jsem některé specifikace už lehce nakousl, v této sekci se na ně ale podíváme podrobně. Pod pohledným, téměř pětipalcovým, displejem krytým Gorilla Glass II se nachází motor jak z formule. Qualcomm Snapdragon S4 Pro tikající na taktu 1,5 GHz je skutečným čtyřjádrovým monstrem, které si díky výkonu snadno zamilujete. Navíc se v roli nepostradatelného sidekicka objevuje oblíbená grafická karta Adreno 320 a nedá se říct, že by přidané 2 GB RAM hrály třetí housle. Tenhle brutální výkon samozřejmě potrápíme řadou benchmarků, ale to až v další části recenze. U hardwaru totiž ještě chvilku zůstaneme. Bez úložiště by to samozřejmě nebylo ono, tudíž si u nás můžete PadFone 2 zakoupit v 32 a 64 GB variantách. Jak jsem ale kritizoval v předchozí části, počítejte s tím, že kapacitu paměti již nejde dál rozšířit.
Procesor Qualcomm Snapdragon S4 ProPříjemně překvapila volba fotoaparátu. Senzor Sony BSI se chlubí třinácti megapixely a samostatným procesorem pro zpracovávání obrazu. Nutno podotknout, že jak na samotném procesu focení, tak i na výsledných fotografiích se tato technologie projevila výrazně pozitivně. Samozřejmě je zde i podpora pro natáčení 720p/60fps a 1080p/30fps videa. Bez ní si snad dnes již špičkový smartphone ani nedokážeme představit. Dokonce je tu podpora i pro natáčení při devadesáti snímcích za vteřinu v rozlišení 480p, což se dá označit za poměrně unikátní vlastnost. Zda je ale v reálném životě využitelná, zůstává otázkou.
Jakub KárníkV zařízení samozřejmě najdeme i Wi-fi modul, jehož příjem nikterak nevybočuje ze slušného průměru, podporovány jsou standardy a/b/g/n. Bohužel, ač jsme o to byli čtenářem požádáni, nepodařilo se nám zjistit kompatibilitu s 5GHz sítí v praxi. Dále pod kapotou najdeme i Bluetooth 4.0, GPS a NFC anténu. Dioda na zádech poslouží tak akorát k osvícení menší místnosti a lze ji označit slovem “vyhovující”. Reproduktor pro hlasitý odposlech je sice nepatrně větší než na běžných telefonech, nedá se ale říci, že by jeho kvalita konkurenci výrazně převyšovala. Svůj účel splní, hudbu si z něj ale zcela jistě dlouho pouštět nebudete. GPS jsem testoval pomocí Google Maps (včetně navigace) a rychlost ani přesnost nijak nevybočují ze standardu nastaveném high-endovým telefony, čímž nechci říci nic víc, než že všechno funguje na jedničku a díky aGPS budete na zaměření pozice čekat opravdu krátce.
Startujeme!
Po delším podržení vypínače na boku telefonu nás poprvé přivítá logo společnosti Asus a jako u každého správného mobilu nastartuje úvodní konfigurátor. Ten sestává z osmi hlavních kroků, ve kterých si nastavíte vše potřebné – od klávesnice, přes synchronizaci s Google účtem až po časovou zónu nebo lokační služby. Vybrané kroky jsou viditelné na přiložených screenshotech a během nastavování jsme nenarazili na žádnou zaznamenáníhodnou nepřesnost nebo chybu v překladu.
Jakmile je konfigurační proces dokončen, dostáváme se konečně na domovskou plochu. Ta nabízí již klasickou živou tapetu s loukou a stromem, která se mění v závislosti na denní době (těším se, až přidají i změnu ročních období a různé počasí). Již od začátku je jasné, že Asus raději nechal Android ve zcela základní podobě a dal tak uživatelům prostor k personalizaci zařízení od podlahy. Někdo to může považovat za mínus, mně osobně to však vyhovuje. První dojmy z ovládání jsou velmi pozitivní. Zařízení je krásně rychlé, přechody jednotlivých ploch či otvírání menu s programy jsou bleskurychlé a nenarazíte na žádné prodlevy či zasekávání. Standardně se nabízí pět ploch, mezi kterými můžete posouvat a platí, že koncové plochy jsou provázané mezi sebou, tudíž můžete procházet přes jednotlivé sekce plynule ve smyčce. Na výchozí obrazovce nalezneme dva widgety – prvním je spojení hodin s datem a počasím, které vám po ťuknutí prstem otevře detailnější náhled s předpovědí a možností nastavit si budík. Druhým widgetem jsou pak e-mailové notifikace, ty jsou provázané se standardním e-mailovým klientem.
Stažení horní lišty odhalí další nastavení. V pravém horním rohu najdete zkratky do nejčastějších nastavení telefonu – menu Wi-fi, nastavení zvuku pomocí aplikace AudioWizard a univerzální zkratku vedoucí do menu Nastavení. Pomocí zástupných ikon níže můžete bleskurychle vypínat a zapínat různé služby – Wi-fi, Mobilní datové připojení, Chytrá úspora, Okamžitý slovník, Wi-fi Hotspot, Bluetooth, GPS, Ztlumení hlasitosti (Mute) a aktivace otočení obrazovky. Většina funkcí nevyžaduje asi detailnější popis, pouze se později zastavíme u Chytré úspory a Okamžitého slovníku. Dále následuje samozřejmě posuvník pro kontrolu podsvícení displeje společně s ikonami Outdoor, která ještě o trošku zvýší jas, a Auto, které naopak jas řídí podle okolních světelných podmínek. Klasika. Níže pak už naleznete jenom notifikace jednotlivých aplikací.
Aplikace jako takové pak samozřejmě zpřístupníte stisknutím ikonky se šesti tečkami ve spodní části obrazovky, na tom není nic objevného. Proč to ale zmiňuji: Po otevření aplikací se můžete všimnout, že se dělí do tří kategorií: Aplikace, Jen pro pad a Widgety. Je tedy vidět, že Asus myslel i na to, že některé aplikace zkrátka pro mobil nejsou určeny a rozhodl se je vyčlenit je do samostatné kategorie. Z osobní zkušenosti jsem nabyl dojmu, že takových aplikací je skutečně minimum.
Softwarová výbava
Bývá zvykem, že výrobce se snaží do svého přístroje přidat několik aplikací, které mají nabízet přidanou hodnotu. Někteří se s tímto úkolem poperou lépe, jiní podstatně hůře a především mezi “ajťáky” jistě koluje dostatek hororových příběhů o mazání šílených předinstalovaných aplikací z nových notebooků. Dokonce má tato kategorie softwaru i svůj název – bloatware. Přenesl se počítačový neduh i na mobily a tablety? Podíváme se. Samozřejmě nebudeme vypisovat všechny aplikace, ale zastavíme se jen u těch atypických či netradičních.
V základní softwarové výbavě na nás čeká například užitečná aplikace App Locker, pomocí které můžete uzamknout spouštění programů pomocí hesla či pinu. To považuji za sympatické, hlavně v rodinách, kde se o jedno zařízení střídají rodiče s dětmi. Aplikace je samozřejmě i e-mailový klient, takže je o bezpečí postaráno.
Snadno a rychle zabráníte v přístupu k vybraným aplikacím
Další aplikací je pak ASUS Studio, v podstatě náhrada základní galerie s o něco atraktivnějším (i když trochu méně přehledným) rozložením. Pohyb v aplikaci je rychlý a plynulý, v nabídce najdete i základní efekty či úpravy jako je například oříznutí. Editovanou fotografii si můžete opětovně uložit nebo sdílet prostřednictvím nainstalovaných služeb. Součástí je i základní režim prezentace, kdy se automaticky načítají obrázky v adresáři.
ASUS Studio může být vhodnou náhradou klasické Galerie
Aplikace AudioWizard je pak velmi jednoduchým ekvalizérem s předvolenými programy, kterému asi málokdo přijde na chuť a raději využije třeba možností vestavěného ekvalizéru v Powerampu.
Buddybuzz má být aplikací pro sloučení výpisu novinek ze sociálních sítí. Na mém zařízení však absolutně odmítala pracovat a zasekla se v restartovací smyčce. Každopádně podobných agregátorů se dá na Google Play najít několik, tudíž se nejedná o žádnou tragédii. Pokud se i vám dostane BuddyBuzz do tohohle pekelného kruhu, nejsnazší je zařízení rovnou restartovat dlouhým podržením tlačítka power, nic jiného většinou nezabírá.
Chcete sloučit sociální sítě do jedné aplikace? Buddybuzz může být vaše volba
Nejsem si jistý, zda je to vlastnost všech nových telefonů, ale pod písmenkem H naleznete aplikaci Hudba Play (občas nazývanou Google Music), kterou jsem ještě před pár měsíci cpal do svého Desire Z různými oklikami kvůli regionálnímu omezení. “Appka” pracuje bezvadně a se streamováním hudby z mého Google účtu si bezvadně rozumí, tudíž bez výhrad.
Lukáš Altman
Hudba Play fungovala bez jakýchkoliv problémů
Dále se nám v seznamu objevuje MyBitCast, což je jakýsi záznamník nápadů, který se synchronizuje s asusáckým cloudem nazvaným Webstorage. Zkrátka v dnešní době platí, že kolik cloudů máš, tolikrát jsi člověkem. A čím více firmám rozdáš svá data… no, raději nebudeme pokračovat. Pro účely recenze jsem si Webstorage zaregistroval a musím uznat, že se jistě najdou uživatelé, kterým bude tato služba sympatická. Možná jsem trochu paranoidní, ale po nedávném průšvihu s Evernotem si raději dvakrát rozmyslím, kam budu svá data ukládat.
MyBitCast je cloudovým poznámkovým blokem
MyNet je DLNA přehrávač, který jsem používal už od začátku na Transformeru Prime. Sympatická, minimalistická aplikace, která dělá přesně to, co od ní člověk vyžaduje – přehrává videa z DLNA serveru (v mém případě Serviio). Navíc vám dovolí sdílet data z mobilu prostřednictvím DLNA protokolu. Bohužel neumí zobrazovat titulky, což může být pro některé uživatele překážkou.
Konečně se dostáváme k onomu Okamžitému slovníku. Od první chvíle mě zajímalo, o co se jedná a domníval jsem se, že jde o nějakou formu T9 nebo zkrátka o software pro rychlejší psaní na on-screen klávesnici. Ve skutečnosti se jedná o výkladový slovník, který ukázkově spolupracuje například s programem MyLibrary (základní čtečka knih). V momentě, kdy jej v menu aktivujete, se vám na kraji obrazovky zobrazí drobná ikonka, jejíž polohu můžete libovolně měnit. V momentě, kdy máte rozečtenou knihu v cizím jazyce a narazíte na slovo, kterému nerozumíte, přetáhnete ikonku na dané slovo a slovník vám přes internet dohledá překlad. Bohužel, bez datového spojení si ani neškrtne.
Ukázka Okamžitého slovníku v praxi (v programu MyLibrary)PinPal je dalším agregátorem sociálních sítí, který na rozdíl od BuddyBuzz funguje zcela bezchybně, na druhou stranu spolupracuje jen s Facebookem a Twitterem. Kde je Google+, ptáme se.
Jednou z dobrých alternativ k windowsovému Wordu je kancelářský balík Polaris Office. Ten je na zařízení předinstalovaný a funguje bezvadně, ač na Google Play hlásí, že v naší lokalitě je aplikace nedostupná.
Pokud by vám připadalo, že jste v úvodním průvodci nastavili něco špatně, je možné vše dodatečně změnit – ikonka Průvodce nastavením je tím, co hledáte.
Mnoho uživatelů hledá na Google Play aplikace určené pro blokaci volajícího – a je jedno, jestli jde o dotěrného ex- či nebohého studenta na brigádě v callcentru. Občas prostě je potřeba nějaké to číslo zablokovat. Aplikace s úsečným názvem Sez. Blok. (tedy pravděpodobně Seznam Blokovaných Kontaktů) vám v prekérní situaci pomůže. Ještě by tak akorát mohla být doplněna o možnost falešného příchozího volání, které se také občas hodí. Do seznamu blokovaných čísel snadno přidáte již existující kontakt nebo můžete ručně vložit samotné číslo. Součástí aplikace je i seznam, kde vidíte, která blokovaná čísla se vám snažila dovolat.
Mezi aplikacemi najdete i základního správce souborů, který se jmenuje… Správce souborů! Samozřejmě se nejedná o tak vychytanou aplikaci jako je Astro nebo EZ File Manager, každopádně pro základní orientování v souborech postačí. Pochopitelně umí základní funkce jako je kopírování, vyjmutí, vložení či sdílení souboru.
Program Úsporný režim mě ihned zaujal. Většinou podobným “chytrým úsporným režimům” moc nevěřím, protože jsou z výroby nějak “univerzálně” nastavené, ale nepočítají s různými výjimkami a dost často dokážou i vyloženě otravovat. Zde si můžete zvolit buď “Optimalizovaný režim ASUS”, který nemá žádná další nastavení a musíte tedy zkrátka věřit tomu, že je z firmy nastavený dobře, a nebo si vyberete volbu “Úspora energie podle scénáře”, kde už máte možnost nastavit jas a režim výkonu pro jednotlivé skupiny aplikací – ty se řadí pouze obecně do oblastí typu čtení e-mailů, čtení knih, přehrávání videí, poslech hudby a dalších. Bohužel jsem měl zařízení v testování pouze několik dnů, během kterých se nedalo spolehlivě vysledovat, zda má tento úsporný režim výrazný vliv na životnost baterie nebo ne. Pokud by snad měl někdo ze čtenářů zkušenost, budeme rádi, když se o ni podělí v komentářích.
Nastavení parametrů pro úsporu energieTrochu překvapivě jsem nalezl až na úplném konci Výukový program, přitom bych čekal, že na mě bafne hned po spuštění. Není to zas tak daleko od pravdy. V momentě, kdy poprvé telefon vložíte do tabletu, měl by skutečně najet automaticky. Obsahuje jen velmi základní informace o použití tabletu a dokování telefonu.
Poslední aplikací v seznamu je pak Záloha aplikací, která umí vytvořit balíčky se zálohami vašich nainstalovaných aplikací. Rovněž je umí i ze zálohy obnovit, ale pozor – nerozumí si s programy, které vyžadují ověření účtu.
Do hlubin nastavení
Programovou výbavu máme za sebou, jdeme se alespoň krátce mrknout na to, zda se v útrobách PadFone 2 skrývají nějaká zajímavá nastavení. Nebudeme vás napínat – kdyby tam žádná nebyla, vůbec bychom se touto sekcí nezaobírali. Kromě klasických položek, kterými jsou Wi-fi, Bluetooth či Přenesená data, naleznete i sekci ASUS přizpůsobené nastavení. Co všechno umí?
- ASUS Sync. Pokud máte na svém počítači nainstalovaný obslužný program, zaškrtnutím této volby se po připojení telefonu k počítači spustí automatická synchronizace.
- Spustit aplikace pouze pro Pad: V případě, že používáte aplikaci fungující pouze v režimu tabletu, můžete zde nastavit, co se stane, pokud budete chtít přepnout na telefon
- Seznam dynamického přepnutí zobrazovačů – pod poněkud kostrbatým překladem se skrývá prostá otázka: Co se s aplikací stane, pokud vysunete telefon z dokovací stanice. Současně se jedná o odpověď na jednu z otázek, kterou nám čtenáři položili: Pokud máte nějakou aplikaci zapnutou v režimu tabletu a rozhodnete se přejít na telefon, v 99 % případů se aplikace ukončí i přes fakt, že výchozí hodnota je nastavena na “Držet aplikace živé”. Jde o to, že onen konkrétní program musí být vyloženě naprogramován tak, aby podporoval přehazování z tabletu na telefon a opačně. A upřímně – takových aplikací vážně moc není. V momentě, kdy tedy vysunete či zasunete telefon do doku, aplikaci systém zkrátka shodí a musíte ji zapnout znovu. Někdy se podaří pokračovat od posledního bodu, jindy startuje aplikace úplně od začátku.
- Nastavení kláves: Zvolte si, zda dlouhým podržením klávesy pro multitasking pořídíte screenshot aktuální obrazovky nebo vyvoláte kontextové menu
- Formát snímku obrazovky: V jakém obrazovém formátu byste rádi screenshoty ukládali?
- Příchozí hovor: Jak bude nakládáno s příchozím hovorem, pokud máte zrovna telefon v dokovací stanici
- Zásady nabíjení PadFone: Jakým způsobem bude řízeno nabíjení mobilního tabletu v době, kdy je zasunutý v tabletu
- MHL Output: Nastavení související s připojením přístroje ke kompatibilnímu AV zařízení. Můžete výstup vynutit a nastavit rozlišení obrazu
- Povolit spořič obrazovky: Zapíná/vypíná spořič obrazovky
- Myš a Chování pravého a prostředního tlačítka: Pokud pomocí OTG kabelu nebo Bluetooth připojíte k zařízení myš, zde můžete nadefinovat, jaké činnosti budou vykonávat tato dvě tlačítka. Android, díky své “dotykové povaze”, zná v podstatě jen levé tlačítko myši
Výkon: She’s a Killer Queen!
Sedím si schoulen nad klávesnicí ve svém pracovním koutku, který je spoře osvětlován namodralým světlem dvou monitorů a přemýšlím, jak popsat výkon tohoto zařízení tak, aby následující odstavec nevypadal jak reklamní leták z Alzy. Jasně, bylo by snadné upozornit na nekompromisní hardware nebo kulervoucí výkon, případně procesor, který vás dostane či poeticky konstatovat, že je zařízení brutální jako tygr lidožrout. Jenže to jsou jen hezky znějící slova, která se hodí spíš do marketingových materiálů. My chceme tvrdá data. Co se týče syntetických testů, zvolili jsme tradiční sadu benchmarků, provedli jsme deset měření u každého, škrtli nejnižší a nejvyšší hodnotu a ze zbytku vypočítali aritmetický průměr.
Linpack single
Linpack byl velkým překvapením a několikrát jsem ho restartoval znovu a znovu, radil se s kolegy a intenzivně hledal na Googlu. Proč? Protože mi vytrvale vycházelo skóre čtyřikrát vyšší, než jakého dosáhl například nedávno recenzovaný Nexus 4. Nakonec jsem na webu Android Authority narazil na prakticky stejné číslo, čímž nechci tvrdit, že je výsledek stoprocentně pravdivý a neskrývá se za ním nějaký zvláštní bug nebo nějaká technologie (typu NEON), která by tomuto procesoru dala výhodu oproti ostatním. Každopádně naměřené hodnoty jsou zde:
Libor Foltýnek- ASUS Padfone 2 – 207,85 MFLOPS
- Samsung Galaxy Note II – 64,57 MFLOPS
- Samsung Galaxy S III – 55,69 MFLOPS
- Nexus 4 – 54,68 MFLOPS
- Huawei Honor – 54,67 MFLOPS
- Samsung Galaxy W – 51,95 MFLOPS
- HTC One X – 51,63 MFLOPS
- Samsung Galaxy S II – 51,72 MFLOPS
- Asus Eee Pad Transformer Prime – 47,90 MFLOPS
- HTC EVO 3D – 44,76 MFLOPS
- Huawei Vision – 41,30 MFLOPS
- Samsung Galaxy Beam – 40,55 MFLOPS
Linpack multi
- ASUS Padfone 2 – 468.13 MFLOPS
- Samsung Galaxy Note II – 187,48 MFLOPS
- Nexus 4 – 170,79 MFLOPS
- HTC One X – 127,1 MFLOPS
- Samsung Galaxy S III – 120,64 MFLOPS
- Samsung Galaxy S II – 85,56 MFLOPS
- Asus Eee Pad Transformer Prime – 79,07 MFLOPS
- Samsung Galaxy Beam – 63,33 MFLOPS
- Huawei Honor – 48,08 MFLOPS
- Samsung Galaxy W – 45,55 MFLOPS
- Huawei Vision – 35,32 MFLOPS
Neocore
Stejně jako v megarecenzi přístroje Nexus 4 od Karla Kiliána se nepodařilo Neocore zapnout – zařízení s vyšším API než 15 zkrátka stále nejsou podporována.
Benchmark NeoCore nebylo možno spustitNenaMark 1
- Asus Eee Pad Transformer Prime – 60,2 fps
- Samsung Galaxy S III – 60,0 fps
- Samsung Galaxy S II – 59,8 fps
- Nexus 4 – 59,6 fps
- Asus PadFone 2 – 59.4 fps
- Samsung Galaxy Beam – 59,2 fps
- Samsung Galaxy Note II – 58,3 fps
- Samsung Galaxy W – 52,0 fps
- Huawei Honor – 51,7 fps
- Huawei Vision – 42,3 fps
Nenamark 1 nepředstavoval absolutně žádnou výzvuNenaMark 2
- Asus PadFone 2 – 59.4 fps
- Nexus 4 – 59,1 fps
- Samsung Galaxy S III – 58,7 fps
- Samsung Galaxy Note II – 57,6 fps
- Asus Eee Pad Transformer Prime – 51,8 fps
- Samsung Galaxy S II – 38,9 fps
- Samsung Galaxy Beam – 35,9 fps
- Samsung Galaxy W – 30,7 fps
- Huawei Honor – 30,1 fps
- HTC EVO 3D – 25,3 fps
I při Nenamarku 2 mohl PadFone 2 nudou zívatSmartBench 2012 Productivity index
- Asus PadFone 2 – 5173
- Samsung Galaxy Note II – 4870
- Samsung Galaxy S III – 3984
- Nexus 4 – 3247
- Samsung Galaxy Beam – 2255
- Huawei Honor – 1029
SmartBench 2012 Games index
- Nexus 4 – 3267
- Asus PadFone 2 – 3247
- Samsung Galaxy Beam – 2159
- Samsung Galaxy Note II – 1650
- Samsung Galaxy S III – 1610
- Huawei Honor – 2142
Souhrnné výsledky benchmarku Smartbench 2012Quadrant Standard Edition
- Asus PadFone 2 – 7537
- Samsung Galaxy Note II – 6039
- Samsung Galaxy S III – 5313
- Nexus 4 – 4796
- HTC One X – 4692
- Samsung Galaxy S II – 3326
- Samsung Galaxy Beam – 2832
- Huawei Honor – 2021
- Huawei Vision – 1874
- Samsung Galaxy W – 1473
- Emgeton Meizu M9 – 1368
Některé výsledky byly skoro až podezřeléAntutu Benchmark
- Asus PadFone 2 – 21 053
- Nexus 4 – 16 058
- Samsung Galaxy Note II – 13 601
- Asus Eee Pad Transformer Prime – 10 624
- Samsung Galaxy S III – 8288
- Samsung Galaxy S II – 5598
- Samsung Galaxy Beam – 5325
- Samsung Galaxy W – 3898
- Huawei Honor – 3865
- Huawei Vision – 2558
Antutu benchmark a vysoké závěrečné skóreJak je z výsledků syntetických testů patrné, PadFone 2 se svým SnapDragonem to konkurenci prostě natřel, jiný výraz mě zkrátka nenapadá. Navíc to často nejsou nějaká vítězství “o chlup”, ale solidní rozdíly ve skóre. Sice jsem už na začátku tvrdil, že je zařízení skutečně výkonné, takové hodnoty jsem však nečekal. Ovšem benchmarky, to je jen jedna strana mince. Druhou pak tvoří praktické testy v podobě her., takže se podíváme na pár náročných kousků. Většina z her bohužel nepodporuje zobrazování FPS (tedy snímků za vteřinu), proto se budu snažit dojmy z hraní hodnotit vlastními slovy a postřehy.
Herní testy
Testovat jakoukoliv hru na tomto zařízení byla doslova radost. Ať jsem se snažil procesor s grafickou kartou potrápit sebevíc, neměl jsem sebemenší problémy s počtem snímků za vteřinu. Asi vás nepřekvapí, že jsem vybíral především hry z kategorie graficky nejnáročnějších. Následující výčet titulů sice nepředstavuje pro čelisti současných high-end telefonů kdovíjak tuhou potravu, ale roztříštěnost systému Android občas způsobí, že i na dostatečně výkonném hardwaru má hra problémy. S hraním souvisí i zahřívání přístroje, které se u takto výkonné mašinky musí nutně projevit. Bohužel jsem v době recenze neměl k dispozici bezkontaktní teploměr, tudíž mohu teplotu pouze odhadovat – a to na lehce přes 40 stupňů.
Dead Trigger
Pirátstvím krutě stižená hra z českého studia MadFinger Games se díky svému grafickému kabátku postaralo o vlnu pozitivní kritiky, nutno říci, že právem. PadFone 2 zvládl i nejvypjatější scény s grácií. Občas jsem měl ale dojem, že při prudkém otočení se hra nepatrně „škubla“. Jedná se ale vážně o mikroskopickou vadu na kráse, které si dost možná ani nevšimnete.
Real Racing 3
Graficky parádní závody zaplavené mikrotransakcemi šlapaly na vysoké detaily bez nejmenších problémů. Na velkém displeji telefonu si navíc můžete dovolit přidat i nejvyšší stupeň on-screen ovládacích prvků (volant, brzda, plyn) a stále budete mít dostatečný výhled.
GTA 3 a Vice City
Ani u těchto sandboxové third-person akcí v otevřeném městě PadFone 2 nezaváhal. Všechno běželo hladce, trhání jsem prakticky nezpozoroval – krom dvou nebo tří případů, kdy už se toho na obrazovce dělo opravdu hodně. I zde platí, že velká obrazovka je pro ovládání velmi příjemná.
Výdrž baterie
Jestliže jsem výsledky benchmarků označil za příjemné překvapení, musím stejná slova použít i u baterie. 2140 mAh je pro současné smartphony spíše průměrnou hodnotou. Jak dlouho ale vydrží pod tlakem? Vzhledem k tomu, že jsem neměl telefon zapůjčený tak dlouho, jak by bylo pro testy výdrže vhodné, musel jsem počet jednotlivých zátěžových zkoušek omezit. První pokus – automatické řízení spotřeby, jas na 50%, zapnutá Wi-fi a přehrávání MKV souboru přes síť ze sdílené složky. Test započal v 19:00 a končil 25 minut po půlnoci. Přístroj tedy zcela bez problémů přehrál tři celovečerní filmy v rozlišení 720p, navíc s vytíženou Wifi. V momentě, kdy telefon zapojíte do dokovací stanice, aktivuje se přídavná baterie, ale je zase potřeba napájet větší obrazovku. Proto se výsledný čas zastavil na hodnotě 9 hodin a 35 minut kontinuálního přehrávání videa. Většinu uživatelů samozřejmě zajímá, jak dlouho vydrží telefon při “běžném užívání”. Je samozřejmě těžké definovat, co ono běžné užívání vlastně znamená. V důsledku časového presu navíc nebylo možno nechat telefon třeba dva dny zcela bez povšimnutí, proto prosím berte následující řádky s mírnou rezervou.
Běžný pracovní den u mě vypadal následovně – telefon odpojuji z nabíječky v 7:45 ráno, kontroluji počasí a e-maily, případně velmi zběžně i zpravodajství na internetu. Zkontroluji Google Now, abych viděl, zda jsou na cestě do práce nějaké komplikace. V autě zapínám MP3 přehrávač, vypínám displej a telefon zapojuji na 30 minut přes 3.5mm audio jack do reproduktorů. V pracovní době vyřídím tři až čtyři maximálně pětiminutové hovory a napíšu čtyři SMSky. Při čekání na oběd si na několik minut zahraju hříčku Cogs nebo se na chvilku podívám na internet a projedu Google Play. K večeru při cestě domů opět pouštím na 30 minut přehrávač hudby a když večer po vyřízení dvou mailů zapojuji mobil do nabíječky, baterie ukazuje 58 %. To považuji za velmi slušný výsledek. Pokud bych telefon přes noc nenabíjel, o přísun “šťávy” by se pak následující den přihlásil někdy kolem sedmé hodiny večerní. Teoreticky by s velkou dávkou štěstí a úprav napájecích plánů dalo dosáhnout až třídenní výdrže, což je však extrém a v praktických podmínkách v podstatě nedosažitelná hodnota. Pokud je však smartphone ustájený v tabletu, jeho výdrž se výrazně prodlužuje. Na druhou stranu má jeho přítomnost v doku většinou ten důvod, že potřebujete dělat nějakou náročnější činnost – delší hraní hry, vyřizování většího počtu e-mailů nebo třeba přehrávání filmů, čímž se baterie výrazně rychleji vyčerpává. Při rozumném používání však budete celé kombo telefon + tablet nabíjet 2× – 3× do týdne.
Telefonování v praxi
Byl jsem zvědavý, jak si PadFone 2 poradí s tím, když mi někdo bude volat, zatímco budu mít telefon zasunutý v tabletu. Díkybohu vše funguje hladce a vysunutím telefonu příchozí hovor neovlivníte. Samozřejmě je vhodné mít pro takovéto případy handsfree, abyste nemuseli neustále telefon vyjímat. Kdysi jsem četl o tom, že by měl být v balení i stylus, který má v sobě integrované bluetooth handsfree. Pokud se dobře pamatuji, předchozí PadFone měl ve výbavě stylus kombinovaný s handsfree, ten zde už bohužel nenajdeme, ač by to vůbec nebylo zbytečné příslušenství. Krom toho balení působí se svou nabíječkou a třemi manuály vážně chudě – tedy na přístroj za dvacet tisíc. Kvalita hovoru jako takového je pak velmi příjemná, zásluhu na tom jistě má i technologie na potlačení hluku, takže telefonáty s PadFonem dopadly na výbornou. Přepnutí na hlasitý odposlech funguje bez problémů, kvalita reprodukce velmi záleží především na mikrofonu volajícího. Celkově byl ale poslech při standardních podmínkách v pořádku, zřetelný a bez výpadků.
Co se týče konektivity a kvality signálu, nedá se říci, že by PadFone výrazně vybočoval z řady. Sílu signálu i datové pokrytí zobrazoval prakticky stejně jako Desire Z a Galaxy Nexus.
Fotoaparát a video
O fotoaparátu jsem se již v rychlosti zmínil a dostal zasloužená slova chvály, tudíž je na čase rozebrat si důvody, díky kterým si pozitivní kritiku po právu zasloužil. Třináctimegapixelový čip od Sony sice vypadá na papíře hezky, ale jak je mezi fotografy známo, megapixely nejsou všechno. Zdá se, že si tento problém v Asusu dobře uvědomovali a proto obdařili PadFone výbavou, díky které jeho fotky pořízené za příznivých světelných podmínek téměř nerozpoznáte od běžně dostupných kompaktů. Bohužel, jakmile ale fotíte ve zhoršených světelných podmínkách (stačí běžné zimní šero kolem čtvrté hodiny odpolední), už se fotoaparát opět hlásí ke svým mobilním bratříčkům – šum, ztráta detailů a další neduhy se objeví stejně jako u obdobných mobilů. I tak bych se ho ale dovolil zařadit v rámci androidích telefonů mezi slušný nadprůměr.
Fotoaparát nabízí přehledné ovládání a dostatek funkcí
Pojďme se na obslužnou aplikaci podívat blíže. Základní rozložení ikon je jasné a přehledné. V levé části najdete jako první ikonu pro přepínání nastavení pro fotografování (modrá) a nahrávání videa (červená), pod nimi se pak nachází sada ikon s nastavením pro oba režimy. Pro fotografování se nám nabízí menu Režim fotografie – v němž si vyberete, zda chcete pořídit normální fotku, panorama, “vtipně zdeformovaný” obličej, HDR fotografii nebo si rovnou zvolíte jednu z předvoleb Portrét, Krajina, Noc, Sníh, Západ slunce, Párty, Podsvícení či Živé.
Panoramatická fotografie funguje překvapivě dobře – stisknete spoušť a pomalu (velmi pomalu) otáčíte fotoaparátem na libovolnou stranu. Dávejte si pozor na to, kde je slunce, jinak se vám podaří pořídit stejně zvláštní fotografii, jakou se podařilo zachytit mně ve Veltrusech (níže).
Při fotografování panoramatických snímků si dávejte pozor na slunce, ať vám nevznikne podobný efektHDR fotografie je spíše jenom takovým pokusem, nedá se říci, že by měla valné kvality a pravé HDR se neblíží, jak říká můj kolega, ani smykem. Deformaci obličejů raději přeskočíme a vrhneme se na další menu, které se nechalo inspirovat Instagramem. Dovolí vám totiž vybrat si jeden z mnoha barevných filtrů, jejichž názvy hovoří za vše: Starobylé, Nostalgické, Negativ, Šedá škála… zkrátka dostatek prostoru k “uměleckému” vyžití. Ikonka s číslovkou pak označuje nabídku, kde si můžete zvolit velikost fotografii v megapixelech, případně přepnout do širokoúhlého režimu. Předposlední ikona vám umožní měnit světlost záběru a poslední “trojtečková” pak vede k menu s nastavením pro vyvážení bílé, nastavením ISO a možnostmi závěrky. Zde se ještě zastavím, protože se zde nachází velmi zajímavá funkce sekvenčního focení. Ta spočívá v tom, že když po zaostření stisknete a podržíte spoušť, začne mobil jako kulomet pálit jednu fotografii za druhou při tempu šest fotek za vteřinu a to až do celkového počtu sto fotografií. Tato funkce je okoukána především ze zrcadlovek, kde se tato funkce hodí většinou při focení wildlife (sport) fotografií. Na mobilu rozhodně netradiční počin.
Test prokreslení detailů na kočičí srsti
Za příznivých světelných podmínek vykouzlíte skutečně nádherné fotografie
Za šera počítejte s mírnou ztrátou detailů (a nastavováním ISO)
Mince focená ze vzdálenosti cca 5 cm v místnosti s horším světlem
Nastavení videa je pak téměř identické, opět dostanete na výběr velikost výsledného videa, barevné filtry, deformaci obličejů či vyvážení bílé. Popisovat všechny funkce v podstatě znovu nemá valného významu, a proto se posuneme na další sekci.
http://youtu.be/MfFLvyNSl2U
http://youtu.be/BNG1yIjmvYA
Dojmy z užívání
Musím bez mučení přiznat, že jsem si PadFone 2 i za tu krátkou dobu stihl oblíbit. Přístroj se v ruce drží dobře díky zaobleným rohům a váha 135 gramů je na takto rozměrné zařízení sympatická. I přes fakt, že mám delší prsty, jsem ale měl problém obsáhnout palcem celou obrazovku. Jako protiargument lze ale říci, že při položení přístroje do horizontální polohy se na velké on-screen klávesnici píše pohodlně – à propos klávesnice. V základu vám Asus tak trošku vnutí svoji klávesnici, která rozhodně není špatná a nepostrádá žádné důležité prvky, osobně jsem ale z rozložení kláves měl poněkud zvláštní pocit a ani s T9 slovníkem a predikcí jsem nebyl příliš spokojený. Samozřejmě si uvědomuji, že chvilku trvá, než se slovník “naučí” vámi používané termíny, i tak by ale náš šéfredaktor Karel Drda mohl vyprávět, kolikrát jsem mu v GTalk poslal zkomolenou zprávu následovanou zvoláním “Litva, ten autoportrét mě už fakt vytrácí”. Možná je to jen o zvyku, možná je to tím, že mi klávesnice od Asusu připomínala Windows Mobile 6.5, každopádně jsem se nakonec uchýlil k mé oblíbené Swiftkey a měl jsem po starostech. Samozřejmě je k dispozici předinstalovaná i čím dál tím lepší AOSP klávesnice nebo dokonce zadávání textu psaným písmem, což osobně považuji spíše za zajímavost než skutečně použitelnou funkci – ale třeba ji někdo rád využije. A pokud by to někoho zajímalo, hlasový vstup tu pochopitelně nemůže chybět.
Byť disponující rozlišením, které je v dnešní době spíše podprůměrem, velký jasný displej s příjemnými barvami si získal mé sympatie – koneckonců, čísla nejsou vše. Smíříte-li se s pár kompromisy, dá se na 4,7“ displeji přečíst i nějaký ten e-book. Ať už jsem přepínal mezi čtečkou, hrou, nebo třeba webovým prohlížečem, Padfone se zvládl vypořádat prakticky s čímkoliv, co jsem si na něj vymyslel.
Pro a proti odvážného konceptu
Většina čtenářů, která dočetla až sem, se dost možná zaobírá otázkou „Proč si ho tedy vůbec kupovat?“ Odpověď záleží především na osobních preferencích. Bezesporu největší výhodou je fakt, že se stále jedná o jedno zařízení – jedno paměťové úložiště, jeden balík dat a především – jen jedna SIMkarta. Právě poslední zmíněnou vlastnost vidím jako zásadní argument proti koupení separátního telefonu a tabletu. Proč platit za dva datové tarify? Pokud vás nebaví vytvářet si pro tablet mobilní hotspot, mohl by právě tohle být jedno ze závaží, které posune ručičku váhy. Dalším velkým plusem je dvojitá baterie, díky které se dostanete na několikadenní výdrž bez nabíjení. Stejně tak mohu ASUS pochválit za dobře promyšlený systém dokování telefonu – pokud vám nevadí, že se při tomto procesu běžící aplikace hibernuje, nenarazíte na žádné zasekávání, zamrzání či restartování telefonu. Prostě to funguje. Symbolický políček můžeme ASUSu vlepit jen za ono mizerné zpracování a přestřelenou cenu.
Slovo závěrem
Hodnotit PadFone 2 není snadné. Na jednu stranu zde máme prvotřídní hardware a povedený telefon, na straně druhé je tu tablet, který by se dal označit s přimhouřením obou očí jako průměrný, což je především ve srovnání s obdobnými produkty této značky opravdu zarážející. Tak trochu jsem si během testování přál, aby se někde dal sehnat telefon samotný – za adekvátní cenu, samozřejmě. Osobně se domnívám, že i když je tento model již druhým v řadě, stále se jedná do značné míry o průkopníka. Proto bych byl rád, kdyby u tohoto konceptu nezůstal jen ASUS a na válečné pole se vyzbrojila i jiná značka. Přece jen na konkurenci firem vydělá nejvíce zákazník.
V recenzi jsem se pokusil shrnout veškeré aspekty, které jsem mohl během týdenního testování zhodnotit a pokud o tomto zařízení uvažujete, po přečtení tohoto článku budete mít snad o něco lehčí rozhodování. Já sám jsem byl z telefonu, hardwarové výbavy i rychlosti celého systému nadšen a loučení s přístrojem nebylo snadné.
Veškeré technické informace najdete přehledně vypsané v našem katalogu:
[aps_product_sz image=”https://www.svetandroida.cz/wp-content/plugins/sz-catalog-extend/catalog-default.png” title=”Katalog Android zařízení” subtitle=”Specifikace, recenze, galerie, video, hodnocení, porovnávání…” desc=”Pro více informací navštivte náš katalog zařízení.” button=”Zobrazit katalog”]
Foto: Gabriela Šuterová
Jakub Jan Ondráček
Komentáře (15)
Přidat komentář