Rádce pro začátečníky – Android jako multimediální centrum
Jan Olejník
Trend poslední doby je jasný – přesunout veškerou multimediální zábavu do obýváku před velkou televizi. A byť DVD za 50 Kč sice stále frčí, rozjetou lokomotivu digitálního obsahu nelze zastavit. Již před mnoha lety, krátce po uvedení prvních dostupných DVD přehrávačů, se vyrojilo několik kousků nabízejících přehrávání rozšířených DivX či XviD video souborů. Bohužel se jednalo o funkci, která v našich končinách nebyla zpočátku příliš rozšířená – především díky mizerné podpoře českých titulků. Technologie se překotně vyvíjejí a tak jsme byli svědky nástupu nové skvadry mediálních formátů, kodeků a tzv. kontejnerů. A navíc do tohoto segmentu stále více promlouvá systém Android.
Když už má člověk náhle plný disk FLACů, MKV, MP4 či podobných souborů, tím posledním, na co myslí, je zdlouhavé konvertování do vhodného formátu. Kdepak, chce to nějakého všeuměla, který prostě přežvýká cokoliv! Na trhu se vyskytuje široké spektrum multimediálních center, nejlevnější a relativně schopné můžete pořídit již pod hranicí dvou tisíc korun, ovšem zdaleka neplatí, že čím dražší, tím lepší. Mnoho zařízení totiž využívá pouze uzavřený operační systém s minimem funkcí, který nejčastěji pohání čipset Realtek s podporou hardwarového dekódování videa ve vysokém rozlišení. Nás ale spíš zajímají mašinky s malým zeleným robůtkem, protože do nich přece můžeme instalovat tuny aplikací, nabídnou nám přístup na internet, videa z Youtube a moře dalších možností. Zde je ale potřeba hned varovně vztyčit ukazovák! Mnoho z těchto zařízení totiž rovněž běží na zmíněném čipsetu a ten je, marná sláva, optimalizován pro přehrávání videa a nikoliv pro běh operačního systému. Android je tudíž jen takovou „nadstavbou“, danajským darem, který nakonec může být akorát pro zlost. Příkladem budiž třeba Evolve Solaris, solidní přístroj s nepochopitelně ořezaným Androidem – vždyť dokonce neobsahuje ani Google Play.
Má vůbec Android šanci?
Tak co s tím? Má vůbec Android šanci být plnohodnotným multimediálním centrem? Pokud chcete funkční androidí systém, sáhněte po droboučkých mini-pc, které se v poslední době vyrojily jako hřiby po radioaktivním dešti. V podstatě všechno je to samozřejmě „Čína“, ale není problém relativně rychle narazit na laciný dvoujádrový systém s oblíbeným grafickým akcelerátorem MALI-400 a Androidem ve verzi 4.1. Takovým zástupcem je u nás především Rikomagic MK802 III (dávejte si dobrý pozor na popis produktu, hardwarová konfigurace se často liší!), ovšem pokud zalovíte ve vodách známých čínských e-shopů typu dealextreme.com, najdete jich nepřeberné množství. Tyto maličké přehrávače dokážou za cenu několika kompromisů hotová kouzla a po připojení vhodných periférií přehrají bez problémů i mnoho náročných 3D her. Naším cílem je ale pohodlné přehrávání filmů. Jdeme na to!
Libor Foltýnek
V jedné ruce popcorn, v druhé ovladač
Moment… ovladač? Na ten bychom zapomněli. Mezititulek vůbec nelže! Dálkové ovládání totiž nebývá standardně dodáváno a výrobce zkrátka počítá, že si ovládání vyřeší každý individuálně. Kamenem úrazu občas bývá přítomnost pouze jediného USB portu a většinou naprostá absence Bluetooth (případně jeho zoufale špatný dosah). Řešení je nasnadě – do košíku při nakupování přidejte USB rozbočku (tzv. HUB) a miniaturní bezdrátovou klávesnici (ideálně s dotykovou ploškou) s přijímačem do USB slotu. Investice kolem tisícikoruny vám velmi zpříjemní užívání přístroje a USB hub se vám bude ještě hodit, záhy si povíme proč.
Už sedíte v křesle, systém je nastaven a synchronizován s Google účtem, ale ještě než začneme vybírat vhodný přehrávač, je potřeba zastavit se u důležitého bodu – odkud budeme přehrávat? Pokud ze síťového úložiště, je třeba ihned připomenout, že mini-pc obecně mají mizerný – a vážně je potřeba to napsat kapitálkami: MIZERNÝ příjem WiFi. Důvod je prostý, v drobném těle zkrátka není místo na pořádnou anténu. Tento neduh lze vyřešit síťovou kartou do USB, jenže pak je nutno k přehrávači dovést nehezký UTP kabel od vašeho routeru. Lepším řešením by tedy mohlo být připojení externího USB harddisku s kapacitou nejméně 1TB, aby soubory netrpěly klaustrofobií. Obě varianty mají svá pro a proti a výběr je tak silně individuální.
Vybíráme přehrávač
O přehrávání filmů jsme nedávno psali. Tentokrát jsme se na stejnou problematiku podívali z jiného úhlu. Přesto v obou textech naleznete několik shodných míst a tím nejmarkantnějším jsou přehrávače. Opakování je matkou moudrosti a zde tedy nový výčet. Na Google Play můžeme nalézt pěknou řádku přehrávačů – zdarma i za poplatek. Netřeba asi dodávat, že zpoplatněné programy nabídnou vyšší kvalitu, ale nemusí to být vždy pravidlem. Pojďme si rozebrat nejzajímavější z obou kategorií.
XBMC
XBMC patří mezi legendy, vývoj sahá ještě do dob prvního Xboxu (nikoliv náhodou zkratka XBMC znamená XBox Media Center) a je nutno podotknout, že zraje jako víno. Nepřeberné množství dodatečných zásuvných modulů, automatické aktualizace, přehrávání ze síťových složek, podpora externích titulků – těžko se hledá lepší software. Achillovou patou je bohužel fakt, že se momentálně androidí verze nachází stále uprostřed vývoje a hardwarová akcelerace videa nemusí fungovat – výsledkem je pak trhané přehrávání filmů ve vysokém rozlišení.
Tato aplikace není na Google Play, stahovat můžete zde: XBMC
BSPlayer
Starý dobrý BSPlayer, jak by řekli mnozí, kteří na počátku milénia přehrávali na počítači DivX soubory. BSPlayer a nekonečné řešení kodeků k té době prostě patřilo. Androidí mutace je důstojným sourozencem svého počítačového bratra, avšak rozhraní je uzpůsobeno spíše dotykové obrazovce tabletu a na televizi v obýváku zrovna nevyniká. Na druhou stranu nabídne kvalitní přehrávání FullHD videa (dokonce i ze síťových složek) a pokud si dáte trochu práce s nastavením, odmění se vám kvalitní službou.
Jan Dolejš
VPlayer
Zajímavý minimalistický přehrávač, který bohužel odmítal s mým přístrojem spolupracovat a přehrávání 1080p videa nebylo plynulé ani po aktivaci hardwarové akcelerace. Nakonec jsem dosáhl toho, že po aplikaci různých změn v nastavení úplně přestal zobrazovat video. Ale třeba na jiném hardwaru posviští lépe.
MX Player
Mezi uživateli velmi oblíbený přehrávač opět nabízí jednoduché a přehledné rozhraní pro pohodlné dotykové ovládání. Ač byl schopen přehrávat HD video plynule, vyskytl se problém se zvukovou stopou – pro DTS audio, hojně využívané v MKV souborech, zkrátka nemá kodek, což je škoda. Pokročilí uživatelé mohou vyzkoušet některý z návodů rozházených po internetu, jak do přístroje potřebnou knihovnu nakopírovat. Kdo chce přehrávat video ze sítě, má bohužel smůlu.
Dice Player
Velmi příjemné překvapení. Tento malý program sice trpí stejným neduhem v oblasti přehrávání DTS audia jako MX Player, ale pokud chcete, nakopírovat jediný soubor do rootu SD karty není takový problém. Dice Player se vám odmění plynulým přehráváním 1080p videa a to dokonce i ze sítových složek a ani titulky mu nebudou dělat problém. Rozhraní je opět uzpůsobeno pro dotykové displeje a nemůžete čekat ani žádné informace o titulech v knihovně médií (jako u XBMC), celkově jde ale o velmi schopný přehrávač, který lze bez velkých výčitek doporučit.
Slovo závěrem
Je zajímavé sledovat, jakým způsobem a kam Android proniká. Prvotní záplava telefonů od všech možných i nemožných výrobců byla následována lavinou tabletů a nezávisle na úspěchu Google TV se jistě Android rozšíří i do našich obýváků v podobě schopných multimediálních center. Momentálně trpí především tím, že přehrávače zatím příliš nemyslí na jiný typ ovládání, než jakým je dotyková obrazovka. Ovšem v momentě, kdy dospěje vývoj XBMC do zdárného konce a přibude hardwarová akcelerace, stanou se miniaturní androidí zařízení skutečně skvělou volbou. Pokud se vám však nechce vyčkávat, neuděláte chybu, ani když si ještě dnes jedno z nich objednáte – BsPlayer či DicePlayer za cenu lehce sníženého komfortu doručí to hlavní – plynulé přehrávání videa. Záměrně jsme se v tomto článku nevěnovali tzv. DLNA serverům, které se mohou postarat o streamování médií a spolupracují s nimi jiné typy přehrávačů. Jedná se o lehce pokročilou funkci, o které se rádi rozepíšeme v blízké budoucnosti.
Při výběru toho správného multimediálního centra budete řešit, co všechno daný model přehrává a podporuje. Zde je přehled těch nejdůležitějších zkratek, s nimiž jste se setkali i v tomto textu.
- FLAC – je zkratkou pro Free Lossless Audio Codec, neboli bezplatný bezztrátový kodek. Slouží k ukládání digitálního zvuku v mnohem vyšší kvalitě než MP3. Pokud máte kvalitní přehrávač a sluchátka a MP3 soubory vám nepřijdou dostatečně kvalitní, je čas sáhnout po FLACu, rozdíl je značný.
- MKV – Matroska Multimedia Container je takzvaný kontejner, jakási “nádoba”, která v sobě může obsahovat nekonečné množství videa, audia, titulků či obrázků (alegorie s ruskou panenkou matrjoškou je na místě). V současné době platí jako jeden z nejlepších způsobů, jak uchovávat video ve vysokém rozlišení a to včetně různých jazykových stop či titulků.
- MP4 – Podobně jako MKV dokáže i kontejner MP4 uskladnit video, audio a v omezené míře titulky. Bohužel ale nepodporuje například audio kódované ve formátu DTS. Na rozdíl od MKV ale může být MP4 soubor přehrán i na konzolích jako Xbox 360 nebo PS3 a podporuje i streamování z internetu.
- OGG – je obecné označení pro kontejner vyvíjený s cílem nabídnout svobodně dostupné komponenty pro kódování a dekódování digitálního obsahu. Samotné soubory s koncovkou .ogg jsou zvukovými záznamy, které jsou nejčastěji zakódované kodekem Vorbis. Pokud narazíte na soubor .ogm, jedná se o videosoubor. OGG kontejner není zdaleka tak rozšířený jako MKV.
- AVI – Stále hojně využívaný kontejner, jedná se o videosoubor nejčastěji kódovaný pomocí kodeků DivX či XviD. Pro DVD kvalitu zcela postačuje, avšak pokud si chcete ripnout svůj BluRay při zachování optimální kvality, zvolte raději MKV. Popularita AVI i přes jeho značnou zastaralost je pravděpodobně způsobena vysokou kompatibilitou zařízení a snadnou editací ve videostřižnách.
Karel Kilián
Marek Houser
Jaromír Tykal
Jakub Kárník
Komentáře (16)
Přidat komentář