Používáte rychlé nabíjení? (Víkendová hlasovačka)

Pokud se zeptáte uživatelů, jakou slabinu má jejich chytrý telefon, většina vám odpoví, že výdrž na jedno nabití. Zatímco před dvaceti roky vydržely mobily bez nabíječky týden i dva, dnes jsou považovány za „slušnou výdrž“ dva dny provozu. Vyšší kapacita baterie přidává telefonu na tloušťce i na váze, takže výrobci neustále hledají způsob, jak zařídit dostatek energie. Jednou z aktuálně využívaných cest je podpora rychlého nabíjení, kdy během krátkého času dojde „k naládování“ co možná největšího množství energie. A právě na toto téma se hodláme zaměřit v rámci Víkendové hlasovačky a diskuze, ve kterém se budeme ptát, zda používáte rychlé nabíjení.

Obsah článku

• Nabíjení pohledem historie
• Quick Charge na scéně
• Anketní otázka
• Hlasovačka z minulého týdne

Nabíjení pohledem historie

Vraťme se nejprve do roku 1998, tedy dvacet let zpátky, kdy na trh vstupovala tehdejší legenda – Nokia 5110. Telefon „živil“ nikl-metal hydridový akumulátor (Ni-MH) s kapacitou 900 mAh, který dokázal vydržet až 5 hodin hovoru a 11 dnů na příjmu (reálně vydržela zhruba týden běžného používání). Dnes zní skoro jako sci-fi, že uživatel nemusel každý večer připojovat nabíječku. S nástupem chytrých telefonů začaly akumulátory očividně zaostávat za ostatním hardwarem. Přeci jen „uživit“ stále větší obrazovky a výkonné procesory nebylo a není úplně triviální úkol. Dokud nebude k dispozici technologie, která do baterie standardní velikosti vměstná několikanásobek energie, nebude mít tento problém ideální řešení. Výrobci prozatím přišli s jinou strategií. Smířili se s tím, že současné telefony prostě nevydrží několik dní. Začali se tedy zaměřovat na opačný konec řetězce – nabíjení. Hlavní myšlenkou je co možná nejrychlejší doplnění energie, abyste telefon mohli používat bez nutnosti být připoutáni kabelem nabíječky. Tím vstoupilo na scénu rychlé nabíjení, nabízející více než obvyklé napětí 5 V a proud do 2 A.

Quick Charge na scéně

Řada firem nabízí svá vlastní řešení – MediaTek má Pump Express, Samsung Adaptive Fast Charging, OPPO VOOC (licencovaný na OnePlus jako Dash Charge), a Motorola TurboPower. První housle ale hraje výrobce čipů Qualcomm se svou technologií Quick Charge, se kterou vstoupil na scénu v roce 2013. Pojďme se nyní podívat na jednotlivé verze:

• Quick Charge 1.0 (2013): 5 V, 2 A, 10 W
• Quick Charge 2.0 (2015): 5/9/12 V, 3/2/1,67 A, 18 W
• Quick Charge 3.0 (2016) od 3,6 do 20 V, od 2,5 do 4,6 A, 18 W
• Quick Charge 4 (2017): 27 W

  Aktuální verze implementuje bezpečnostní opatření k ochraně před přebitím a přehřátím, je kompatibilní se specifikacemi USB⁠-⁠C a USB Power Delivery (USB-PD). Dodejme, že rychlé nabíjení musí podporovat jak mobilní zařízení, tak použitá nabíječka i akumulátor přímo z výroby. https://youtu.be/nTxzrv60jSc

Používáte rychlé nabíjení?

Dostáváme se k anketní otázce tohoto kola Víkendové hlasovačky a diskuze. Ta zní: používáte rychlé nabíjení? V případě, že máte více telefonů, hlasujte podle toho, který používáte nejčastěji. [gravityform id=“195″ title=“true“ description=“true“] V diskuzi se můžete rozepsat o tom, jaký vidíte v rychlém nabíjení přínos. Budeme rádi, když se podělíte o praktické zkušenosti, jakož i zjištěné výhody a nevýhody.

Hlasovačka z minulého týdne

Minulý týden jsme se v rámci Víkendové hlasovačky a diskuze ptali, zda platíte mobilním telefonem. Výsledky ankety nasvědčují tomu, že se tento způsob placení stal během krátké doby velmi populárním. Ze 197 respondentů, kteří se zúčastnili, celých 54 % odpovědělo na otázku „Platíte mobilním telefonem?“ kladně. Další 4 % pak platí tímto způsobem výjimečně. Na druhé straně spektra je 22 % klientů, kteří neplatí mobilem proto, že to jejich banka nepodporuje. Dalších 15 % možnost placení telefon má, ale nevyužívá ji. Zbývajících 5 % neplatí tímto způsobem především proto, že to nepodporuje jejich telefon.