Podrobná recenze Huawei Vision (U8850)

Čínský výrobce mobilních zařízení Huawei v uplynulém roce zcela jistě udělal na našem trhu dojem, a vybudoval si dobrou zahajovací pozici. Jeho zatím poslední model nese jméno Vision, a pokouší se kombinovat přiměřenou cenu a elegantní design. Jak obstojí ve srovnání s konkurencí, a jaké jsou jeho klady a zápory? To se dozvíte v naší podrobné recenzi.

Obsah recenze

• Obsah balení
• Vzhled a dílenské zpracování
• Hardware a displej
• Technologie
• Testy výkonu (benchmarky)
• Herní výkon
• Připojení k počítači
• Konektivita
• GPS
• Baterie a výdrž telefonu
• První spuštění
• Uživatelské prostředí
• Klávesnice
• Kontakty a telefonování
• Fotoaparát a natáčení videa
• Multimédia
• Softwarová výbava
• Kdy, kde a za kolik?
• Resumé

Obsah balení

Telefon jsme dostali v poměrně velkorysé kartónové krabičce, která proti většině konkurence působí jako Goliáš proti Davidovi – její rozměry jsou 175 x 97 x 63 mm. Na horní straně je vyobrazeno samotné zařízení, logo výrobce a modelu, po stranách pak najdete pouze loga Huawei a štítek s čárovými kódy. Na spodní straně jsou vyjmenovány některé vybrané parametry, ke kterým se dostaneme dále. Po sejmutí víka na nás nejprve vypadl český záruční list a dvojlist „Užitečné tipy,“ ve kterém je popsána instalace SIM a paměťové karty. Pod těmito dokumenty již čeká telefon, zabalený v igelitovém sáčku a uložený do kartónového lůžka. Displej byl původně chráněn transportní fólií. Pokud lůžko vyjmete, dostanete se do spodní části balení, kde se skrývá další příslušenství, jmenovitě:

• sluchátka v provedení pecky (bez ochranných molitánků a bez jakýchkoli ovládacích prvků),
• nabíječka s výstupem 5 V / 1 A (s běžným USB zakončením a tedy i s oddělitelným kabelem),
• kabel pro nabíjení resp. připojení telefonu k počítači (i ten je standardní, na jednom konci zakončený USB a na druhém microUSB konektorem),
• stručná příručka (leporelo, jež na čtrnácti stránkách v češtině popisuje některé základní operace).

Baterie s kapacitou 1 400 mAh je již nainstalována telefonu a podle zběžného průzkumu patrně není uživatelsky demontovatelná. V balení nenajdete ani paměťovou kartu. 1 GB interní paměti pro data a aplikace je sice solidním základem, nicméně pokud budete chtít používat datově náročnější programy, jako je například offline navigace, pak si microSD kartu budete muset přikoupit.

Vzhled a dílenské zpracování

Z hlediska vzhledu a dílenského zpracování se Huawei Vision vymyká většině konkurentů, sázejících na sice lehké, ale ne tolik odolné plasty. I proti většině předchozích modelů této značky přichází Vision s mnohem atraktivnější a robustnější konstrukcí. Většina těla je totiž z hliníku, jedná se o konstrukci typu unibody, tj. hliníková část je vyřezaná z jednoho kusu, což telefonu dodává nejen určitý dojem solidnosti, ale také pevnosti. Přesto se hmotnost podařilo udržet v dolní hladině rozumných mezí – i s baterií zařízení váží 121 gramů, tedy o dva gramy méně než podobně velký, ale kompletně plastový Emgeton Meizu M9. Telefon s rozměry 60 x 116 x 9,9 mm je oblázkového provedení a nenajdete na něm byť jedinou ostrou hranu. Horní a spodní část jsou vpředu i vzadu velmi podobné, což zejména ve tmě způsobuje, že dokud se vám nepodaří najít tlačítko pro zapnutí displeje, nepoznáte, že držíte telefon hlavou dolů. I přes relativně velký displej se zařízení příjemně drží i v drobnější ženské ruce, k čemuž přispívá též malá tloušťka, jen o desetinku milimetru menší než centimetr. Ostatně po vizuální stránce je to jeden z mála telefonů, který zaujal i několik osob z něžnější poloviny lidstva. Na čelní straně najdeme samozřejmě nejdůležitější prvek celého telefonu – 3,7palcový displej. Pod ním je situováno kvarteto senzorových tlačítek – zleva Menu (při dlouhém podržení vysune klávesnici), Domů (při dlouhém podržení vyvolá seznam posledních osmi spuštěných aplikací, mezi kterými můžete přepínat), Zpět a Hledání. Tlačítka jsou podsvětlená, jejich svit řídí senzor okolního světla, nicméně svou práci neodvádí na sto procent, takže občas se nám stávalo, že jsme aktuálně neprosvětlené symboly na tlačítkách obtížně luštili. Tlačítka reagují na stisk zvukem a poměrně citelnou vibrací. Zvukový doprovod usnadní práci začátečníkům a těm, kteří jsou zvyklí na mechanická tlačítka, nás ale po jednom dni začal zvuk otravovat, takže jsme ho deaktivovali.     Protože je celé čelo provedeno z jednoho kusu skla (údajně by se mělo jednat o Gorilla Glass, nicméně na oficiálních stránkách Huawei vůbec nenajdete), chybí jakákoli hmatatelná hranice mezi jednotlivými tlačítky, což může zpočátku způsobovat nechtěné přehmaty. Sklo je vypouklé, přesněji řečeno se po stranách mírně svažuje, což je přesně opačný trend, než můžete vidět například na Nexusu S či Galaxy Nexusu. Podle výrobce trvá zaoblení skla do požadovaného tvaru až sedmnáct hodin. Pokud telefon položíte zády nahoru, bude ležet na skleněné ploše, takže bychom se obávali o jeho možné poškrábání. Displej je pochopitelně odolný i vůči hrubějším stiskům, kterým se nepodvoluje. Otázkou je též samostatné tlačítko pro vyhledávání, kterým sice disponovaly skoro všechny telefony této značky, nicméně mnozí velcí výrobci od něj upouštějí (ostatně samostatné tlačítko pro hledání nenajdete ani na Google Galaxy Nexus). Kdyby se ho Huawei vzdal, každá zbývající klávesa by měla o více než 30 % více prostoru. Nad displejem najdeme, kromě decentního loga výrobce, optiku čelní kamery, štěrbinu reproduktoru, senzor okolního světla, řídící úroveň podsvětlení displeje a kláves, a senzor přiblížení, starající se o deaktivaci displeje během hovoru. Černý vzhled zhasnutého displeje dokresluje stříbrná linka po obvodu, která je ale v dolní části z nepochopitelných důvodů v délce necelých dvou milimetrů přerušena černým plastem. Tento prvek působí rušivě a je to většinou to první, co uživatele, který dostane telefon poprvé do ruky, zaujme. Výhradně senzorové klávesy znamenají, že telefon probudíte pouze hardwarovým tlačítkem pro zapnutí/vypnutí telefonu respektive rozsvícení/zhasnutí displeje. Toto tlačítko je situováno na horní hranu, při pohledu zepředu vlevo, což je pro praváka ta méně šťastná varianta. Buď se naučíte displej rozsvítit speciálním „chvatem,“ nebo to budete muset dělat oběma rukama, což bývá poměrně otravné. Dlouhým podržením tlačítka vyvoláte menu s nabídkou vypnutí telefonu, aktivaci tichého režimu, nebo režimu V letadle. Prostor na horní hraně vpravo výrobce předurčil pro 3,5mm konektor typu „jack,“ do kterého můžete zapojit dodaná, nebo prakticky jakákoli jiná sluchátka. Na levé hraně se nachází kolébkové tlačítko pro nastavení hlasitosti, které je během hovoru dobře dostupné (nejsnadněji se ovládá ukazováčkem), ocenili bychom ale nějakou formu hmatového odlišení části pro zvýšení a snížení hlasitosti. Dolní hrana nabízí standardní microUSB konektor, přes který lze telefon nabíjet a/nebo připojit kabelem k počítači, a štěrbinu mikrofonu. Pravá hrana je pak prostá jakýchkoli ovládacích prvků. Z uvedeného výčtu je vidět, že telefon nedisponuje samostatným tlačítkem spouště fotoaparátu. Zajímavý je pohled na zadní stranu, kde v horní a dolní části najdete černé pogumované plochy, dominantní jsou ale pochopitelně hliníková záda se zdrsněnou povrchovou úpravou. Tato kombinace poměrně dobře zabraňuje jak vyklouznutí telefonu z dlaně, tak též zachytávání otisků prstů, na které si museli zvyknout uživatelé plastových telefonů v provedení „klavírová čerň.“ V horním černém segmentu je připravena optika 5Mpx fotoaparátu, kterému sekunduje diodový blesk. Kroužek kolem čočky sice mírně vystupuje nad okolní povrch, takže při položení telefonu se bude dotýkat podložky, samotný objektiv je ale zapuštěný, což poněkud snižuje riziko jeho poškrábání. Kromě toho je zde také vyústění hlasitého reproduktoru. Hliníkovou část pak oživuje logo výrobce. Dolní černý segment je ve skutečnosti prostorem pro SIM a paměťovou kartu. Huawei Vision totiž nemá demontovatelnou celou zadní stranu, jak je zvykem u většiny telefonů, ale k osazení SIM a microSD je nejprve nutné vysunout a sundat spodní plast, pod kterým se skrývají dvířka. Pod nimi již najdete sloty pro osazení patřičných karet. Zatímco v případě paměťové karty je použit klasický „zacvakávací“ mechanismus, SIM jednoduše zasunete do štěrbiny. Z logiky věci vyplývá, že k baterii se bez použití příslušného nářadí nedostanete, takže teoreticky můžete obě karty vyndávat a instalovat bez nutnosti vypnout telefon (v případě SIM to nedoporučujeme, SD kartu před takovou operací nezapomeňte odpojit od systému). Jako celek musíme telefon pochválit – je opravdu „fortelně“ zpracovaný, nezavrže ani při drsnějším zacházení, je odolný proti tlaku na kteroukoli jeho část, stejně tak i proti kroucení. Hliníkové provedení dělá své, a kdo se pro něj rozhodne, ten patrně nebude brblat nad tím, že použitý materiál občas studí do dlaně. Huawei Vision tedy nejen padne do ruky „jako ulitý,“ ale také budí výrazně bytelnější dojem než jeho plastoví kolegové. Navíc získáte neotřelý vzhled, který zaujme především ve srovnání s většinou současných telefonů, u kterých je dominantní černý plast a ostřejší hrany.

Hardware a displej

Srdcem telefonu je jednojádrový 1GHz 32bitový procesor Qualcomm Snapdragon MSM8255, se kterým jako první přišel v říjnu 2010 HTC Desire HD. Je vyráběn 45nm technologií, podporuje instrukce ARMv7 (a tedy i plnohodnotný Flash). Na tomto čipu je postavena celá řada zařízení, z nichž jmenujme například Nokii Lumia 601, Sony Ericsson Xperia Neo V, Sony Ericsson Xperia ray, LG E730 Optimus Sol, Acer Iconia Smart, HTC Desire S, nebo HTC Incredible S. Grafické jádro Adreno 205 podporuje standardy OpenGL ES 2.0, OpenGL ES 1.1, OpenVG 1.1, EGL 1.3, Direct3D Mobile, SVGT 1.2, Direct Draw a GDI, nabízí solidní výkon, nicméně ani zdaleka nejde o špičku v oboru herní grafiky. Škoda, že Huawei osadil telefon 512 MB operační paměti, což ho řadí spíše do vyšší střední třídy než na současnou špičku. Telefonu s 1GHz procesorem by přeci je více „slušel“ gigabajt RAM, který by mu také pravděpodobně vlil do žil více energie. Interní paměť o velikosti 1 GB lze považovat za solidní základ pro data a aplikace, který bude bohatě stačit většině uživatelů na celou dobu morální životnosti. Tento prostor lze rozšířit pomocí paměťových karet microSD(HC) až o dalších 32 GB. Díky Androidu 2.3.x je navíc možné aplikace, které to podporují, instalovat právě na paměťovou kartu. Hardwarová výbava slibuje dostatečný výkon pro běžný provoz. V některých momentech jsme ale pociťovali pomalejší odezvu – zejména překreslování obrazovky během přepínání aplikací občas působilo dojmem „slideshow,“ nebo efektu stmívání mezi projekcí dvou obrázků. Občas jsme také bojovali s tlačítkem Zpět, na jehož stisk aplikace v popředí někdy reagovaly poněkud laxněji, než bychom na telefonu s 1GHz CPU čekali. Vezmeme-li v úvahu cenu, pak ale musíme konstatovat, že nabízený výkon a odezva odpovídá ceně – tedy nenadchne, ale ani vysloveně nezklame. Displej s úhlopříčkou 3,7 palců je typu Super Clear LCD a kromě jemnosti 252 dpi příjemně překvapí také pěkným a živým podáním barev. Těch ale, na rozdíl od konkurence, zvládá zobrazit 262 144, což ale obvykle pouhým okem nepoznáte. Pochválit musíme též pozorovací úhly – k degradaci barevného podání dochází až při velkém odklonu od kolmice na rovinu displeje. Text je dobře čitelný, písmo pěkně prokreslené, při posouvání obsahu jsme nezaznamenali žádné nežádoucí chování. Zobrazovací jednotku Huawei Vision tedy hodnotíme nanejvýše kladně, neboť s přehledem strčí do kapsy většinu displejů, samozřejmě s výjimkou SAMOLED. Celkově se dá konstatovat, že displej překonal všechny, které jsme viděli na telefonech Huawei Ideos, a může se směle srovnávat s obrazovkami, jež do svých mobilů v této cenové relaci montuje HTC a Samsung. O nastavení úrovně podsvětlení se stará senzor, umístěný na čelní straně telefonu vedle reproduktoru. Svou práci odvádí dobře – na rozdíl od řízení podsvětlení tlačítek jsme nikdy neměli pocit, že by displej zářil zbytečně moc, nebo naopak málo. Rovnoměrnost podsvícení je v pořádku, pouze při maximálním jasu jsme subjektivně měli dojem, že po okrajích jsou barvy mírně světlejší než uprostřed. Během testu sice nebyl žádný „typicky letní den“ prozářený sluncem, nicméně celkově můžeme konstatovat, že čitelnost displeje je dobrá a za daných podmínek jsme nemuseli displej stínit, abychom viděli jeho obsah. Ke snímání doteků je použita kapacitní technologie, přičemž displej je schopen současně zaznamenat stisk až pěti prstů. O otáčení obsahu obrazovky v závislosti na natočení telefonu se stará senzor polohy. K překreslení obrazu dojde přibližně do sekundy, otáčení ale nepodporují domovská, ani některé systémové obrazovky. Je podporováno otáčení do tří stran – vykreslovat „hlavou dolů“ telefon neumí.

Technologie

Telefon může fungovat ve všech myslitelných sítích, tedy jmenovitě GSM850, 900, 1800, 1900, UMTS900 a 2100. Z datových přenosů zvládá GPRS (class 12), EDGE (class 10), UMTS, HSPA, HSDPA (14,4 Mbit/s) a HSUPA (5,8 Mbit/s). Připojení přes mobilní data bylo v pořádku, občas při přechodu z Wi-Fi do nepokryté oblasti pouze chvilku trvalo, než proběhlo navázání. Tradičně, jak je v Ostravě zvykem, telefon často přepínal mezi různými typy připojení, takže ikonka průběžně měnila stav mezi E, 3G a H.

Hardwarové parametry

• Procesor: 1 GHz Qualcomm Snapdragon MSM8255, grafika Adreno 205 (dedikovaná 2D a 3D jádra, podpora Flash 10 a WebGL),
• OS: Android 2.3.5 (Gingerbread) bez grafické nadstavby,
• Interní paměť: 1 GB (uživatelsky dostupných 905 MB)
• Paměť RAM: 512 MB (uživatelsky dostupných 352 MB, volných cca 108 MB, s „task killerem“ se dá dostat na cca 150 MB volné RAM)
• Velikost telefonu: 60 x 116 x 9,9 mm
• Hmotnost telefonu s baterií: 121 gramů
• Displej: úhlopříčka 3,7 palce (48,36 x 80,6 mm = úhlopříčka 94 mm), Super Clear LCD (TFT), dotykový, kapacitní, s rozlišením 480 x 800 px (252 dpi), 262 144 barev
• GPS: ano, včetně A-GPS
• Wi-Fi: 802.11b/g/n
• Bluetooth: 2.1 (+EDR)
• Konektory: 3,5 mm stereo audio jack, microUSB
• Fotoaparát: 5 Mpx (2560 x 1920 px), autofokus, s přisvětlovací LED diodou,
• Natáčení videa: v rozlišení až 1280 x 720 px, 30 fps
• Přední kamera: 0,3 Mpx (640 x 480 px)
• Baterie: Li–Ion, 1 400 mAh

Testy výkonu (benchmarky)

Metodika všech následujících testů byla následující: v každém benchmarku provádíme deset měření. Následně se nejlepší a nejhorší výsledek škrtá, ze zbylých osmi se počítá průměr. Jestliže se výsledek, vypočítaný podle uvedeného postupu, lišil od mediánů všech hodnot o více než 1 %, celý test se opakoval.

Linpack single

• Samsung Galaxy S II – 51,72 MFLOPS
• HTC EVO 3D – 44,76 MFLOPS
• Huawei Vision – 41,30 MFLOPS
• LG Optimus 2X – 36,44 MFLOPS
• Huawei IDEOS X5 – 29,42 MFLOPS
• Emgeton Meizu M9 – 14,40 MFLOPS
• Emgeton Consul One – 13,50 MFLOPS
• LG Optimus Black – 12,78 MFLOPS
• Vodafone 945 – 9,835
• Vodafone 858 – 3,636
• Huawei U8100 – 2,588
• Vodafone 845 – 2,272

Linpack double

• Samsung Galaxy S II – 85,56 MFLOPS
• Huawei Vision – 35,32 MFLOPS
• Emgeton Meizu M9 – 12,68 MFLOPS
• Emgeton Consul One – 7,74 MFLOPS

Zde je vhodné podotknout, že Huawei Vision nemá dvě jádra, takže výsledek tohoto testu je de facto nesmyslný.

Neocore

• Optimus 2X – 74,5 fps
• Huawei Vision – 59,8 fps
• HTC EVO 3D – 59,5 fps
• Samsung Galaxy S II – 59,2 fps
• Emgeton Meizu M9 – 47,5 fps
• Huawei IDEOS X5 – 45,5 fps
• Optimus Black – 45,0 fps
• Emgeton Consul One – 42,8 fps
• Prestigio MultiTab PMP3084B – 1,4 fps
• mivvy Midroid A2 – 1,9 fps

NenaMark 1

• Samsung Galaxy S II – 59,8
• Huawei Vision – 42,3
• Emgeton Consul One – 41,9
• Emgeton Meizu M9 – 30,5

NenaMark 2

• Samsung Galaxy S II – 38,9 fps
• HTC EVO 3D – 25,3 fps
• Emgeton Consul One – 24,1 fps
• Huawei Vision – 6,7 fps

SmartBench 2011 Productivity index

• Samsung Galaxy S II – 3969
• HTC EVO 3D – 1628
• Huawei Vision – 1136
• Huawei IDEOS X5 – 902
• Optimus Black – 834
• Emgeton Meizu M9 – 684
• Emgeton Consul One – 652
• Prestigio MultiTab PMP3084B – 132

SmartBench 2011 Games index

• Optimus 2X – 2627
• Samsung Galaxy S II – 2204
• Emgeton Meizu M9 – 1974
• HTC EVO 3D – 1870
• Optimus Black –1847
• Huawei Vision – 1294
• Huawei IDEOS X5 – 754
• Emgeton Consul One – 712
• Prestigio MultiTab PMP3084B – 163

Quadrant Standard

• Samsung Galaxy S II – 3326
• Huawei Vision – 1874
• Emgeton Meizu M9 – 1368

Antutu Benchmark

• Samsung Galaxy S II – 5598
• Huawei Vision – 2558
• Emgeton Meizu M9 – 2454
• Emgeton Consul One – 2172

Herní výkon

Výsledky benchmarků byly poněkud rozporuplné – vysoké skóre v Neocore částečně potvrdilo spekulace o tom, že je tento test optimalizován pro procesory Qualcomm. Tedy přinejmenším srovnání s tragickým výsledkem v NenaMarku 2 a lehce podprůměrným výsledkem v herním indexu SmartBench 2011. Proto jsme krátce otestovali několik her a zde jsou naše dojmy:

• Air Control Lite – se zapnutou hardwarovou akcelerací a vykreslením mraků se počet snímků pohyboval kolem šedesáti za sekundu. Při více objektech na obrazovce neklesal pod 55 fps.
• Angry Birds – start hry byl asi o devět sekund pomalejší než na Samsungu Galaxy S II. Dále už ale vše běželo jako po drátkách, jen výjimečně, zpravidla při načítání reklamního proužku, hra na okamžik zadrhla. Právě u Angry Birds a podobných titulů oceníte skleněný povrch displeje, po kterém prsty dobře kloužou.
• Apparatus – hra nastartovala prakticky stejně rychle, jako na SGS2. Všechny animace byly plynulé, citlivost displeje při manipulacích s drobnými objekty dobrá.
• Flick Golf – načítání úrovní probíhalo asi o tři sekundy pomaleji než na SGS2. Hratelnost byla dobrá, během odpalování míčků jsme nezaznamenali žádné problémy, nicméně v následných animovaných sekvencích jsme si nemohli nevšimnout občasného zadrhnutí kamery.
• Flight Control – start hry je o necelé dvě sekundy pomalejší ve srovnání s Galaxy S II. Hra běžela plynule, ani při větším počtu letadel se „nesekala,“ navádění na dráhu bylo přesné a jisté.
• Fruit Ninja Free – hra, na které se dobře testuje odezva dotykového displeje, nečinila Huaweii Vision problémy. Byla plynulá, reakce na tahy prstem rychlé.
• TETRIS – tuto hru oceníte spíše na větších displejích, neboť zejména horizontální posun padajících kostiček je trošku náročnější na přesnost. I přes menší úhlopříčku se ale TETRIS na tomto telefonu vyznačoval velmi dobrou hratelností.

Zajímavostí je skutečnost, že na rozdíl od opakovaně zmiňovaného Samsungu Galaxy S II se Huawei Vision během benchmarků ani her prakticky vůbec nezahříval.

Připojení k počítači

Huawei jsme z minulosti znali jako výrobce, který se snaží připojení telefonu k PC co nejvíce zjednodušit. Nejinak je tomu i v případě modelu Vision. Pokud telefon připojíte datovým kabelem k počítači s Windows, proběhne v první řadě instalace virtuální optické mechaniky. Ta se vůči systému jeví jako běžné CD, ze kterého následně nainstalujete ovladače. Využijete-li služeb průvodce, pak vězte, že je lokalizován do češtiny. Součástí „CD“ je balík Hi Suite, který je taktéž v češtině. Nabízí celou řadu funkcí, jako je synchronizace kontaktů a kalendáře s Outlookem resp. Outlook Expressem (v tomto případě pouze kontaktů, neb MSOE kalendář nemá), záloha a obnova celého telefonu, instalace aplikací ze souborů APK, správa kontaktů (včetně těch v Kontaktech Google), textových zpráv, hudby a obrázků. Příjemnou funkcí, díky které nebudete muset instalovat Android SDK, ani rootovat telefon, je možnost pořízení snímku obrazovky z připojeného telefonu. Musíme konstatovat, že Hi Suite je podařená aplikace, kterou určitě využijete.       Instalace veškerých ovladačů byla bezproblémová a korektní, takže jsme již za necelou minutu mohli s telefonem pracovat – v našem případě pořizovat snímky obrazovky skrze DDMS, součást Android SDK. V tomto směru si Huawei zaslouží velkou pochvalu – lépe provedenou instalaci ovladačů jsme viděli jedině u některých modelů HTC. Z pohledu telefonu nečekejte nic nestandardního – po stažení roletky a volbě USB připojeno můžete zařízení připojit jako úložiště USB, kdy se paměťová karta zobrazí v systému jako další disková jednotka. S tou pak můžete pracovat stejným způsobem, jako například s flashdiskem. Přesun 55 souborů o celkové velikosti 762 MB z telefonu do počítače trval 79 sekund, opačným směrem pak 5 minut a 27 sekund. Výsledek pravděpodobně ovlivňuje použitá starší paměťová karta (jednalo se o 2GB Samsung bez uvedení třídy).

Konektivita

Kromě mobilních dat, o kterých jsme si řekli výše, se můžete k Internetu připojovat prostřednictvím Wi-Fi. Huawei Vision podporuje aktuálně nejrychlejší standard 802.11n, takže schopnosti bezdrátového adaptéru by neměly být tím, co by vás brzdilo v rozletu. S datovými přenosy jsme měli jen jeden zajímavý problém: ačkoli byl telefon připojen k Wi-Fi, občas se v liště paralelně objevovala ikona, indikující přenos dat přes mobilní síť. Při připojení přes bezdrátový router TP-Link TL-WR541G (pouze 802.11b/g) občas (cca dvakrát denně) docházelo k rozpadnutí spojení, které ale bylo během několika mála sekund znovu navázáno. Nutno podotknout, že celá řada jiných telefonů, jež jsme testovali, fungovala s tímtéž routerem bez sebemenšího problému. Výjimečně (jednou během desetidenního testu) se Wi-Fi samovolně odpojila, a k jejímu opětovnému zprovoznění bylo nutné restartovat telefon (podobný problém známe např. z Vodafone 845). V dalších dvou bezdrátových sítích fungovaly přenosy bezchybně, a to i v zarušené sídlištní zástavbě, kde je v dosahu několik desítek Wi-Fi sítí. Z hlediska dosahu patří tento telefon k průměru, citlivost byla o něco málo lepší než v případě Samsungu Galaxy S II. Signál z osmého patra domu zachytil bez problémů a přenos i na tuto vzdálenost fungoval. Na rozdíl od některých starších modelů již není při odpojení od Wi-Fi zobrazován dialog s dotazem, zda telefon smí použít mobilní data (pokud jste si dialogu nevšimli, zůstal telefon offline) a plynule přechází mezi oběma typy připojení. Problém, kdy Vodafone 845 (původně Huawei U8120) hlásil připojení přes Wi-Fi, ale ve skutečnosti nebylo možné přenášet data, jsme v případě Visionu nezaznamenali. Bluetooth jsme otestovali ve vozidle z produkce VW. Zde, bohužel, chválit nebudeme – připojení a spárování sice proběhlo korektně, nicméně stažení telefonního seznamu do palubního počítače se nezdařilo. Bereme v úvahu, že bezmála čtyři stovky kontaktů je poměrně hodně, nicméně s jinými telefony (např. SGS2, LGOO, …) jsme se stejným adresářem problém neměli. Z hlediska stability docházelo k opakovanému samovolnému rozpojování a opětovnému připojování telefonu cca každou minutu. Hovory tedy nebylo možné uskutečňovat, protože i když se podařilo přes handsfree vytočit číslo z paměti auta, během vytáčení se telefon odpojil Jedinou bezdrátovou technologií, kterou Huawei Vision nedisponuje, zůstává NFC. Vzhledem k malé míře rozšíření to ale není důvod k výtce.

GPS

Zatímco Bluetooth jsme kritizovali, GPS budeme chválit, skoro až vynášet do nebes. První zaměření proběhlo přibližně do minuty, každé další pak prakticky okamžitě, maximálně do deseti sekund. Odchylka od skutečné polohy se při chůzi pohybovala v rámci jednotek metrů, s čímž si obvykle poradí korekční algoritmy. Taktéž zaměřování pouze přes bezdrátové a mobilní sítě bylo jedno z nejpřesnějších, které jsme dosud viděli, takže i v uzavřených prostorách bez výhledu na oblohu je určení pozice poměrně hodně přesné. S určováním polohy navíc pomáhá také elektronický kompas. Otestovali jsme navigace Sygic a Waze. V obou případech probíhalo plánování cesty velmi rychle, stejně tak vykreslování mapových podkladů bylo bez problémů. Navigace neztrácela signál ani v zastavěných oblastech, a během celého testu nedošlo ani jednou k případu, že bychom nevěděli, kde se aktuálně nacházíme. V případě přejetí avizované odbočky docházelo k přepočtu trasy během cca dvou až tří sekund, což je dobrý výsledek. Bohužel použití telefonu jako navigace poněkud limituje hlasitost reproduktoru, který je i na maximální hranici poměrně tichý, takže je potřeba dávat pozor, co „plechová huba“ říká. V hlučnějším voze, nebo při otevřených oknech to může být problém. Na panelové části dálnice D1 bychom se o slyšitelnost pokynů asi docela obávali. Velmi kvalitní GPS spolu s bytelným hliníkovým tělem předurčuje Huawei Vision jako ideální telefon pro geolokační aktivity. Testovali jsme přihlašování na Foursquare a musíme konstatovat, že ve všech případech telefon nabídl správná nejbližší místa. Předpokládáme, že těchto kvalit využijí také příznivci geocachingu, pro které bude Vision dobrým pomocníkem.

Baterie a výdrž telefonu

Akumulátor s kapacitou 1 400 mAh bez problémů vydržel celý den aktivního používání při permanentním připojení k Internetu a zapnuté synchronizaci. Během testování jsme denně cca půl hodiny používali GPS, dvě hodiny jsme si četli na displeji, telefonovali, psali SMSky. Telefon jsme na konci dne připojovali do nabíječky, aniž by byl stav baterie kritický. Průměrnému uživateli tak Vision vydrží bez problémů i dva dny. Kromě toho jsme provedli test baterie – použili jsme ten, který je součástí aplikace Antutu Tester. Výsledek je uspokojivý, s ohledem na hardwarovou výbavu dobrý.

• Samsung GT-i5800 – 758 bodů
• Vodafone 845 – 647 bodů
• Emgeton Meizu M9 – 566 bodů
• LG Optimus One – 527 bodů
• Huawei Vision – 501 bodů
• Emgeton Consul – 280 bodů
• Samsung Galaxy S II – 265 bodů

Celkově se dá konstatovat, že Huawei Vision patří z hlediska výdrže baterie k dobrému průměru. Určitě se tak nemusíte obávat, jako například u Samsungu Galaxy S II, že by se při trochu živějším používání nedožil večera.

První spuštění

Po prvním spuštění se nejprve zobrazí červené statické logo výrobce. Následně se po cca dvaceti sekundách ozve krátká zvuková znělka, během níž proběhne animace. Poté již následuje průvodce instalací, který v prvním kroku nabízí volbu jazyka. Čeština ani slovenština v nabídce nechybí. Následně se můžete připojit k Wi-Fi a nastavit, případně vytvořit svůj účet Google. V dalším dialogu je vyžadován souhlas s použitím polohy Google a volitelně můžete své zařízení zálohovat a obnovit pomocí účtu Google. V posledním kroku lze nastavit datum a čas a jejich formáty, nebo toto nastavení ponechat na údajích poskytovaných operátorem. Poté se zobrazí nabídka, který launcher chcete spustit – zda výchozí Launcher, nebo SPB Shell 3D. Nepříjemně nás překvapila skutečnost, že i přesto, že jsme v prvních krocích zadali Wi-Fi síť, přes kterou jsme následně úspěšně ověřili účet Google, se telefon od bezdrátové sítě odpojil a k opětovnému připojení bylo nutné znovu zadat heslo. Ve výchozím nastavení se Wi-Fi v režimu spánku deaktivuje, což jsme z pochopitelných důvodů v pokročilém nastavení zrušili. Start čerstvě nakonfigurovaného telefonu trvá přibližně 50 sekund, což je víceméně průměrná hodnota.

Uživatelské prostředí

Odemykací obrazovka je „stará známá,“ s níž jsme se mohli setkat na většině telefonů, jež nepoužívají vlastní grafickou nadstavbu. Zobrazuje tedy jméno operátora, aktuální datum a čas, nejbližší nastavený budík a v případě připojení nabíječky i stav baterie. Telefon odemknete posuvníkem v její dolní polovině, opačným pohybem pak můžete aktivovat a deaktivovat tichý režim. Zmeškané hovory a přijaté zprávy jsou indikovány pouze v notifikační liště – odemykací obrazovka o nich neinformuje. V tomto směru vás tedy nečeká žádné překvapení. Jak bylo řečeno výše, Huawei Vision přichází se dvěma launchery, mezi kterými můžete libovolně přepínat, nebo jeden zvolit jako výchozí a používat jen ten. Projděme si tedy postupně jak jednodušší Launcher, tak propracovanější prémiový SPB Shell 3D. Launcher disponuje ve výchozím nastavení pěticí domovských obrazovek, mezi kterými lze přepínat horizontálním posunem, nebo tlačítky vedle dolní lišty, která tím přišla o některé funkce, obvyklé na jiných telefonech (typicky např. přístup k SMS). To, na které ploše se aktuálně nacházíte, poznáte podle počtu teček na těchto tlačítkách. Dolní lišta obsahuje zástupce pro přístup k telefonování, do seznamu aplikací a k internetovému prohlížeči, přičemž jsme nenašli způsob, jak výchozí ikonky změnit na jiné. Obsazena je pouze prostřední obrazovka, na které jsou rozmístěny widgety pro vyhledávání a tipy, a šestice ikon (Mapy, Market, E-Mail, Kontakty, Prohlížeč a SMS a MMS). Zbývající čtyři plochy, dvě po každé straně, jsou zcela prázdné. Samozřejmě není problém si plochy nastavit podle sebe, včetně toho, že z úvodní obrazovky odstraníte vše, co nebudete potřebovat. Na plochu si můžete vytáhnout nejen zástupce jakékoli aplikace, ale také widgety, kterých výrobce připravil hned šestnáct.

• Analogové hodiny,
• Doprava,
• Facebook,
• Hudba,
• Kalendář,
• Latitude,
• Market,
• Ovládací prvek napájení,
• Rámeček fotografie,
• Shazam,
• Tipy pro používání plochy,
• Twitter (malý),
• Twitter (velký),
• Vyhledávání Google,
• Youtube,
• Zprávy a počasí.

Další samozřejmě lze doinstalovat z Android Marketu, nebo přibudou v seznamu po instalaci některých aplikací. Horní notifikační lišta po rozbalení zobrazuje oznámení o probíhajících činnostech, jakož i o doručených e-mailech, SMSkách, zmeškaných voláních, či událostech kalendáře. Bohužel v ní nenajdete praktické přepínače pro rychlou aktivaci a deaktivaci některých funkcí, jako je Bluetooth, Wi-Fi, mobilní data, GPS, či Režim letadlo. Pokud tedy budete v průběhu práce s nějakou aplikací potřebovat například povolit GPS, budete tak muset učinit v nastavení, nebo skrze widget Ovládací prvek napájení na ploše, což je zbytečně zdlouhavé. Praktická je změna barvy ikonek Wi-Fi a připojení k mobilní síti – dostupné připojení k Internetu je indikováno zelenou barvou, nedostupné bílou. Na první pohled tak víte, zda je telefon online. Stiskem tlačítka Menu na domovské obrazovce rozbalíte nabídku pro přidání objektů/ikonek, rychlý přechod do správy aplikací, nastavení tapety (samozřejmě jsou podporovány i animované „živé“ tapety), vyhledávání, oznámení (stáhne notifikační lištu) a přechod do nastavení telefonu. Seznam aplikací je seřazen podle abecedy, rolovat budete po vertikálně řádcích, přičemž se budete moci nabažit grafického efektu, napodobujícího rotování ikonek na válci. Vadilo nám, že při spuštění aplikace ze seznamu a jejím následném ukončení není uživatel vrácen zpět, odkud přišel – tedy do seznamu programů, ale na domovskou obrazovku. Pokud pak znovu otevřete seznam, bude přesunut na začátek, což také není právě ideální. Přehlédnout se nedalo občasné škobrtnutí při rychlém posunu ikon. Provedení většiny dialogů je v osvědčené kombinaci bílého písma na černém pozadí, aktivní prvky pak mají oranžovou barvu. Druhý Launcher SPB Shell 3D je již na první pohled propracovanější. Odemykací obrazovka a notifikační lišta sice zůstávají stejné, na první pohled si ale všimnete prostředí plného animací a řady dalších změn, jakož i širších možností konfigurace.

SPB Shell 3D je již na první pohled propracovanější	Možnosti nastavení hlavní obrazovky
Plochy rotují na hranách 3D hranolu	Správa ploch

Začněme domovskými obrazovkami, kterých je ve výchozím režimu sedm – tři vlevo a tři vpravo od hlavní plochy. Přepínat mezi nimi můžete klasickým posunem do strany, nebo stisknutím prostřední ikony v dolní liště, která přepne pohled z plochy na třírozměrný sedmistěnný hranol, na jehož stěnách jsou jednotlivé obrazovky. To, na které obrazovce se právě nacházíte, poznáte podle teček nad dolní lištou. Na všech plochách najdete zástupce či widgety, jež jsou tematicky roztříděné. Samozřejmě opět není problém nastavit si vše podle sebe. Dolní lišta obsahuje zástupce pro přístup k telefonování, textovým zprávám, již zmíněnému 3D zobrazení ploch, internetovému prohlížeči a nainstalovaným aplikacím. Pokud byste kteroukoli ikonku, kromě prostřední, chtěli změnit, stačí na ní dlouze podržet prst, načež se zobrazí seznam nainstalovaných programů, kterými ji můžete nahradit. V režimu 3D hranolu je možné měnit pořadí obrazovek, přidávat a odebírat celé plochy a nastavovat jim barvy. Podstatně více možností získáte také při přidávání nových objektů. Kromě přidání ikony a widgetu (jejich seznam je stejný, jako u Launcheru, pouze se skrývá pod označením Android miniaplikace), jsou zde také widgety SPB, vyznačující se proti výchozí sadě líbivějším vzhledem a širšími možnostmi konfigurace. Sice nejsou tak nablýskané, jako widgety z HTC Sense, ale z estetického hlediska jsou o několik řádů působivější, než ty, jež najdete v holém Androidu. Stiskem tlačítka Menu na domovské obrazovce dostanete nabídku pro přidání ikonek/objektů na plochu, úpravu panelů (tj. již zmiňovaný 3D pohled na hranol), rychlý přístup do správy aplikací, nastavení tapety, systémové nastavení a Nastavení hlavní obrazovky, sloužící právě pro konfiguraci launcheru a jeho elementů. Trochu nás rozčilovalo, že při přidání ikony tapnutím na plochu se tato nevloží na pozici, na které jsme drželi prst, ale na nejbližší volné místo zleva shora. Poměrně často se nám také stávalo, že při přetažení ikony ze seznamu aplikací tato občas zamrzla nad plochou, z čehož se sice dalo „vybruslit“ klávesou Zpět, ale následně jsme museli celý proces opakovat, přičemž zpravidla k zamrznutí došlo zase. Pokud byste si chtěli pořídit launcher SPB Shell 3D do jiného telefonu, je v Android Marketu k dispozici za bezmála 300 Kč, takže jeho předinstalace do telefonu je ze strany výrobce velmi příjemným gestem. Kromě toho také výrazně zlepšuje uživatelskou zkušenost a zážitek z používání systému. Oceňujeme také fakt, že Huawei ponechal i jednoduchý launcher, takže si uživatel může vybrat dle svých preferencí.

Klávesnice

Huawei připravil dvě klávesnice – standardní „Android,“ a výchozí TouchPal, se kterou jsme se již mohli setkat v dřívějších modelech tohoto výrobce. TouchPal vyniká především velmi dobrou schopností napovídat slova, která byste mohli chtít napsat, a korekcí případných překlepů (napovídání je samozřejmě možné vypnout). Ve výchozím rozložení najdete tečku a čárku, ke smajlíkům se dostanete stiskem dvou kláves (nejprve přepnete na numerickou klávesnici a odtud na smajlíky). Nechybí podpora písmen s nabodeníčky, jež jsou nabídnuta po dlouhém podržení klávesy. Následná nabídka se ale nezobrazuje v plovoucím menu nad aktivní klávesou, jak je zvykem, ale na samostatné obrazovce, což je trochu méně praktické. Líbilo se nám ale, že v nabídce byly nejen znaky odpovídající právě stisknuté klávese a speciální znaky, ale také sousední klávesy, což může ušetřit čas při překlepu.   Méně praktické se nám jevilo přepínání na numerickou klávesnici – zejména fakt, že tlačítko pro přepnutí tam a zpět je v obou rozloženích úplně jinde. Klasické rozložení numerických kláves se nám ale líbilo a citelně usnadňovalo zadávání čísel. Píšete-li ve více jazycích, určitě oceníte rychlé přepínání znakových sad, které je okamžité a bez nutnosti cokoli stahovat a dodatečně instalovat. Kromě plnohodnotné QWERTY jsou k dispozici také rozložení 3 x 4, nebo se dvěma znaky na klávesu, ke kterým se dostanete odsunutím klaviatury do strany. Každý si tak může vybrat způsob zadávání textu, který mu nejlépe vyhovuje. Kromě toho je podporován také hlasový vstup.   Případné korekce v textu a výběr usnadňuje zvětšený kurzor, s jehož pomocí se snadněji trefíte mezi dvě písmenka, nebo vyberete požadovanou část. Na klávesnici se píše dobře, pouze jsme deaktivovali ne právě příjemný zvuk kláves, jehož hlasitost lze sice nastavit, ale není možné ho nahradit jiným. Klávesnice Android je osvědčená klasika, která přišla s Androidem 2.3 Gingerbread. Její první nevýhodou je absence čárky ve výchozím rozložení. Znaky s háčky a čárkami se tentokrát zobrazují obvyklým způsobem, tedy v plovoucím okénku vyskakujícím nad stisknutým písmenem. Přepínání mezi klasickou a numerickou klávesnicí se speciálními znaky je tentokrát realizováno přes stejnou klávesu. Nepočítejte ale se zjednodušeným vkládáním smajlíků, ani s napovídačem – co klávesnici sami nenaučíte, to vám nenapoví.   Obě klávesnice jsou poměrně povedené, jedna nabízí více funkcí a našeptávač se solidní slovní zásobou, druhou zvolí uživatelé, preferující jednoduchost a logičtější fungování. Komu by nevyhovovala ani jedna, ten si může vybrat z mnoha alternativ v Android Marketu.

Kontakty a telefonování

Obrazovka, oznamující příchozí hovor, je stejná bez ohledu na to, zda byl telefon před zahájením vyzvánění odemknutý či zamknutý. K dispozici jsou dva posuvníky – pohybem zleva doprava hovor přijmete, opačným směrem odmítnete. Bohužel chybí možnost odmítnout hovor se současným odesláním předvolené textové zprávy (např. omluvou, že nemůžete přijmout hovor a zavoláte později). Během probíhajícího telefonátu jsou dostupné následující funkce a možnosti:

• přidržení probíhajícího hovoru,
• přidání dalšího účastníka (a tedy možnost pořádat konferenční hovory),
• vyvolání číselníku (užitečné například při volání na hlasový automat),
• odpojení od Bluetooth (oceníte např. v autě, pokud z nějakého důvodu nechcete vést hovor přes hlasité handsfree),
• ztlumení mikrofonu,
• zapnutí hlasitého handsfree,
• ukončení hovoru.

Aplikace pro telefonování má čtyři záložky. První Telefon nabízí pouze číselník, na kterém zadáte požadované číslo, které následně vytočíte. Je zde také tlačítko pro přístup do hlasové schránky. Není ale možné vyhledávat stylem T9 v telefonním seznamu. Druhá sekce Hovory poskytuje přehled o všech příchozích, odchozích, přijatých a nepřijatých hovorech, přičemž to, o jakou událost se jednalo, poznáte podle grafického vyjádření šipkami. Položky nejsou seskupovány podle kontaktu, kterého se týkají, takže se jedná o jednoduchý chronologický přehled toho, co se s telefonem po této stránce dělo. Po tapnutí na položku se dozvíte další podrobnosti, a můžete danému kontaktu zavolat či poslat textovou zprávu. Kontakty jsou prezentovány ikonou a jménem, přičemž v nastavení je možné vybrat, zda má být první zobrazováno křestní jméno či příjmení, a podle kterého z nich má být seznam seřazen. Jména s nabodeníčky nečiní adresáři problémy. Je také možné nechat si zobrazovat pouze ty kontakty, u kterých máte zadané telefonní číslo. Při používání kontaktů na GMailu lze zvolit skupiny, jež budou v adresáři nabízeny. K rychlejšímu přechodu mezi písmenky abecedy slouží pravá strana, kde se při posunu nejprve zobrazí posuvník, po jeho zachycení pak můžete přeskakovat na jednotlivá písmenka abecedy. V tomto směru se nám ale více líbí permanentně viditelná lišta s písmenky, na kterou stačí tapnout, a hned jste přesunuti na kontakty začínající zvoleným znakem. V případě, že máte telefon synchronizovaný s účtem Google, jsou nové kontakty automaticky přidávány do adresáře GMailu a toto není možné změnit. Telefon tak nevyužívá interní paměť, ani kontakty na SIM kartě. Ke každému kontaktu lze přiřadit celou řadu údajů, počínaje telefonním číslem, přes e-mailovou adresu, poštovní adresu, odkaz na webové stránky, až po poznámku. Jednoduše také nastavíte samostatné vyzvánění pro každý jednotlivý kontakt, případně automatické přesměrování do hlasové schránky. Huawei Vision ale žádným způsobem nepodporuje skupiny, kterým byste například mohli nastavit společné vyzvánění, nebo odeslat hromadnou SMS. Na poslední záložce Oblíbené najdete kontakty, které jste si označili hvězdičkou, a ty, se kterými si nejčastěji voláte. Z hlediska kvality hovorů nemáme sebemenší výtku – druhá strana byla vždy dobře slyšet a nikdo si nestěžoval na srozumitelnost, šum, ani jiné nežádoucí problémy, narušující kvalitu hovoru.

Fotoaparát a natáčení videa

Fotoaparát slibuje rozlišení až 2560 x 1920 px, tedy 5 Mpx. Ze softwarového hlediska se jedná o aplikaci, kterou jsme mohli vidět v celé řadě telefonů s Gingerbreadem. Základní ovládací prvky jsou umístěny do dvou sloupců po pravé straně. Zcela vpravo jsou shora zástupci pro rychlý přechod do galerie, přepínání mezi pořizováním snímků a natáčením videa, a softwarová spoušť (jak jste jistě pochopili z popisu telefonu výše, Vision nedisponuje hardwarovým tlačítkem fotoaparátu, ani nemapuje tuto funkci na některé z existujících tlačítek). Vedle této lišty je pak šest zástupců s následujícími funkcemi:

• nastavení (režim zaostření automaticky/normální/makro/nekonečno; velikost fotografií 5/3/2 Mpx/WXGA/1 Mpx/VGA/QVGA; kvalita velmi jemná/jemná/běžná; barevný efekt, sytost, kontrast, ostrost, jas, mřížka, zvuk závěrky),
• úložiště (tradičně špatný překlad pro ukládání GPS pozice do EXIFu snímku),
• vyvážení bílé (automaticky/zářící/denní světlo/světélkující/zataženo),
• režim blesku (automaticky/zapnuto/vypnuto),
• přiblížení (nebo, chcete-li, digitální zoom – maximálně 4x),
• vybrat fotoaparát (zadní/přední).

Možností nastavení nabízí tedy fotoaparát přehršel, byť aplikace sama není právě intuitivní, a k některým položkám se budete dostávat poměrně zdlouhavě. Ty hlavní jsou ale dosažitelné poměrně snadno. Výsledné fotografie se vyznačují mírně studeným podáním barev s modrým nádechem, a na jednolitých plochách i za denního světla viditelným šumem. Vykreslení detailů není ani na nejvyšší jemnost přesvědčivé, překvapila nás také poměrně malá šance na pořízení dobrého snímku s použitím blesku. Kritiku si zaslouží pomalé zaostřování. Naopak pochválit musíme makro – z tradiční testovací série fotografií bankovky, pořizovaných ze vzdálenosti šesti centimetrů, se podařily všechny na jedničku. Osm neupravených ukázkových snímků najdete v galerii na Picase Video je ukládáno do souborů s příponou 3gp ve formátu MPEG4 (H264) se zvukovou stopou AAC 16 kHz mono 96kbps. V nejvyšším deklarovaném rozlišení 1280 x 720 (poměr stran 16:9) se snímkovací frekvence pohybovala kolem 20 fps, ve zhoršených podmínkách pak, zejména při trhavých pohybech telefonem, padala až k 5 fps. O kvalitě nahrávání si můžete udělat představu z následujícího obrázku.

Multimédia

Začneme aplikací pro přehrávání hudby, která se skrývá, jak se dá předpokládat, pod ikonou Hudba. Zde na váš čeká standardní audio přehrávač se čtyřmi záložkami, na kterých se zobrazují nalezené písničky seskupené podle jména interpreta, názvu alba, nebo názvu skladby. Čtvrtá záložka pak zobrazuje poslední přidané písničky, případně uživatelem vytvořené seznamy.

Nalezené skladby podle jména interpreta….	…podle názvu alba…
…nebo podle skladby	Přehrávač hudby je velmi jednoduchý

Samotný přehrávač není kdovíjak světoborný – kromě náhledu obalu alba (má-li ho k dispozici) ukazuje jméno interpreta, název alba a právě přehrávané skladby (všechny tři uvedené informace se zobrazují taktéž v notifikační liště). Nechybí opakované přehrávání jedné či všech písniček, přehrávání v nahodilém pořadí a vytváření vlastních seznamů skladeb. V menu pak najdete ještě možnost nastavení aktuální písničky jako vyzváněcího tónu. Zcela chybí jakékoli, třeba i jen předdefinované nastavení ekvalizéru. S tradičními soubory MP3 si telefon poradí, s formátem FLAC ale nikoli. Dodaná sluchátka patří k lehkému nadprůměru, poskytují docela dobře prokreslené, syté středy, naopak ve výškách občas mají tendenci chraplat a basy jsou nevýrazné. Na poslech FM rádia jsou zcela postačující. Okolní hluk sice neodstraní tak, jako pecky, ale v každém případě patří k těm lepším, jež jsme u telefonů mohli vidět. Audiofilům doporučíme jejich nahrazení kvalitnějšími. Zabavit se můžete také sledováním videí, k čemuž slouží aplikace Videa. Přehrávač je maximálně jednoduchý – nabízí pouze pozastavení přehrávání, přeskakování mezi filmy v seznamu a posun v rámci aktuálního videa. Otestovali jsme přehrávání následujícího obsahu:

• Xvid 720 x 544 25 fps 1083 kbps
• Xvid 624 x 352 23,98 fps 989 kbps s titulky

S oběma videy si telefon poradil, byť sem tam došlo k viditelnému zadrhnutí. S titulky v externím souboru ale nepracuje, takže pokud budete chtít Vision využít jako přenosný přehrávač, nezbude vám než zakomponovat titulky do videa, nebo použít jinou aplikaci. Rádio se vám podaří spustit teprve po připojení sluchátek, která kromě poslechu slouží také jako anténa. Celá aplikace je laděna do retro stylu, jež se subjektivně vcelku podařil. Bohužel hůře je na tom funkčnost. Frekvenci můžete ladit ručně, nebo nechat telefon vyhledat následující či předchozí rozhlasovou stanici. Neexistuje zde ale seznam všech nalezených stanic, mezi kterými byste mohli jednoduše přepínat. Pouze si můžete aktuální frekvenci uložit mezi oblíbené a pro lepší přehlednost ji pojmenovat. Informaci o naladěné frekvenci je také možné sdílet – například odeslat e-mailem, na sociální sítě, nebo SMSkou. Tím ale veškeré možnosti končí. Chybí i RDS, navíc po odpojení sluchátek rádio nehraje přes hlasitý reproduktor, jak bývá zvykem, ale ztichne a dožaduje se jejich opětovného připojení. Nevyčerpatelným zdrojem zábavy, ale třeba i nějakého toho poučení, je Youtube, jehož aplikace v systému nechybí. Ve videích můžete vyhledávat, samozřejmě je i přehrávat, po přihlášení ke Google účtu ukládat do seznamu k pozdějšímu přehrání, zařazovat mezi oblíbené, nebo do vytvořeného seznamu. Přímo z aplikace také lze natočit video telefonem a odeslat ho na Youtube. Díky tomu, že procesor podporuje ARMv7 a zvládá tedy plnohodnotnou podporu Flashe, se nemusíte spoléhat pouze na Youtube. Přehrávat můžete například videa z archivů českých televizí. Otestovali jsme několik videí z archivu FTV Prima – jejich přehrávání fungovalo, jen v režimu celé obrazovky občas docházelo k viditelným škobrtnutím.

Softwarová výbava

Dostáváme se k závěru, ve kterém procházíme aplikace, jež výrobce předinstaloval do telefonu. Huawei patří k těm štědřejším, což ocení především začínající uživatelé a ti, kdož mají rádi telefon hned od rozbalení připravený na všemožné požadavky. Naopak ostřílenějším „Androiďákům“ může vadit poměrně hodně nainstalovaných programů, které v případě, že je uživatel nepotřebuje, jen zbytečně zabírají interní paměť. Na druhou stranu: s 1GB úložištěm není „kus ukousnutý“ níže vyjmenovanými aplikacemi tak tragický. Angry Birds jsou hrou, která nadchne asi úplně každého, s výjimkou těch, kdož telefon používají výhradně a pouze k práci. Angry Birds zkrátí dlouhou chvíli, zabaví zlobivou ratolest a především: jsou naprostou klasikou. Sice si je uživatel mohl nainstalovat sám, ale když už chtěl Huawei v telefonu hru, tak alespoň vybral jednu z nejlepších. Kancelářský balík Documents To Go ve verzi 3.0 oceníte především tehdy, pokud budete potřebovat pracovat s dokumenty MS Office. Typicky tedy například při otevírání příloh došlých e-mailem. Počítat můžete s podporou souborů MS Word, MS Excel a MS PowerPoint, a to včetně nejnovějších verzí. Ve verzi zdarma můžete dokumenty pouze prohlížet, pokud byste chtěli i editovat, musíte sáhnout do peněženky, což platí i pro mnohé další funkce, jako je podpora Dokumentů Google. Bohužel v nainstalované verzi neotevřete dokumenty PDF, takže nezbude než se rozhlédnout v Android Marketu.

Balík Documents To Go si poradí s dokumenty MS Word…

…a také s tabulkami MS Excel

Poštovní klient E-Mail je zavedenou klasikou. Podporuje práci s poštou přes protokoly IMAP, POP3, SMTP a Exchange. Problémy mu nedělá ani více schránek. Otestovali jsme práci s firemním Exchange serverem, kde nám aplikace nabídla kromě pošty také synchronizaci kontaktů a kalendáře. Kromě práce s poštou jsme tak otestovali i správu událostí a adresáře – vše fungovalo korektně, synchronizace přidaných a změněných položek probíhala okamžitě.

Poštovní klient E-Mail je zavedenou klasikou

Otestovali jsme práci s firemním Exchange serverem

Jako diskový manažer je připraven ES Správce souborů. Můžeme diskutovat o tom, zda je to nejlepší volba, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat. Každopádně program je to udělaný pěkně, poskytuje snad všechny myslitelné funkce, včetně hromadného mazání, vyjímání, kopírování a vkládání souborů a složek z jednoho místa na druhé. K dispozici je taktéž zobrazení vlastností, vyhledávání, vlastní správce úloh, nainstalovaných aplikací, a další funkce, byť některé je nutné nainstalovat dodatečně při prvním použití. Sociální síť Facebook asi není nutné detailněji představovat. Je jasné, že instalace klienta udělá radost začátečníkům, kteří ještě neumí stahovat programy z Android Marketu. Fotoaparát jsme probírali v sekci Fotoaparát a natáčení videa, takže ho můžeme směle přeskočit. K prohlížení obrázků a pořízených snímků poslouží Galerie v provedení, na jaké jsme zvyklí už od Androidu 2.2. Kromě lokálně uložených obrázků umí synchronizaci s Picasou, takže máte přístup i ke snímkům, jež jste zde vystavili. Kromě prohlížení a promítání v režimu prezentace je připraveno několik základních funkcí, mezi něž patří sdílení, nastavení jako ikony kontaktu či tapety na ploše, ořez a otočení. Pokud byste měli v telefonu více fotek a Galerie by se vám zdála pomalá, doporučujeme nahradit ji programem QuickPic. Jestliže používáte e-mailovou schránku od Google, pak jistě oceníte a využijete aplikaci GMail. Jedná se o plnohodnotného poštovního klienta, zvládajícího snad všechny funkce, které vám přijdou na mysl. Aktuální verze umí například podporu barevných štítků nebo prioritní poštu. Spravovat můžete více poštovních schránek současně.

GMail umí například podporu barevných štítků nebo prioritní poštu

Aplikace poskytuje všechny funkce, které můžete potřebovat

Jedna z nejmladších sociálních služeb Google+ nemůže, když už jsme tu měli Facebook, v nabídce chybět. Přes klienta lze číst příspěvky, odpovídat, zakládat vlastní, nahrávat a prohlížet fotografie, spravovat sledované lidi a kruhy.

Úvodní obrazovka Google+

Správa kruhů

Pokud potřebujete něco najít na Internetu, a nechce se vám psát na softwarové klávesnici, můžete použít Hlasové vyhledávání. Funguje jednoduše: poté, co se na obrazovce objeví ikona mikrofonu, nadiktujete požadovaný výraz. Aplikace pak otevře webový prohlížeč a zadaný výraz vyhledá na Google. Hlasové vytáčení by mělo umět nejen volat dle vysloveného jména, ale také spouštět programy. Bohužel, ačkoli je aplikace v češtině, požaduje zadání v angličtině a zejména rozpoznání českých jmen jí dělá velké problémy. Hodiny využijete například při ukládání telefonu do kolébky, ve které může zobrazovat aktuální datum a čas, počasí, nebo promítat obrázky z galerie. Kromě toho obsahuje také budík, zvládající nastavení více nezávislých buzení, která je možné opakovat v zadané dny v týdnu. Tlačítka v dolní liště pak slouží k přechodu do galerie, k hudebnímu přehrávači, nebo návratu na domovskou obrazovku. Aplikaci Hudba jsme si podrobně popsali v sekci Multimédia. Co jsme na jiných telefonech neviděli, je Chytrý správce. V něm si nastavíte měsíční limit přenosu dat přes mobilní sítě (FUP), denní a měsíční hranici, kdy se má zobrazit upozornění, a aplikace následně sleduje veškerá mobilní data, jejichž statistiku poskytuje v graficky zdařilém prostředí a volitelně též v notifikační liště. Snadno tak ohlídáte, abyste nepřekročili limit daný operátorem, a nemuseli si užívat „Internet naplno“ o rychlosti analogového modemu.

Nastavení limitů pro mobilní data

Chytrý správce poskytuje přehled o tom, kolik dat jste již přenesli

V Kalendáři Huawei poněkud ustoupil od svých tradic, a vypustil praktické nástrojové lišty pro přepínání pohledů a přidávání schůzek. To je docela škoda, protože starší provedení bylo velmi pohodlné. Na kalendář je možné nahlížet čtyřmi různými pohledy: na aktuální den, týden, měsíc, nebo jako na seznam úkolů, neboli agendu. Novou událost lze přidat jak do lokálního kalendáře, tak do kteréhokoli Kalendáře Google, ke kterému máte právo zápisu, nebo na Exchange. Rozhodně doporučujeme ukládat schůzky na Google, neboť tyto se pak synchronizují mezi všemi zařízeními, a s pomocí aplikace Google Calendar Sync je možné je také replikovat a spravovat v MS Outlooku. Kromě toho můžete zvolit, které kalendáře chcete zobrazovat, a zda se mají či nemají synchronizovat. V nastavení najdete také možnost způsobu připomínky a zvukového upozornění na blížící se událost.

Kalendář – měsíční pohled	Kalendář – týdenní pohled
Kalendář – denní přehled	Kalendář v režimu agendy

Kalkulačka je stará dobrá známá – ve výchozím rozložení nabídne základní aritmetické operace, přičemž podporuje priority, takže násobí a dělí před sčítáním a odčítáním. Odsunutím klávesnice doleva se dostanete k pokročilejší sadě, jako jsou goniometrické a logaritmické funkce, mocniny a odmocniny, konstanty, nebo závorky. Kontakty jsme si ukázali v části Kontakty a telefonování, takže postoupíme dále. Jednou z několika nedílných součástí Map Google je Latitude, tedy geolokační aplikace, ve které můžete zaznamenávat svůj pohyb, ale také sdílet polohu se svými přáteli. Snadno tak zjistíte, kdo se kde nachází, a to buď v textové formě, nebo vizuálně na mapě.

V Latitude můžete sdílet svou polohu …

… ale také sledovat, kde se nacházejí vaši přátelé

Mapy výtečně nahradí klasickou papírovou mapu a usnadní vám orientaci v prostoru. Jejich součástí jsou také další aplikace, o kterých si ještě povíme. Každopádně je nutno říci, že Mapy vyžadují připojení k Internetu. Kompenzací za toto mínus je jejich aktuálnost, která je na velmi dobré úrovni. Pro stahování, instalaci, správu a aktualizaci aplikací je zde tradiční Android Market, který je po aktualizaci v nejnovější dostupné verzi. Na rozdíl od světa počítačů tedy nemusíte hledat programy po celém Internetu, ale všechny jsou na jednom místě, roztříděné do kategorií s možností vyhledávání. Uživatelům Linuxu bude tento princip blízký, neb v mnohém připomíná linuxové repositáře a na ně navázané správce software. Vybírat můžete z nepřeberné nabídky programů zdarma, ale také nakupovat. Ceny jsou většinou symbolické, k nákupu budete potřebovat platební kartu s povolenými internetovými transakcemi. Říkali jsme si, že součástí Map Google jsou i další aplikace. Jednu jsme již zmínili, další se jmenuje Místa. Slouží k vyhledávání okolních míst podle zadaného kritéria. Pokud si tedy chcete pochutnat na pizze, stačí zadat „pizza“ a za několik okamžiků získáte přehled o okolních pizzeriích. Tím ale možnosti zdaleka nekončí – k danému místu se můžete přihlásit a ohodnotit ho, ať už jednoduchým bodováním (resp. hvězdičkami), nebo slovně. Tato hodnocení jsou pak přístupná ostatním uživatelům, takže můžete například varovat před neochotnou obsluhou, nebo naopak pochválit domácí kuchyni či dobře natočené pivo. Navigace je od loňského roku funkční i na území České republiky. Vyžaduje sice přístup k Internetu, nicméně částečně je možné používat ji také offline. Stačí nechat načíst trasu v dosahu Wi-Fi, a cestu můžete absolvovat i bez datového připojení (platí jen za předpokladu, že se příliš nevychýlíte od naplánované trasy). Z hlediska navigačních schopností hodnotíme aplikaci kladně – nezaznamenali jsme žádné zásadní nedostatky. S nainstalovanou hlasovou syntézou SVOX a českým hlasem (ten je ale placený) navíc dokáže navigovat včetně názvů ulic (např. „odbočte vlevo na Nádražní“). Z praktického hlediska preferujeme spíše sociální navigaci Waze, která je také zdarma, ale zvládne též upozorňovat na nehody, překážky na cestě, objíždět dopravní zácpy apod.. Webový Prohlížeč je osvědčená klasika, která nenadchne, ani vysloveně nezklame. Podporuje většinu současných webových technologií, zvládá práci ve více oknech, a oblíbené weby si můžete ukládat do záložek. Bohužel ani po několika letech se uživatelé od Google nedočkali synchronizace s desktopovým prohlížečem Chrome, což je docela škoda. V HTML5 testu dosáhl prohlížeč skóre 182 bodů. Načítání stránek je dostatečně rychle, webové prvky, jako je Flash a JavaScript, fungují. Při posouvání velkých a složitých webových stránek můžete zaznamenat pomalejší vykreslování, ale pro každodenní použití je výkon browseru dostatečný. Možná bychom doporučili výměnu za Operu Mobile – kromě toho, že testem HTML5 projde s vyšším skórem, nabídne intuitivnější rozhraní a především dokáže významně ušetřit přenesená data díky funkci Opera Turbo. Rádio FM jsme probrali výše, takže popojedeme dál. Shazam obvykle v telefonech předinstalovaný nenajdete. Dá se stáhnout z Android Marketu jak ve verzi zdarma, tak jako placená aplikace. Jedná se o program, který dokáže poznat písničku, jež právě hraje v rádiu, na diskotéce, v televizi apod.. Pokud byste chtěli vědět více o tom, co Shazam umí, doporučujeme naší recenzi Shazam: Co to hraje?, případně můžete vyzkoušet podobnou aplikaci SoundHound (viz Co to hraje v rádiu? Poví vám to SoundHound!). Pro správu textových zpráv je připravena aplikace SMS a MMS. Asi už nepřekvapí, že přijaté a odeslané textovky seskupuje podle kontaktů, přičemž je zobrazuje v seznamu od nejnovějších po nejstarší. Bohužel z úvodní obrazovky nepoznáte, kterým směrem šla poslední zpráva, jak je tomu například u LG Optimus UI. Komunikace s daným kontaktem je provedena standardní formou dialogu, výtku bychom měli pouze k tomu, že u starších SMSek není zobrazován čas, ale pouze datum přijetí/odeslání. Při psaní zpráv nám nejvíce chyběla informace o celkovém počtu napsaných písmenek, kolik zbývá do konce následující zprávy, a do kolika SMSek bude nakonec celý text rozdělen. Editor navíc neodstraňuje češtinu, takže pokud jako klávesnici použijete TouchPal s našeptávačem, vejde se do jedné zprávy pouze 70 znaků.

Aplikace SMS a MMS přijaté a odeslané textovky seskupuje podle kontaktů

Komunikace s daným kontaktem je provedena standardní formou dialogu

Stahování zobrazuje soubory stažené v prohlížeči, které můžete například otevřít, nebo odstranit. Chat přes Internet lze realizovat skrze Google Talk. Jedná se o minimalistickou aplikaci, podporující textovou a (v případě, že to podporuje zařízení na druhé straně) také hlasovou komunikaci s ostatními uživateli. Telefon jsme si představili v sekci věnované hovorům, takže pokročíme na další ikonku…. Klientem další sociální sítě je Twitter. Zde je otázkou, zda byla jeho předinstalace nezbytná – zatímco Facebook používá přibližně každý třetí obyvatel ČR, na Twitteru je, alespoň podle odhadů, asi 23 tisíc uživatelů. Navíc pro tuto sociální síť existují podstatně propracovanější aplikace s mnoha užitečnými funkcemi navíc – za všechny jmenujme například TweetDeck. Co se skrývá pod ikonkou Videa, jsme viděli v sekci Multimédia, stejně tak Videokamera není ničím jiným než zkratkou pro spuštění fotoaparátu v režimu natáčení videa. Ikona Vstup TouchPal vede do nastavení výchozí klávesnice. Je tak trochu zbytečná, protože k témuž se dostanete přes standardní systémové nastavení. Vyhledávání Google dovoluje vyhledávat nejen na Internetu pomocí webového vyhledávače, ale také v kontaktech, názvech nainstalovaných aplikací, případně v rámci dalších programů, pro které tuto funkci povolíte. O Youtube už jsme si povídali, takže jedeme dál… Telefon by sice měl zvládat zálohu na účet Google, ale protože jistota je jistota, najdete v seznamu aplikací také ikonku Zálohovat vše. Po jejím otevření se zobrazí nabídka zálohy a obnovy na paměťovou kartu, provedení rychlé zálohy, nebo nastavení pravidelného zálohování. Zálohovat můžete také nainstalované aplikace, nicméně tam je otázkou, zda by při jejich případné obnově fungovala vazba na Android Market. V každém případě jde o užitečnou věc, na kterou mnoho výrobců zapomíná.

Jistota je jistota – máte možnost zálohovat

Nabídka zálohy a obnovy

Zprávy a počasí ocení především uživatelé, kteří nepoužívají specializované aplikace na předpovídání počasí, ani RSS čtečky. Po spuštění se na první záložce zobrazí aktuální meteorologická situace a výhled na dalších šest dnů. Všimněte si vtipné chyby, kdy jsou v předpovědi dvě soboty a ani jedna neděle :). Na dalších záložkách pak najdete zprávy z hlavních českých zpravodajských serverů, jako jsou Novinky, iDnes, České noviny, Lidovky, Týden a další. Pro lepší přehlednost jsou zvlášť hlavní zprávy, novinky z domova, ze sportu a z kultury. Články se pak otevírají ve výchozím webovém prohlížeči z příslušného webu.

Na první záložce se zobrazí aktuální meteorologická situace

Na dalších záložkách najdete zprávy z hlavních českých zpravodajských serverů

Kdy, kde a za kolik?

Huawei Vision se v době psaní této recenze prodával mezi 6 999 a 9 517 Kč, nejčastěji přibližně kolem osmi tisíc korun, což zhruba odpovídá jeho výbavě a zařazení do vyšší střední třídy. V podobné cenové relaci můžete koupit například Sony Ericsson Xperia LT18i Arc S se 4,2palcovým displejem, HTC Sensation se 4,3palcovou obrazovkou, nebo třeba 4,3palcový LG Optimus 3D, který navíc nabídne třetí rozměr. Naopak obdobnou hardwarovou výbavu nabízejí následující telefony:

• Sony Ericsson Xperia Neo V s cenou 5 195 – 7 307 Kč
• Sony Ericsson Xperia ray s cenou 5 550 – 9 308 Kč
• LG E730 Optimus Sol s cenou 5 989 – 8 031 Kč
• HTC Desire S s cenou 7 133 – 10 890 Kč
• HTC Incredible S s cenou 7 900 – 11 777 Kč

Krátce po vydání této recenze jsme z oficiálního zdroje dostali informaci, že nově je maloobchodní cena stanovena na 6 990 Kč (původně byla 8 390 Kč). Dá se tedy předpokládat, že ceny v obchodech budou ještě níže, což výrazně zvyšuje atraktivitu tohoto modelu i postavení vůči konkurenci. Vývoj ceny telefonu Huawei Vision na našem trhu můžete vidět v následujícím grafu.

Resumé

Huawei Vision je telefon s neotřelým a neokoukaným vzhledem, jehož hlavním kladem je hliníkové tělo, slibující zvýšenou odolnost. Příjemně padne do dlaně, vyhovovat bude především těm, kdož nechtějí v kapse nosit pádlo, ale současně nechtějí vysloveně malý telefon. Nabídne dostatečný výkon pro běh většiny současných aplikací, ale také her. Za zmínku stojí poměrně dobrý displej. V poměru cena/výkon můžeme konstatovat, že cena Huawei Vision odpovídá nabízeným parametrům. Z hlediska softwarové výbavy bude Vision vyhovovat především začínajícím a mírně pokročilým uživatelům, neboť přináší širokou škálu aplikací, včetně klientů všech důležitých sociálních sítí. Ti, kdož si raději telefon vybavují sami, budou mít patrně opačný pohled na věc. Jako cílovou skupinu vidíme především ty, kteří neprahnou po nejvýkonnějším telefonu na trhu i za cenu malé výdrže, ale chtějí dobrý standard, který je nebude brzdit v rozletu.

Klady

• Vynikající GPS (rychlá, stabilní a přesná).
• Dobré dílenské zpracování a hliníkové tělo.
• Sklo Gorilla Glass na displeji.
• Pozorovací úhly.
• Výdrž baterie.
• Velikost interní paměti.
• Volitelný launcher SPB Shell 3D.
• Android 2.3.5 bez grafické nadstavby.
• Příjemný do dlaně.
• Podpora 802.11n.
• Dobré makro fotoaparátu.
• Neokoukaný design.
• Jednoduchá instalace ovladačů.

Zápory

• Občasné drobné zadrhávání.
• Uživatelsky nedemontovatelná baterie.
• Celkově spíše podprůměrný fotoaparát.
• Slabý hlasitý reproduktor.
• Absence notifikační LED.
• Předinstalace pro někoho zbytečných aplikací (pro některé uživatele to ale může být klad).
• Rozpadání Bluetooth připojení.
• Výchozí launcher nereaguje na otáčení
• Chybí možnost odmítnout hovor a současně odeslat SMS volajícímu.
• Editor SMS neodstraňuje diakritiku.

Za zapůjčení k testu děkujeme společnosti Huawei Device Česká Republika Foto: Valérie Kiliánová.