POCO X7 Pro nabízí brutální výkon za hubičku! Jak si vede v dalších směrech? (recenze)

Rok se s rokem sešel a POCO, podznačka čínského kolosu Xiaomi zaměřená především na mladé technologické nadšence, uvedla na trh další generaci chytrých telefonů řady X. I tentokrát jde o modely s cenovkou do 10 tisíc korun, které se snaží za svou cenu nabídnout maximální výkon. 

To rozhodně neznamená, že všechny peníze investované do výroby nového POCO X7 Pro pokryly pouze procesor a zbytek výbavy nestojí za řeč. Právě naopak – přestože novinka není tak všestranně zaměřená jako podobně naceněné alternativy od Redmi či konkurenčních značek, dokáže příjemně překvapit i v dalších oblastech. Jak se mu tedy podařilo navázat na úspěch svého předchůdce, kterému jsme jako Svět Androida udělili skoro nejvyšší možné skóre?

Obsah recenze

Tabulka specifikací

Kategorie	Specifikace
Procesor	MediaTek Dimensity 8400-Ultra (TSMC 4nm), Octa-core, až 3.25 GHz, Mali-G720 GPU
Chlazení	LiquidCool Technology 4.0 s POCO 3D IceLoop System
Baterie a nabíjení	6000mAh (typ), 90W HyperCharge
Displej	6.67″ CrystalRes 1.5K Flow AMOLED, 120Hz, 2560Hz instant touch sampling, 3200 nitů (peak), Corning® Gorilla® Glass 7i
Fotoaparáty	50MP hlavní (Sony IMX882, f/1.5, OIS), 8MP ultraširoký (f/2.2), 20MP přední kamera
Paměť a úložiště	LPDDR5X + UFS 4.0, varianty: 12GB/512GB
Rozměry a hmotnost	160.75mm × 75.24mm × 8.29mm (plast) / 8.43mm (vegan kůže), 195g (plast) / 198g (vegan kůže)
Odolnost	IP68 prachotěsnost a voděodolnost
Konektivita	Dual SIM (5G+5G, 5G+4G), Wi-Fi 6, Bluetooth 5.4, NFC, IR Blaster, Duální GPS
Systém	Xiaomi HyperOS 2, Android 15
Další funkce	AI odemykání skenem obličeje, čtečka otisků v displeji, Stereo reproduktory

Obsah balení POCO X7 Pro

V případě POCO X7 Pro je Xiaomi stále věrné svému přístupu k balení. Vzhledově moc pěkná krabička tak neobsahuje pouze samotný smartphone, svorku pro vysunutí šuplíčku na SIM a nutné papírové minimum, ale také 90W napájecí adaptér bílé barvy, příslušný kabel z USB-A na USB-C a matný černý kryt na zadní stranu zařízení. Kvalitou sice nejde o nic extra, ale na dotyk je příjemný.

Pro design, o němž se více dozvíte v následujících řádcích, bych však smartphone nosil daleko raději bez obalu (jen si vzhledem ke své manuální zručnosti netroufnu).

Konstrukce a kvalita zpracování

Design POCO X7 Pro se značně odchyluje od zažitého stylu značky. Pokud byste jej postavili vedle loňského modelu, určitě byste pouze na základě vzhledu nepoznali, že pochází z dílny toho stejného výrobce. Rovněž můžeme říct, že se nový telefon vzdaluje od obecných trendů na trhu chytrých telefonů. 

Namísto toho, aby disponoval obřím ostrůvkem s fotoaparáty, kde se nachází minimálně tři objektivy (ať už je ten třetí funkční, nebo pouze okrasný), přichází pouze se dvěma zadními fotoaparáty, které vystupují z velmi tenkého pilulkovitého ostrůvku. Ten zase mírně vystupuje z levého horního rohu zad. Jednotlivé kamery ve srovnání s těmi u POCO X6 Pro působí na zadní straně vcelku mohutně a v mnou testované barevné verzi jim dodává prémiový nádech zlaté ohraničení.

POCO X7 Pro zkrátka a dobře na první pohled trochu připomíná iPhone 16. Musím se přiznat, že se mi vše okolo designu zadních kamer při pohledu na první rendery příliš nelíbilo, ale jakmile se mi telefon dostal do rukou, rychle jsem změnil názor.

Ostatně se mi nesmírně líbí i provedení zbytku zad. Ve verzi, kterou jsem testoval, je zadní strana telefonu pokrytá veganskou kůží, která má na žluté části vroubkovanou texturu. Přestože je POCO X7 Pro zařízením střední třídy, umí v uživateli vzbudit dojem určitého luxusu.

Do značné míry tomu přispívají i ploché boční hrany, jež jsou sice plastové, což už v dnešní době považuji za minus, ale přesto jejich materiál nepůsobí vyloženě levně. Potěší i velmi příjemně mačkatelná ovládací tlačítka – problém s viklajícím se tlačítkem pro ovládání hlasitosti, na který kolega Jakub narazil u loňského modelu, se tedy evidentně vyřešil (pokud zrovna nešlo o vadu konkrétího kusu).

Jako uživatel Pixelu 9 Pro XL, který bych se nebál přirovnat k cihle, jsem při používání POCO X7 Pro cítil nezvyk kvůli jeho nízké hmotnosti (necelých 200 g). V ruce se telefon dobře drží díky ideálně zaobleným rohům.

POCO X7 Pro láká mimo jiné i na slušnou odolnost. Nabízí certifikaci IP68 s odolností vůči vodě (při ponoření do hloubky 1,5 m až na dobu 30 minut), která je typická pro krapet dražší modely. Dnešní vlajkové lodě jsou ale s IP69 či prodloužením maximální doby ponoření ještě o nějaký ten krůček dál.

Displej nabízí nejen vynikající jas

Co se displeje týče, POCO X6 Pro loni dokázalo nastavit laťku opravdu vysoko. Letošní model je na tom se specifikacemi prakticky úplně stejně – disponuje plochým 6,67” AMOLED panelem s 12bitovou barevnou hloubkou, rozlišením 2712×1220 pixelů (1,5K), až 120Hz obnovovací frekvencí a podporou technologií jako HDR10+ či Dolby Vision. S ohledem na dnešní poměry není na této směsi všemožných čísel nic zvlášť překvapivého.

Co se každopádně podstatně zlepšilo, je nejvyšší jas. Na malém procentu obrazovky dokáže letošní POCO X7 Pro dosáhnout i 3 200 nitů, čímž podstatně převyšuje svého předchůdce s jasem 1 800 nitů ve špičce. Jas po celé ploše v režimu HBM pak činí nanejvýš 1 400 nitů, což je ale stále dostatečně vysoká hodnota na to, aby byl obsah krásně čitelný i venku na sluníčku.

Obvykle se to nezmiňuje, ale posuvníkem je možné jas stáhnout i na pěkně nízkou úroveň – vyhovuje mi více než u Pixelu 9 Pro XL, který denně využívám. Pokud ale telefon často nepoužíváte v noci, pak pro vás tato vlastnost zřejmě nebude příliš důležitá.

Na displeji mi velmi sedí i jeho podání barev, tedy respektive po přepnutí do živého režimu v systémovém nastavení. POCO X7 Pro není první telefon, u kterého se bez tohoto kroku neobejdu – činil jsem tak i v případě modelů řady Redmi Note 13. Defaultní nastavení je na mě zkrátka nudné.

Stejně tak je dobré zmínit, že pro optimální zážitek je nutné manuálně nastavit 120Hz frekvenci, a navíc ji povolit u aplikací, kde je v základu zakázána za účelem úspory baterie. Omlouvám se, ale „swajpovat“ fotkami ve Fotkách Google pouze na 60 Hz opravdu nehodlám…

Na displeji musím ocenit tenké rámečky či ochranné sklíčko Corning Gorilla Glass 7i. Přestože mají oba telefony stejný poměr stran, displej u Pixelu 9 Pro XL mi přijde spíše širší nežli vyšší, což u nového modelu od POCO rozhodně říct nemohu. Nejde o negativum jako spíš o další věc, na kterou jsem si musel zvyknout.

Tradičně si mohu postěžovat i na funkci always-on displeje, který si sice mohu hezky přizpůsobit, ale zůstává aktivní pouze 10 sekund po aktivaci. Když mám telefon položený na stole a chci se podívat na čas, doopravdy nechci pokaždé klikat na obrazovku – upřednostnil bych metodu „kouknu a vidím“.

Haptická odezva, reproduktory, čtečka otisků

Na první pohled nevýznamné aspekty výbavy, avšak pro mnohé detailisty mohou hrát podobně velkou váhu jako kvalita displeje. Začít mohu například haptickou odezvou, kterou jsem popravdě čekal výrazně horší. POCO X7 Pro mě nepřinutilo vypnout vibrace při psaní na klávesnici, což lze považovat za úspěch samo o sobě. Odezva sama o sobě má ve srovnání s Pixely hrubší a výraznější charakter, což některým nutně nemusí vyhovovat. Mně každopádně přišla svým způsobem zábavná a přesvědčila mne o tom, že levnější telefony na tom nemusí být s haptikou úplně špatně.

Samozřejmě není tak detailní jako u vlajkových telefonů – odezva mi například chyběla při úpravě hlasitosti či jasu pomocí posuvníku (telefon respektive „kopne“ pouze při dosažení nejvyšší či nejnižší úrovně). Z Pixelu ale naopak nejsem zvyklý na odezvu při vypínání telefonu, která mi vyhovovala. POCO X7 Pro má zkrátka s ohledem na haptiku své plusy i minusy, celkově ale za mě jasně převažují pozitiva.

Kde už dovedu být o něco kritičtější, jsou reproduktory. Nejsem naivní a pochopitelně jsem neočekával vlajkovou kvalitu – ostatně třeba při hraní Diabla Immortal jsem byl s jejich výkonem spokojen – ale rád bych si zkrátka dopřál víc. Chybí mi zejména basy, které jsou slabé a skladbám tak mnohdy chybí energie (jelikož jsem vášnívý posluchač drum and bass, je to pro mě dvakrát tak důležité). U bossfightů, kde kromě zvuků umírajících nestvůr hraje i napínavá hudba, taky zpozorujete určitou ztrátu čistoty.

Hodnější naopak budu na čtečku otisků prstu. Ta je integrovaná v displeji a funguje vcelku rychle a spolehlivě. Oproti Pixelu 9 Pro XL sice vykazovala citelně horší výsledky v případě, kdy jsem se telefon pokoušel odemknout zcela mokrým palcem, ale na střední třídu je čtečka solidní.

POCO X7 Pro přináší božský výkon

POCO X7 Pro i v tomto roce vsadilo na procesor od MediaTeku. Pyšní se čipsetem Dimensity 8400-Ultra s vysokou frekvencí až 3,25 GHz a rychlejším grafickým jádrem Mali-G720. Doprovázen je rychlým úložištěm UFS 4.0 a operační pamětí moderního standardu LPDDR5X.

Že se POCO X7 Pro zaměřuje právě na výkon, je jasné už ze samotných papírových specifikací. Takto rychlý procesor a LPDDR5X/UFS 4.0 se v cenové kategorii do 10 tisíc zkrátka hned tak nevidí. I v praxi je telefon neskutečně rychlý, na což se ale blíže podíváme v následující kapitole o operačním systému.

Na co bych se v této sekci podíval raději, je výkon při hraní, jenž je vyzdvihován jako jeden z klíčových lákadel telefonu. Testoval jsem jej na titulu Diablo Immortal, který jsem zvolil nejen proto, že mě baví, ale současně také z důvodu, že už jde o krapet náročnější hru, jež umí telefony slušně potrápit. POCO X7 Pro se s ním nicméně popralo velmi dobře.

Na nejvyšší možné detaily (Ultra režim rozlišení není podporován, zvolena byla tedy možnost High) si byl telefon schopen stabilně udržet 60 snímků za sekundu i při delších seancích. Stejně dobře si vedl nejen při běžných soubojích, ale také při bossfightech, které jsou obvykle plné efektů a může se při nich zvýšit koncentrace monster. Občasné propady FPS jsem zaznamenal pouze ve městech, kde se nachází hodně hráčů a nehráčských postav (NPC), ale většinou až po zhruba 15 minutách hraní.

Okolo 10–15 minuty intenzivního mlácení nestvůr se telefon začíná zahřívat (zejména kolem fotoaparátů, spodek tolik netopí). Nepodařilo se mi však dosáhnout bodu, kdy by bylo vyloženě nepříjemné hrát, ať už kvůli teplotám, anebo kvůli výraznému zhoršení výkonu. POCO X7 Pro si dokonce dovede udržet výkon i s minimem zbývající kapacity baterie – propad snímků je patrný až 30 sekund před vypnutím telefonu kvůli jeho úplnému vybití.

Benchmarky

Má slova podepisují i benchmarky. V testu AnTuTu se telefonu POCO X7 Pro (software jej bůhvíproč identifikuje jako POCO X7 Ultra) podařilo získat 1 683 435 bodů, což představuje zhruba 27% zlepšení celkového výkonu. Opravdu solidní výsledek můžeme pozorovat zejména u grafického jádra – 616 161 je v této cenové kategorii prostě šílená hodnota. Graficky zaměřený test 3D Mark Wild Life POCO X7 Pro „vymaxovalo“ (je na něj moc silné) a v náročnější verzi Extreme získalo 3 834 bodů (22,96 FPS v průměru).

Opravdu slušné výsledky jsme zaznamenali i v případě CPU. Skóre jednojádrového výkonu změřené v Geekbench 6 se z 1 399 bodů POCO X6 Pro posunulo na 1 573 bodů, u vícejádrového výkonu je pak skok ještě markantnější – ze 4 304 se rázem stalo 6 189 bodů.

Výkonný procesor spolu s pokročilým chladicím systémem zkrátka dělají svoje a POCO X7 Pro nabízí brutální výkon, přestože nestojí mnoho peněz.

Systém HyperOS 2.0 příjemně překvapuje, ale…

Jakožto dítě od Xiaomi přichází POCO X7 Pro s nadstavbou HyperOS, kterou někteří milují, ale jiní nenávidí. Konkrétně využívá verzi 2.0 založenou na Androidu 15, již výrobce propagoval jako velký skok v oblasti optimalizace i funkcí.

Sám za sebe mohu říct, že mě HyperOS 2.0 velmi příjemně překvapil. Loni jsem testoval řadu Redmi Note 13 s první verzí nadstavby, která nahradila MIUI, a stěžoval jsem si na optimalizaci. Když jsem telefony srovnával s konkurencí, velmi jsem si pochvaloval třeba jejich rychlé nabíjení, ale pomyslné bodíky jsem ubíral právě za místy pomalý systém.

HyperOS 2.0 je na tom ale naštěstí skutečně jinak. POCO X7 Pro až na naprosto výjimečné záseky, které se objevily, když jsem měl spuštěno hodně aplikací naráz, šlape jako švýcarské hodinky. Animace jsou plynulé a pěkně zpracované (např. u složek na domovské obrazovce), aplikace se otvírají rychle a jejich obsah se rychle načítá. Když to spojíte s designem kontrolního centra ve stylu iOS, který se mi neskutečně líbí, dostanete opravdu parádní zážitek.

Co však Xiaomi musím jako obvykle vytknout, je množství bloatwaru. Vážně nepotřebuji, aby mi telefon posílal reklamní oznámení na hry z Herního centra nebo mě upozorňoval, že mohu uvolnit 300 MB dat. Kdybych měl 8GB interní úložiště, asi to i ocením, ale s 512 GB… Až dá Xiaomi od podobného odpadu ruce pryč, troufnu si říct, že jeho systém bude perfektní. Do té doby však zřejmě nebude existovat nic, co by mě přesvědčilo, že je HyperOS lepší než uživatelské prostředí Pixelů.

Když se zase od negativ přeneseme k pozitivům – nepřestává mě fascinovat umělá inteligence. Xiaomi se podařilo do nastavby implementovat širokou škálu opravdu praktických nástrojů, které vám pomocí AI dokáží opravdu zjednodušit život. Vypíchnout mohu třeba schopný nástroj pro tlumočení, řadu vychytávek v aplikaci Poznámky (souhrny, korektura, změna struktury, překlad) nebo titulky, které se tvoří na základě systémového audia. A proč to zmiňuji s takovou grácií? Všechny uvedené nástroje jsou k dispozici v naší mateřštině. Dokonce i Záznamník vám zvládne vytvořit český přepis nahrávky a následně shrnout pomocí umělé inteligence.

Jediné, co mi schází, je Circle to Search, na které jsem z vlajkového Pixelu opravdu zvyklý a využívám jej denně. Nutno podotknout, že jej nabízí i některé mobily střední třídy, například čerstvě uvedená řada Redmi Note 14.

POCO X7 Pro klasicky nabízí spoustu možností přizpůsobení. Xiaomi si vyhrálo s nástroji pro úpravu zamykací obrazovky, díky čemuž si ji můžete kompletně navrhnout dle svých představ, a upravit si lze i řadu dalších aspektů zařízení, jako je rozložení kontrolního centra, písmo či efekt při odemykání čtečkou otisků. Po stránce vzhledu vás HyperOS 2.0 zkrátka nudit nebude.

Výdrž baterie a rychlost nabíjení

POCO X7 Pro letos dostalo 6 000mAh baterii, která mu opravdu prospívá. Telefon díky ní zvládne bez problému uspokojit všechny mé každodenní potřeby a ještě si udržet velkou rezervu.

Když jsem telefon začal používat zhruba v 8:20 ráno, klasicky jsem si pustil hudbu, přes den pak procházel webové stránky a RSS feed, používal komunikační aplikace a sem tam se podíval na nějaká videa na TikToku. Ve 23:15 téhož dne mi telefon hlásil 57 % zbývající kapacity. To je opravdu slušný výsledek – vyplývá z toho, že POCO X7 Pro reálně mohu používat dva běžné pracovní dny bez toho, abych jej musel nabíjet.

Baterii jste schopni docela slušně potrápit při hraní her. Po cca 15 minutách paření Diabla Immortal na nejvyšší možné detaily jsem ztratil 6 % kapacity, při hraní v jiný den (navíc se zapnutou VPN) jsem po půl hodině přišel o 10 %.

Díky podpoře 90W nabíjení se telefon z 0 % na 100 % kapacity nabije během přibližně 45 minut, což je naprosto fantastické. Během léta jsem se domů stavoval kolikrát „jen na otočku“ a Pixel 7 Pro, který jsem tehdy používal, pomalu ani nemělo smysl k nabíječce připojovat. U POCO X7 Pro je to ale jiná, neboť i během pouhých několika minut zvládnete dobít podstatnou část kapacity.

Konektivita POCO X7 Pro

Stěžovat si rozhodně nemohu ani na možnosti připojení. POCO X7 Pro sice nedisponuje 3,5mm jackem, ale na jeho absenci jsme si už pravděpodobně všichni zvykli. Zato se však pyšní podporou Wi-Fi 6, Bluetooth 6.0 nebo mobilního 5G připojení. Samozřejmostí je i NFC nebo USB-C port pro nabíjení a přenos dat, který však bohužel pracuje pouze s rozhraním USB Type-C 2.0.

V Komunitě na nás byl vznešen dotaz v souvislosti s přesností GPS, v souvislosti s níž nemohu vyslovit půl špatného slova. Při testování se určování polohy POCO X7 Pro chovalo tak, jak bych očekával.

Fotoaparáty nejsou předností POCO X7 Pro

I smartphony nižší střední třídy dnes typicky bývají osazeny třemi zadními objektivy – povětšinou jde o primární širokoúhlý fotoaparát, ultra širokoúhlou kameru a makro senzor, který bývá u dražších modelů nahrazen teleobjektivem. POCO X7 Pro nicméně disponuje pouze dvěma zadními senzory. Konkrétně jde o:

• Hlavní fotoaparát: 50 Mpx, Sony IMX882, světelnost f/1,5, OIS, 26mm ohnisková vzdálenost
• Ultra širokoúhlý fotoaparát: 8 Mpx, světelnost f/2,2, 15mm ohnisková vzdálenost

Na fotoaparátech jde jasně vidět, jakou skupinu uživatelů se POCO X7 Pro snaží oslovit. Snímky, jak se podíváme za moment, rozhodně nejsou mizerné, ale současně nejde o prioritu. Rozlišení ultra širokoúhlé kamery je na dnešní dobu už vcelku malé a senzor hlavního foťáku s velikostí 1/1.95″ (podle GSMArena) rovněž není žádná hitparáda. Potěší však optická stabilizace obrazu na primárním objektivu a podpora nahrávání videa v rozlišení až 4K při 60 snímcích za sekundu.

POCO X7 Pro dokáže denními snímky uspokojit. Fotky z hlavního snímače na pohled vypadají slušně, občas však barvami příliš neodráží realitu (Xiaomi má tendenci nabízet sytější odstíny barev). Sice nelze očekávat detaily na úrovni vlajkové lodě, ale přesto bych očekával víc. Režim 2x dokáže vyprodukovat ostré fotografie – u klasického 1x režimu občas není ostrost ideální– a je docela konzistentní, co se týče barev.

To samé se však nedá říct o ultra širokoúhlé kameře, která si s odstíny občas dělá svoje a rozdíly jsou daleko citelnější. Při focení ve dnech se zataženou oblohou budou fotky nazelenalé. Stejně tak snímky zachycené s ní postrádají řadu detailů.

Na POCO X7 Pro mě dále potěšila rychlost závěrky. Nedostatek však vidím v přílišném rozmazání pohybu (např. u dopravních prostředků), přičemž v noci je tento neduh ještě viditelnější.

Za špatného osvětlení pak mnoho detailů postrádají i fotografie pořízené hlavním objektivem. Občas se POCO X7 Pro podaří vytvořit na pohled pěkné jasné fotografie, které však vůbec neodráží realitu – například u snímku autobusu si telefon v podstatě domyslel okolní osvětlení (zde se paradoxně dalo více věřit ultra širokoúhlé kameře).

Cena a dostupnost

POCO X7 Pro dostalo na českém trhu v jediné konfiguraci 12/512GB oficiální cenu 9 999 Kč. K dostání je v černém, zeleném a černo-žlutém provedení.

Resumé

Před testováním POCO X7 Pro jsem byl lehce skeptický kvůli systému – nevěděl jsem, co od HyperOS 2.0 očekávat a mrzelo by mě, kdybych musel říct, že se i přes všechen ten marketing okolo optimalizací v praxi vůbec nic nezměnilo. Opak byl však pravdou a novinka od žluto-černé podznačky čínského Xiaomi je svižná a nabitá šikovnými funkcemi. Výkon opravdu bere dech a díky účinnému chladicímu systému ani výrazněji nepocítíte zahřívání.

Povedl se také displej, na který se zkrátka velmi dobře dívá (na čemž má svůj podíl i parádně vysoký jas). Čtečka otisků je průměrná a reproduktory poslouží, pokud nejste audiofil. Slušné výsledky poskytne i hlavní fotoaparát, zatímco ultra širokoúhlá kamera na mě mnohdy působila, jako by existovala pouze do počtu. Ve výsledku je ale POCO X7 Pro skvělý telefon, zvlášť za svou cenu.

Hodnocení redakce: 85 %

Za zapůjčení telefonu děkujeme společnosti Xiaomi.