Nedávno jsem vyměnil své HTC Touch Pro2 za HTC Desire, a jelikož už se tentokrát nejedná o novinku na trhu, nebudu vás zdržovat psaním prvních zkušeností. Místo toho bych se v krátkém seriálu psaném během dlouhých cest autobusem (a hluchých míst v práci) rád věnoval ladění Desire (ale i jiných Androidů) pro výkon, výdrž baterie, vzhled, ovládání, atp. První článek bude patřit k těm bezpečným, jako jediný je vhodný pro začátečníky, ale v dalších už se podíváme hodně pod povrch.
Nahrazujeme Sense
HTC Sense je líbivý launcher s celou řadou funkcí, kterými se můžete chlubit před kamarády – ovšem užitná hodnota těchto hraček je minimální, a jde dle mého názoru až příliš na úkor výkonu (a v druhém plánu i baterie). Přitom můžete launcher bez jakéhokoli rizika či ohrožení záruky libovolně měnit. Jednoduše jej nainstalujete z Marketu, nabídne se vám po stisku tlačítka Home, a budete-li spokojeni, prostě ho nastavíte jako výchozí, a o Sense už neuslyšíte (pokud samozřejmě tomu novému nezrušíte status výchozího – v nastavení aplikací). Nevěřte řečem, že Sense stále běží na pozadí a žere prostředky – můžete si i experimentálně ověřit, že je to nesmysl. Některé jeho služby sice běží, díky čemuž nepřicházíte např. o různé sociální a synchronizační funkce, nicméně launcher jako takový se brzy ukončí a už se znovu nenastartuje, pokud to nebudete výslovně chtít.
Já osobně jsem volil mezi dvěma nejlepšími: ADW.Launcher a LauncherPro. ADW se může chlubit vysokou rychlostí, takřka totální konfigurovatelností, a s ADWNotifierem i iPhone-like zobrazováním nových a nepřečtených položek u ikon (s bezkonkurenčně širokou podporou aplikací). Získal si mě ale LauncherPro, a to snad ještě vyšší rychlostí a plynulostí, a unikátními možnostmi nastavení dockbaru (ta řada ikon úplně dole). Oba Launchery jsou v základní podobě zdarma, ale za vskutku nepatrný příspěvek můžete oba rozšířit o zajímavé funkce. U ADW je to právě Notifier, u LauncherPro například možnost měnit velikost Widgetů či používat proprietární widgety podobné těm v Sense (Facebook, Twitter…). Oba vám standardně nabídnou např. volitelný počet obrazovek, skinovatelný dockbar, atp. Ale především jsou oba výkonově nenáročné (a tedy plynulejší), a ušetří vám nemalý kus paměti a snad i baterie.
Klidně si oba nainstalujte současně, trochu je zkoušejte používat a nastavit (některá výchozí nastavení jsou poněkud otravná – třeba pomalé najíždění nabídky s aplikacemi – u obou se dá jednoduchým nastavením zrychlit), a nakonec si nechte ten lepší.
Nahrazujeme aplikaci pro zprávy
Výchozí Messaging aplikace v Sense má dvě nesmírně otravné vlastnosti – neumí ořezávat diakritika v textu, čímž zkracuje délku zpráv při použití XT9, a bliká notifikační diodou jen 5 minut, načež přestane. Obojí (a mnohem víc) řeší aplikace Handcent SMS. Ta má v nastavení podporu pro češtinu, která se postará o odstranění háčků a čárek. Navíc má možnost opakovaného upozornění, takže můžete nechat diodu blikat třeba donekonečna. Barvu LED navíc můžete měnit – např. na nepřehlédnutelnou modrou. Nevýhodou Handcentu je snad jen to, že je dle mého soudu ve výchozím nastavení dost škaredá, a nastavení vzhledu chce nějaký čas. Ale pokud se vám líbí šílené iPhonové bublinky, můžete to klidně nechat v defaultu. Když už jsem nakousnul tu LEDku – obdobné možnosti nastavení pro Gmail nabízí Gmail Notifier. Nezapomeňte v obou případech vypnout standardní systémová upozornění, aby se vám všechno nezobrazovalo dvakrát.
Umírňujeme data
Internetové možnosti dnešních smartphonů jsou natolik atraktivní, že se mnozí z nás (já především) nechají snadno unést, a nejraději by měli všechny informace ve svém telefonu v reálném čase. Doporučuji to poněkud omezit, protože se jedná o obrovské žrouty baterie, a v neposlední řadě i směšných datových limitů, které nasazují čeští operátoři. Já třeba po zralé úvaze zcela vypnul synchronizaci sociálních sítí, protože mi docela stačí, když se updatují po spuštění klienta. Méně podstatným položkám (počasí, atp.) jsem nedal kratší interval než 1 nebo 2 hodiny, a věci typu narozeniny a obrázky kontaktů jsem dal rovnou na týden; tam se to tolik nemění. Některé ze jmenovaných položek řeší aplikace třetích stran, proto se nedivte, pokud je tam nemáte. Často se doporučuje i vypínání 3G, pokud jej zrovna nepotřebujete. Žere hodně energie, a na většinu věcí EDGE stačí. Mně to ale za ten nekomfort nastavování nějak nestálo (i když to třeba SwitchPro docela zkrátí), tak jsem na to rezignoval. Dodržuji to pouze u WiFi.
Hledáme zloděje prostředků
Pokud používáte hodně aplikací a widgetů, je takřka nemožné běžnými cestami zjistit, která vám na pozadí vysává baterii a procesorový čas. Často to ani nemusí být celá aplikace, ale jen některá z jejích funkcí, kterou můžete snadno vypnout. V hledání vám skvěle pomůže bezplatná aplikace PowerTutor, která vám v textovém i grafickém zobrazení prozradí, kolik každá z běžících aplikací spotřebuje procesorového času, či nakolik využívá bezdrátové sítě. Po spuštění PowerTutoru nastartujte Power Profiler, a telefon třeba pár desítek minut nechte netknutě ležet (hledáte-li skrytého žrouta energie), nebo ho pár hodin normálně používejte (pokud vás zajímá např. energetická náročnost konkurenčních aplikací). Pak zase otevřete Power Profiler, vyberte Application Power Usage, v horní části zrušte označení OLED/LCD (je snad zřejmé, že aplikace na popředí spotřebuje spoustu energie přes display – je zdaleka nejnáročnější HW komponentou telefonu), ostatní nechte zapnuté, a vesele pozorujte, kam spadlo nejvíce procent. Samotného PowerTutoru si nevšímejte. Ten žere energie docela dost, a slouží jen k odhalení viníka. Jakmile jeho činnost zastavíte (Stop Power Profiler), už nebude mít na baterii vliv. Nenasytnou aplikaci můžete buď odinstalovat (či widget odebrat), nebo nahradit kvalitnější alternativou.
Formátujeme baterii
Předem upozorňuji na to, že je tento pojem poněkud zavádějící. S akumulátorem jako takovým se nic tajemného nedělá, jedná se jen o urovnání měřící elektroniky, aby správně zobrazovala zbývající kapacitu baterie, a nevypínala telefon předčasně. Postup je úplně jednoduchý. Telefon vybijte tak, aby se sám vypnul. Znovu ho ale nezapínejte – Lithiovým bateriím to významně škodí, a neměli byste se u žádného novějšího mobilu pokoušet přístroj znovu zapínat, dokud nebude na nabíječce. Až se telefon vypne, napojte ho na nabíječku (ideálně do zásuvky – nabíjení přes USB port počítače probíhá s cca polovičním proudem, což zejména plnému nabíjení nikterak neprospívá), a nechte ho tam cca 3 hodiny, nebo rovnou přes noc. Až bude zcela nabitý, odpojte ho od nabíječky a zapněte. Teď můžete telefon po nějakou dobu používat normálně, a nabíjet kdykoli cítíte potřebu, ale jednou za čas můžete postup zopakovat. Měli byste okamžitě vidět, že telefon vydrží zapnutý výrazně déle.
To by pro dnešek stačilo, a do budoucna se podíváme na nějaký ten root, flashování rádia, modifikovanou ROM, důslednější nahrazení aplikace pro zprávy, nebo jak získat nějakých 100 MB vnitřní paměti k dobru.
[Se svolením autora převzato z webu: http://johny-g.blogspot.com/2010/11/ladeni-htc-desire-cast-1.html]
Komentáře (17)
Přidat komentář