Huawei Ascend Y300: Za málo peněz dostatek muziky (recenze)
- Recenze
- Karel Kilián
- 27.1.2015
- 73
Telefon, za který zákazník zaplatí kolem čtyř tisíc, by měl být kompromisem přijatelné ceny a dostatečného výkonu. Jak v tomto směru obstál Huawei Ascend Y300, který jsme podrobili důkladnému redakčnímu testu? Již nyní můžeme prozradit, že v mnoha směrech předčil očekávání, v některých faktorech ale i mírně zklamal. Pojďte se podívat, co dnes můžete dostat za méně než dvě bankovky s Emou Destinnovou!
Obsah recenze
- Obsah balení
- Vzhled a dílenské zpracování
- Hardware a displej
- Technologie
- Testy výkonu (benchmarky)
- Herní výkon
- Připojení k počítači
- Konektivita
- GPS
- Baterie a výdrž telefonu
- První spuštění
- Uživatelské prostředí
- Klávesnice
- Kontakty a telefonování
- Fotoaparát a natáčení videa
- Multimédia
- Softwarová výbava
- Kdy, kde a za kolik?
- Resumé
Obsah balení
Huawei Ascend Y300 přišel do redakce v krabičce ze tvrdého papíru (rozměry 8,3 x 13,0 x 5,9 cm) s odklápěcí vrchní stranou. Kromě vyobrazení telefonu najdeme na obalu několikrát zopakované logo výrobce, samolepku s čárovými kódy a informace o základních parametrech. K testování jsme dostali černou variantu vyrobenou v Číně.
Po odklopení víka na nás čekal telefon v igelitovém sáčku uložený v kartónovém lůžku. Pod ním jsme našli pouze poměrně robustní cestovní nabíječku (5,0 V, 550 mA) s USB výstupem a datový/napájecí kabel dlouhý přesně 1 metr s USB konektorem na jednom a microUSB na druhém konci. Variantu se samostatným kabelem hodnotíme kladně – majitel tak může nabíjet nejen ze 230V zásuvky, ale třeba z notebooku nebo počítače. Ocenili bychom nabíječku s vyšším výstupním proudem – při 1 730 mAh baterii je teoretická minimální doba nabíjení bezmála 4 hodiny!
Předpokládáme, že součástí balení, které půjde do prodeje, bude přinejmenším příručka, možná i sluchátka a nějaká ta paměťová karta.
Instalace SIM karty (telefon můžete osadit běžnou miniSIM kartou) je poměrně jednoduchá: stačí “odloupnout” zadní stranu telefonu, vyjmout akumulátor a vsunout SIM do příslušného slotu.
Vzhled a dílenské zpracování
Vezmeme-li pomyslný stroj času a vrátíme se o tři roky zpět, budeme moci zavzpomínat na dobu, kdy se za cenu kolem 3,5 tisíc prodával jiný Huawei – Vodafone 845 (aka Huawei Joy). Ačkoli toto zařízení nesporně přispělo k rozšiřování mobilů s Androidem, z hlediska vizuálního se jednalo o cokoli, jen ne pěkný kousek. Dnes dostanete za cca 3 900 korun telefon, za který se rozhodně nebudete muset stydět. Je zřejmé, že v uvedené cenové relaci nemůžeme čekat ušlechtilejší materiály než plast.
Přední stranu Ascendu Y300 samozřejmě zabírá displej s úhlopříčkou 4,0 palce a rozměry 87 x 52 mm. Odečteme-li tato čísla od celkových rozměrů telefonu 124,5 x 63,8 x 11,2 mm, zjistíme, že rámeček po stranách je tlustý asi 6 milimetrů, nad a pod obrazovkou zbylo po dvou centimetrech prostoru. Celou čelní stranu zakrývá sklo – pouze v horní části je výřez pro reproduktor, ve kterém se už druhý den testování zachytily drobné nečistoty z kapsy. Nad displejem je k vidění ještě stříbrné logo Huawei, v pravém horním rohu přední kamera, kousek vlevo nad logem je umně skrytá notifikační LED, která umí svítit různými barvami. Senzory okolního světla a přiblížení jsou ukryty tak dobře, že je zběžným pohledem nenajdete. Krycí sklo je nějakou tu desetinku milimetru pod okolním rámečkem, takže při položení na stůl je riziko jeho poškrábání o něco menší.
Pod obrazovkou nacházíme trojici senzorových tlačítek – zleva: Zpět, Domů (dlouhé podržení vyvolá seznam spuštěných aplikací) a Menu. Absence hardwarových tlačítek na čelní straně znamená, že probudit zařízení z režimu spánku lze pouze tlačítkem na horní hraně, které je pro praváky umístěno trochu nešťastně blíže k levé straně. Podsvětlení tlačítek se aktivuje spíše výjimečně ve zhoršených světelných podmínkách.
K rozměrům dodejme ještě hmotnost, která je i s baterií 130 gramů.
Pojďme se podívat na obvodové hrany, které jsou, stejně jako zadní strana, pogumované, takže se telefon dobře drží, neklouže v dlani a je na omak velmi příjemný. Polemizovat můžeme nad umístěním nabíjecího microUSB konektoru na horní část levé hrany. Sice není stanoven žádný standard, ale u většiny telefonů najdeme tuto zdířku dole.
Na dolní hraně je pouze škvíra, skrze kterou lze odloupnout zadní kryt, a dírka mikrofonu, jinak zde není k vidění nic dalšího.
Na pravé hraně nacházíme kolébkový přepínač hlasitosti. Ten je při držení v pravé ruce v dosahu palce, takže i v průběhu hovoru můžete regulovat hlasitost reproduktoru.
Uprostřed horní hrany je klasická zdířka pro 3,5mm audio konektor typu “jack”, používaný pro připojení sluchátek a již zmiňované tlačítko pro vypnutí/zapnutí či probuzení telefonu. Nejen recenzenti jistě ocení možnost pořízení snímku obrazovky kombinací stisku tohoto tlačítka a tlačítka pro snížení hlasitosti. Ještě více bychom uvítali možnost tlačítky pro nastavení hlasitosti probudit zařízení.
Pokud jste zvyklí nosit telefon na šňůrce, vězte, že na takovou drobnost, jakou je uchycení poutka, u Huaweie nemysleli.
Zadní strana je nejen pogumovaná, ale také vroubkovaná, díky čemuž telefon neklouže ani při položení na hladký povrch.
V horní části je ve stříbrném kroužku mírně vystupující optika fotoaparátu, obklopená z jedné strany bleskem a ze druhé hlasitým reproduktorem. V dolní čtvrtině je plastické logo výrobce.
Po sejmutí zadního krytu, které je poměrně snadné, byť drží na sedmnácti plastových západkách, spatříte 1 730mAh akumulátor, slot pro SIM kartu (při její instalaci a výměně je nutné vyjmout baterii) a slot pro paměťovou kartu formátu microSD (v tomto případě není demontáž akumulátoru nutná). Opětovné nasazení zadního krytu je stejně snadné, jako jeho sejmutí.
Pokud shrneme hlavní dojmy v bodech:
- Dílenské zpracování je dobré, na tuto cenovou kategorii bychom ho hodnotili dokonce i jako lehce nadprůměrné.
- Líbilo se nám pogumování hran a vroubkovaná zadní strana – telefon se příjemně a jistě drží, navíc se tak snadno neznečistí otisky prstů, což neplatí pro přední skleněnou stranu, která je naopak doslova magnetem na otisky.
- Chválit budeme vícebarevnou notifikační LEDku.
- Nelíbilo se nám umístění tlačítka pro zapnutí/vypnutí telefonu směrem k levé straně horní hrany. Na pravé straně by mu to slušelo více a především by bylo snadněji dosažitelné.
- Telefon působí poměrně robustním dojmem.
Hardware a displej
Již zaznělo, že obrazovka je velká 87 x 52 milimetrů, tedy napříč měří přesně čtyři palce a na této ploše zobrazuje 800 x 480 obrazových bodů v šestnácti milionech barev, tedy stejně, jako Samsung Galaxy S II na trochu větším displeji. Jemnost je 233 dpi, což lze považovat za dobrý standard. V této cenové relaci asi nikdo nebude očekávat špičkové technologie, takže k zobrazování byl použit víceméně běžný IPS panel, který určitě neoslní čitelností na slunci. Ke zkreslení barev dochází již při relativně malém horizontálním i vertikálním náklonu telefonu. Barvy jsou ve srovnání se SAMOLEDy poněkud mdlejší, což nutně není na škodu a černá je spíše “svítící šedou”. Podsvětlení není úplně dokonalé – zejména při zobrazení černé barvy jsou viditelné o něco málo jasnější okraje. Dotyková vrstva je samozřejmě kapacitní a umí vnímat až dotek pěti prstů současně.
Srdcem zařízení je dvoujádrový procesor Qualcomm MSM8225 Snapdragon, tedy loňský model, jehož srdce tepe na rychlostí 1 GHz. Čip je vyráběn 45nm technologií a jde o dvě CPU Cortex-A5 s instrukční sadou ARMv7. Stejným procesorem jsou osazeny například LG P710 Optimus L7II, Alcatel One Touch Scribe Easy OT-8000D, HTC Desire U, HTC Desire SV a řada dalších telefonů.
Grafickou akceleraci obstarává GPU Qualcomm Adreno 203, podporující OpenGL ES 2.0, OpenGL ES 1.1, OpenVG 1.1, EGL 1.3, Direct3D Mobile, SVGT 1.2 a DirectDraw.
K dispozici je 512 MB operační paměti, což lze považovat za dostatečný základ a v této kategorii bychom více RAM asi ani nečekali. Pokud jste ale zvyklí na zařízení s větší operační pamětí, patrně zaznamenáte občasná zadrhnutí, projevující se především při více spuštěných aplikacích. Systém “vidí” 393 MB, přičemž při běžném provozu zbývalo volných necelých 100 MB, což opravdu není mnoho.
Huawei Ascend Y300 je z výroby osazen čtyřmi gigabajty interní paměti, z níž si přibližně 900 MB ukousne operační systém, 1135 MB se jeví jako paměť pro aplikace a zbylých 2,16 GB telefon prezentuje jako interní úložiště. Tento prostor je možné dále rozšířit paměťovou kartou microSD o dalších až 32 GB.
Co se týká senzorů, podle programu Android System Info je zařízení osazeno senzorem okolního světla, který řídí podsvětlení obrazovky, senzorem přiblížení, zhasínajícím displej během hovorů a senzorem zrychlení.
Technologie
Huawei Ascend v testované variantě Y300-0100 funguje v sítích GSM 850 / 900 / 1800 / 1900 a UMTS 900 / 2100, varianta Y300-0151 se liší v podpoře UMTS 850 / 1900 / 2100. Toužíte-li po rychlých datech v sítích LTE, budete si s tímto telefonem muset nechat zajít chuť.
Z hlediska konektivity musíme vytknout jednu věc: při přechodu z Wi-Fi připojení na mobilní Internet občas trvalo i několik sekund, než telefon zareagoval. Po tu dobu byl pochopitelně offline.
Hardwarové parametry
- Procesor: dvoujádrový, 1 GHz, Qualcomm MSM8225 Snapdragon (32bitový, 2x Cortex-A5, ARMv7) s grafickým jádrem Adreno 203
- Operační systém: Android 4.1.1 (Jelly Bean) s grafickou nadstavbou Emotion UI 1.0 (testovaný kus měl sestavení Y300-0100V100R001C00B176)
- Interní paměť: 4 GB, rozšířitelná paměťovými kartami microSD o dalších až 32 GB
- Paměť RAM: 512 MB (uživatelsky dostupných 393 MB, volných cca 100 MB)
- Velikost telefonu: 124,5 x 63,8 x 11,2 milimetrů
- Hmotnost telefonu s baterií: 130 gramů
- Displej: úhlopříčka 4 palce (87 x 52 mm = úhlopříčka 101 mm), IPS, dotykový, kapacitní, s rozlišením 800 x 480 bodů (233 dpi), 16 777 216 barev
- GPS: ano, ovšem bez elektronického kompasu
- Wi-Fi: 802.11b/g/n
- Bluetooth: 2.1 (EDR, A2DP, PBAP, AVRCP)
- NFC: ne
- Konektory: 3,5 mm stereo audio jack, microUSB (USB 2.0)
- Senzory: zrychlení, okolního světla, přiblížení
- Fotoaparát: 5 Mpx (2592 x 1944 bodů), autofokus, s přisvětlovací LED diodou, natáčení videa: v rozlišení až 640 x 480 bodů, 24 fps
- Přední kamera: 0,3 Mpx – fotografie až v rozlišení 640 x 480 bodů, natáčení videa 640 × 480 bodů při 24 fps
- Baterie: 1 730 mAh, Li-Ion
Testy výkonu (benchmarky)
Výkon v benchmarcích jsme měřili obvyklým způsobem, kdy každý test provádíme desetkrát, nejhorší a nejlepší výsledek škrtáme, ze zbylých hodnot počítáme aritmetický průměr. Jestliže se tato hodnota odchyluje od mediánu naměřených výsledků o více než jedno procento, celý test opakujeme.
Neocore
Test Neocore nebylo možné spustit, protože v době vzniku recenze nepodporoval zařízení s API vyšším než 15.
NenaMark 2
- Sony Xperia Z – 60,0 fps
- Nexus 4 – 59,1 fps
- Samsung Galaxy S III – 58,7 fps
- Samsung Galaxy Note II – 57,6 fps
- Asus Eee Pad Transformer Prime – 51,8 fps
- Samsung Galaxy S II – 38,9 fps
- Samsung Galaxy Beam – 35,9 fps
- Huawei Ascend Y300 – 33,2 fps
- Samsung Galaxy W – 30,7 fps
- Huawei Honor – 30,1 fps
- HTC EVO 3D – 25,3 fps
SmartBench 2012 Productivity index
- Sony Xperia Z – 5014
- Samsung Galaxy Note II – 4870
- Samsung Galaxy S III – 3984
- Nexus 4 – 3247
- Samsung Galaxy Beam – 2255
- Huawei Ascend Y300 – 2115
- Huawei Honor – 1029
SmartBench 2012 Games index
- Nexus 4 – 3267
- Sony Xperia Z – 2402
- Samsung Galaxy Beam – 2159
- Huawei Honor – 2142
- Huawei Ascend Y300 – 1722
- Samsung Galaxy Note II – 1650
- Samsung Galaxy S III – 1610
Quadrant Standard Edition
- Sony Xperia Z – 8064
- Samsung Galaxy Note II – 6039
- Samsung Galaxy S III – 5313
- Nexus 4 – 4796
- HTC One X – 4692
- Samsung Galaxy S II – 3326
- Samsung Galaxy Beam – 2832
- Huawei Ascend Y300 – 2364
- Huawei Honor – 2021
- Huawei Vision – 1874
- Samsung Galaxy W – 1473
- Emgeton Meizu M9 – 1368
Antutu Benchmark
- Nexus 4 – 16 058
- Samsung Galaxy Note II – 13 601
- Sony Xperia Z – 11 801
- Asus Eee Pad Transformer Prime – 10 624
- Samsung Galaxy S III – 8288
- Huawei Ascend Y300 – 6253
- Samsung Galaxy S II – 5598
- Samsung Galaxy Beam – 5325
- Samsung Galaxy W – 3898
- Huawei Honor – 3865
- Huawei Vision – 2558
Herní výkon
Protože v uživatelském rozhraní, především při návratu na domovskou obrazovku, systém občas mírně “lagoval” (často jsme zaznamenávali restart resp. opětovné načítání celého launcheru), otestovali jsme zběžně výkon telefonu v několika hrách.
- Carmageddon: herní novinka uplynulého týdne běžena na Ascendu Y300 poměrně plynule, občas ale bylo zřejmé drobné zaváhání, které se nejvíce projevovalo v okamžicích, kdy bylo na scéně více aut najednou. Pořádně zabrat musela grafika při vykreslování kouře a ohně, což se projevovalo viditelným snížením počtu snímků za sekundu. Celkově ale můžete tento herní titul na testovaném zařízení označit jako hratelný.
- Real Racing 3: hra dodatečně stahuje údajně kolem 1 GB dat. Na testovaném zařízení ale nebyla k dispozici paměťová karta a interní úložiště bylo zaplněné natolik, že Real Racing 3 nebylo možné ani spustit.
- Fruit Ninja Free: tato hra je vhodná na otestování rychlosti reakce a přesnosti displeje. V těchto směrech Huawei vyhověl, nicméně občasná drobná zaškobrtnutí nešlo přehlédnout.
- Arma 2: Firing Range: hra od studia Bohemia Interactive dává méně výkonným “Androidům” zabrat především po grafické stránce. Nutno konstatovat, že Ascend Y300 ji měl “plné kecky” a první problémy se projevily už v hlavní nabídce, která na volby reagovala jen velmi neochotně. Stejně tak výkon při samotném hraní byl za hranou použitelnosti – animace rotoru nedaleko stojícího vrtulníku byla trhaná, snahu o pohyb ve scéně displej prezentoval jako tapnutí a tedy výstřel.
- Grand Theft Auto III: hru nebylo možné nainstalovat, neboť údajně není s tímto telefonem kompatibilní.
- Flick Golf!: načítání levelů bylo jen o něco málo pomalejší, než jsme zvyklí z vlajkových lodí. Herní přechody, zejména animované “prolínačky”, sice nebyly úplně “hladké”, nicméně hratelnost byla dobrá a telefon nijak hru nekazil.
Celkově můžete tuto sekci uzavřít takto:
- Limitující je malá interní paměť, nicméně to lze ve většině her řešit instalací paměťové karty.
- Adreno 203 už má sice svou sezónu za sebou, takže nejnáročnější herní “pecky” si na tomto telefonu nezahrajete, nebo zahrajete v jen v režimu “slideshow”. Brutální herní výkon od zařízení s cenovkou pod 4 000 korun ani nečekáme.
- Průměrně náročné hry běží dobře, jen občas je potřeba počítat s drobným zaváháním.
Připojení k počítači
Ke komunikaci mezi počítačem a telefonem lze samozřejmě použít bezdrátové spojení s pomocí nějaké šikovné aplikace – například AirDroid.
Připojíte-li telefon k PC dodávaným USB kabelem, nainstaluje do systému Windows virtuální optickou mechaniku, ze které můžete nahrát ovladače. V tomto směru jde Huawei už několik let příkladem – nemusíte tak stahovat ovladače z webu, ani hledat “zahrabané” CDčko. Na obrazovce telefonu se automaticky objeví následující nabídka možných režimů:
- Mediální zařízení MTP – režim vhodný pro přenosy multimediálních souborů.
- Fotoaparát PTP – režim určený primárně pro přenos fotografií.
- Velkokapacitní paměťové – v tomto režimu se telefon chová jako běžný flashdisk.
Kuriózní situace nastala při volbě posledního zmíněného režimu, na který telefon reagoval restartem. Po dalším připojení již ale režim “mass storage” fungoval a bez problémů tak bylo možné z jakéhokoli správce disků přistupovat do 1GB interní paměti telefonu.
Konektivita
Huawei Y300 nabízí následující možnosti komunikace s okolním světem:
- Mobilní sítě: 2G – GSM 850 / 900 / 1800 / 1900, 3G – HSDPA 900 / 2100
- Mobilní data: GPRS (class 12), EDGE (class 12), HSPA/HSUPA (7,2/5,76 Mbps).
- Bezdrátové sítě: 802.11 b/g/n
- Bluetooth: 2.1
- NFC: ne
V případě datových přenosů skrze mobilní sítě budeme kritizovat poměrně časté přechody mezi vysokorychlostním Internetem a EDGE, ke kterému docházelo v síti T-Mobile v Ostravě. “Přeskakování” sice není ničím neobvyklým, nicméně v případě tohoto kousku bylo přeci jen citelně častější.
Wi-Fi jsme testovali ve dvou lokalitách se třemi routery – ve dvou případech se jednalo o TP-Link se standardy 802.11g, ve třetím případě o 802.11n; vždy šlo o připojení zabezpečená WPA2-PSK se šifrováním AES. Z hlediska stability spojení můžeme konstatovat, že jsme nezaznamenali žádné problémy, ač u tři roky starých Huaweiů toto byla slabá stránka. Citlivost přijímače je spíše podprůměrná – srovnávali jsme se Samsungem Galaxy S II, který lze v tomto směru označit jako “šedý průměr”, a ve stejném místě viděl Huawei méně přístupových bodů.
Bluetooth jsme otestovali v automobilu z koncernu VW. První spárování proběhlo sice až na třetí pokus, pak již fungovalo bez problémů. Kontakty se přenesly do palubního počítače, příjem hovorů i volání přes hlasité handsfree fungovalo tak, jak bychom čekali.
GPS
Z hlediska určování polohy nabízí Huawei Ascend Y300 čip GPS, používající satelitní systém, dále Určování polohy Google a tzv. “Rychlou GPS”.
Nalezení pozice bylo po aktivaci všech zmíněných voleb takřka okamžité, nicméně opakovaně se nám stalo, že telefon určoval svou polohu o několik stovek metrů mimo. Pomohl až restart, po kterém se “GPSka” umoudřila.
Asi nejzásadnějším nedostatkem je absence elektronického kompasu. Telefon tedy díky GPS ví, kde se nalézá, ale (pokud tento údaj nezíská z polohy družic) nemá tušení, kterým směrem stojíte. Směr je schopen určit až na základě pohybu.
To má několik nevýhod:
- Není vhodný pro geocaching – to, že jste od cíle deset metrů, je sice užitečná informace, ovšem údaj o směru je v tomto případě naprostou nezbytností. GPS navíc není tak přesná, aby dokázala přepočítat vzdálenost při pohybu o metr či dva.
- Telefon nedoporučujeme ani na sledování sportovních aktivit. Pokud byste například běhali v kruhu, byla by vaše trasa zaznamenána jako n-úhelník. Z toho vyplývá ne zcela přesný záznam vzdálenosti a z ní vypočítané rychlosti. To se projevovalo i v případě automobilové navigace, kde aplikace v zatáčkách často hlásila překročení maximální povolené rychlosti. Při záznamu trasu mezi domy často docházelo k přeskakování z jednoho chodníku na druhý.
Pro automobilovou navigaci ale není absence kompasu zásadním problémem – pokud se GPS “chytí” a určí správně aktuální polohu, po zbytek cesty funguje vše normálně. Software si vystačí s údaji ze satelitů a korektně odvozuje směr jízdy. Testovali jsme navigace BE-ON-ROAD a Waze k naší naprosté spokojenosti – vše běželo naprosto plynule, včetně vykreslování 3D objektů. Vážnou výhradu ale budeme mít k hlasitému reproduktoru, který je i při nastavení maximální hlasitosti nedostačující. Stačí jen mírně hlasitěji puštěné rádio či otevřená okna a budete muset “šponovat” uši, abyste vůbec něco slyšeli.
Podle nástroje GPS Status & Toolbox je telefon schopen “vidět” až 12 satelitů (výjimečně jsme viděli 14). Nejčastěji jich ale zaznamenával mezi devíti a desíti, přičemž deklarovaná odchylka byla nejčastěji kolem pěti metrů s krokem po jednom metru.
Baterie a výdrž telefonu
Podle oficiální specifikace by telefon měl vydržet až 320 hodin (13 dnů) v pohotovostním režimu respektive až 5 hodin hovoru. Samozřejmě tyto údaje jsou spíše teoretické, dosažitelné jen v laboratorních podmínkách. V praxi nás baterie svou výdrží příliš nepřesvědčila. Například 30minutová cesta se zapnutou navigací Waze (tj. rozsvícený displej, aktivní mobilní data, zapnutá GPS) dokázala odebrat 20 % kapacity. Samsung Galaxy S II, který rozhodně nespadá do kategorie energeticky úsporných telefonů, si za stejných podmínek “vezme” mezi 10 a 12 %. Teoretická výdrž pro automobilovou navigaci tak je kolem 2,5 hodiny.
Provedli jsme také tradiční test výdrže baterie pomocí aplikace AnTuTu Tester. Test nikdy nedoběhl až do konce – při dosažení hranice 30 % byl přerušen dialogovým oknem, které se dotazovalo na možnost zapnutí úsporného režimu. Fakt, že tento dotaz není možné deaktivovat a objevuje se tak na obrazovce v těch nejméně vhodných okamžicích, rozhodně nevnímáme jako dobrý nápad. Výsledek testu tedy považujeme pouze za orientační:
- Samsung GT-i5800 – 758 bodů
- Vodafone 845 – 647 bodů
- Samsung Galaxy Note II – 637 bodů
- Samsung Galaxy S III – 569 bodů
- Emgeton Meizu M9 – 566 bodů
- LG Optimus One – 527 bodů
- Huawei Vision – 501 bodů
- Sony Xperia Z – 501 bodů
- Asus Eee Pad Transformer Prime (jen displej) – 462 bodů
- Samsung Galaxy W – 442 bodů
- Huawei Honor – 402 bodů
- Huawei Ascend Y300 – 335 bodů
- Emgeton Consul – 280 bodů
- Samsung Galaxy S II – 265 bodů
- Nexus 4 – 189 bodů
Teplota během testu vyšplhala z původních 29ºC na pouhých 37ºC, takže na rozdíl od Nexusu 4, který byl schopen dosáhnout až 56,8ºC, Ascend Y300 jako topení neposlouží :).
Při reálném používání (cca hodina navigace, skoro celý den na Wi-Fi, občas mobilní data, odhadem hodina čtení) jsme telefon odpojovali v 5:30 od nabíječky a kolem osmé večerní zpravidla zbývalo něco kolem 20 až 30 %.
První spuštění
Po stisku tlačítka pro vypnutí/zapnutí telefonu se na několik sekund zobrazí logo Huawei Ascend, po kterém následuje animované logo výrobce. Pak se již novopečeného majitele ujme průvodce, který, jestliže je vložena SIM karta českého operátora, komunikuje v naší mateřštině. Následuje základní nastavení telefonu:
- Volba jazyka.
- Přihlášení k účtu Google nebo jeho založení.
- Souhlas se smluvními podmínkami a zásadami ochrany soukromí.
- Zálohování a obnovení na/z účet Google.
- Souhlas s použitím polohy Google a svolení s přístupem k informacím o poloze.
Tím je nastavení dokončeno a můžete začít telefon používat.
Poté se načte domovská obrazovka a na pozadí začne (v případě, že je dostupné datové připojení) probíhat synchronizace všech náležitostí s Googlem.
Wi-Fi jsme si museli zapnout a připojit se sami, což pro začátečníka nemusí být právě jednoduchá operace. Hned poté jsme také provedli aktualizaci sedmi aplikací Google, jež vyžadovaly novější verzi.
Uživatelské prostředí
Huawei přichází s vlastní grafickou nadstavbou, kterou pojmenoval jako Emotion UI. Od holého Androidu se liší v mnoha směrech a úpravy prostředí jsou dokonce výraznější než v případě TouchWizu od Samsungu.
Začněme odemykací obrazovkou, která kromě jména operátora ukazuje také čas a datum. S widgety nepočítejte – ty jsou výsadou Androidu 4.2. V dolní části je kroužek, kterým tahem nahoru či dolů odemknete telefon, přetažením doleva se dostanete k seznamu hovorů, opačným směrem k textovým zprávám. Odemykací obrazovka také informuje o počtu zmeškaných voláních a přijatých SMS. Lze nastavit odemykání obličejem, gestem, PINem nebo heslem.
Po odemknutí telefonu se dostanete k patrně nejzásadnější změně, kterou Emotion UI přináší: neexistuje žádný seznam aplikací – ikony všech nainstalovaných programů a veškeré widgety jsou v matici 4×4 umísťovány na domovské obrazovky (stejně, jako například u iPhone či alternativní ROMky MIUI). Pokud by vám tento systém nevyhovoval (například proto, že máte v telefonu přes 200 aplikací, jako autor této recenze), budete muset najít způsob, jak nastavit jako výchozí jiný launcher – nám se to ovšem nepodařilo.
Oceňujeme alespoň možnost sdružování ikon do složek jejich prostým přetažením na sebe, díky čemuž může celkový počet ploch klesnout na únosnou míru. Složku lze následně kdykoli přejmenovat.
Čistě nainstalovaný systém nabízí pět domovských obrazovek, jejichž počet roste s přibývajícími aplikacemi. Přepínat mezi nimi budete horizontálním posunem, výchozí obrazovka je druhá zleva (lze změnit v nastavení) a o aktuální pozici informují tečky v dolní části. Přechod mezi obrazovkami je doprovázen grafickým efektem – pokud by se vám nelíbilo otáčení stránek, je v nabídce ještě osm dalších animací.
Dlouhé tapnutí na volné místo plochy vyvolá (stejně, jako stisk tlačítka Menu) nabídku pro nastavení tapety, přechodové animace, správu widgetů (listuje se zmenšenými náhledy ve dvou řádcích, což neshledáváme jako praktické řešení) a organizaci jednotlivých ploch (lze měnit pořadí, nastavovat je jako výchozí, odstraňovat prázdné a přidávat nové).
V dolní liště najdete kvarteto ikon. Jak jsme si řekli, nejzásadnější je absence ikony pro vstup do seznamu aplikací. Zleva jsou zde:
- Telefon – vstup do seznamu hovorů a k číselníku. Pokud máte zmeškané hovory, indikuje ikona jejich počet.
- Adresář.
- SMS a MMS – jestliže máte nepřečtené zprávy, ukazuje ikona jejich počet.
- Webový prohlížeč – trochu překvapivě se nejedná o Chrome.
Počet ikon v dolní liště lze zvýši na pět (přetažením další z plochy), stejně snadno se zbavíte nepoužívaných ikon, případně je můžete nahradit vlastními. Dokonce zde funguje sdružování do složek.
Aplikace (s výjimkou systémových, které odinstalovat nelze) se odinstalovávají jednoduše – podržením ikony a jejím přetažením k horní hraně obrazovky.
Horní notifikační lišta částečně zachovává koncept převzatý z Jelly Beanu, tlačítka pro zapínání a vypínání funkcí ovšem řeší vlastním způsobem – jako řadu ikon, kterou můžete horizontálně posouvat.
Zcela nahoře je ukazatel data a času, tlačítka pro rychlý vstup do nastavení a smazání všech ukončených oznámení.
Následuje lišta s přepínači:
- Profily
- WiFi – zapnout/vypnout
- GPS – zapnout/vypnout
- Mobilní data – zapnout/vypnout
- Automatické otáčení obsahu obrazovky – zapnout/vypnout
- Jas – podsvětlení obrazovky ve třech úrovních.
- Automatická synchronizace – zapnout/vypnout
- Bluetooth – zapnout/vypnout
- Tichý režim – zapnout/vypnout
Nabídku klávesových zkratek si můžete upravit podle svého – tedy odebrat tlačítka, která nevyužijete a přidat například režim V letadle, režim vibrací, zapnutí/vypnutí Wi-Fi hotspotu, nebo tlačítko pořízení snímku obrazovky.
V klidovém stavu lišta zobrazuje klasické ikonky s oznámením (došlé e-maily, přijaté SMS, zmeškaná volání), stav různých modulů (Wi-Fi, GPS, sílu signálu mobilní sítě), stav akumulátoru (pouze grafický symbol; čísla s procenty bychom ocenili více) a čas.
Povídání o seznamu aplikací můžeme přeskočit – jak jsme již zmínili, ikony všech nainstalovaných programů jsou umísťovány výhradně na domovské obrazovky. Neexistuje tak možnost řazení podle abecedy, data instalace či jiného parametru, stejně tak není možné nainstalované programy zobrazit třeba formou seznamu. Uživatelům, přecházejícím ze systému, kde je takové pojetí obvyklé, to možná bude vyhovovat, my jsme ale přesvědčeni, že standardní pojetí Androidu je šikovnější.
Klávesnice
Pokud se poprvé podíváte na výchozí klávesnici, kterou Huawei vybavil tento model, patrně vás okamžitě napadne, že se tu někdo inspiroval iPhonem. Jedná se o tradiční QWERTZ klaviaturu, která je ve výchozím nastavení v českém a anglickém rozložení. V sekci pro psaní speciálních znaků jsme ocenili klávesnici pro jednoduché vkládání smajlíků. V nastavení najdete možnost zapnutí zvukové a vibrační odezvy. Na klávesnici se píše “vyťukáváním” – psaní tahem není podporováno. Volitelně lze aktivovat napovídání rozepsaných a následujících slov, která se budou objevovat nad klávesnicí. Přidání nové fráze do slovníku je otázkou jednoho klepnutí. Chválíme za čárku a tečku v základním rozložení.
Druhá klávesnice je standardní, kterou můžete znát z jakéhokoli zařízení s Androidem 4.1. V základním rozložení nabízí plnohodnotnou QWERTY, nechybí tečka, čárku si můžete zapnout tak, že deaktivujete klávesu pro hlasový vstup. Taktéž umí vibrovat a vydávat zvuky při stisku kláves, podporuje více jazyků a navíc nabízí automatické opravy. K přidání nového slova do slovníku jsou ale potřeba tři tapnutí, což nám připadá zbytečně komplikované. Pokud budete chtít psát tahem prstu, budete si muset počkat na update na Android 4.2 (bude-li), nebo nainstalovat alternativní klávesnici (SlideIT, SwiftKey nebo třeba Swype).
Poslední metodou vstupu je zadávání hlasem, nicméně kvalita převodu mluveného slova na text má stále své rezervy.
Kontakty a telefonování
Aplikace pro telefonování nabízí na jednom místě číselník a seznam posledních proběhlých a neuskutečněných hovorů. Funguje zde vyhledávání formou T9, které prohledává začátky jmen a příjmení (zadání “526” nám tedy našlo všechny Jany, Kamily a Jandové, ovšem nenalezlo například Blanku či Tísňové volání).
Adresář kontaktů dovoluje nastavit řazení podle křestního jména nebo příjmení a který z těchto údajů má být zobrazen jako první. Vyhledávání hledá ve všech položkách. Nové kontakty lze ukládat na SIM, do paměti telefonu či do adresáře Google (případně, pokud je nakonfigurováno, také na Exchange server). V případě uložení na Google lze ke kontaktu uložit celou řadu informací – více telefonních čísel, e-mailových i fyzických adres, poznámky, narozeniny, výročí a další údaje.
Podporovány jsou také skupiny, takže lze například odeslat všem lidem ve skupině hromadnou SMS nebo e-mail.
Příchozí hovor je možné přijmout, odmítnout, nebo odmítnout současně s odesláním textové zprávy.
V průběhu telefonátu jsou k dispozici tyto funkce:
- Hlasité handsfree.
- Vypnutí/zapnutí mikrofonu.
- Vyvolání číselníku.
- Přidání dalšího účastníka (možnost vést konferenční hovory).
- Přidržení aktivního účastníka.
- Vstup do adresáře kontaktů.
- Otevření poznámek (užitečné, pokud si potřebujete zapsat nějakou informaci; škoda jen, že nelze nastavit i jiné aplikace).
- Ukončení hovoru.
Chyběla nám tak pouze možnost odpojit nebo připojit telefon v průběhu hovoru od/k hlasitému handsfree. Z hlediska kvality hovorů nemůžeme vytknout vůbec nic – my ani druhá strana jsme si nikdy nestěžovali na výpadky nebo nekvalitní přenos hlasu.
Fotoaparát a natáčení videa
Aplikace Fotoaparát nabízí v základním rozložení po pravé straně přepínání mezi pořizováním snímků a natáčením videa. Dále zde nalezneme softwarovou “spoušť” a náhled posledního snímku, který také funguje jako zástupce Galerie.
V levém horním rohu jsou dvě tlačítka – jedno přepíná mezi přední a zadní optikou, druhé nastavuje režim blesku (vždy, nikdy a automaticky). K dalším volbám se dostanete skrze menu u levé hrany:
- Režim snímání – jednou/panorama.
- Efekty – s živým náhledem – žádný/negativ/solarizace/posterizace/voda/černobíle/sépiové barvy.
- Vyvážení bílé – automaticky/zářivka/denní světlo/světélkující/zataženo.
- Scénický režim – automaticky/akce/portrét/na šířku/noc/noční portrét/divadlo/pláž/sníh/ohňostroj/světlo svíček/květiny.
- Náhled – vypnuto/3 sekundy/5 sekund.
- ISO – automaticky/100/200/400/800
- Expozice – od -2 do +2 s krokem po 1.
- Časovač – vypnuto/5 sekund/10 sekund.
- Kvalita snímku – velmi jemná/jemná/běžná.
- Velikost snímku – 5 Mpx/3,2 Mpx/0,8 Mpx/0,3 Mpx.
- Mřížka – ano/ne
- Značky GPS – ano/ne.
- Preferované úložiště – paměťová karta/vnitřní úložiště.
Kvalita fotek, pořízených v automatickém režimu, nejvyšším rozlišení a největší jemnosti nás rozhodně nepřesvědčila. Barevné podání je mdlé, barvy nevýrazné, na větších jednobarevných plochách je viditelný šum i při dobrých světelných podmínkách. Mnoho detailů se ztratí při kompresi (průměrná velikost 5Mpx fotografie je jen 1,05 MB) a celkově je obraz poměrně neostrý.
Docela dobře dopadlo makro ze 6 i z 8 centimetrů – barvy sice stále zcela neodpovídají realitě, zachycení podrobností ale bylo vcelku dobré.
Příjemné je použití tlačítka pro zvýšení hlasitosti jako hardwarové spouště – maličkost, která potěší a zjednoduší život.
Deset ukázkových fotografií v plném rozlišení můžete zhlédnout v galerii, nebo stáhnout zabalené do archivu (soubor má 10,3 MB).
V režimu kamery jsou možnosti o něco menší – předně lze pořizovat videa pouze v rozlišeních 640 x 480 nebo 176 x 144. V nastavení jsou dále tyto funkce:
- Vyvážení bílé – automaticky/zářivka/denní světlo/světélkující/zataženo.
- Náhled – vypnuto/3 sekundy/5 sekund.
- Kvalita snímku – velmi jemná/jemná/běžná.
- Značky GPS – ano/ne.
- Preferované úložiště – paměťová karta/vnitřní úložiště.
Pořízené video je ve formátu MPEG4 (H264) v rozlišení 640 x 480 při 24 snímcích za sekundu s monofonním zvukem AAC 48 kHz 96 kbps. Jedna minuta záznamu zabere přibližně 30 MB, což odpovídá výsledné kvalitě (či spíše nekvalitě). Asi největším problémem kamery jsou prudké pohyby, které způsobují snížení snímkovací frekvence a následné “škubání” obrazu.
Telefon tedy asi na vaší dovolené nenahradí kameru ani kompaktní fotoaparát, nicméně vezmeme-li ohled na cenu, pak můžeme konstatovat, že jako obrazový záznamník Huawei Ascend Y300 obstojí průměrně.
Následuje ukázka natočeného videa.
Huawei Ascend Y300: ukázka videa v nejvyšším rozlišení
Multimédia
Pro přehrávání písniček je jako výchozí aplikace Hudba. Nabízí nalezené skladby roztříděné podle interpreta, žánru, alba nebo složek. Poradí si s písničkami ve formátech MP3, WAV a eAAC+.
Další hudební přehrávač Hudba Play nebude pro české uživatele zatím aktuální, protože jeho hlavní devizou má být možnost ukládat a přehrávat písničky do/z cloudu. Tuto funkci ale Google v naší zemi ještě nespustil, takže aplikaci využijete pouze jako “obyčejný” přehrávač. Pokud byste o této aplikaci chtěli vědět více, odkazujeme na recenzi Nexusu 4, kde jsme ji představili podrobněji.
Oba přehrávače skladby uložené v interní paměti zařízení nenašly – patrně akceptují jen soubory na paměťové kartě.
Přehrávač videa si dle oficiální specifikace poradí pouze s formátem MP4/H.264. Zkusili jsme tedy do telefonu nahrát dva díly seriálu:
- MPEG4 (H264) 720 x 404 bodů, 24 fps, zvuk AAC 48 kHz stereo 115 kbps s titulky v externím souboru – telefon přehrál, ovšem titulky nezobrazil.
- Xvid 640 x 360 bodů, 24 fps, zvuk MP3 kHz stereo 128 kbps – telefon nepřehrál.
Samotný přehrávač je maximálně jednoduchý a kromě posunu v čase a sdílení skrze DLNA nenabízí žádné další funkce.
O vaši zábavu a informovanost se může postarat také FM Rádio, které ke své činnosti vyžaduje připojení sluchátek. Samozřejmě nechybí automatické vyhledání dostupných rozhlasových stanic s následným snadným přepínáním. Stanice je možné v seznamu přejmenovat, nebo je z něj odstranit. Aplikace nepodporuje příjem RDS, takže například nezobrazuje jméno rádia, ani doplňkové informace vysílané touto cestou (např. jméno interpreta a název písně).
Pochopitelně nechybí klient největšího portálu s videy – Youtube. Videa lze nejen prohlížet, komentovat a hodnotit, ale také nahrávat vlastní.
Softwarová výbava
Základní palubní výbavu probereme jen zběžně – ve zkratce můžeme konstatovat, že Huawei až na několik výjimek nepřináší nic, co byste nenašli v “holém” Androidu.
AppInstaller – umožňuje nainstalovat některé vybrané aplikace Facebooku. Vzhledem k přítomnosti oficiálního Obchodu Play poněkud zbytečná ikonka….
Aktualizace systému – provádí aktualizaci firmware z Internetu nebo ze souboru uloženého na paměťové kartě. V době našeho testu nebyly dostupné žádné updaty.
Centrum nápovědy si rozhodně zaslouží pochvalu a ocení ho uživatelé, kteří s Androidem teprve začínají. V několika lekcích se uživatel dozví, k čemu slouží jednotlivá tlačítka, jak fungují gesta, k čemu jsou oznámení, widgety a ikony, jakož i celou řadu dalších věcí. Oceňujeme, že je celá nápověda vypracována v češtině!
DLNA slouží k přehrávání multimediálního obsahu prostřednictvím Wi-Fi z telefonu na jiných zařízeních – například na obrazovce televize.
E-mail – jestliže potřebujete pracovat s poštou, uloženou na jiném serveru než Gmail, pak využijete tento program. Podporuje protokoly IMAP, POP3 a Exchange Server. V případě Exchange počítejte se synchronizací e-mailů, kontaktů a kalendáře, nikoli ovšem úkolů.
Galerie zobrazuje fotografie a obrázky nalezené v zařízení. Fotografie lze třídit podle alba (složky), místa (pokud máte povolené ukládání GPS pozice do EXIFu) a času pořízení. Připraven je režim prezentace, jednoduché otáčení doleva či doprava, oříznutí a nastavení obrázku jako fotografie kontaktu respektive tapety na pozadí.
V pokročilejším editoru si můžete pohrát s nastavením světla, stínů a barevného podání, příznivci “fotomrvítek” pak možná ocení sadu efektových filtrů. Dále je možné přímo v telefonu upravovat červené oči, vyrovnávat snímek a upravovat zaostření.
Klienta elektronické pošty Gmail asi netřeba detailněji popisovat. V podstatě zvládá všechny funkce ve velmi podobném grafickém rozhraní, jako webová verze.
Pod ikonkou Google najdete vyhledávač, který umí hledat nejen na webu, ale také v rámci nainstalovaných aplikací. V Androidu 4.1 pochopitelně nechybí asistent Google Now, zobrazující informace, které by se vám v daném čase a místě mohly hodit – například aktuální počasí, nebo dobu cesty na nejbližší naplánovanou schůzku.
Nechybí ani klient sociální sítě Google+ s možností automatického nahrávání pořízených fotografií do cloudu. Z aktuálně dostupných funkcí, nabízených ve webové verzi, nechybí žádná ani v aplikaci pro Android. Samostatně je v nabídce aplikací “vypíchnut” Pokec.
Hodiny obsahují sekce Budík (můžete nastavit více nezávislých budíků s možností opakování v zadané dny týdne), Hodiny ve světě (zobrazení aktuálního času ve zvolených městech), Stopky (s možností měření času na kolo) a Časovač (jednoduchá “minutka”).
Chrome je plnohodnotný webový prohlížeč, zvládající práci ve více kartách, který umí zobrazovat jak mobilní, tak desktopové verze webových stránek. Přidanou hodnotou je synchronizace skrze účet Google, surfování v anonymním režimu a spolupráce s prohlížečem v počítači.
Kalendář lze používat lokálně, propojit s Kalendářem Google a/nebo Exchange serverem. Nabízí čtyři tradiční pohledy: denní, týdenní, měsíční a režim agendy.
Kalkulačku v Huawei nijak neupravovali – jedná se tedy o tradiční aplikaci, zvládající základní aritmetické operace. K pokročilejším funkcím se dostanete odsunutím klávesnice do strany.
Mapy – tradiční mapové aplikace od Google, obsahující funkce Místa (vyhledávání míst a podniků v okolí), Navigace (online GPS navigace), Ohlásit se (geolokační služba s možností přihlašování se k místům) a Latitude (sdílení polohy s přáteli).
Motivy – grafická nadstavba Emotion UI podporuje tzv. “skiny”, tedy víceméně drobné úpravy, sestávající ze změny tapety, odemykací obrazovky a sady ikon. Každý motiv je možné před použitím prohlédnout a teprve poté použít. Nelíbilo se nám, že nastavení některých motivů vyvolalo automatický restart telefonu bez jakékoli interakce s uživatelem.
Nastavení Google umožňuje na jednom místě konfigurovat Google+ a s ním propojené aplikace, Mapy a Latitude, povolovat a zakazovat polohu Google a některé další parametry související s aplikacemi Google.
Nastavení úsporného režimu – zapnutí a vypnutí režimu, který má za cíl co nejvíce snížit odběr elektrické energie (vypíná některé moduly, snižuje podsvětlení displeje, deaktivuje animace a vibrace atd.).
Nástroje SIM zmiňujeme jen okrajově, abyste věděli, že telefon podporuje SIM toolkit, využívaný například některými bankami k zasílání šifrovaných přihlašovacích údajů.
Obchod Play – základní repozitář nabízející několik stovek tisíc aplikací, který se také stará o jejich aktualizaci. Klient je po updatu v poslední dostupné verzi 4.x.
Počasí zobrazuje, jak je už z názvu zřejmé, informace o aktuální meteorologické situaci v aktuálním místě, nebo vybraném městě. Součástí je také základní předpověď pro následující tři dny. Data poskytuje server AccuWeather.com a lze sledovat více míst najednou.
Poznámky jsou naprosto jednoduchým programem pro evidenci textových poznámek. Jednotlivé položky se řadí podle data uložení, je možné je upravovat a mazat.
Profily jsou dalším rozšířením, které Huawei přidává do své nadstavby. Jedná se o sady nastavení pro různé situace, mezi kterými lze snadno přepínat. Každý profil může mít určenu hlasitost (médií, vyzvánění a oznámení a alarmů), jas, režim spánku a vibrace. Kromě toho lze s profilem zapínat a vypínat mobilní data, Wi-Fi, Bluetooth, automatickou synchronizaci a GPS. Profily je možné rychle přepínat skrze ikonu v notifikační liště. Pokročilejší ovládání – například na základě času a/nebo polohy ale nečekejte.
Quickoffice Lite – výrobce zjevně myslel na potřebu uživatelů otevírat dokumenty ve formátech MS Office a Acrobat Reader, proto zařadil do portfolia aplikací také “čtečku” Quickoffice. Přesněji řečeno se jedná o funkčně omezenou verzi kancelářského balíku pro Android, která nedovoluje vytváření dokumentů či jejich editaci, ale zvládá pouze jejich otevírání a zobrazení. Poradí si s dokumenty MS Word (.doc, .docx), MS Excel (.xls, .xlsx), MS PowerPoint (.ppt, .pptx) a Adobe Reader (.pdf).
Správu textových a multimediálních zpráv obstarává aplikace SMS a MMS, která sdružuje zprávy do skupin podle kontaktů. Následně jsou konverzace prezentovány formou dialogu jedné a druhé strany. Editor zpráv je poměrně “ořezaný” – nezobrazuje například počet znaků zbývajících do konce zprávy, ani počet SMSek, do kterých bude celý text rozdělen. Neumí také automaticky odstraňovat diakritiku, takže pokud budete psát textovku s háčky a čárkami, vejde se vám do jedné SMS méně znaků.
Správce souborů také není součástí Androidu, nicméně výrobce tuto důležitou funkci doplnil. Diskový manažer zvládá všechny obvyklé funkce, jako je otevírání souborů, vyjímání, přejmenování, kopírování a mazání. Kromě toho umí také komprimovat a vytvářet zástupce aktuálně otevřené složky na ploše.
Stahování – odkazy na soubory stažené webovým prohlížečem.
Svítilna umožňuje použít telefon jako baterku. Nejde o nic víc, než jednoduché ovládání LED, jejíž svit lze nastavit ve třech úrovních. Ačkoli lze podobných aplikací v Obchodě Play najít nespočet, nápad integrovat ji přímo do systému považujeme za rozumný.
Další služba pro komunikaci s ostatními uživateli se jmenuje Talk a dovoluje navázat kontakt nejen textovým chatem, ale také hlasem nebo videem.
Uživatelská příručka je připravený 95stránkový kompletní manuál k telefonu ve formátu PDF, který pravděpodobně bude i součástí balení. Opět chválíme za lokalizaci do češtiny!
Záloha je jednoduchý a užitečný nástroj, se kterým můžete zálohovat a obnovit aplikace, včetně jejich dat a některá systémová data.
Záznam zvuku využijete jako diktafon, ukládající záznam do souborů s příponou .amr. Nahrávky lze nejen poslouchat v telefonu, ale také sdílet – třeba odeslat e-mailem.
Kdy, kde a za kolik?
Huawei Ascend Y300 se v době našeho testu prodával v bezmála čtyřicítce e-shopů za průměrnou cenu 3 921 Kč, nejméně pak za 3 590 Kč. V akční nabídce operátora O2 byl k sehnání za sympatických 3 795 Kč. Poměr cena/výkon tedy vychází velmi dobře.
V podobných cenových relacích se prodává například Sony Xperia E (ta má ale jen 3,5″ displej, slabší baterii a fotoaparát s nižším rozlišením), “dvouSIMkový” Alcatel One Touch 993D (s podobnými parametry), LG Optimus L5 (s jedním jádrem a pomalejším procesorem), Samsung Galaxy Mini II (s opravdu malým 3,27″ displejem a slabším procesorem), ZTE Skate (s větším displejem, ovšem starší verzí Androidu a slabším procesorem) a HTC Wildfire S (malý 3,2″ displej, starý Android 2.3 a pomalý 600MHz procesor). Papírově tedy Huawei Ascend ve své cenové relaci jen těžko najde přemožitele.
Po rychlém porovnání můžeme tedy konstatovat, že Ascend Y300 má sice ve svém segmentu velmi početnou konkurenci, kterou ale svými parametry minimálně o jednu délku přesahuje. Pokud hledáte telefon do 4 000 Kč i s DPH, mohl by to být váš poměrně vážný kandidát. Z hardwarového hlediska se podobně vybavené telefony (byť s o trošku větším displejem) pohybují přinejmenším o tisíc korun výše.
Podívejte se, jak se vyvíjela cena Huawei Ascend Y300 v českých e-shopech.
Resumé
Je jasné, že u telefonu za necelé čtyři tisíce neočekáváme parametry vlajkové lodi – čtyři a více jader procesoru, dva a více gigabajtů operační paměti, nebo obrovské interní úložiště. Huawei Ascend Y300 zůstal pod psychologickou hranicí pěti tisíc, nad kterou již většina kupujících očekává “solidní mobil” a přesvědčil, že označení “solidní” lze použít i u zařízení, jejichž cenovka začíná číslem tři.
Líbil se nám konzervativní design, byť bychom si uměli v této relaci představit i nějaká “jásavě veselá” barevná provedení pro mladé lidi, kteří patrně budou hojně zastoupenou cílovou skupinou. Telefon poskytne dostatečný výkon těm, kteří chtějí Android se všemi jeho výhodami, ale nechtějí utrácet pěticiferné částky a nepotřebují “brutální výkon” na hraní nejaktuálnějších herních pecek. Jestliže od mobilu čekáte, že z něj budete volat, psát a číst na něm SMSky a e-maily, prohlížet Internet a používat běžné (“středně náročné”) aplikace, pak Huawei jistě splní vaše požadavky.
Kriticky se budeme dívat na absenci elektronického kompasu, se kterou si sice software navigačních aplikací většinou poradí, ale která činí toto zařízení jen obtížně použitelným pro účely, kdy je nezbytné přesné určení polohy a směru – tedy například geocaching nebo sportovní aktivity.
Nadšeni nejsme z výkonu fotoaparátu – samozřejmě nikdo nečekal, že telefon s touto cenou bude konkurovat zrcadlovkám, ale i ve srovnání s ostatními mobily Ascend Y300 neoslní. Ne vždy je kvalita fotoaparátu přímo úměrná ceně – některé levné Samsungy pořizují poměrně slušné fotky.
Mohli bychom vytknout relativně malou velikost interní paměti, nicméně v tomto segmentu ji lze považovat za dostatečnou, navíc je možné ji rozšiřovat paměťovými kartami, což mnohé (i několikanásobně dražší) telefony svým majitelům nedopřejí.
Klady
- Dobrá cena a zajímavý poměr cena/výkon.
- Solidní dílenské zpracování.
- Pogumovaný povrch neklouže a je příjemný na omak.
- Využití tlačítka pro nastavení hlasitosti v režimu fotoaparátu jako hardwarové spouště.
- Jednoduchá instalace ovladačů skrze virtuální optickou mechaniku.
- Notifikační LED.
- Možnost odeslání SMS při odmítnutí hovoru.
- Možnost rozšíření paměti kartami microSD.
- Jednoduchá instalace ovladačů na systémech Windows.
- Centrum nápovědy pomůže začínajícím uživatelům.
Zápory
- Slabší čitelnost displeje na přímém slunci.
- Vzhledem k papírovým hodnotám ne právě přesvědčivá výdrž baterie.
- Občas zlobivá GPS, kterou pro některé účely sráží absence elektronického kompasu.
- Rozpačitý výkon fotoaparátu.
- Slabý výkon hlasitého reproduktoru.
- Dlouhá doba nabíjení s dodanou nabíječkou.
- Probuzení telefonu pouze tlačítkem pro zapnutí/vypnutí telefonu.
- Editor SMS neumí odstranit diakritiku z odesílaných zpráv.
Za zapůjčení telefonu k testu děkujeme společnosti Huawei Device Česká Republika.
Foto: Valérie Kiliánová.
Podrobné technické parametry najdete v našem Android katalogu.
[aps_product_sz image=”https://www.svetandroida.cz/wp-content/plugins/sz-catalog-extend/catalog-default.png” title=”Katalog Android zařízení” subtitle=”Specifikace, recenze, galerie, video, hodnocení, porovnávání…” desc=”Pro více informací navštivte náš katalog zařízení.” button=”Zobrazit katalog”]
Karel Kilián je zkušený technický redaktor a copywriter s bohatou praxí v oblasti informačních a komunikačních technologií. Jeho kariéra začala na pozici prodavače, odkud postupně… více o autorovi
Komentáře (73)
Přidat komentář