Huawei Ascend P1 [U9200] – stylová žiletka z Číny [recenze]
Jan Dolejš
Společnost Huawei vlétla na mobilní trh a začala produkovat jeden zajímavý produkt za druhým. První telefony sice moc úspěchu nesklidily, za což do jisté míry mohla také jejich (ne)kvalita, současné přístroje od tohoto čínského výrobce však začínají tvrdě konkurovat největším výrobcům mobilních přístrojů, jako je Samsung, HTC, Sony a dalším. Dnes se podíváme na designový skvost, výkonný model Huawei Ascend P1, na který čekala spousta lidí. Jak obstál v našem testu?
Huawei je v očích obyčejného zákazníka neznámá firma a je jasné, že moc důvěry na první pohled nevzbuzuje. Nutno však podotknout, že společnost Huawei je obrovská a má na svědomí například výstavbu síťové infrastruktury pro naše operátory. Bohužel kvůli tomu není firma příliš na očích běžnému zákazníkovi, a tak působí v očích jako nová začínající společnost. My si dnes představíme model Huawei P1, který byl představen v lednu na CESu 2012 a díky svému 4,3palcovému displeji, tenkému provedení a stylovému designu se pasuje do role velmi zajímavého smartphonu. Pod kapotou tepe dvoujádrový procesor, který nabídne dostatek výkonu, a nechybí ani systém Android 4 Ice Cream Sandwich. Huawei se též pyšnil přepracovanou správou napájení, tak se pojďme podívat, jak se mu toto a další důležité vlastnosti telefonu podařilo zpracovat.
Obsah recenze
- Rozbalování a první dojem
- Konstrukce telefonu a vzhled
- Technické (HW) parametry
- Displej
- Systém
- Rychlost, stabilita a odezva systému
- Domácí obrazovka
- Widgety
- Menu
- Notifikační lišta
- Zamykací obrazovka
- Kalendář, zprávy, E-mail a Gmail
- Klávesnice
- Internetový prohlížeč
- Kontakty, Dialer a volání
- Galerie, Editor fotografií a videí
- Budík
- Menu Nastavení
- Pořizování screenshotů
- Přepínání aplikací
- Rychlé zavedení
- Konektivita
- Internet v mobilu a telefonování
- GPS a navigace
- Multimédia
- Výdrž
- Výkon v testech a hráchBenchmarky
Hry - Slabiny, nedostatky a chyby zařízení
- Závěr
- Klady
- Zápory
- Orientační cena na našem trhu
Rozbalování a první dojem
Jak jsme již nějaký ten pátek zvyklí, výrobci si s balením svých telefonů příliš hlavu nelámou a dodávané krabičky jsou stvořeny tak, aby se do nich vešel telefon a jen to nejzákladnější příslušenství. Ani Huawei není výjimkou a telefon nám přišel v kompaktní krabičce o velikosti zhruba 15 x 8 x 5,5 cm. Po otevření krabičky na mě jako první vykoukl přístroj, který se skrývá na vrchním platu krabičky.
Adam Kurfürst
Po vyndání přístroje a nakouknutí pod papírové patro nacházím také papírovou obálku, ve které se skrývá nejspíše manuál (v našem balení chyběl, v prodejní verzi určitě bude), nabíječka a USB kabel. Jako vždy je nabíječka složena z adaptéru do zásuvky a přiloženého kabelu. V dodaném balení jsme bohužel nenalezli ani sluchátka.
Na “péjedničku” jsem se skutečně těšil, neboť shodou náhod P1i od Sony Ericssonu byl můj první dotykový telefon a zároveň se mi nový přístroj od Hueaweie velmi líbil vzhledově. Úhlopříčka displeje 4,3″ je velmi oblíbená a je to dle mého názoru rozměr, který je hranicí mezi pohodlným ovládáním a velkou pracovní plochou. Přístroj nám dorazil v elegantní černobílé variantě, která vypadá skutečně výborně. Při prvních uchopení jsem si chválil nízkou váhu přístroje, příjemně se také držel. Design přístroje se skutečně povedl a je vidět, že se Huawei neinspiroval od ostatních výrobců a šel vlastní cestou. Méně nadšený jsem však byl z použitých materiálů. Plast je hladký a lesklý bez žádné dodatečné úpravy, což působí poněkud laciným dojmem. Stejně tak jsem byl zklamán, když jsem přístroj pevněji uchopil a ozvalo se praskání. A musím říci, že i když je přístroj jednotné konstrukce a kromě krytek na MicroSD a SIM kartu se zde nedá nic rozebrat, už při jemnějším pomačkání plastů slyším praskot a všemožné zvuky. Škoda.
Pochválit však musím displej, neboť se zde znovu setkávám se Super AMOLEDem, který vyniká svým podáním barev, skvělou černou a výbornou čitelností na slunci. Start přístroje byl neskutečně rychlý, za což může speciální funkce od Huaweie, která dokáže přístroj zapnout o mnoho rychleji a nejspíše se bude jednat o podobnou funkci jako je režim spánku na stolních počítačích.
Konstrukce telefonu a vzhled
Největší a pro uživatele nejspíše nejdůležitější část přední strany tvoří 4,3palcový Super AMOLED displej s qHD rozlišením, který má kolem sebe poměrně široký rámeček. Pod displejem se nachází trojice senzorových tlačítek, která možná překvapí tím, že se zde nenachází tlačítko pro přepínání aplikací, ale tlačítko pro vyvolání nabídky. To nalezneme na levé části, uprostřed je tlačítko domů a doplňuje ho na pravé straně tlačítko zpět. V horní části se nachází zdířka reproduktoru, nápis Huawei, čočka předního fotoaparátu (vpravo) a senzor okolního světla a přiblížení (vlevo). Celá přední strana je pokryta tvrzeným sklem Corning Gorilla Glass a to včetně tlačítek, proto jsou použita senzorová.
Otočím-li přístroj, změní se barva telefonu na bílou a nejvíce zaujme objektiv fotoaparátu, který znatelně vystupuje z těla přístroje. Je doplněn také dvojitým LED bleskem, který se ukrývá ve stejné rovině pod objektivem. Na pravé straně vedle objektivu nalezneme také zdířku pro sekundární mikrofon, uprostřed zadní části pak logo Huawei a ve spodním levém rohu hlasitý reproduktor.
Poměrně bohatá na výskyt důležitých částí je vrchní strana přístroje, neboť obsahuje 3,5mm výstup na sluchátka, MicroUSB konektor a slot pro kartu SIM. Ta se do přístroje zasouvá a důrazně doporučuji přečíst návod, než se pustíte do instalace SIM karty. Není nic nepříjemnějšího, než když se pokoušíte vpravit kartu do přístroje obráceně a ta se v přístroji zasekne. Naštěstí je zde použita standardní velikost SIM karet, a tak se vyhnete zmenšování na MicroSIM.
Spodní strana přístroje nabízí pouze zdířku pro hlavní mikrofon. Měl jsem radost, že se tlačítka pro ovládání hlasitosti nachází na levé straně, neboť jsem na to zvyklý ze svého telefon. Na pravé straně v horní části nalezneme tlačítko pro napájení, hned pod ním je umístěna krytka pro MicroSD kartu. Kartu není do přístroje lehké dostat a jedinci s kratšími nehty si budou muset vzít na pomoc nějaký nástroj.
Černobílá varianta se mi moc líbila a působila dle mého názoru elegantněji než tmavá varianta. Telefon i od pohledu působí velmi dobře a trochu jako luxusní zboží. Kazí to však použité materiály, které jsou na omak poměrně laciné a co je horší – z plastové konstrukce se po uchopení přístroje do rukou a takřka při každém zmačknutí ozývají nepříjemné zvuky. Držení přístroje je přirozené, zařízení neklouže a prstem jsem po 4,3palcovém displeji bez problémů dosáhl do všech zákoutí.
Tiskový snímek
Technické (HW) parametry
Hardwarové parametry
- 1,5GHz dvoujádrový procesor Cortex-A9 (TI OMAP 4460)
- Grafický akcelerátor PowerVR SGX540
- 1 GB RAM
- 4GB úložiště
- 4,3palcový Super AMOLED displej s qHD rozlišením (960 x 540 pixelů) a jemností 256 ppi
- Corning Gorilla Glass
- HSDPA: 21 Mb/s, HSUPA: 5,76 Mb/s
- Wi-Fi: 802.11 b/g/n, Wi-Fi Direct, DLNA, Wi-Fi hotspot
- Bluetooth: 3.0 (A2DP)
- GPS, A-GPS
- Systém Android 4.0.3 Ice Cream Sandwich s rozhraním Emotion UI
- fotoaparát: 8 MPx (3264 x 2448 pixelů), automatické zaostřování, dvojitý LED blesk
- přední kamera: 1,3 MPx
- FM rádio
- Baterie: Li-Po 1670 mAh
- Rozměry: 127,4 x 64,8 x 7,7 mm
- Hmotnost: 110 g
Přístroj je vybaven výkonným dvoujádrovým procesorem Cortex-A9 na úctyhodné frekvenci 1,5 GHz, což spolu s 1GB RAM pamětí dává dostatek výkonu pro rychlý běh a bleskové reakce přístroje. O grafické vykreslování se stará čip PowerVR SGX540, který nabízí taktéž dostatek výkonu a vzhledem k tomu, že je přístroj vybaven “pouze” displejem s qHD rozlišením, nebudou mu problémy činit ani dnešní nejnáročnější hry.
Poměrně velkým zklamáním je velikost vnitřní paměti, která činí jenom 4 GB. To je žalostně málo, přičteme-li k tomu ještě fakt, že má uživatel přístup pouze k 2,3 GB pro aplikace i svá data. Zachraňuje to slot pro MicroSD karty až do velikosti 32 GB a pro smysluplné využívání přístroje se nejspíše nákupu karty nevyhnete. V základní podobě budete rádi, že si do přístroje nahrajete nějakou hudbu a možná zbude místo pro jeden film. Více nejspíše do 2 GB nevměstnáte.
Konektivita je u tohoto modelu standardní. Nechybí tak podpora rychlých sítí HSDPA, bezdrátového připojení Wi-Fi v standardech b/g/n, spojení dvou zařízení pomocí Wi-Fi Direct, spojení s dalšími přístroji skrze DLNA a Bluetooth ve verzi 3 s podporou A2DP. Ke standardní výbavě patří také GPS modul pro určování přesné pozice, který je doplněn A-GPS (zrychlení určování polohy pomocí stažení určitých dat z internetu). Velký displej se tak hodí k použití tohoto přístroje jako GPS navigace.
Ve výbavě nemůže chybět ani dvojice fotoaparátů. Péjednička je vybavena 8MPx fotoaparátem vzadu a přední 1,3MPx kamerkou. Zadní fotoaparát dokáže pořizovat snímky až s rozlišením 3264 x 2448 pixelů, natáčet FullHD video, nabízí automatické zaostřování a je vybaven dvojitým LED bleskem pro osvětlení scény. Přední kamerka se kvůli svému nízkému rozlišení hodí spíše na videohovory, odemykání přístroje podobou obličeje či na tvorbu nekvalitních “selfshotových” profilovek na sociální sítě.
Další specifikace naleznete v našem katalogu
[aps_product_sz image=”https://www.svetandroida.cz/wp-content/plugins/sz-catalog-extend/catalog-default.png” title=”Katalog Android zařízení” subtitle=”Specifikace, recenze, galerie, video, hodnocení, porovnávání…” desc=”Pro více informací navštivte náš katalog zařízení.” button=”Zobrazit katalog”]
Displej
Huawei zřejmě nechtěl nic ponechat náhodě a vsadil na osvědčené řešení od Samsungu, technologii Super AMOLED. Ta vyniká skvělým podáním barev, skutečnou černou a dobrou viditelností na slunci. Nevýhodou této technologie je fakt, že se barvy mohou za nějaký čas vysvítit (vyplývá z technologie OLED), na což si uživatelé nejvíce stěžují. Huawei P1 je vybaven 4,3palcovým displejem s qHD rozlišením (960 x 540 pixelů), což je velmi oblíbená úhlopříčka a většina lidí nebude mít problém s pohodlným ovládáním. I když by přístroji HD displej jistě slušel, jemnost 256 ppi je stále přijatelná hodnota.
K degradaci barev nedocházelo ani při pozorování displeje z všemožných úhlů. Obecně lze říci, že dnešní technologie nabízí pozorovací úhly v dostatečném rozmezí, kdy barvy neztrácí svůj původní odstín. Při běžném používání na degradaci barev určitě nenarazíte.
Displej dokáže zaznamenat najednou až 10 prstů, což je hodnota, která stačí běžným lidským bytostem vybaveným správným počtem prstů.
Otočení obrazovky fungovalo v pořádku a již při 60° naklonění přístroje. Celý proces trvá přibližně sekundu, což sice není okamžitá reakce, přesto však stále v normě. Automatické nastavení jasu fungovalo skutečně dobře a za celou dobu používání přístroje jsem neměl potřebu tuto hodnotu měnit, a to jsem se pohyboval ve všech světelných podmínkách. Interval vypnutí displeje je možné nastavit v rozmezí od 30 sekund do 30 minut. V menu se nachází také položka Automaticky upravit napájení a Vylepšení obrázku. Ani jedna funkce nemá viditelný vliv na používání přístroje, přesto by měla ušetřit nějakou energii, respektive zlepšit kvalitu obrázků.
Displej je chráněn odolným sklem Corning Gorilla Glass, které by mělo zabránit veškerému poškrábání a poškození displeje. To však nikdy není 100% a i po necelých 14 dnech jsem objevil miniaturní škrábanec v oblasti senzorových tlačítek, nezabránilo tomu ani nošení přístroje v ochranném pouzdře.
Systém
Jelikož se chce Huawei prosadit na špici mobilních přístrojů, nemohl si dovolit vydat telefon v dnešní době se systémem starším, než je Android 4.0.3 s označením Ice Cream Sandwich. Díky výkonnému hardwaru se tak z přístroje stává svižný společník se všemi vymoženostmi této verze systému Android. Huawei navíc zakomponoval do systému svou nadstavbu s názvem Emotion UI, která mění některé systémové aplikace, výraznější zásah do systému však nečekejte, prostředí přístroje je velmi podobné čisté verzi systému Android.
Rychlost, stabilita a odezva systému
Rychlost telefonu opravdu neschází. Díky dvoujádrovému procesoru na frekvenci 1,5 GHz a 1 GB RAM je práce s přístrojem skutečně blesková. Systém reaguje rychle a plynule. Kazil to však fakt, že se občas přístroj z neznámých důvodů na nějakou tu sekundu zasekl a uživateli nezbývalo než čekat, případně aplikaci natvrdo vypnout. Nemůžu říci, že by to bylo na denním pořádku, ale u některých přístrojů se toto v průběhu recenze prostě neděje.
Nadstavba Emotion UI
Ani Huawei se nevydal cestou výrobců, kteří by do svých přístrojů instalovali netknuté čisté verze systému Android, a do určité míry se prostředí upravil. Nutno však podotknout, že změn zase tolik není a naopak musím Huawei pochválit, že ačkoliv přidal svůj Launcher, stále ponechal uživateli možnost si aktivovat standardní Launcher z ICS. Taktéž notifikační lišta, zamykací obrazovka, aplikace fotoaparátu či přehrávač hudby potkalyl změny, které jsem s radostí vítal.
Domácí obrazovka je v přístroji Ascend P1 řešena dvěma způsoby. Standardně je aktivováno prostředí Domů 3D, což je Launcher od společnosti Huawei, uživatel však má možnost zvolit také standardní prostředí (volbou Spouštěč Huawei v nabídce na domácí obrazovce). U obou samozřejmě zůstal koncept více obrazovek, kam umisťujeme své Widgety a zástupce aplikací, změnil se tedy pouze vzhled tlačítek, efekt při přesouvání a přibyly některé Widgety.
Domů 3D
Tento Launcher nabízí až 7 ploch, jejichž počet a pořadí si můžeme libovolně upravit. Ve spodní části plochy máme 5 tlačítek (standardně telefon, kontakty, menu, zprávy, internet), z toho 4 můžeme libovolně upravovat či mazat. Přesun mezi plochami provází 3D efekt, kterému však do plynulosti chybí poměrně dost.
Položky na plochu přidáme jednoduchým podržením prstu na volném místě displeje. Položky pak mažeme dlouhým podržením a přesunutím do spodní části s nápisem Odstranit. Trošku mi chyběla možnost vytvořit složku pouhým přesunutím jedné ikony na druhou. Složky přesto vytvářet jdou, musíme ale přes přidání nové položky.
Spouštěč Huawei
Pod tímto názvem se skrývá standardní Launcher z čisté verze systému Ice Cream Sandwich. K dispozici tak máme pouze 5 obrazovek, jejichž počet ani umístění není možné upravovat. Ve spodní části se nachází také 5 tlačítek, z toho čtyři můžeme opět změnit přetáhnutím jiného zástupce z plochy.
Podržením prstu na volném místě plochy nové položky nepřidáme, změníme tak pouze tapetu. Položky na plochu se přidávají přímo z menu přístroje (viz dále).
Způsob přidání Widgetů na plochu se liší podle toho, který spouštěč máte aktivovaný. Stejně tak některé Widgety nalezneme pouze ve spouštěči Domů 3D, neboť jsou to Widgety společnosti Huawei.
Samozřejmě i menu má dvě podoby podle použitého spouštěče.
Domů 3D
Aplikace jsou řazeny na mřížce 4×4 a přesun mezi obrazovkami v horizontálním směru doprovází také 3D efekt krychle. Ve spodní části se nachází tlačítko domů pro návrat (trochu hloupé, když telefon toto tlačítko obsahuje také) a tlačítko pro úpravu pořadí jednotlivých ikon aplikací, které nabídne i možnost tvorby složek. Šikovné.
Spouštěč Huawei
Standardní menu v systému Android spojuje Widgety i aplikace na jedné obrazovce, kde se přesouváme do stran. Widgety jsou umístěny až za aplikacemi a můžeme k nim rychleji přistupovat pomocí záložek na horní straně obrazovky, kde nalezneme také přímý přístup do Google Play.
Notifikační lišta se od čisté verze systému liší pouze v tom, že sem Huawei propašoval také ikonky pro rychlý přístup k ovládání Wi-Fi, Bluetooth, GPS, dat a automatického otočení. Tleskám, přesně to mi totiž u čisté verze systému chybí. Nalezneme zde tedy samozřejmě i přístup do nastavení nebo tlačítko pro smazání všech notifikací, které můžeme jinak mazat jednotlivě tažením prstu do stran.
Zamykací obrazovka byla také pozměněna a nabízí dvě nové volby nazvané Odemknout 2D a Odemknout 3D. Na obou obrazovkách máme možnost přímého přístupu do posledních hovorů, SMS, fotoaparátu či klasické odemknutí. Velice mě potěšilo, že v případě příchozí SMS se díky posunu prstem doprava dostaneme přímo na zameškanou zprávu a nemusíme k ní ručně listovat skrze prostředí. A co víc. Ikony na zamykací ploše si můžeme sami upravit a zvolit si zde libovolnou aplikaci. Horní část zamykací obrazovky je posuvná a lze její část měnit za hodiny, počasí a přehrávání hudby. Skutečně velmi jednoduchá, přesto propracovaná zamykací obrazovka. Palec nahoru.
Nechybí však ani další možnosti zamykání – nezamykat, odemknutí obličejem, gesto, pin, heslo.
Kalendář, Zprávy, E-mail a Gmail
Tyto aplikace zůstaly nezměněny, a tak je nemá cenu detailněji probírat.
Huawei kromě standardní klávesnice systému Android a hlasového vstupu zakomponoval ještě svou klávesnici, která mě však příliš neoslnila. Rozmístění kláves je sice hezky zpracováno, nechybí ani tlačítko pro smajlíky či další znaky, neskutečně mi však vadil titěrný mezerník a neustále jsem místo mezery psal tečku. Stejně se mi nepodařilo zapnout slovník, i když telefon hlásil, že je nastavena čeština a slovník je aktuální.
Standardní klávesnice či hlasový vstup fungovaly v pořádku, nejlepšího psaní však dosáhnete, sáhnete-li po nějaké lepší klávesnici z Google Play (například skvělá Swiftkey nebo zdarma Multiling).
Předinstalovaný prohlížeč se pyšní zejména velmi rychlým vykreslováním stránek, nechybí ale ani podpora více otevřených stránek naráz, Flash Playeru, záložek či prohlížení stránek v desktopové verzi. Trochu mi zde naopak chyběla možnost nastavit desktopovou verzi webů napevno nebo anonymní režim prohlížení.
Aplikace pro kontakty, Dialer či ovládací obrazovka při volání rovněž zůstaly netknuty a vychází přesně z čisté verze systému Android. Kontakty tak opět umožňují synchronizaci se sociální sítí Google Plus, což vidíme přímo na kartě kontaktu, s Facebookem si však příliš nerozumí.
Dialer samozřejmě podporuje také T9 vytáčení, což znamená, že stačí psát buď čísla kontaktu, nebo čísla, pod kterými se skrývá nějaké písmeno v názvu kontaktu.
Obrazovka pro volání nabízí standardní volby, hovor přijmeme, respektive odmítneme tahem prstu do stran.
Galerie, Editor fotografií a videí
Aplikace Galerie nabízí řazení fotografií a videí podle Alba, Lokality nebo času. Nabízí také přímý přístup do fotoaparátu pomocí ikonky vpravo nahoře.
Obrázek máme možnost sdílet na sociální sítě, poslat jako MMS, emailem, přes Bluetooth atp. Poslední použitý způsob se zobrazí vpravo nahoře.
Součástí Galerie je i jednoduchý fotoeditor, který nabídne pouze základní možnosti úpravy fotografií. Můžeme tak obrázek například oříznout, otočit, odstranit červené oči nebo aplikovat některý z efektů.
Součástí je i editor videí, který ale nabídne jen základní možnosti tvorby a neumím si představit, že by někdo tuto funkci ve svém telefonu často využíval.
Budík nalezneme v aplikaci Hodiny, která nejprve nabízí prázdnou obrazovku s časem, kde se nachází volba Nastavit budík.
Menu se od čisté verze až na pár drobností nezměnilo. Nahoře se opět nacházejí přepínače pro Wi-Fi a Bluetooth, ty ale nalezneme také v notifikační liště.
Pořizování snímků obrazovky zůstalo jen u standardního způsobu ze systému Ice Cream Sandwich – podržíme současně tlačítko pro snížení hlasitosti a napájení. Obrázky se ukládají ve formátu PNG do složky Pictures/Screenshots.
Přepínání aplikací
Ani zde se nic nemění a přepínání aplikací vypadá stejně jako u čisté verze ICS. Je tu jen jeden rozdíl – chybí přímé tlačítko pro tuto volbu, a tak výpis běžících aplikací musíme vyvolat delším stiskem tlačítka domů. Aplikace můžeme opět ukončovat tažením jejich náhledu do stran.
Na konci stránky s menu se nenápadně skrývá funkce Rychlé zavedení systému. Co si pod tím představit? Je-li tato funkce zapnuta, přístroj se dokáže k světu probudit za necelých 5 sekund. To je velmi dobrá funkce, potřebujete-li na nějaký čas vypnout svůj mobilní přístroj a poté s ním rychle pracovat. Počítám, že tato funkce funguje obdobně jako režim spánku na počítačích, neukládá však běžící aplikace.
Marek Houser
Konektivita
Wi-Fi
Bezdrátová technologie Wi-Fi (Wireless Fidelity) se stala fenoménem mezi bezdrátovým propojením dvou bodů, a tak slouží nejčastěji jako bezdrátová komunikace mezi mobilními zařízeními, které se tak pomocí dalších směrovačů připojí k internetu. Dnes by již nikdo bez Wi-Fi mobilní přístroj nekoupil, “péjednička” je vybavena standardy 802.11 b/g/n, což k bezproblémovému připojení stačí. Ani já jsem během testování na žádný problém nenarazil a to jsem se kromě domácí Wi-Fi připojoval také k síti s certifikátem či volně přístupným sítím v Praze. S žádnými výpadky či problémy jsem se nesetkal.
U Androidu je též samozřejmostí Wi-Fi Tethering, což znamená, že Váš mobilní přístup se pasuje do role Wi-Fi routeru a umožní internetové připojení (přes mobilní síť) dalším přístrojům, které se připojí přes Wi-Fi. I to jsem otestoval a nebyl žádný problém.
Huawei Ascend P1 nabízí podporu také DLNA, což je funkce, která umožní připojit mobilní zařízení například k televizi a přehrávat média z telefonu. K tomu je předinstalována aplikace se stejnojmenným názvem (DLNA).
Bluetooth
Bezdrátová technologie Bluetooth by se mohla jevit jako ustupující bezdrátová technologie, není to však tak vážné. Jistě, doby zběsilého posílání souborů přes Bluetooth jsou nejspíše kvůli ostatním mobilním systémům pryč, Android to však zvládá a navíc se Bluetooth dá využít i pro přenos zvuku. Z toho těží zejména uživatelé bezdrátových handsfree. Kvalitní přenos zvuku přes Bluetooth se nazývá A2DP. Tuto funkci jsem ověřil v automobilu s Bluetooth handsfree a se spojením nebyl žádný problém. Stejně tak posílání souborů nečiní Ascendu P1 žádný problém.
Připojení k PC
Standardně se přístroje nepřipojí jako USB Mass Storage (to se aktivuje volbou Zapnout úložiště), ale protokolem MTP (Media Transfer Protocol). Ten by měl zajistit lepší práci s multimediálním obsahem a synchronizací s Windows Media Player. Pro uživatele systému Windows se zase tak moc nezměnilo, protože se přístroj sám po připojení přihlásí jako přenosné zařízení a kopírovat lze soubory stejně snadno, jako by se jednalo o vyměnitelné úložiště. Některé souborové manažery však nemusí MTP zařízení vidět.
V průzkumníku se objeví jak vnitřní paměť (2,26 GB), tak obsah vložené paměťové karty. Soubor o velikosti 1,36 GB (1 469 042 688 bajtů) se do zařízení přenášel3 minuty a 31 sekund, což znamená přenosovou rychlost 6,64 MB/s.
Poměrně zajímavou možností je připojit telefon jako HiSuite, což je program, kterým dokážete detailněji spravovat svůj telefon (kontakty, SMS, hudbu, obrázky, snímky obrazovky, aktualizace). Zvolíte-li tuto možnost, Huawei do počítače sám nainstaluje ovladače k zařízení a dokonce vytvoří virtuální mechaniku, kde se nachází spouštěcí soubor pro tuto aplikace. Po stažení dodatečných dat již můžete tuto aplikace dále používat. Dobře vymyšleno.
Internet v mobilu a telefonování
Internet
Internetové připojení jsem na tomto přístroji používal často a nesetkal jsem se s nějakými problémy či výkyvy od stejného připojení na jiných přístrojích. Surfování v Praze, kde je stálý příjem HSDPA, bylo rychlé a pohodlné. Dosahoval jsem maximální rychlosti kolem 6 Mbit download a 2,5 MBit upload. Při přepínání na pomalejší síť jsem se logicky dočkal několikasekundového výpadku připojení, to se však stává u každého přístroje.
Telefonování
Ačkoliv je telefon prošpikován nejrůznějšími funkcemi, stále je důležité, aby přístroj zvládal přenášet hlas a komunikovat s jinými uživateli po celém světě. Jak už to však u dnešních přístrojů bývá, nemají s tím problémy. Přenos zvuku byl dostatečně čistý, hlasitý a ani druhá strana si nikdy nestěžovala. Napomohl tomu také sekundární mikrofon, kterým je přístroj vybaven.
GPS a navigace
Bez GPS přijímače bych si mobilní zařízení pomalu nedokázal představit, neboť využívám navigaci nebo GPS trackování skutečně často. Naštěstí to již bývá naprostým standardem a ani Huawei Ascend P1 o tuto funkci není ošizen. První fix byl skutečně bleskový, čemuž dopomohla také aplikace GPS Status a stažená data A-GPS.
Přesnost a stabilitu GPS spojení jsem ověřoval pomocí aplikace Sports Tracker, která neustále sleduje data z GPS a pravidelně je zaznamenává. Spojení bylo po celou dobu stabilní a velmi přesné, zde také není co vytknout.
Předinstalovaná navigace trochu zlobila a občas měla zmatek, kde vlastně jsem. Placená navigace Sygic však problémy neměla.
Multimédia
Fotoaparát
Huawei Ascend P1 je vybaven dvojicí fotoaparátů. Ten kvalitnější vzadu, s 8MPx snímačem, dokáže zachytit snímky až v rozlišení 3264 x 2448 pixelů a pořizovat FullHD video. Při aktivování natáčení FullHD videa se dočkáme nepříjemného faktu, že se obraz o něco přiblíží. Tímto nešvarem trpí například také Samsung Galaxy S II, takže to spousta uživatelů bude znát. Nechybí funkce automatického zaostřování, zaostřit můžeme také ručně klepnutím prstu na displej. Překvapilo mě, že i při klepnutí na displej a zaostřování se rozsvítí v případě potřeby blesk, což je vítané, ale není to pravidlem u jiných přístrojů. Přední kamerka má rozlišení pouhých 1,3MPx a slouží tak opravdu pouze k videotelefonování či jiným na kvalitu obrazu nenáročným operacím.
Aplikace fotoaparátu se též dočkala přepracování a opět musím konstatovat, že je lepší než v případě čistého systému a nabízí některé funkce navíc. Základní koncept však zůstal a žádný uživatel nebude mít problém se v aplikaci pro focení zorientovat. Na pravé straně tak nalezneme přepínání mezi focením a natáčením videa, spoušť a náhled posledního snímku s přímým přístupem do Galerie. V levém horním rohu se pak nacházejí ikonky pro přepnutí kameru a možnosti blesku. Tlačítky pro ovládání hlasitosti můžeme též obraz přibližovat pomocí digitálního zoomu (max 8x).
Šipka na levém okraji zpřístupní další možnosti, které jsou skryty pod ikonami a není na první pohled patrné, co která znázorňuje. Ta první přináší možnosti režimu snímání (jednou, skupina, HDR, sekvenční snímání, úsměv, nejhezčí, panorama, slabé světlo), druhá nabídne některé efekty, třetí poměrně vtipné deformace obrazu a konečně poslední ikonka přístup do nastavení.
Nastavení fotoaparátu
- Scénický režim – Automaticky/Akce/Portrét/Na šířku/Noc/Noční portrét/Divadlo/Pláž/Sníh/Ohňostroj/Světlo svíček
- Vyvážení bílé – Automaticky/Zářivka/Denní světlo/Světélkující/Zataženo
- ISO – Automaticky/100/200/400/800
- Úpravy obrázku – expozice, kontrast, sytost, jas
- Časovač – vypnuto/2/5/10 sekund
- Náhled – vypnuto/3/5 sekund
- Kvalita snímku – Velmi jemná/Jemná/Běžná
- Velikost snímku – 8/5/3/1,3/0,3 MPx
- Širokoúhlý – zapnut/vypnuto
- Automatické ostření – zapnut/vypnuto
- Detekce obličeje – zapnut/vypnuto
- HDR – zapnut/vypnuto
- Mřížka – zapnut/vypnuto
- Značky GPS – zapnut/vypnuto
- Preferované úložiště – Paměťová karta/Telefon
- Obnovit výchozí nastavení
Huawei Ascend P1 – rear camera
Fotografie na mě příliš dobrý dojem neudělaly a fotoaparát se řadí spíše k těm průměrně kvalitním. V dobrých světelných podmínkách pořídíte celkem dobré fotky, s ubývajícím světlem je to však stále horší a horší. Ani video nebylo přímo špatné, zdálo se mi však, že přístroj podivně zaostřuje a některé předměty v snímku byly rozmazané.
Přední fotoaparát
Přehrávání videa
Výkonný dvoujádrový procesor by si měl s videi poradit poměrně dobře a když se přidá také hardwarová akcelerace, neměl by při přehrávání videí nastat problém. Stejně tak k tomu můžeme přičíst fakt, že displej přístroje nedosahuje hodnot jako HD filmy, a tak je zcela zbytečné takto kvalitní filmy do přístroje nahrávat. Občas se ale podpora HD videa hodí, neboť se může stát, že si HD film stáhneme do počítače a poté si vzpomeneme, že bychom ho mohli dokoukat v telefonu. V tomto případě by tak bylo velice zdlouhavé a nepříjemné film předělávat do jiného rozlišení, a tak by se hodilo, kdyby film přehrát šel, i když se nám kvalita nikterak nezlepší.
Pro test jsem tedy použil jeden klasický DVDRip, který se rozlišením blíží rozlišením displeje a pak také známý FullHD snímek Samsung Demo Oceanic Life s obrovským datovým tokem.
S oběma videi s přístroj poradil až po nainstalování skvělého přehrávače Dice Player, který umožnil hardwarovou akceleraci. S přehrávání by problém nebyl, nutno však podotknout, že bez paměťové karty si do přístroje mnoho filmů nenahrajete.
Přehrávání hudby
Huawei nabízí také svojí aplikaci pro přehrávání hudby, která dostala název Hudba+. Ta nabízí jednoduché a přehledné prostředí pro přehrávání Vašich skladeb. Skladby můžeme dělit pomocí horních záložek na playlisty, interprety, skladby, alba, žánry a složky. V okně s přehráváním můžeme aktivovat náhodné přehrávání a opakování, stejně tak zobrazit text písně, který ovšem aplikace neumí sama stáhnout. Chyběla mi zde také možnost nastavení ekvalizéru, máme zde pouze možnost zapnutí jakéhosi Dolby mobile pro zlepšení požitku z hudby. Mezi skladbami se můžeme přesouvat tahem prstu do stran.
Z notifikační lišty přehrávání ovládat nelze, ze zamykací obrazovky však ano, což jsem mnohokrát využil.
A kvalita zvukového výstupu? Z počátku jsem byl velmi zklamaný, neboť v městském provozu, kdy je kolem hodně hluku, jsem musel nastavit hlasitost na maximum a zvuk byl opravdu špatný. Pak jsem ale zjistil, že za to může funkce Dolby mobile, která se sice snaží zvuk vylepšovat, na maximální hlasitost ho ale totálně zkazí. Po vypnutí tohoto “vylepšení” se mi již dostávalo zvuku, na který jsem zvyklý, a nevybočuje z řady. Možná hlasitost by mohla dosahovat vyšších hodnot. Na kvalitní testy však nemám ani správně vyvinutý sluch, ani techniku. Ani reproduktor nehraje vyloženě špatně a ani při maximální hlasitosti nechrčí. Jeho umístění a řešení však není nejšťastnější, neboť ho stačí lehce zakrýt a zvuk je mnohonásobně utlumen, což činí problémy například při zvonění v kapse. Díky bohu za vibrace.
Výdrž
Huawei Ascend P1 má ve své štíhlé konstrukci 1670mAh baterii a tato společnost se velmi pyšnila svou přepracovanou správou napájení, která měla významně prodloužit výdrž. Byl jsem tedy zvědavý, jak si přístroj obstojí v testech výdrže a při běžném používání. Musím říct, že rozdíl oproti některým telefonům tam je, žádná revoluce se však (opět) nekoná. Huawei bezesporu na správě napájení zapracoval, což se projeví zejména při šetrném používání telefonu, při náročných operacích se však přístroj logicky zapotí a výdrž je při surfování po internetu, přehrávání filmů či hraní her totožná (a stejně špatná) s jinými přístroji. Používal-li jsem telefon na volání, SMS, velmi zřídka brouzdání na internetu, 3G či poslech hudby, nebyl problém se přehoupnout s výdrží přes jeden a někdy dokonce přes dva dny, kdy jsem telefon o něco více šetřil.
Máte-li však neustále zapnutý mobilní internet, hudbu a surfujete po internetu, komunikujete a píšete emaily, dokážete telefon vyšťavit během necelých 10 hodin.
Slavné to není ani při přehrávání filmů. Podrobil jsem přístroj klasickým přehráváním DVDRipu, jehož rozlišení se blíží rozlišení displeje přístroje, jas byl manuálně nastaven na 50 % a zvuk přenášen do sluchátek. Přístroj se na 10 % baterie, kdy si zažádal o nabíječku, dostal po 5 hodinách a 30 minutách.
Podobný test jsem opakoval s hraním her, opět 50% jas a zvuk ve sluchátkách. Na 10% hranici baterie se přístroj dostal za necelé 4 hodiny (3 hodiny 56 minut).
Nabíjení přístroje originální nabíječkou z 10% stavu baterie trvá něco okolo 2 hodin.
Výkon v testech a hrách
Benchmarky
Ascend P1 jsem podrobil několika speciálním nástrojům pro otestování výkonu. Vždy jsem opakoval více pokusů a poté udělal průměr. Je potřeba si uvědomit, že hodnoty jsou spíše teoretické a v praxi výkon nemusí odpovídat.
Linpack single
- HTC One S – 55,96 MFLOPS
- Samsung Galaxy Note 10.1– 55,83 MFLOPS
- Samsung Galaxy S III – 55,69 MFLOPS
- HTC One X – 51,63 MFLOPS
- Samsung Galaxy Tab 7.7 – 49,2 MFLOPS
- Nexus 7 – 48,7 MFLOPS
- Asus Eee Pad Transformer Prime – 47,90 MFLOPS
- HTC EVO 3D – 44,76 MFLOPS
- Huawei Ascend P1 – 44,74 MFLOPS
- Huawei Vision – 41,30 MFLOPS
- Samsung Galaxy S Advance – 39,4 MFLOPS
- LG Optimus 2X – 36,44 MFLOPS
- Huawei IDEOS X5 – 29,42 MFLOPS
- Emgeton Meizu M9 – 14,40 MFLOPS
- Emgeton Consul One – 13,50 MFLOPS
- LG Optimus Black – 12,78 MFLOPS
- Vodafone 945 – 9,835
- Vodafone 858 – 3,636
- Huawei U8100 – 2,588
- Vodafone 845 – 2,272
Linpack multi
- Samsung Galaxy Note 10.1 – 167,2 MFLOPS
- HTC One X – 127,1 MFLOPS
- Samsung Galaxy S III – 120,64 MFLOPS
- Nexus 7 – 114,6 MFLOPS
- HTC One S – 87,2 MFLOPS
- Samsung Galaxy Tab 7.7 – 80,4 MFLOPS
- Asus Eee Pad Transformer Prime – 79,07 MFLOPS
- Huawei Ascend P1 – 74,5 MFLOPS
- Samsung Galaxy S Advance – 69,3 MFLOPS
- Huawei Vision – 35,32 MFLOPS
- Emgeton Meizu M9 – 12,68 MFLOPS
- Emgeton Consul One – 7,74 MFLOPS
Quadrant Standard
- Samsung Galaxy Note 10.1 – 5313
- Samsung Galaxy S III – 5313
- HTC One X – 4692
- HTC One S – 3667
- Huawei Ascend P1 – 3588
- Nexus 7 – 3578
- Samsung Galaxy Tab 7.7 – 3358
- Samsung Galaxy S Advance – 2826
- Huawei Vision – 1874
- Asus Eee Pad Transformer Prime – 1693
- Emgeton Meizu M9 – 1368
Vellamo
- Samsung Galaxy Note 10.1 – 2376
- HTC One S – 1877
- Nexus 7 – 1705
- HTC One X – 1635
- Huawei Ascend P1 – 1390
- Xiaomi Mi-One – 1267
- Samsung Galaxy Tab 7.7 – 1227
- Samsung Galaxy S II – 937
- HTC Sensation – 857
- Samsung Galaxy S Advance – 838
- LG Optimus 3D – 694
- Motorola Atrix – 673
Herní testy
Dvoujádrový procesor, qHD rozlišení a poměrně výkonný grafický akcelerátor PowerVR SGX540 znamenají hladký chod náročných 3D her, což jsem také ověřil. Začal jsem peckou Dead Trigger, která přináší skutečně vynikající grafiku a přístroj si s ní poradil vcelku dobře. Zezačátku se objevilo pár záškubů, ale hraní bylo po většinu času hraní naprosto plynulé. Stejně dobře si přístroj poradil s hrou Real Racing 2, která fungovala bez sebemenších problémů. Hodně mě však mrzelo, že přístroj není podporován u her od Rockstar Games, takže si bohužel Maxe Payna ani Grand Theft Auto III nezahrajete.
Příjemné naopak bylo, že se telefon skoro vůbec při hraní her nezahříval. To u takto výkonných přístrojů nebývá zvykem.
Slabiny, nedostatky a chyby zařízení
Ačkoliv je Huawei Ascend P1 velmi dobré zařízení, v mých očích se našlo pár nedostatků, které pocit z používání přístroje kazí.
Začnu-li samotnou konstrukcí, nebyl jsem spokojen s použitým materiálem, který působil velmi lacině, postrádal nějakou vhodnou povrchovou úpravu a nejhorší je, že přístroj po uchopení do ruky vydává zvuky praskání a konstrukce vrže. Plasty se též snadno poškrábou. Ani umístění MicroUSB v horní části mi nepřijde nejlepší, neboť s telefonem se poté špatně pracuje a kabel se zbytečně v konektoru láme a páčí. Opatrní musíme být také při instalaci SIM karty a MicroSD karty. S tím souvisí také fakt, že nákupu paměťové karty se nevyhnete, neboť vnitřní kapacita paměti činí pouhých 4 GB, z čehož má uživatel k dispozici pouze 2,3 GB. Ne příliš šikovně je vyřešen reproduktor, který po zakrytí několikanásobně ztratí svou sílu, a v kapse jsem přístroj občas vůbec neslyšel.
Se systémem jsem byl celkově spokojený, občas však přístroj na nějakou dobu přestal reagovat, čehož jsem si nemohl nevšimnout. Stejně tak mi v základní výbavě trochu chyběly aplikace stopky a časovač, což však hravě vyřeší nějaké aplikace z Google Play. Při natáčení ve FullHD kvalitě se obraz nepříjemně přiblíží, s čímž se ale setkáme i u jiných přístrojů (například Samsung Galaxy S II). Zvukový výstup přístroje nebyl špatný, zdálo se mi však, že nebyl tak hlasitý, jako jsem tomu zvyklý z jiných přístrojů a například v metru byl občas problém.
Zklamalo mě, že přístroj není mezi podporovanými hrami od Rockstar Games, a tak si pecky Max Payne Mobil a Grand Theft Auto III bohužel zatím nezahrajete.
Závěr
A jak celý telefon zhodnotit? Na Ascenda P1 jsem se velmi těšil a zaujal mne ihned po představení, menší zklamání přišlo v době, kdy Huawei oznámil cenu na našem trhu. Zařízení zaujme skutečně originálním a stylovým designem, podpoří ho slušný výkon, rychlé odezvy přístroje a užitečně upravený systém s nadstavbou Emotion UI. Radost mi též přinesl Super AMOLED displej, který mě svým podáním barev nezklamal téměř za žádných světelných podmínek a jeho velikost 4,3″ je dle mého názoru nejlepší kompromis mezi pohodlným ovládáním a velkou pracovní plochou. Ani grafický akcelerátor se nenechal zahanbit a s peckami Dead Trigger či Real Racing 2 si poradil obstojně.
Nejvíce mě však zklamala velikost vnitřní paměti, která je žalostně malá a uživatel má pro svá data k dispozici pouze 2,3 GB. To je u telefonu s cenou nad 10 000 Kč skutečně málo a nákupu paměťové karty se uživatel prostě nevyhne. Ani zpracování na mě neudělalo dobrý dojem, neboť použité materiály působí lacině, není zde žádná úprava a co je nejhorší – telefon při uchopení do rukou vydává nepříjemné zvuky. Ani systém nebyl úplně dokonalý a setkával jsem se občas s nečekaným několikasekundovým čekáním, na což již nějakou dobu nejsem u přístrojů této cenové třídy zvyklý. Stejně tak se telefon neblýsknul slibovanou vysokou výdrží na jedno nabití a řadí se k ostatním telefonům s průměrnou výdrží.
A konkurence? V této cenové oblasti sídlí hned několik modelů a pro srovnání se vybízí například velmi oblíbený model Samsung Galaxy S II, který seženete dokonce pod hranicí 10 000 Kč a nabízí podobnou, možná i lepší výbavu. V neprospěch Huaweie hovoří jasně malá vnitřní paměť a také fakt, že Huawei není známá značka v oblasti mobilních telefonů. Huawei Ascend P1 rozhodně není špatné zařízení, přesto mu ještě něco chybí k tomu, aby se mohlo rovnocenně postavit značkám jako je třeba Samsung. A co víc, Huawei se tento přístroj snaží prodat za stejnou nebo dokonce i vyšší cenu než konkurence. Kdyby stál Ascend P1 kolem 9 000 Kč, byla by to (až na velikost paměti, ale ta se vyřeší paměťovou kartou) velmi dobrá koupě.
Klady
+ Velice povedený design
+ Výborný Super AMOLED displej s výborným podáním barev a viditelností na slunci
+ Dobré pozorovací úhly
+ Přední strana chráněna odolným sklem Gorilla Glass druhé generace
+ Vysoký výkon
+ 1 GB RAM
+ Velice rychlé odezvy systému
+ Povedené rozhraní Huawei Emotion UI, které příliš nezasahuje do čisté verze systému
+ Možnost výběru domácí obrazovky a menu
+ FM rádio
+ Velmi rychlý start přístroje
Zápory
– Vyšší cena
– Jen 4GB vnitřní paměť (2,3 GB k dispozici)
– Průměrný fotoaparát
– Použité materiály působí lacině a snadno se poškrábou
– Konstrukce i při menším namáhání vydává nepříjemné zvuky
– Systém občas na malý moment zatuhne
– Reproduktor není po zakrytí příliš slyšet a v kapse tak telefon skoro neuslyšíte
Za zapůjčení k testu děkujeme společnosti Huawei.
Orientační cena na našem trhu
Komentáře (20)
Přidat komentář