HTC Wildfire – recenze
HTC Wildfire nabízí velmi rozumný kompromis pro všechny ty, kteří touží po výkonném chytrém telefonu s Androidem, ale nedisponují vysokým stavem účtu. Tento telefon je na našem trhu dostupný už pár měsíců a to i v nabídce všech naších operátorů. Pojďme se tedy blíže podívat na tento malý, ale funkcemi nabitý telefon.
Úvod
Jak je na našem serveru zvykem, přinášíme vám recenzi telefonu ze dvou různých pohledů dvou různých lidí. Druhý pohled pro HTC Wildfire doplnil Martin Fiala a jeho část, která je obarvena zeleně, obsahuje také porovnání s Vodafone 845.
Byl jsem požádán, abych k recenzi Martina Klapetka napsal jakýsi „druhý pohled“. Jak možná víte, před časem jsem recenzoval asi nejbližšího konkurenta telefonu HTC Wildfire, tedy Vodafone 845. Velice mě zajímalo, jak si tyto dva telefony povedou při vzájemném porovnání, a myslím, že v této zvědavosti nejsem osamocený. Budu se proto snažit mimo jiné i zdůraznit, v čem má HTC Wildfire navrch, nebo v čem naopak ztrácí.
Rozbalování a první dojem
Po zakoupení dostanete do ruky klasickou bílou HTC krabičku s HTC Wildfire vyobrazeným v celé kráse na přední straně. Po otevření je v „prvním patře“ samotný telefon, pod ním pak příslušenství – USB kabel s microUSB konektorem, adaptér do zásuvky (pro nabíjení je třeba připojit USB kabel do adaptéru) a sluchátka s mikrofonem a klipsnou. Při pohledu na Wildfire si nelze nevšimnout podobnosti s HTC Desire, z jehož designu si bere jak barevnou kombinaci, tak i celkovou konstrukci, což je dle mého názoru jedině dobře, neboť takto i tento low-end telefon dostává „dospělý“ vzhled a nepůsobí tak vůbec levně. Svými rozměry 106,8 x 60,4 x 12 mm je o něco menší než vyspělejší bratr Desire, do dlaně ale padne naprosto ideálně a na tlačítka po obvodu telefonu lze prsty bez problémů dosáhnout. Tato tlačítka má Wildfire pouze dvě – jedno na horní hraně telefonu pro uspávání/vypínání, a druhé, kolébkové, na levé straně. To slouží k ovládání hlasitosti. Trošku chybí tlačítko pro spoušť kamery, ale dá se s tím žít. Pod 3,2 palců velkým kapacitním dotykovým displejem nalezneme ona 4 známá Android tlačítka v tomto pořadí (zleva doprava) – Domů, Menu, Zpět a Hledat. Tlačítka jsou dotyková a jejich používání je spolehlivé a přesné, bez sebemenších problémů. Pod tlačítky je umístěn optický trackpad, jehož přesnost byla dotažena opravdu daleko.
Karel Kilián
Krabičku ani výbavu telefonu asi nemá smysl příliš komentovat – vše je naprosto standardní a VF845 je na tom samozřejmě naprosto stejně. Co má smysl komentovat je ale přítomnost 2GB karty přímo v balení. VF845 její potřebu zčásti obchází malou základní interní pamětí, která kartu do jisté míry nahrazuje, ale SD karta u něj rozhodně chybí. V případě Wildfire tak je myšleno na pohodlí uživatele – koupit si 2GB SD kartu je sice dnes naprosto minimální problém a ani po cenové stránce vás to jistě nezruinuje, nicméně má zkrátka uživatel i tak o starost míň. Přítomnost SD karty zkrátka hodnotím velice pozitivně.
Co už tak pozitivně nehodnotím je slot, do kterého se zasouvá – obvykle bývají SD karty „zacvakávací“, tzn. k vyjmutí je třeba kartu nejprve „vycvaknout“ mírným zamáčknutím a ona na vás vyjede. Wildfire kupodivu takovýto mechanismus nemá a karta se ze slotu zcela normálně mechanicky vytahuje, přičemž je slot dost zapadlý a karta jde ven ztuha, takže pokud nemáte delší nehty, budete mít docela problémy. Ale zřejmě těch pět ušetřených centů výrobní ceny HTC za tohle otravování uživatele stálo…
Design telefonu je rozhodně velice sympatický a zatímco VF845 zkrátka na první pohled vypadá jako low-end, Wildfire se úspěšně snaží předstírat, že je „něco víc“. Tady rozhodně Wildfire vítězí na celé čáře. Vodafone 845 má v této oblasti k dobru leda kovový rám. Nad VF845 vítězí Wildfire také zmíněným optickým trackpadem – ten je na VF845 zdrojem velmi nepříjemných problémů, které telefon mnohdy činí zcela nepoužitelným (už jsem se setkal s mnoha reakcemi stylu „v recenzi jsem si sice přečetl, že s tím jsou problémy, ale netušil jsem, že až takové“). U Wildfire vás nic takového nepotká, trackpad funguje naprosto přesně a spolehlivě za jakýchkoliv podmínek. A ještě navíc lépe vypadá. K dotykovým tlačítkům obecně mám já osobně poměrně velké antipatie – nemají uspokojivou odezvu a nezřídka je stisknete nechtěně např. okrajem dlaně. V případě Wildfire jsem s nimi ale byl vcelku spokojený. Přispívají k tomu bezpochyby i rozměry celého mobilu, který dobře padne do ruky a pokud jako já telefon nejčastěji ovládáte palcem ruky, ve které ho držíte, stejně dosáhnete uspokojivě kamkoliv. Tlačítka mají navíc tu přesně správnou citlivost, jakou by měla mít – nejsou citlivá ani příliš, ale ani málo. Neopakují se tedy například frustrující okamžiky ze Samsungu Galaxy S, kde jsou dotyková tlačítka až příliš citlivá, takže mnohdy není třeba se jich vůbec dotknout, stačí se k nim prstem přiblížit a už reagují. Nic takového se vám tady nestane. Příjemná mi přišla i jejich vibrační odezva – těžko se to popisuje, ale je příjemně „kulatá“ a vyvolává dojem, že držíte „hmotnější“ zařízení, než ve skutečnosti Wildfire je.
Baterie a výdrž
Telefon nemá vysouvací zadní kryt, ale spíše vysouvací celou přední část – zadní část a celou spodní část přední strany tvoří jeden kus plastu, při jehož rozevírání jsem měl vždycky strach, že mi kusy plastu v ruce zůstanou dva. Konstrukce je však dost pevná a nesmíte se bát použít trochu víc síly (samozřejmě přiměřeně). Pod krytem se nachází 1300 mAh Li-Ion baterie, schopná udržet telefon při životě celých 480 hodin. Alespoň podle specifikací. Realita je však jiná a s aktivním 3G internetem a pár běžícími aplikacemi v pozadí se výdrž v hodinách sotva vyšplhá na číslo 30. Specifikace HTC dále uvádí, že Wildfire by měl ustát až 490 minut hovoru, ovšem i toto je poněkud nerealisticky optimistické číslo. Bez aktivního mobilního připojení k internetu se dá s běžným používáním vydržet i dva dny na jedno nabití.
Naprosto s Martinem sdílím rozpačité pocity ze zadního krytu a i já jsem se při jeho snímání obával, že ho rozlomím na dva či více kusů. Jeho spodní strana je navíc řešena dost netradičně – tvoří jakousi „kapsu“, do které spodní část telefonu při nasazování krytu nejprve nasunete. Pokud se podíváte na fotografie mobilu, patrně pochopíte, jak je to myšleno – zadní kryt v podstatě začíná už v přední části mobilu vespod na úrovni optického trackpadu. Netradiční, ale efektní. Tak či onak je třeba podotknout jednu věc – ačkoliv snímání krytu působí alespoň zpočátku jako dost strašidelný zážitek, je to otázka jen několika sejmutí, než si na to zvyknete. I tady tak musím Wildfire preferovat před Vodafonem 845, u kterého se mi ani po takřka třech týdnech nedařilo zadní kryt sejmout bez velkého úsilí a příležitostně i s tím, že jsem kryt poté musel sbírat na zemi, protože povolil naprosto neočekávaně. To u Wildfire nehrozí, přitom ale kryt současně nejeví ani po určité době používání přílišně známky nějakého vrzání.
S čím naopak musím do jisté míry nesouhlasit jsou stížnosti na výdrž. V Martinově zkušenostech totiž velmi zásadním způsobem figuruje jedna věc – zmínka o aktivním 3G. Jakkoliv je 3G rychlé, je to současně nemilosrdný žrout baterie. Moje doporučení pro každého, kdo chce, aby mu mobil vydržel výrazně déle, je naprosto jednoznačné a platí pro všechny Androidy bez rozdílu – vypněte si 3G a používejte pouze 2G připojení. Na Wildfire toho docílíte v nastavení bezdrátových sítí v sekci Mobilní sítě přepnutím položky Režim sítě z WCDMA/GSM auto na Pouze GSM. Pro valnou většinu běžných úkonů je EDGE připojení dle mého názoru rychlostně vcelku dostačující. Pokud příležitostně potřebujete připojení rychlejší, prostě si na chvilku 3G zapněte, ale jinak ho nechávejte vypnuté. Odměnou za toto počínání vám bude opravdu výrazné prodloužení pohotovostní výdrže telefonu. Pokud jsem Wildfire provozoval spíše nenáročným stylem (ale s aktivními mobilními daty, synchronizací Gmailu, kontaktů, kalendáře, Twitteru a podobně – zkrátka bez jakýchkoliv omezování po stránce funkčnosti), hravě jsem se s vypnutým 3G dostal s Wildfire na výdrž kolem 4-5 dní, což je na smartphone naprosto skvělé. Upřímně řečeno mám dojem, že výdrž Wildfire je ještě o něco lepší než výdrž Vodafone 845 v podobném režimu užívání, ale nemohu to doložit žádnými konkrétními fakty, pouze osobním dojmem. Je ale pravda, že pokud telefon budete používat opravdu aktivně nebo budete mít zapnuté 3G, nebude výdrž Wildfire nijak zázračná – to ale nebude v podstatě na žádném Android telefonu. A v souvislosti s výdrží ještě jedna poznámka – nemohl jsem si to z pochopitelných důvodů zpětně ověřit, ale pokud se nepletu, tak nedávný OTA update pro Wildfire po instalaci mění politiku vypínání wifi adaptéru – původní nastavení bylo „vypínat, když zhasne displej“, nové výchozí nastavení je ale „nikdy nevypínat“. To se samozřejmě v případě, že používáte wifi připojení, na spotřebě také projevuje velice zásadním způsobem. Toto nastavení se mění v nastavení wifi, ovšem tam musíte ještě stisknout tlačítko Menu a vstoupit do nabídky Rozšířené (jedno z nejhůře a nejméně logicky ukrytých nastavení v celém Androidu).
Hardware
V srdci telefonu pracuje procesor Qualcomm MSM7225-1, taktovaný na 528 MHz, a k dispozici má 384 MB RAM. Vnitřní paměť telefonu pro aplikace a data je pak 512 MB. Telefon je schopen pracovat v sítích GSM 850/900/1800/1900 MHz, UMTS / HSDPA 900/2100 MHz. Dále Wildfire obsahuje běžnou Android výbavu – Wi-Fi 802.11 b/g, Bluetooth 2.1 s EDR, GPS, akcelerometr, FM rádio, digitální kompas, senzory pro snímání intenzity okolního osvětlení a blízkosti jiného předmětu (např. při přiblížení k uchu), notifikační LED diodu, microUSB konektor, 3,5 mm audio jack konektor a slot pro microSD kartu (uvnitř).
K tomuto asi není příliš co dodávat. Telefon má stejnou čipovou sadu jako Vodafone 845 (ovšem na rozdíl od něj podporuje EDGE), z čehož vyplývá, že je na tom po všech stránkách v podstatě shodně. Oba telefony jsou poznamenány absencí 3D akcelerátoru, což samozřejmě jejich využití poněkud omezuje.
Co se operační paměti týče, je na tom Wildfire znatelně lépe – doplním Martina o informaci, že z oněch 384MB má operační systém při svém startu k dispozici 320MB, zbylých 64MB zřejmě slouží jako různé systémové buffery. Během chodu systému se pak samozřejmě jako u každého jiného Android telefonu stará o správu paměti interní systémový manažer, takže informace o volné paměti je veskrze nezajímavá a není třeba se jí zabývat. V jedné věci Martina ale naopak opravím – na data a aplikací není k dispozici 512MB paměti, ale pouze zhruba 180MB – zbytek z oněch 512MB je využíván pro uložení samotného systému a dalších dat. Prostor pro uživatelská data je klasickou bolístkou Androidů od HTC. Paradoxně se tu ale nyní dostáváme do situace, kdy má levný low end Wildfire pro aplikace více místa než stávající král Androidů od HTC, tedy HTC Desire. Nad některými rozhodnutími firmy HTC opravdu zůstává rozum stát. Tak či onak je na tom ale zkrátka v této oblasti Wildfire o něco lépe než Vodafone 845 – především více operační paměti se může vždy hodit.
Jan DolejšPři zmínce o GPS se jakožto někdo, kdo se tímto tématem zabývá poměrně často, zmíním o nedávném testu přesnosti GPS, který jsem s Wildfire a dalšími telefony dělal a na Světu Androida o něm psal. Přestože mají oba tyto telefony GPS shodnou (respektive měly by mít), byl Wildfire při mém testování o něco méně přesný. Je-li skutečně GPS čip shodný (což bohužel nelze spolehlivě ověřit, ale znovu podotýkám, že by shodný být měl, je součástí čipsetu), ukazuje to na mírně horší anténu či její odstínění od zbytku telefonu. Nešlo ale o žádný závratný rozdíl a GPS signál je tak slabý, že k jeho zarušení stačí opravdu málo. Přesto bych ale tady přičetl bod VF845.
Když je řeč o hardwarové výbavě, je třeba zmínit jednu drobnost, která se z mně nepochopitelného důvodu začíná stávat na moderních telefonech spíše vzácností – Wildfire je vybaven notifikační diodou. Ta umí svítit dvěma barvami (zelená a oranžová) a slouží k indikaci zmeškaných hovorů, příchozích zpráv a dalších událostí, a samozřejmě také k indikaci nabíjení. Teprve s Wildfire jsem si po delší době, kterou jsem strávil na telefonech bez diody, opět uvědomil, jak ohromně užitečná věc to je, takže v tomto ohledu bod pro Wildfire. Jistou skvrnkou na kráse je nicméně skutečnost, že bez použití aplikací třetí strany bliká notifikační dioda Wildfire jen časově omezenou dobu (pokud se nepletu, jedná se o 15 minut), po které blikat přestane a např. o zmeškaném hovoru vás tak neinformuje. Ale jak jsem zmínil, toto lze řešit alespoň dodatečnou aplikací.
Displej a ovládání
Displej s úhlopříčkou 8,1 cm (3,2″) a s QVGA rozlišením (tedy 320×240 pixelů) je tou částí přístroje, na které se nejvíce šetřilo. Aby se Wildfire mohl dostat do kategorie „Android pro každého“, vyměnili inženýři na Taiwanu AMOLED displej za starší panel s TFT technologii. Kontrast a čitelnost displeje jsou na svou třídu ucházející, venku na přímém poledním slunci pak (dle očekávání) téměř fiasko, psaní dlouhých zpráv za chůze na oběd tedy moc nečekejte. Avšak nedržíte-li telefon kolmo k slunci, je kvalita zobrazení strávitelná. Občas také trochu pozlobila citlivost displeje, ale řekl bych, že to bylo bezpečně ve snesitelných mezích. Displej podporuje multitouch.
Tady se naše názory s Martinem budou opět poměrně radikálně rozcházet. Z displeje jsem měl u Wildfire po zkušenostech z telefonu Vodafone 845 opravdu velký strach. Očekával jsem, že jediným zásadním rozdílem patrně bude kapacitní technologie, jinak budou displeje obou telefonů víceméně shodné. Opak je ale pravdou. Displej Wildfire sice skutečně je TFT, ale jinak je na telefon této cenové kategorie naprosto skvělý. Ano, možná nedosahuje kvalit AMOLED displejů, co se týče hloubky černé či podání barev, ale jinak mi vyrazil dech svou kvalitou.
Na konci textu můžete vidět srovnávací fotografie, které jsem pořídil, a na kterých je Wildfire porovnáván jak s Vodafonem 845, tak se současnou androidí špičkou po stránce displeje, tedy se Samsungem Galaxy S. A i z takto náročného srovnání vychází překvapivě dobře. Fotografie bohužel realitu tak docela nevystihují, zejména ty v přímém slunečním světle, jelikož dost nezanedbatelně srážejí čitelnost displejů Galaxy S (který je na přímém slunci čitelný poměrně dobře, i když prostoru k vylepšování je stále dost), tak i displeje Wildfire, který mi za některých podmínek v praxi přišel na přímém slunci dokonce ještě čitelnější, jinak SAMOLEDu šlapal na paty. Naopak displej VF845 vypadá na těchto fotografiích lépe – ve skutečnosti na něm není v přímém slunci vidět v podstatě nic, byť na fotografiích působí jen o něco málo horším dojmem než zbylé dva displeje. Ve stínu mi pak přišel displej Wildfire (až na zmíněné slabiny TFT technologie) jako velice zdatný konkurent špičkového SAMOLED displeje Galaxy S. Opravdu jsem to od low endového telefonu nečekal a jsem tím velmi příjemně překvapený. Kvalitou svého displeje Wildfire daleko převyšuje silně podprůměrný a špatně čitelný displej Vodafone 845. Pokud Martin označuje displej Wildfire jako fiasko, opravdu nechci vědět, co by říkal na displej VF845.
Jakub Kárník
Jeho jedinou nevýhodou tak zůstává stále dost problematické QVGA rozlišení. Je to škoda, protože jak víme ze starších modelů od HTC, úhlopříčka 3.2“ je naprosto bezproblémová i s HVGA rozlišením, které přece jen poskytuje lepší prostor pro informace a navíc nejsou problémy s jeho podporou v aplikacích, což se o QVGA stále říct nedá. Ale je mi jasné, že HVGA displej by byl patrně dražší a navíc by se pak takový telefon už moc nelišil od jiných modelů, které HTC prodává.
A pro ty, kteří se více zajímají o grafiku – v rámci srovnávání displejů jsem orientačně změřil i jejich barevnou teplotu – displej Wildfire má bílý bod nastavený na velice příjemných zhruba 5300K, což je sice o něco teplejší, než je standardní barevná teplota správně zkalibrovaného PC monitoru (6500K), ale pořád je to mnohem lepší než velmi studených 9700K mého Galaxy S.
Psaní na dotykové klávesnici je velmi pohodlné a příjemné, a to i pro člověka s většími prsty. Navíc v kombinaci s automatickou opravou překlepů je tato vstupní metoda dotažena téměř k dokonalosti. Displej je dost široký na to, aby se na něj vešla celá QWERTZ klávesnice, která podporuje i naši českou diakritiku. Přítomné je i automatické doplňování slov, které se velmi rychle učí, díky čemuž můžete už další den psát zprávy ve vašem vlastním stylu tak, jak jste zvyklí. Nevýhodou pak je tatáž diakritika, neb kvůli ní máte v klasické SMS zprávě k dispozici méně znaků. Je možné telefon ‚naučit‘ predikovat slova bez diakritiky, ale asi by to byl dost zdlouhavý proces, obzvlášť pak pro barvitě se vyjadřující lidi.
Ke klávesnici se nemá smysl příliš vyjadřovat – jelikož je Wildfire postaven na rozhraní Sense, obsahuje samozřejmě prověřenou klávesnici HTC_IME, kterou já osobně považuji za jednu ze tří nejlepších klávesnic pro Android (zbylými dvěma jsou Swype a HTC_IME_mod z XDA, bez určení pořadí). Zásluhou 3.2“ úhlopříčky a kapacitního displeje se na ní píše naprosto bezproblémově a se psaním na špatně reagujícím rezistivním displeji VF845 se to vůbec nedá srovnávat. To ostatně platí pro celkové ovládání telefonu – pocity z ovládání Androidu na skleněném kapacitním displeji, po kterém vám prsty kloužou doslova s elegancí, a upachtěným tlačením na špatně reagující a pod vaším prstem se prohýbající levný rezistivní „plasťák“ jsou prostě nesrovnatelné a znovu mne utvrdily v přesvědčení, že pokud si chcete Android opravdu užít, zapomeňte na rezistivní displeje – ať si je užívají majitelé telefonů s Windows Mobile, kteří na ně obvykle z mně neznámého důvodu nedají dopustit. Ale dost flamů – i po stránce dotykové vrstvy a ovládání u mne zkrátka Wildfire vítězí oproti VF845 na celé čáře.
Fotoaparát
Zadní stranu přístroje kromě otvoru maličkého reproduktorku okupuje čočka 5 MPx foťáku, vkusně vsazená do stříbrného kroužku. Nechybí ani přisvětlovací dioda, kterou lze nově využít i jako samostatnou svítilnu s dvěma stupni intenzity. Foťák umí krom autofocusu i zaostření na konkrétní zvolené místo jednoduchým tapnutím na ono místo na displeji, jako spoušť se používá trackpad (funguje zároveň jako tlačítko). Co se kvality fotografií týče, jsou oproti fotkám z Desire mírně horší a po vyfocení působí na displeji s malým rozlišením poněkud pixelovitě. Naštěstí je to pouze dojem a opravdový obrázek uložený na kartě má podstatně vyšší kvalitu. Wildfire samozřejmě umí natáčet i videa při 15 FPS, ale výsledný klip je něco, co tlačenici nevyvolá. Celkově fotky a videa pořízené tímto telefonem odpovídají jeho kategorii. Aplikace pro fotografování nabízí široké portfolio funkcí, dokonce bych si troufl tvrdit, že výčtem funkcí se vyrovná low-endovým digitálním foťákům. Samospoušť, geolokace, nastavení světlosti a kontrastu, sytost barev, vyvážení bílé a sada efektů barev jako černobílá, sépia, aqua, ‚solarize‘, ‚posterize‘ a inverzní barvy (negativ).
David TrlicaKryt čočky fotoaparátu, který je dle Martina vkusně ozdobený stříbrným kroužek, ve mně upřímně řečeno vyvolal dost rozpačité reakce. Je sice na pohled velmi efektní, ovšem je poměrně vystouplý, takže není příliš chráněný před dotekem a podobnými „nehodami“ (vždycky při té příležitosti vzpomínám na fotoaparát telefonu HTC Magic, který byl naopak „utopený“ v zadním čele mobilu a upatlat čočku tak bylo bez sejmutí krytu takřka nemožné. Onen stříbrný kroužek měl navíc alespoň u testovacího mobilu poměrně ostrou hranu, což samozřejmě není příjemné (ovšem není na místě si představovat pořezané prsty, tak ostrá zase nebyla).
V rychlosti se také vrátím ke zmíněnému otvoru reproduktoru – zvuk má poměrně příjemný, byť „plechovější“ než sympaticky basový VF845. Oba telefony ale stran reproduktoru sdílejí jeden shodný problém – odložit Wildfire tak, abyste mu otvor reproduktoru nechtěně zacpali a tím telefon v podstatě „umlčeli“, není vůbec těžké. A občas to může být poměrně nepříjemné. I tady mi postup HTC připadá spíše krokem zpátky – Magic tímto problémem netrpěl.
Kvalita fotografií je vcelku rozpačitá. Především je tu naprosto zbytečný pětimegapixelový čip – optika je natolik mizerná, že ho stejně nemůže využít a spíše tu tak škodí, protože pochopitelně vnáší do fotografií vyšší úroveň šumu, než by bylo nutné. S tím se dle všeho telefon snaží bojovat poměrně agresivním odšumovacím algoritmem, takže při bližším prohlédnutí mají fotografie charakter onoho klasického „digitálního akvarelu“, který při agresivním odstranění šumu vždy nutně vzniká. Ale řadový uživatel tohoto telefonu si takového jevu patrně příliš všímat nebude.
O něco více by si ale mohl všímat problémů s vyvážením bílé. Opravdu netuším, co je toho příčinou, ale HTC zkrátka působí dojmem, že není schopna vyprodukovat Android mobil, který by uspokojivě zvládal vyvážení bílé. Typickým znakem fotografií ze všech HTC Androidů je tak fialovo-růžový nádech, v případě Wildfire poměrně výrazný – tedy alespoň pokud necháte vyvážení bílé na automatice. Což ovšem neznamená, že ruční vyvážení bílé je lepší. Presety jsou (opět v tradici HTC) barevně ujeté taktéž, takže např. při volbě presetu Denní světlo nebudete mít snímky fialovo-růžové, ale pro změnu žluto-červené. Na konci recenze můžete vidět několik srovnávacích obrázků, které rozdíly v obou nastaveních ukazují. Ostatní presety jsou pak použitelné ještě méně. Je to ale lepší než na Vodafonu, kde se presety navíc chovaly naprosto nepředvídatelně a ještě měly nezřídka různé části snímku různý barevný nádech. Stejnými problémy samozřejmě trpí i záznam videa (opět by tu měla být někde poblíž k vidění několik ukázek jeho záznamu). Ten je spíše neuspokojivý a hodí se skutečně jen pro nouzové záznamy. Zejména při nedostatku světla dochází stejně jako na VF845 k dalšímu snižování už tak nízké snímkové frekvence (a samozřejmě také k nárůstu šumu).
Martin "Case" FialaPokud se ale omezíme pouze na statickou dokumentaci reality, dají se s Wildfire občas pořídit poměrně příjemné snímky, i když to dá docela dost práce a především se vám to takřka nikdy nepovede napoprvé. I to je ale pokrok oproti fotoaparátu ve VF845, kterým se použitelné snímky pořídit takřka nedaly. Asi nejpříjemnější výsledky mi Wildfire dával při fotografování „makro“ snímků, viz například květiny či jeřabiny. Naproti tomu na fotografování běžných výjevů na ulici se moc nehodí, protože má jeho čip velice omezený dynamický rozsah (získal jsem dojem, že možná ještě více omezený, než je u mobilů běžné) a takřka vždy tak stojíte před rozhodnutím, zda budete mít na snímku zcela „vypálenou“ oblohu, nebo zda naopak bude popředí zcela černé. Ale na druhou stranu, podobná dilemata zkrátka budete řešit i u jiných mobilů. Za jistých podmínek je samozřejmě výrazným pomocníkem interní diodový blesk, který funguje velice dobře, ale lze ho použít pouze při fotografování, nikoliv při záznamu videa. Bohužel tu spoléhám na Martina, že nějaké snímky s bleskem pořídil, protože jsem až po odevzdání mobilu zjistil, že jsem na to já naprosto zapomněl (a samozřejmě se za takovou zásadní chybu omlouvám).
Podstatnou změnou oproti Vodafone 845, kterou je třeba zmínit, je také Martinem (a mnou v předchozím textu nepřímo také) zmíněná skutečnost, že fotoaparát ve Wildfire má autofocus. To je samozřejmě proti fotoaparátu ve VF845 zásadní výhoda, protože uživateli umožňuje se snímky lépe pracovat a fotografovat i jakési „téměř makro“ (do skutečných makrosnímků má ale fotoaparát ve Wildfire bez dodatečného příslušenství samozřejmě daleko). Kromě toho má ale tato skutečnost pozitivní vliv i po praktické stránce – VF845 má problémy se snímáním čárových kódů, zejména těch menších, protože je zkrátka není schopen sejmout ostře. Wildfire žádným takovým problémem netrpí a používání velmi oblíbených QR kódů i dalších čárových kódů je tak zcela bezproblémové. Po stránce odezvy fotoaparátu pak také není co vytknout – navzdory nutnosti ostření má fotoaparát Wildfire odezvu dost možná ještě lepší než VF845 a především uživatel naprosto přesně pozná, kdy dochází k exponování snímku samotného, což byla také jedna z výtek, které jsem k fotoaparátu v telefonu Vodafone 845 měl.
Fotoaplikace je samozřejmě velice dobrá – jde o klasický a opět velice prověřený fotoaparát z rozhraní Sense. Je to mimochodem, pokud vím, stále jediná ze dvou fotoaplikací pro Android, jejichž autorům došlo, že fotografové občas potřebují i jiné měření expozice než matrix (tou druhou je aplikace od Samsungu v rámci TouchWiz 3.0).
Volání a HTC Sense
Díky obecně vysoké kvalitě hovorů dnešních telefonů není u Wildfire moc co napsat – volání je bezproblémové, slyšet vás je dobře a druhé straně taky rozumíte skvěle. S tím souvisí i práce se sítí, která je dle mého u Wildfire taktéž příkladná. Signál měl dostatečnou a stabilní úroveň i uprostřed lesů a samovolně se neztrácel, a to ani při jakémkoliv držení telefonu.
K tomuto opravdu není co dodat. Kvalitní příjem signálu bez potřeby obalovat telefon izolační vrstvou a solidní srozumitelnost hovoru je samozřejmě naprostým základem všech slušných telefonů.
Wildfire je dodávan s Androidem 2.1 a jako všechny telefony od HTC, i tento má upravené prostředí HTC Sense, které je jako stvořené pro všechny ‚sociální‘ lidi – stačí si přidat Facebook účet a ihned máte v telefonním seznamu fotky svých přátel, popřípadě rovnou i jejich čísla, pokud jste je ještě neměli, políčka v kalendáři se vám vyplní narozeninami všech vašich přátel, abyste na žádného nezapomněli, i když nejste online. Další sociální vychytávkou je nový widget HTC Friend Stream, který sdružuje do jedné souvislé časové linie všechny příspěvky z vašich Facebook, Twitter či Flickr účtů a také umožňuje přímo přidávat příspěvky na kterýkoliv účet (a nebo rovnou na všechny). Také při příchozím hovoru od někoho z vašich Facebookových přátel uvidíte na displeji jeho poslední status. Zbytek HTC Sense je víceméně stejný jako u jiných telefonů a nemá smysl psát znovu to samé (viz např. naše recenze o HTC Desire). Jenom zmíním, že samozřejmou výbavou je hudební a video přehrávač, galerie, internetový prohlížeč, GMail a také obecný emailový klient, aplikace pro Android Market a také již zmíněná aplikace pro použití zadní přisvětlovací diody foťáku jako samostatné svítilny. Za zmínku stojí ještě jedna nová funkce – Sdílení aplikací. Ta vám jednoduše umožňuje sdílet odkazy na vámi používané aplikace s přáteli. Můžete jim tak snadno doporučit aplikaci, kterou sami používáte a která by se jim třeba mohla hodit.
Byť to velice nerad podobným způsobem „odbývám“, je třeba s Martinem souhlasit – HTC Sense je zkrátka v zásadě pořád stejné, ať se jedná o QVGA či WVGA telefon, a nemá proto příliš smysl se o něm znovu rozepisovat. To, jak na vás bude působit, bezpochyby závisí na vašem vztahu k HTC Sense. Můj je veskrze pozitivní (UI holého Androidu považuji v mnoha ohledech za nepříliš vydařené a ne zcela domyšlené), tudíž i můj dojem z Wildfire je v tomto ohledu velice dobrý. Rozhraní reaguje příjemně svižně a myslím, že má lepší odezvu než standardní rozhraní Vodafonu 845. Ani Wildfire se ale stejně jako VF845 kvůli QVGA rozlišení displeje nevyhnuly některé problémy, které vyplývají z nedostatku místa na displeji, takže se toho zkrátka na displej občas mnoho nevejde a problémy např. s vybíráním kontaktů pro SMS a podobně jsou tak daní za nižší cenu telefonu. Se Sense rozhraním souvisí jedna pro někoho možná špatná zpráva – na rozdíl od VF845 nepodporuje tzv. „aktivní tapety“, tedy tapety, které se nějakým způsobem hýbou či jsou interaktivní. Ale s ohledem na to, že tyto tapety stejně telefon spíše brzdí (a to i velice výkonné telefony), asi nejde o kdovíjakou ztrátu a přínosů Sense UI je dost na to, aby toto potenciální mínus hravě vyvážily.
Srovnávací a ukázkové fotografie a ukázkové video
Porovnání dvou nastavení vyvážení bílé:
Srovnání displejů Samsung Galaxy S, HTC Wildfire a Vodafone 845
Další různé fotografie pořízené HTC Wildfire:
Video natočené pomocí HTC Wildfire, originální soubor ke stažení zde.
HTC Wildfire – ukázkové video
Závěr
HTC Wildfire je jednodušše a prostě povedený. Za svojí cenu nabízí „hodně muziky“, od svého dospělého vzhledu, přes plnohodnotné HTC Sense, až po hlubokou integraci sociálních služeb. Zvažujete-li koupi tohoto přístroje, můžu jedině doporučit, neb ve své kategorii své soupeře předběhl o řádný kus.
Ve chvíli, kdy své poznámky k Martinově recenzi píši, ještě nemám tušení, jakým verdiktem ji uzavře. Já v tom mám ale poměrně jasno. Aniž bych byl nucen sčítat body, které v mém neoficiálním srovnání Wildfire vs. VF845 oba telefony dostaly, je výsledek naprosto jasný – Wildfire vyhrává s totální převahou. Je pravdou, že je oproti Vodafone 845 o něco dražší, ale jde o investici, které dle mého názoru nikdo nebude litovat. Pokud si chcete pořídit levného Androida a nemusíte za každou cenu kupovat toho opravdu nejlevnějšího na trhu, vřele doporučuji si těch relativně pár korun připlatit. Otázkou samozřejmě zůstává, jak na tom bude Wildfire s podporou. Jeho předchůdce Tattoo dopadl dost neslavně, HTC se k němu víceméně přestalo znát. Proslýchá se, že by Wildfire měl někdy v dohledné době dostat update na Android 2.2, ale pokud se nepletu, oficiálně to potvrzeno nebylo. Na druhou stranu, i bez něj je na tom ale velice slušně a povýšení systému z verze 2.1 na 2.2 v zásadě příliš mnoho změn nepřináší (Froyo je obecně přeceňované), takže by nemuselo jít o tak zásadní problém – i pokud totiž update na 2.2 Wildfire skutečně dostane, bude to takřka jistě poslední aktualizace, jaké se dočká. Stejně tak je otázkou, jak by si vedl při srovnání s telefonem Galaxy 3, který je prodáván za velice podobnou cenu. Na tuto otázku bohužel nejsem schopen odpovědět. Prozatím ale platí, že pokud bych se měl uchýlit ke klasickému hernímu či filmovému hodnocení, dostává ode mne Wildfire jistých 90 %. Nebo po ebertovsku – palec nahoru.
Klady
- prostředí HTC Sense
- kovové tělo
- spolehlivý optický trackball
- notifikační LED dioda a přisvětlovací LED dioda foťáku
- integrace se sociálními sítěmi
- touch-focus foťáku (zaostření na vybraný objekt)
Zápory
- nepříliš kvalitní foťák
- malá výdrž při používání 3G sítí
- rozlišení displeje mohlo být na dnešní dobu vyšší
- chybí podpora živých pozadí
Za zapůjčení tohoto telefonu děkujeme společnosti Alfa Computer a.s., kde jej můžete zakoupit.
Jan Tipmann
Libor Foltýnek
Adam Kurfürst
Komentáře (58)
Přidat komentář