HTC One – kovový vyzyvatel Samsungu Galaxy S4 [recenze]

Hliníkové tělo, skvělý displej, brutální výkon, stereo reproduktory a spousta softwarových vychytávek. Dnes se podíváme na nový model HTC One, který má ambice na příčky nejvyšší. Jaký ve skutečnosti je? Porazí Samsung Galaxy S4?

Šuškání o novém modelu začalo již několik měsíců před oficiálním vydáním, což není nic překvapivého. HTC ovšem tentokrát dobře zvládlo marketing a do poslední chvíle nebyla žádná ze spekulací jistá. Tchajwanský výrobce se též poučil z minulého roku a model HTC One představil těsně před akcí Mobile World Congress, takže si získal veškerou pozornost pouze pro sebe. A udělal dobře. Nový přístroj opravdu oslnil. My se na něj podíváme podrobně.

Obsah recenze

1. Vzhled a dílenské zpracování
2. Hardware a displej
   • Hardware
   • Displej
3. Testy výkonu (benchmarky)
4. Herní výkon
5. Připojení k počítači
6. Konektivita
7. GPS
8. Baterie a výdrž přístroje
9. Uživatelské prostředí
10. Softwarová výbava
    • Galerie
    • Internetový prohlížeč
    • Budík a hodiny
    • Kalendář
    • Počasí
    • Dětský režim
    • Další software
11. Klávesnice
12. Kontakty a telefonování
13. Multimédia
    • Přehrávání videa
    • Přehrávání hudby
14. Fotoaparát a natáčení videa
    • Pořizování fotografií
    • Pořizování videa
15. Okénko pro majitele One X(+)
16. Předčí Samsung Galaxy S4?
17. Resumé

Vzhled a dílenské zpracování

Design a materiál zaujal

V dnešním světě, kdy smartphony vycházejí s nadsázkou každý týden, není lehké představit zařízení, které by pouhým designem vyvolala “wow efekt”. Mnozí se o to snažili, mnozí selhali. Společnost HTC se vrhla do odvážného konceptu a vypadá to, že se vyplatil. Jak jinak si vysvětlit tolik pozitivních reakcí na nový vzhled přístroje HTC One, že? Změnou prošel také materiál – plast (probarvený polykarbonát) vystřídal nefalšovaný hliník, který v rukou příjemně chladí, a ihned cítíte, že v rukou držíte něco luxusního. A to HTC One bezesporu je. Nemusíme připomínat, že kov je těžší než plast, čemuž odpovídá také váha 143 gramů a pocitově je přístroj těžší než plastová konkurence se stejnou úhlopříčkou. Menším zklamáním mohou být rozměry, které jsou dokonce větší než třeba Galaxy S4 s 5″ displejem, One je i o nějaký ten kousek větší než One X se stejnou úhlopříčkou (4,7″).

Netradiční přední strana

I když je tvar přístroje stále stejný – obdélník se zaoblenými hranami – působí na první pohled přístroj trochu jinak, netradičně a sexy. Nejspíše v tom má prsty černý rámeček s displejem, který je vsazen do stříbrného těla, a přístroj tak opticky rozděluje. Displej zabírá největší plochu přední strany a má úhlopříčku 4,7″.

Zaměříme-li se detailněji na vrchní část přístroje, zaujme velký reproduktor, který je po stranách doplněn dvěma senzory (světla a přiblížení) a objektivem pro přední kameru. Nesmíme zapomenout ani na notifikační LED diodu, která se ukrývá ve zdířce reproduktoru a dokáže dát o sobě vědět červenou a zelenou barvou.

Pod displejem se nacházejí senzorová tlačítka a druhý reproduktor. Ano, druhý a hlasitý reproduktor – to je oproti jiným přístrojům razantní změna a my musíme říci, že k dobrému.

Třetí tlačítko, kdepak jsi?

Proč ta otázka? Kdo sledoval One na fotkách, možná mu to tak nepřišlo, ale spodní strana přístroje nabídne pouze dvě tlačítka – volbu zpět a domů. Při prvních hrátkách s přístrojem nám tak došlo, že se zde vlastně nenachází tlačítko pro vyvolání nabídky spuštěných aplikací. K tomu se dostaneme poklepáním na tlačítko domů.

Líbivá zadní část

Ačkoliv nabídne zadní část pouze objektiv pro kameru, LED diodu a zdířku pro sekundární mikrofon, rozhodně zaujme. Kulatá kovová záda jsou uprostřed zdobena lesklým nápisem HTC a přesně v místě, kde na přední straně končí, respektive začíná černý rámeček, rozdělují zadní část přístroje béžové proužky. Obrázek vydá za všechna slova, je to designová lahůdka.

Zaujala nás ještě jedna věc u fotoaparátu – model One X(+) trpěl tím, že čočka fotoaparátu vystupovala ze zadní části zařízení, navíc byla chráněna pouze plastovým sklem, které se velmi snadno poškrábalo. U One již toto nehrozí – čočka je mírně zapuštěna a objektiv je chráněn tvrzeným sklem.

Tenký profil ukrývá další části

Tchajwanská jednička má velice tenké boky přístroje, což kvůli zaobleným zádům přímo neznamená, že by byl přístroj z těch nejtenčích, opticky ale tak opravdu vypadá. A nám se to líbí. Boky přístroje již nejsou ve znamení kovu, ale do konstrukce se vměstnal béžový plast. Díky tomu, že se nejedná o laciný lesklý plast, vypadá v přístroji opravdu dobře. Přesto bychom malou výtku měli – béžová barva plastu na některých místech zasahuje také do kovové části a hrany kovu jsou tak v tomto místě okousané. Bez lupy a upozornění si však této vady nejspíše ani nevšimnete.

Tlačítko pro napájení nahmatáme na horní straně vlevo. To je oproti One X+ trochu rozdíl, při této velikosti telefonu však stejně bude muset uživatel použít druhou ruku nebo přístrojem všemožně kroutit. O něco lepší je tlačítko na levé straně přístroje, což již někteří výrobci praktikují. Vedle tlačítka pro napájení nalezneme též 3,5mm konektor pro připojení sluchátek.

Spodní část  zařízení nabídne pouze zdířku pro Micro USB konektor, která je vykousnuta do béžového plastu. Trochu to vypadá, jakoby to v Thaj-wanu dodělával nějaký pracovník ručně pilníkem – představovali bychom si trochu lepší zpracování. Hned vedle se krčí miniaturní otvor pro mikrofon.

Na pravé straně se prsty zarazily o ovládání hlasitosti. Tlačítko dostalo zajímavou úpravu připomínající kartáčovaný kov.

Abychom si mohli zavolat, musíme do přístroje vpravit kartu SIM. To nám zajistí šuplíček na levé straně přístroje. K otevření dvířek bude zapotřebí nějaký tenký předmět, který vsuneme do připravené dírky. HTC v balení dodává šikovný plechový přípravek, kterým to lze snadno. Na cestách ovšem budeme muset pohledat nějaký špendlík. Nikoho nejspíše již nepřekvapí, že karta je ve velikost MicroSIM – standardní SIM tak bude muset uživatel One zmenšit či si ji nechat zdarma vyměnit u svého operátora.

Dílenské zpracování a dojem z konstrukce v bodech

• Rozměry: 137,4 × 68,2 × 9,3 mm
• Hmotnost: 143 gramů
• Hliníková konstrukce vypadá skvěle
• Přístroj v ruce příjemně chladí a dodává pocit luxusu
• Oproti plastové konkurenci je v ruce těžší
• Hrany jsou zkoseny a zaobleny – nikde nic nepříjemně neřeže
• Kvůli vyšší hmotnosti a hladkému kovu může snadno vyklouznout
• LED dioda je dobře umístěna a svítí dvěma barvami
• Na tlačítko napájení člověk těžko dosáhne jednou rukou
• Zadní sklo objektivu je tvrzené
• Povrch přístroje neuchovává otisky prstů
• Zdířky v béžovém plastu by si zasloužily lepší zpracování
• Kov se špiní a telefon je potřeba občas omýt

Tiskový snímek

K dispozici bude také černá varianta

Hardware a displej

Výkonové monstrum

HTC přináší to nejlepší, co je dnes na trhu. Toto kovové monstrum pohání čtyřjádrový procesor Snapdragon 600, který tiká na frekvenci 1,7 GHz, doplňuje jej grafický akcelerátor Adreno 320 a 2GB RAM paměť. Majitelé přístrojů se Snapdragonem S4 Pro nám dají za pravdu, že je tento chipset opravdu výkonný a Snapdragon 600 je ještě o chlup lepší, jak se následně v testech přesvědčíme. Nedělají mu tak problémy nejnáročnější hry, přehrávání filmů (většina) a díky 2GB RAM paměti a skvělé optimalizaci Sense může uživatel spouštět spoustu aplikací najednou. Díky volné paměti se aplikace samy od sebe nezavřou a uživatel může mít klidně spuštěné dvě náročné hry naráz.

Velmi diskutované téma – vnitřní paměť. Náš testovaný model disponuje 32GB vnitřním úložištěm, které nabídne spoustu prostoru pro drtivou většinu uživatelů. Pro ty ještě náročnější je připravena také 64GB varianta. I tak to ale nestačí. Na internetu se ozývá spousta uživatelů, kteří nedají dopustit na slot pro MicroSD kartu, díky kterému je možné vnitřní paměť ještě více navýšit. My jsme přesvědčeni, že to u 32 či 64GB modelů není třeba. Jedinou výhodou paměťových karet je snadné sdílení souborů mezi dalšími zařízeními, nevýhodou ovšem rychlost. Uživatel má dostupných něco přes 25 GB pro svá data.

Konektivitě se budeme detailněji věnovat v samostatné kapitole, takže jen krátce – HTC One nabízí takřka vše, co se dá dnes do mobilního přístroje vměstnat. Uživatel tak bude mít k dispozici téměř všechny standardy Wi-Fi, Bluetooth ve verzi 4, nejrychlejší mobilní sítě HSPA+ a LTE, NFC, GPS, A-GPS, Glonass nebo třeba infračervený port pro ovládání dalších přístrojů.

Společnost HTC představila novou technologii Ultrapixels. Tchajwanský výrobce se nehonil za nesmyslnými megapixely, ale zaměřil se spíše na fyzickou velikost jednotlivých pixelů. Fotoaparát  tak disponuje “pouze” 4MPx snímačem, pixely jsou díky tomu větší a měly by být schopny přijmout více světla. Jak to funguje v praxi, si ukážeme v kapitole fotoaparátu. Ve výbavě nechybí ani 2,1MPx přední kamerka.

Hardware v bodech

• Procesor: čtyřjádrový, 1,7 GHz, Qualcomm Snapdragon 600 ( APQ8064T)  s grafickým jádrem Adreno 320
• Operační systém: Android 4.1.2 (Jelly Bean) s grafickou nadstavbou HTC Sense 5
• Interní paměť: 32 GB
• Paměť RAM: 2 GB
• Velikost telefonu: 137,4 × 68,2 × 9,3 milimetrů
• Hmotnost telefonu: 143 gramů
• Displej: úhlopříčka 4,7 palce, rozlišení 1920 × 1080 bodů (469 dpi), Gorilla Glass 2, Super LCD 3
• GPS: ano, včetně A-GPS a GLONASS
• Wi-Fi: Wi-Fi 802.11 a/ac/b/g/n, Wi-Fi Direct, DLNA, Wi-Fi hotspot
• Bluetooth: 4.0
• NFC: ano
• Konektory: 3,5 mm stereo audio jack, microUSB (USB 2.0), MHL
• Senzory: zrychlení, polohy, okolního světla, přiblížení, kompas, gyroskop
• Fotoaparát: 4 Mpx (2688 x 1520 bodů), autofokus, HDR, s přisvětlovací LED diodou, natáčení videa: v rozlišení až 1920 × 1080 bodů, 30 fps
• Přední kamera: 2,1 Mpx – natáčení videa 1920 × 1080 bodů při 30 fps, HDR
• Baterie: 2 300 mAh, Li-pol
• Speciální vlastnosti: infračervený port, UltraPixels, Beats Audio, stereo reproduktory, OTG

Displej – LCD opět o něco lepší

I když u pár svých modelů použilo HTC technologii Super AMOLED od Samsungu, sázka padla stejně jako u loňské vlajkové lodi na Super LCD, tentokrát se ujala třetí verze. Tento displej již v HTC One X ukázal, že i LCD dokáže hravě dotáhnout Super AMOLED a v některých aspektech jej dokonce předčít. Super AMOLED displeje nabízejí velice kontrastní a saturované barvy, které jsou často až nepřirozené. Naproti tomu SLCD 3 nabídne velice věrné podání barev, které nemusí být pro lidské oko tak líbivé jako Super AMOLED. Stejně tak černá nebude už z principu LCD nikdy skutečně černá. Tím ale negativa končí. Podání bílé je lepší, panel se na rozdíl od SA nevypaluje a i na takto velkých úhlopříčkách nabídne RGB matici (nemusí podvádět se subpixely). Čitelnost na slunci je pak srovnatelná a na velmi dobré úrovni. 4,7″ displej nabídne Full HD rozlišení (1920 × 1080 pixelů) a vytlačí tak hodnotu jemnosti až na 469 PPI. To je obrovská hodnota a oči ji tolik neocení – při porovnání s HD rozlišením v modelu One X+ na stejné úhlopříčce jsme došli k závěru, že přínos je minimální a za zvýšenou spotřebu energie a systémových prostředků to rozhodně nestojí. Jediným kladem může být fakt, že je nyní možné přenášet přes MHL obraz ve Full HD do televize. Pozorovací úhly jsou skvělé.  Při odklonu o 60 stupňů od kolmice na rovinu displeje je již viditelné blednutí barev, není to však nic strašného. Při normální manipulaci s přístrojem na zkreslení obrazu nejspíše ani nenarazíte.

Displej standardně zaznamená pouze dva prsty naráz. To je způsobeno funkcí Gesta HTC – přejetím třech prstů po displeji spustíme HTC Media Link. Pokud tuto funkci vypneme v nastavení, HTC One je schopen rozpoznat až 10 končetin na displeji, s 11prstými uživateli konstruktéři nepočítali.

Řízení jasu fungovalo poměrně dobře, pouze při úplné tmě nás přístroj trochu šidil a našim očím by lahodil jas o něco vyšší. Na druhou stranu reakce na změny světelných podmínek byla rychlá a displej se rychle přizpůsobil.

Displej v bodech

• Podání barev je věrné (barvy nejsou přepálené jako u technologie Super AMOLED).
• Černá není skutečně černá (vychází z principu LCD).
• Displej je extrémně jemný.
• Čitelnost na slunci je na velmi dobré úrovni.
• Ve tmě bychom jas dali o něco vyšší, než nabídne automatické řízení. Jinak fungovalo dobře.
• Podsvícení je rovnoměrné a v pořádku.
• Displej se otočil zhruba po 60° naklonění a rychlost otočení je výborná – méně než vteřinu.

Test výkonu (benchmarky)

HTC One jsme podrobili sérii syntetických testů, které prozradí hrubý výkon. Výsledky je potřeba brát s rezervou, neboť nemusí souhlasit s reálnými výsledky z hraní her či jiných činností. Vždy jsme opakovali nejméně 10 měření a výsledky zprůměrovali.

Linpack single

• HTC One – 275 4,6 MFLOPS
• Sony Xperia Z – 223,84 MFLOPS
• Samsung Galaxy Note II – 64,57 MFLOPS
• Samsung Galaxy S III – 55,69 MFLOPS
• Nexus 4 – 54,68 MFLOPS
• Huawei Honor – 54,67 MFLOPS
• Samsung Galaxy W – 51,95 MFLOPS
• HTC One X – 51,63 MFLOPS
• Samsung Galaxy S II – 51,72 MFLOPS
• Asus Eee Pad Transformer Prime – 47,90 MFLOPS
• HTC EVO 3D – 44,76 MFLOPS
• Huawei Vision – 41,30 MFLOPS
• Samsung Galaxy Beam – 40,55 MFLOPS
• LG Optimus 2X – 36,44 MFLOPS

Linpack multi

• HTC One – 614,2 MFLOPS
• Sony Xperia Z – 562,45 MFLOPS
• Samsung Galaxy Note II – 187,48 MFLOPS
• Nexus 4 – 170,79 MFLOPS
• HTC One X – 127,1 MFLOPS
• Samsung Galaxy S III – 120,64 MFLOPS
• Samsung Galaxy S II – 85,56 MFLOPS
• Asus Eee Pad Transformer Prime – 79,07 MFLOPS
• Samsung Galaxy Beam – 63,33 MFLOPS
• Huawei Honor – 48,08 MFLOPS
• Samsung Galaxy W – 45,55 MFLOPS
• Huawei Vision – 35,32 MFLOPS

SmartBench 2012 Productivity index

• HTC One – 6498,75
• Sony Xperia Z – 5014
• Samsung Galaxy Note II – 4870
• Samsung Galaxy S III – 3984
• Nexus 4 – 3247
• Samsung Galaxy Beam – 2255
• Huawei Honor – 1029

SmartBench 2012 Games index

• Nexus 4 – 3267
• HTC One – 2844,13
• Sony Xperia Z – 2402
• Samsung Galaxy Beam – 2159
• Samsung Galaxy Note II – 1650
• Samsung Galaxy S III – 1610
• Huawei Honor – 2142

Quadrant Standard Edition

• HTC One – 12524
• Sony Xperia Z – 8064
• Samsung Galaxy Note II – 6039
• Samsung Galaxy S III – 5313
• Nexus 4 – 4796
• HTC One X – 4692
• Samsung Galaxy S II – 3326
• Samsung Galaxy Beam – 2832
• Huawei Honor – 2021
• Huawei Vision – 1874
• Samsung Galaxy W – 1473
• Emgeton Meizu M9 – 1368

Antutu Benchmark

• HTC One – 22499
• Nexus 4 – 16 058
• Samsung Galaxy Note II – 13 601
• Sony Xperia Z – 11 801
• Asus Eee Pad Transformer Prime – 10 624
• Samsung Galaxy S III – 8288
• Samsung Galaxy S II – 5598
• Samsung Galaxy Beam – 5325
• Samsung Galaxy W – 3898
• Huawei Honor – 3865
• Huawei Vision – 2558

HTC One je trhač. Téměř ve všech testech zvítězil a ukazuje se, že vylepšený Snapdragon je skutečně silnou zbraní. Otázkou zůstává, jak odpoví Tegra 4 od Nvidie. Na tu má ale Qualcomm také odpověď – Snapdragon 800.

Herní výkon

Snapdragon 600, Adreno 320 a 2GB RAM paměť utváří kombinaci, kterou nemá cenu šetřit. Přistoupili jsme tedy k testu velmi náročných 3D her, které dokážou roztopit téměř každý přístroj.

Ninja Fruit

Aby nás někdo nenařknul, že jsme nezkusili žádné 2D hry, One jsme “potrápili” hrou Ninja Fruit, kterou jsme si ověřili rychlost a přesnost displeje. Na žádný problém jsme nenarazili – displej reaguje rychle a přesně, hardware nemá problém s takto nenáročnou hrou.

Real Racing 3

Letošní pecka mezi automobilovými hrami doplácí na špatnou optimalizaci a na většině přístrojů není hraní plynulé. To však neplatilo u HTC One, které si s touto náročnou hrou poradilo dobře, a na žádné razantní propady výkonu jsme nenarazili.

Modern Combat 4: Zero Hour

Tato akční FPS pecka od Gameloftu nabídne velice pěknou grafickou podívanou a dokáže opět zaměstnat nejvýkonnější přístroje. HTC One si s tímto titulem ovšem poradil bezvadně a nedal šanci k žádnému sekání či zaškubnutí.

N.O.V.A. 3

Stejně jako předchozí titul nabídne i N.O.V.A. 3 skvělou grafiku a dokáže potrápit spoustu přístrojů. HTC One mezi ně ovšem nepatří. Přesto máme jednu výtku – ve hře se na pravé části displeje objevil černý pruh se třemi tečkami, který umožňoval přístup k dalším volbám. Zbytečně jsme tak přišli o část obrazu, navíc se nám při hraní párkrát stalo, že jsme prstem omylem přejeli až na zmiňované tři tečky a hru si nechtěně přerušili. Nepříjemné.

Bladeslinger

Tento méně známý titul nabídne skvělou grafiku a výbornou herní atmosféru. I když nás hra v redakci velmi baví, hodnotíme dnes přístroj – ten šlapal jak švýcarské hodinky a hru jsme si mohli nejen díky výkonnému hardwaru, ale i skvělým reproduktorům užít.

Demolition Inc. THD

S novým HTC One jsme se pokusili rozbít také několik budov. Tato zábavná hra nenabídne žádnou převratnou grafiku, fyzikální model ale trochu přístroj potrápí. Snapdragonu 600 to však vůbec nevadilo a hra běžela jako po másle.

HTC One – herní král se dvěma ale

Zpočátku jsme byli s přístrojem HTC One ve hrách nadšení – skvěle si poradil se všemi tituly a netrápilo nás ani zahřívání. Kovové tělo se sice znatelně zahřálo, rozhodně ale nepálilo a stejně tak displej. To je oproti předchozímu modelu s Tegrou 3 velká změna – One X+ topí jak peklo. Stejně tak reproduktory byly ve hře skvělé a herní požitek značně zlepšovaly. Při hraní jsme ovšem narazili na dva problémy – kvůli nevhodnému umístění senzoru okolního osvětlení se nám stávalo, že jsme jej palcem pravidelně překrývali. Telefon tak vyhodnotí, že je v okolí tma a sníží jas displeje. Pomůže sice otočení přístroje, ne každá hra to však dovolí. Nepříjemné. Dalším problémem byl černý pruh s tlačítkem (tři bílé tečky), který nás šidil o obraz a co horšího – při hraní se nám párkrát kvůli tomuto prvku podařilo hru přerušit. 

Připojení k počítači

Systém Android již delší dobu nepoužívá oblíbený USB Mass Storage, ale nový protokol MTP (Media Transfer Protocol). Výhodou MTP je fakt, že je přístroj v době připojení schopen stále pracovat s daty ve vnitřní paměti. Nevýhodou, že ne všechen software v PC je na tento protokol připraven – problémy mohou dělat správci souborů nebo také jiný systém.

HTC jako jeden z mála výrobců podporuje reverzní tethering – mobilní přístroj přes USB kabel získá internetové připojení  z počítače. Klasický tethering zvládá samozřejmě také.

K provozu těchto funkcí jsou potřeba HTC ovladače, které jsou součástí softwaru HTC Sync Manager. Ten je možné nainstalovat přímo pomocí telefonu – po připojení se totiž vytvoří nová virtuální mechanika, která obsahuje tento software, a můžeme jej tak nainstalovat do počítače.

Rychlost přenosu

Pro testování rychlosti jsme jednoduše přenesli soubor o velikosti 8,22 GB (8 835 501 172 bajtů) a změřili, za jak dlouho se do zařízení přenese. Stopky se zastavily na hodnotě 7 minut a 49 sekund, což znamená rychlost přibližně 17,9 MB/s.

Poté jsme přistoupili obráceně a stejný soubor nahráli opět do PC. To se povedlo za 6 minut a 25 sekund, tedy rychlostí cca 21,88 MB/s. Přenos je tedy na poměry mobilních telefonů skutečně rychlý.

Změnou oproti modelu One X (v době uvedení) je také v tom, že je nyní možné do zařízení nahrát soubor větší než 4 GB (omezení FAT32). U Androidu 4.1.1 se Sense /bli4+ by již tento jev nastávat neměl ani u One X.

Konektivita

Datové sítě

Vlajkový model od HTC je na tom s podporou rychlých sítí výborně – dovolí uživateli používat technologie HSPA+ i LTE. V našich končinách je ovšem nemožné dosáhnout nejvyšších teoretických hodnot rychlých sítí a LTE jsme neměli možnost vyzkoušet. Přesto přístroj nepřinesl při používání mobilního internetu žádné problémy – internet běžel tak rychle, jak jen signál a přenosová technologie dovolila, na změnu jednotlivých technologií podle signálu a lokality také reagoval a plynule přepínal. Zde nemáme co vytknout.

Wi-Fi

HTC One je skvěle vybaven – nezaskočí ho standardy Wi-Fi 802.11 a/ac/b/g/n či další technologie Wi-Fi Direct, DLNA či Wi-Fi hotspot. Trochu jsme se obávali, aby hliníková konstrukce neměla vliv na příjem signálu. Po dobu testování jsme sice na žádný problém nenarazili, ale příjem signálu jsme přesto s One X+ s plastovou konstrukcí porovnali. Výsledek byl překvapující – One získával povětšinou signál silnější. Rozdíly nebyly velké a těžko říci, na kolik se dá těmto testerům věřit, hůře na tom ale nový telefon rozhodně nebyl, a tak se není čeho bát. S výpadky připojení či nestabilitou jsme se taktéž nesetkali (což u dnešních přístrojů není nic výjimečného).

HTC One / HTC O ne X+

Šikovnou funkcí je Wi-Fi Hotspot, který z vašeho přístroje udělá přístupový bod – ostatní uživatelé od vás mohou sdílet mobilní připojení přes Wi-Fi. Tuto funkci nalezneme v nastavení (Další – Sdílení mobilní sítě – Přenosný hotspot Wi-Fi)

Bluetooth

Nedílnou součástí výbavy chytrých telefonů je také modrý zub, jak zní překlad anglického slova Bluetooth. Vlajkový model HTC přichází se 4. verzí, kterou přístroj využívá k přenosu souborů nebo připojení k handsfree (A2DP). Obě funkce jsme otestovali. Posílání souborů nečiní přístroji žádné problémy. Nic jiného jsme ani nečekali. Přenosu přes Bluetooth se využívá také při přenosu větších souborů přes NFC, které v tomto případě slouží jako “dorozumívací” prostředek, a data putují přes Bluetooth.

Stejně tak jsme vyzkoušeli připojení k handsfree v automobilu – přístroj přes A2DP hrdě přehrával hudbu, nezklamalo ani volání.

NFC

NFC se sice zatím masově nevyužívá, nejnovější smartphony tuto technologii přesto obsahují. My byli zvědavi, jak si One poradí s výměnou souborů přes NFC s naším One X+. Hned zkraje jsme měli problémy telefony přiblížit tak, aby na sebe zareagovaly. Hliníková konstrukce NFC brání a je to bohužel znát – zatímco jiné přístroje k sobě stačí zády přiblížit a ihned zareagují, One musíte přiložit o nějaké 2-3 cm pod úroveň druhého přístroje (v našem případě One X+).

Po krátkém seznámení a zjištění, ve které poloze na sebe přístroje zareagují, již byl přenos snadný. Vizitky, webové stránky či videa Youtube se přenášejí v pořádku. O to se stará funkce Android Beam. Pokud některou aplikaci Beam nerozpozná, jednoduše přenese do druhého zařízení odkaz na Google Play.

Zajímalo nás, co se stane, pokud budeme chtít přenést obrázek či video z galerie. A vida! Vše funguje skvěle. Trik je v tom, že technologie NFC je pro přenos velkých souborů pomalá. Přenos tedy probíhá přes Bluetooth. V čem je rozdíl? V jednoduchosti – přístroje se totiž přes NFC samy spárují a zahájí přenos přes Bluetooth automaticky. Od uživatele se tedy nic nevyžaduje. Nalistujete obrázek či video, přiložíte zády k sobě a obrázek se pošle. Bluetooth se po úspěšném přenosu deaktivuje. Skvělé! Jen škoda, že to zatím nejde s hudbou či jinými soubory (alespoň ne bez dodatečného softwaru).

Infračervený port

Pamatujete si tento prvek ještě u své staré Nokie a říkáte si, že to snad nemyslíme vážně? Ale ano. Jen použití je dnes trochu jiné a neslouží pro přenos souborů. Infračervený přenos totiž používají ovladače domácích přístrojů, a tak se HTC One může hravě proměnit v pána vaší televize či DVD rekordéru. K tomu je připravena aplikace Televize. Součástí aplikace je též televizní program a možnost připomenutí na blížící se pořady. To u nás – tradičně – nefunguje a Česká republika není mezi podporovanými zeměmi.

Ovládání dalších přístrojů ale nečiní One problémy. My jsme použili přístroj jako ovladač ke starší televizi a DVD rekordéru od LG a vždy úspěšně. Databáze výrobců přístrojů je obrovská a je velká šance, že se podaří přístrojům domluvit se.

GPS

Vlajková loď v 21. století nemůže postrádat GPS, což se ani u modelu One neděje. Porovnávali jsme přesnost a rychlost fixu s jeho předchůdcem, který na tom byl velmi dobře. Fix polohy s dobrou viditelností oblohy byl téměř vždy otázkou sekund, v budově u okna již byl fix o poznání delší než v případě One X+. Po nalezení polohy se ovšem situace obrátila a One většinou dokázal přijímat signál z více satelitů a indikoval vyšší přesnost.

Přesnost jsme si ověřili také v praxi – v přístroji jsme nechali nahrát delší trasu přes aplikaci Sports Tracker, která pravidelně zaznamenává GPS souřadnice. Po ukončení nahrávání data zpracuje a umístí do mapy – my tak dostáváme reálnou představu, jak často jsme se odchýlili od skutečné pozice. A musíme říci, že One si nevedl vůbec špatně a odchylka byla vždy jen pár metrů, většinu cesty jsme se ovšem trefili dobře.

V případě autonavigace by neměl nastat žádný problém, při hledání přesné pozice musíme občas počítat s odchylkou několika metrů. Stále se však přístroj neodlišuje od konkurence a rozhodně nezklamal.

Baterie a výdrž telefonu

Testovaný přístroj dostal akumulátor s kapacitou 2300 mAh, což je oproti letům minulým poměrně hodně, vzhledem ke spotřebě dnešních obrovských displejů a výkonného hardwaru žádná oslnivá hodnota. Již před testováním nám tak bylo jasné, že přístroj zde zazářit zkrátka nemůže – obrovský displej s Full HD rozlišením a velmi výkonný Snapdragon 600 prostě udělají svoje.

Pokud člověk přístroj šetří, hravě se dostane na výdrž 1,5 až 2 dny. Kdo by to ale u takového monstra dělal, že?

Nejprve jsme vyzkoušeli, jak si přístroj poradí s přehráváním filmů. Připojili jsme tedy k přístroji sluchátka, nastavili jas na 50 % a spustili Full HD film, který by si potenciální zákazníci mohli díky Full HD displeji vychutnat. Je pravděpodobnější, že se na přístroji bude povětšinou přehrávat film s menším rozlišením, a proto bude výdrž téměř vždy o něco lepší než naše hodnota z testu. Přístroj si o přísun energie řekl po 6 hodinách a 17 minutách.

Dále jsme přístroj vystavili hraní nejnáročnějších 3D her, které daly Snapdragonu 600 skutečně zabrat. Opět jsme nastavili zvuk do sluchátek a poloviční jas. Přišlo to, čeho jsme se bohužel báli – obrovský displej s Full HD rozlišením v kombinaci s velice výkonným Snapdragonem znamenal vybití přibližně za 2,5 hodiny.

Přístroj je díky svému displeji vhodný také k brouzdání po internetu, chatování či psaní e-mailů. I toto jsme otestovali s připojením na Wi-Fi. Přístroj si řekl o napájecí šňůru po více než 6 hodinách.

Vyzkoušeli jsme také syntetický test v AnTuTu, který prozradil, že je na tom HTC One o něco lépe než třeba taková Xperia Z.

• Samsung GT-i5800 – 758 bodů
• Vodafone 845 – 647 bodů
• Samsung Galaxy Note II – 637 bodů
• HTC One – 607 bodů
• Samsung Galaxy S III – 569 bodů
• Emgeton Meizu M9 – 566 bodů
• LG Optimus One – 527 bodů
• Huawei Vision – 501 bodů
• Sony Xperia Z – 501 bodů
• Asus Eee Pad Transformer Prime (jen displej) – 462 bodů
• Samsung Galaxy W – 442 bodů
• Huawei Honor – 402 bodů
• Emgeton Consul – 280 bodů
• Samsung Galaxy S II – 265 bodů
• Nexus 4 – 189 bodů

Zklamání nás čekalo při nabíjení – HTC One dosáhl 100% kapacity za více než 3 hodiny. Nutno ovšem podotknout, že polovinu tohoto času se nabíjelo posledních 10 % a stejně tak jsme nepoužili originální nabíječku, ale naší s výstupem 2 A či originální od HTC One X+. S originální nabíječkou by mohly být výsledky jiné.

Uživatelské prostředí

Sense 5 – Android 4.1.2 se smyslem

Společnost HTC své přístroje již od pradávna vybavuje nadstavbou s názvem Sense, která začala již u legendárního přístroje HTC HD2 a která systém do značné míry modifikuje. Kosmetických změn se dočkalo téměř celé prostředí, navíc jsou přidány některé zajímavé funkce a aplikace. Systém je určitě o něco objemnější a na systémové prostředky náročnější, přesto je pátá verze Sense 5 ještě o nějaký krok lepší než Sense 4+ a je to znát.

Mile nás tak překvapilo, kolik MB zabírá systém po startu přístroje. Hodnota totiž činí přibližně 400 MB! To se někomu může zdát příliš, redakční One X+ si ovšem hravě vezme přes 700 MB. Vypadá to tedy, že Sense 5 se konečně dočkalo určité optimalizace a již není tak nenažrané. Potěší také, že díky 2GB RAM paměti je k dispozici stále něco mezi 1 a 1,5 GB volného prostoru. Tleskáme.

I když se jedná o vlajkovou loď letošního roku a Android 4.2 je již nějakou dobu venku, s tímto přístrojem jsme se prozatím pozastavili na verzi 4.1.2. To je zcela určitě dáno také tím, že nadstavbu Sense není do systému lehké vpravit. Společnost HTC nicméně přislíbila, že se pokusí Android 4.2 dodat co nejdříve. Nám však kromě číslovky v informacích o přístroji nic nechybí a není důvod se za 4.2 tolik hnát, neboť příliš nového nenabízí (to jen uživatelé Nexusů, kteří se většinou dočkají funkcí, co již mají nadstavby několik let).

Rychlost systému

Snapdragon 600 na frekvenci 1,7 GHz a 2GB RAM paměť, odlehčené Sense a Android 4.1.2. Co to znamená? Brutálně rychlé prostředí. Už model One X jsme chválili za dobře optimalizovaný a rychlý systém, takže si asi umíte představit, jak na tom bude HTC One, které dostalo hardware o poznání lepší, a Sense se taky podstatně odtučnilo. Žádné čekání, žádné zadrhávání. I když to řada Nexus zvládne i s daleko slabším hardwarem (nemyslím teď Nexus 4), HTC One se v plynulosti může těmto přístrojů hravě vyrovnat.

Stejně tak jsme se nesetkali v době testování s žádným pádem aplikace (systémové už vůbec ne), nicméně musíme přiznat, že při testování navigace Sygic se nám přístroj z neznámých důvodů restartoval.

Až na tento vroubek tak HTC chválíme, systém šlape skvěle. Zase takové překvapení to ale není – předchozí model byl na tom též skvěle.

Zamykací obrazovka

Začněme částí, která nás uvítá při použití tlačítka napájení – zamykací obrazovka. Ta se od čistého Androidu a také předchozí verze Sense liší – již zde není pověstný stříbrný prstenec, který sloužil k odemknutí zařízení a rychlému přístupu do aplikací. Nově je místo prstenu zobrazen pouze malý zámeček, který stačí přesunout do prostoru zamykací obrazovky pro její odemčení. To lze také tažením Widgetu s hodinami a datem. Ve spodní části se nachází také čtveřice ikon – volání, zprávy, GMail a fotoaparát. Ty stačí uchopit, opět táhnout směrem nahoru a aplikace se spustí.

Skvělé je také propojení s notifikacemi – zamykací obrazovka umožní zobrazit zmeškané zprávy, volání či třeba události. To je věc, která čistému Androidu velmi chybí. Pokud událost uchopíme prstem a táhneme směrem vzhůru, můžeme ji spravovat (odepsat,  zavolat atp.). Skvělé.

Zamykací obrazovka dokáže zobrazit kromě tapety ještě například Fotoalbum, Widget hudby či produktivitu – soubor všech oznámení, zpráv, atp. Oproti minulé verzi Sense nám trochu chybí skvělé počasí, ale je nejspíše pravdou, že to většina uživatelů nepoužívala, a tak se HTC v rámci odtučňovací kůry rozhodlo tento prvek odstranit.

Domácí obrazovka

Prostředí domácí obrazovky se na první pohled příliš nezměnilo. I zde se přesouváme mezi jednotlivými plochami, kam můžeme umisťovat své Widgety a zástupce aplikací. Ploch můžeme přidat až 5, nelze se mezi nimi ovšem přesouvat cyklicky. Mřížka je nastavena na 4×4, což je v naších očích zbytečně málo – velký displej by hravě snesl 5 ikon vedle sebe.

Přidat Widgety je možné stejně jako ve starších verzích systému Android – stačí podržet prst na prázdném místě a vybrat si. Zafunguje také opačné  gesto Pinch-to-Zoom – položíme na obrazovku dva prsty a tahem je přiblížíme k sobě. HTC odstranilo 3D animaci z předešlé verze Sense a vidíme další známky minimalizace.

Blinkfeed – balast nebo užitečná věc?

Se Sense 5 přichází novinka s názvem Blinkfeed. Tato funkce přináší jakýsi stream, který dokáže přehledně a okamžitě řadit čerstvé informace z vybraných serverů a z vašich sociálních sítí přímo na vaši domácí obrazovku. Na výběr je hned několik zahraničních serverů s informacemi a výběrem žánrů, stejně můžeme na plochu umístit informace ze sociální sítě Facebook, Twitter atp. Blinkfeed dokáže zobrazovat také události z kalendáře a ve formě dlaždic řadit veškeré informace pod sebe. To by nebylo nic tak špatného, my máme novinky rádi, že?

Jenže toto řešení má háček. Vlastně dva. Prozatím  neexistuje český server, který by šel do tohoto streamu přidat, a uživatelé jsou odkázáni pouze na anglické zdroje. To bude některým dělat problémy. Ještě závažnější je fakt, že Blinkfeed nejde z plochy odstranit. Ano, nejde. Můžete sice povypínat všechny služby, zvolit výchozí obrazovku jinou plochu, stále vám však Blinkfeed bude jednu plochu obsazovat a vám zbudou pouze 4 volné plochy. To je škoda.

Menu aplikací

Kliknutím na prostřední ikonku v doku aplikací zobrazíme seznam dalších nainstalovaných aplikací. Standardně jsou ikony řazeny na mřížce 3×4, což nám opět přišlo podivné. Naštěstí je možné změnit mřížku na 4×5, což už nám celkem vyhovovalo. Malou změnou je směr přesouvání mezi obrazovkami – zde na rozdíl od čistého Androidu vertikálně.

Ikony mohou být seřazeny podle abecedy, podle nejnovějšího či zvolit vlastní řazení. Ve vrchní části se nachází také vyhledávání a přímý přístup do Google Play. Pokud na některou z ikon podržíme prst, můžeme ji přesunout na některou z obrazovek či rovnou odinstalovat přetažením na Odinstalovat.

Pokud máme zvoleno vlastní řazení, Launcher nám dokonce umožní vytvářet složky přímo v menu aplikací.

Z menu aplikací lze modifikovat ikonu v doku aplikací. Zpočátku jsme se nechali nachytat a mysleli si, že to HTC zakázalo. V doku je možné vytvářet také složky.

Notifikační lišta

Lišta oznamující události je v nové verzi Sense poměrně holá. Nalezneme zde pouze prostor pro notifikace, informace o čase, přístup do nastavení a ovládání úsporného režimu. Chybí tak zde všelijaké přepínače a další stránka, která ve starších verzích Sense  vystupovala. Ačkoliv je to jistě dobře, nějaké ty přepínače pro Wi-Fi, Bluetooth atp. by se jistě hodily.

Přepínání aplikací

Jelikož telefon postrádá přímou volbu pro zobrazení spuštěných aplikací, HTC implementovalo do svého přístroje dvojklik na tlačítko domů. To nám zobrazí seznam aplikací, který je také poznamenán rozhraním Sense 5. Zdá se nám ale, že je hezčí a jednodušší než ve starém Sense a čistém Androidu. Posuďte sami.

Chybějící tlačítko nahradí část displeje

Jelikož přístroj postrádá tlačítko pro vyvolání nabídky a některé aplikace na to nejsou připraveny, objeví se černý pruh s třemi bílými tečkami, který přístup do nabídky supluje. To je na první pohled v pořádku, nicméně si musíme uvědomit, že se tím tak připravíme o nějaký ten kus displeje. Předchozí model One X to měl vyřešeno lépe – stačilo déle podržet tlačítko pro přepínání aplikací.

Úsporný režim ušetří energii

Jelikož společnost HTC ví, že malá výdrž trápí téměř každého uživatele, snaží se spotřebu One co nejvíce snížit. I proto zabudovala do tohoto modelu úsporný režim, který dokáže energii pošetřit. Jak?

Jak vidíte na obrázku, tento režim dokáže snížit frekvenci procesoru, snížit maximální jas, vypnout vibrace či deaktivovat datové přenosy při vypnutém displeji. To určitě srazí spotřebu dolů, ne vždy jsou však jmenované skutečnosti žádoucí. Například při používání přístroje ve venkovním prostředí se snížení jasu nehodí, neboť toho pak nebylo příliš vidět. To je na každém uživateli.

Menší nevýhodou zůstává, že ať úsporný režim používáme nebo ne, jeho zapnutí je natrvalo přidané do notifikační lišty.

Softwarová výbava

Společnost HTC připravila uživatelům také některé aplikace, které v čistém Androidu nenaleznete vůbec nebo jsou v jiné formě – HTC je doladilo k obrazu svému. Pojďme se na tyto aplikace podívat, standardním aplikacím systému Android se věnovat nebudeme.

Galerie

Největší rozdíl mezi standardní galerií a tou od HTC je asi ten, že tchajwanská dokáže zobrazit také obrázky z událostí a přátel vašeho Facebooku. K těmto volbám se dostáváme hned na první obrazovce, kde máme na výběr mezi fotografiemi z paměti zařízení, od přátel na Facebooku či přímo z příspěvků této sítě.

Jednotlivé fotografie můžeme řadit podle alba, události či umístění. V pravém horním rohu nechybí ani možnost přímého přístupu do fotoaparátu či možnost skrytí určitých alb.

Galerie umí kromě Facebooku také obrázky z Picasy, Flickru či třeba Dropboxu.

Příjemný je mód prezentace (zvláštně nazvaný Presentace), který vezme obrázky v albu, doplní je některou skladbou z vašeho zařízení a začne postupné promítání. Za doprovodu výborných stereo reproduktorů je to příjemná podívaná.

Galerie obsahuje také jednoduchý fotoeditor, který zvládne základní úpravy s obrázkem a přidání některých efektů. Přidat text ovšem nezvládne.

Internetový prohlížeč

Internetový prohlížeč se zase tak moc neliší od konkurence, ale mile nás překvapila jiná věc, která s ním souvisí – Adobe Flash Player. Ten je totiž předinstalován v systému a uživatel si tak může užívat na internetu Flash, přestože jej již Android oficiálně nepodporuje. Využít ho lze i v jiných prohlížečích. Palec nahoru.

Samotný prohlížeč je pak velmi rychlý a nabízí také základní možnosti pro čtení a práci s weby – karty, anonymní režim, záložky, historie, stahování atp. Podporuje také režim pro Desktop, který je špatně přeložen a zobrazí se jako volba Zobrazení plochy. :-)

Budík a hodiny

Aplikace Hodiny je poměrně užitečná – nabídne jednoduchý budík, hodiny ve světě, časovač a stopky.

Kalendář

Kalendář v HTC One samozřejmě žádnou revoluci neznamená a jen mírně vylepšuje a upravuje kalendář z čisté verze systému Android. Navíc nabídne trochu hezčí kabátek a například synchronizaci s Facebookem. Tradičně máme v hlavním okně na výběr mezi agendou, měsícem, týdnem, dnem a pozvánkami.

Do kalendáře můžeme umisťovat události z libovolných účtů, vešel se i Facebook.

Počasí

Spousta uživatelů sleduje na svém mobilním telefonu předpověď počasí a to nejen kolem sebe, ale i v jiných městech, kam se třeba chystají. Aby nemusel uživatel přístroje HTC One stahovat další aplikace, je přímo v přístroji předinstalována aplikace s názvem Počasí. Co v ní nalezneme? Aktuální předpověď, předpověď pro nadcházející hodiny a dny. Přidat můžeme také další města, informace jsou čerpány ze serveru AccuWeather.com.

Dětský režim

V přístroji jsme nalezli také aplikaci Kid Mode. Jedná se o převlečenou aplikaci zoodles, která umožní zamknout přístroj jen na aplikace, který si vyberete – již podle názvu tak slouží k situacím, kdy svůj přístroj půjčíte svým ratolestím a nepřejete si, aby na přístroji prováděli jiné věci, než si sami určíte. Aplikace se maskuje jako Launcher.

http://youtu.be/dIgOkLr6MSU

Aplikace umožní přidat více dětí a nadefinovat, jaké aplikace mohou spouštět. Na základní obrazovce naleznou děti kromě těchto aplikací také kreslení, příběhy (bohužel jen v angličtině) nebo zasílání videopozdravů rodičům.

Další software

V telefonu se dále nachází několik užitečných aplikací, které si jistě zmínku zaslouží. Naopak je v telefonu vícero aplikací, které většina uživatelů vůbec nepotřebuje.

• Car – prostředí pro používání telefonu při řízení
• Hlasový záznamník – šikovný diktafon
• Kalkulačka
• PDF Viewer – předinstalovaný prohlížeč PDF
• Polaris Office – office balík
• Poznámky – šikovný zápisník, který zvládne audio nahrávky, fotografie, text i kreslení
• Rádio FM – pomůže s FM rádiem v telefonu
• SoundHound – aplikace pro rozpoznávání hudby
• Světlo – šikovná baterka využívající LED diodu

Klávesnice

V přístrojích od HTC se již od počátku nepoužívá standardní klávesnici systému Android. Musíme ale uznat, že je HTC klávesnice o poznání lepší. Nabídne pohodlí při psaní, přímý přístup ke smajlíkům, hlasovému ovládání či psaní tahem a další znaky skrývající se pod písmeny.

Klávesnice má dobré rozložení a velmi dobře se nám na ní psalo. Velmi dobře pracoval též slovník, který sice nenabídne tak dobrou predikci a paměť jako SwiftKey, zdál se nám ale nadprůměrný. Umožňoval též možnost predikce slov ze dvou jazyků naráz.

Klávesnice podporuje též obdobu Swypu – v HTC tuto funkci nazvali Sledovat klávesnici. Jak to funguje? Jednoduše přejedete prstem po písmenech, která slovo obsahuje, a přístroj se jej pokusí odhadnout. Vše probíhá jedním tahem a funguje to poměrně dobře. Stále však ne tak dobře jako placené alternativy.

Klávesnice umožňuje též přidat navigační klávesy.

Komu nevyhovuje QWERTY rozložení, může jej změnit na QWERTZ, AZERTY či klasickou telefonní klávesnici.

V nastavení klávesnice příliš voleb nenalezneme. Mezi ty, které se sluší patřit, řadíme zvukovou či vibrační odezvu, možnost přidání navigačních kláves, zapnutí Sledovat klávesnici, volbu jazyka a rozložení, rychlé vložení tečky pomocí poklepání na mezerník a kalibraci klávesnice.

U Jelly Beanu samozřejmě nechybí hlasové zadávání. To je přístupné přímo z klávesnice ikonkou mikrofonu vpravo vedle mezerníku. Jako vždy je však nutností internetové připojení.

Celkově klávesnici v HTC chválíme a jsme přesvědčeni, že většině uživatelů bude vyhovovat a měnit ji nebudou. I tak je ale stále volba na každém uživateli a změna je snadná – na Google Play je alternativ dost. 

Kontakty a telefonování

Příchozí hovor

Obrazovka pro přijetí hovoru má dvě podoby – záleží na tom, zda je přístroj zamknut či na něm zrovna pracujete. Hovor je možné ztlumit tlačítkem pro snížení hlasitosti, ale přístroj to zvládne také sám, když zaznamená rychlou změnou polohy – vyhodnotí, že jste přístroj vzali do ruky a není důvod, aby dále vyřvával. Přijmutí či ukončení spočívá v přesunutí Přijmout, respektive odmítnout do prostoru zamykací obrazovky.

V případě, že je přístroj odemknut a někdo vám zavolá, stačí pouze stisknout Přijmout nebo Odmítnout.

Jestli hovor ukončíte, přístroj vám nabídne odeslat SMS či připomenout, abyste danému kontaktu  zavolali později. Šikovné.

Probíhající hovor

Obrazovka po navázání kontaktu není nikterak výjimečná a už vůbec nenabízí nadstandardní možnosti – tradičně se zde objeví informace o volajícím, jeho telefonní číslo, fotografie a informace o době hovoru. V dolní části se pak krčí několik tlačítek, které slouží pro aktivování hlasitého odposlechu, vypnutí mikrofonu (pro pomlouvání mimo hovor), zobrazení klávesnice, a velké tlačítko pro ukončení hovoru.

Dialer, seznam hovorů, oblíbené a skupiny

Aplikace telefonní seznam má hned pět záložek. Standardně nás telefon katapultuje na záložku Telefon, odkud je možné vytočit telefonní číslo. Této aplikaci se říká Dialer a my byli zvědavi, zda podporuje také T9 vytáčení. To znamená, že pomocí zadávání čísel lze vytočit nejen kontakty, které tuto sekvenci čísel obsahují, ale také kontakty, jejichž jméno se skládá z některých písmen pod těmito číslicemi. Byli jsme zvědavi, zda Dialer dokáže vyhledat kontakty pouze podle počátečních písmen či i podle částí slov. A trefa. Dialer si poradí s obojím. Jako příklad jsme zadali čísla 568 a přístroj nám našel kontakt Adam Kovalč podle písmen KOV, které se skrývají pod těmito čísly. Problém není ani s diakritikou. Tleskáme.

A to není vše. Kdo si s T9 Dialerem nepadl zrovna do noty, může ikonou v levém spodním rohu přepnout na klasickou klávesnici a kontakt vyhledat tradičně podle písmen.

Prstem vlevo se posouváme na Seznam hovorů, ve kterém nalezneme všechny hovory – odchozí, přijaté, zmeškané, poslední.

Další záložkou jsou Oblíbené položky – zde si člověk může naskládat kontakty, kterým volá nejčastěji.

Záložka Lidé představuje všechny kontakty, kterým se budeme věnovat dále. Poslední záložkou jsou Skupiny, kde si může člověk řadit kontakty do definovaných skupin pro lepší orientaci.

Pořadí a volbu záložek je možné změnit volbou Upravit karty.

Kontakty

Čistý Android si moc na propojenost kontaktů s jinými účty nepotrpí, což ale neplatí u Androidu se Sense. Oblíbená síť Facebook je dobře integrována a dokáže u jednotlivých kontaktů zobrazit události z profilu či fotografie. Samozřejmě kdo nechce, nemusí tyto informace vůbec používat či stahovat. Kontakty jsou klasicky řazeny abecedně, problémy nedělá ani diakritika. V horní části nechybí ani vyhledávání, které umožňuje využití převodu hlasu na text. K tomu slouží ikonka vpravo od pole vyhledávání. U kontaktů, které mají přidány GTalk a jsou vašimi přáteli, se zobrazí barevný puntík podle stavu připojení.

Kontakty je možné zobrazit z více zdrojů – to umožní volba Telefonní seznam.

Každý kontakt obsahuje 4 obrazovky, mezi kterými se posouváme tahem prstu do stran. První záložka, Podrobnosti, nabídne standardní informace o kontaktu, fotografii a připojené účty.

Obrazovka Posloupnost zobrazí poslední zprávy, e-maily a volání mezi vámi a daným kontaktem. Aktualizace a Galerie patří sociální síti Facebook – zobrazují se zde položky ze zdi a fotografie. I když je u kontaktů možné přidat účet na Google Plus a telefon to i v obrazovce Aktualizace potvrdí, příspěvky ze streamu nám stejně nenabídne. Škoda.

Kvalita hovoru

S kvalitou hovorů jsme po čas testování neměli žádné problémy – druhá strana na nás z mikrofonu hulákala vždy dostatečně hlasitě a srozumitelně a stejně tak si protějšek na náš hlas nestěžoval. Tomu určitě trochu pomohl sekundární mikrofon na zádech přístroje, který filtruje šum. Hlasitý odposlech je pak díky skvělým reproduktorům skutečně hlasitý.

Multimédia

Přehrávání videa

4,7″ je již dostatečná úhlopříčka na to, abychom si mohli na cestách krátit chvíle nějakým pěkným filmem. Displej má navíc Full HD rozlišení, a tak nabídne perfektní jemnost a kvalitu obrazu, pokud mu odpovídající snímek předhodíme. Předinstalovaný přehrávač toho příliš nezvládne – námi servírované videosoubory přehrával pouze s problémy (nešel zvuk, nešla HW akcelerace) a s titulky si také neporadil.

Přistoupili jsme tedy k alternativním přehrávačům z Google Play – zde již problém nebyl a plynulé bylo přehrávání klasických DVD Ripů, HD filmů či dokonce Full HD.

Trochu problém byl s testovacím videem Samsung Ocean Life Demo, které je nahráno ve Full HD rozlišení a s obrovským datovým tokem 40 Mbps. Video se totiž v každém přehrávači drobně škubalo – jelikož dokážou toto video přehrát i slabší stroje, bude se jednat o špatné využití hardwarové akcelerace. Za to může nejspíše Snapdragon 600, který je nový a programátoři nemohli dekódování videa ještě pořádně zprovoznit. Snad to vyřeší aktualizace přehrávačů na Google Play.

Přehrávání hudby

V zařízení nalezneme dvě aplikace pro přehrávání – Hudba a Hudba Play. Standardní aplikaci od Googlu ponechme stranou a zaměřme se na aplikaci, kterou připravilo samo HTC. Ta nabídne příjemný design a základní funkce, které budou stačit drtivé většině uživatelů. Nechybí tedy možnost náhodného přehrávání, opakování, ekvalizér, přehrávání ze složek, Widgety v notifikační liště, zamykací obrazovce i na domácí ploše, řazení skladeb, vyhledávání, stahování fotografií interpreta, alb atp.

Zajímavou volbou je též jakýsi Vizualizér – přístroj zobrazí název písničky a na pozadí spouští určitou animaci. S doprovodem kvalitních reproduktorů to věru nevypadá špatně.

Nejvíce jsme byli zvědavi, jak kvalitní výstup HTC One má. Nově se připojí Beats Audio i při přehrávání z reproduktorů a to dokonce i při přehrávání filmů. I když se HTC technologií Beats Audio poměrně výrazně chlubí, zase takový zázrak to není a jedná se pouze o šikovný ekvalizér. To však nemění nic na tom, že i když možná audiofilové pláčou, zvuk zní obyčejného posluchači prostě lépe a rozhodně to u telefonů HTC vidíme jako plus – navíc lze tuto funkci kdykoliv vypnout.

Zvukový výstup do sluchátek byl stejně jako v případě předchozího modelu nadprůměrně kvalitní. I když v redakci nedisponujeme technikou a sluchem, který by provedl detailní rozbor zvukového výstupu, s jistotou můžeme říci, že zvuk zní prostě lépe než u drtivé většiny konkurence. Velmi nás potěšily také hlasité reproduktory. Když vynecháme marketingové vychvalování a srovnáme kvalitu reproduktorů s konkurencí, posouváme se dramaticky kupředu – reproduktory hrají skvěle.

Velmi nás těšilo také umístění vpředu a fakt, že toto řešení dokáže být skutečně hlasité. Přidáte-li k tomu funkci od HTC, kdy telefon začne zvonit ještě hlasitěji, když je v kapse, nestane se, že byste telefon v době hovoru neslyšeli. Ale vraťme se ke kvalitě – i když hudba ještě nezní tak dobře jako u klasických reproduktorů k PC, je to velký posun vpřed. Některé skladby zněly opravdu skvěle, jiné už o něco hůř, ale stále nadprůměrně. Výborné jsou reproduktory při hraní her – i když většina používá sluchátka, herní atmosféra s těmito stereo reproduktory je skvělá.

Sečteno, podtrženo – nebudeme-li si všímat reklamních řečí, že jsou již reproduktory skoro studiové kvality, a porovnáme toto řešení s konkurencí, HTC je o několik úrovní výše. Trochu nás mrzel šum, který se ozýval téměř vždy a byl slyšet zejména při méně hlasitých zvucích. K dokonalosti chybí už jen kousek.

Fotoaparát a natáčení videa

Společnost se snažila již minulý rok vrátit mezi špičku mezi fotomobily, ale nakonec se to tak úplně nepovedlo – fotoaparát v HTC One X byl výborný, na konkurenci to nestačilo. Bohužel se zdá, že stejný osud potká i model One. Inženýři z Tchaj-wanu se vydali proti proudu a místo navyšování megapixelů zvolili opačný směr a počet MPx oproti minulému modelu zmenšili na polovinu. To ve výsledku znamená, že má přístroj 4MPx snímač se stejnou fyzickou velikostí jako konkurence – pixely jsou tak větší a měly by být schopny přijmout více světla, což se projeví na lepších snímcích za horších světelných podmínek. Kdo si myslí, že jsou 4 MPx málo, opak je pravdou – na fotoaparát v mobilu je to dostačující, 13MPx fotoaparáty konkurence jsou přestřelené a ničemu to nepomůže. Nechybí pochopitelně automatické zaostřování, režim HDR, natáčení Full HD videa či přisvětlovací dioda. Na přední straně může uživatel pro tvorbu profilových fotografií využít také předního 2,1MPx fotoaparátu.

Aplikace fotoaparát

HTC nás opět potěšilo. Aplikace pro pořizování snímků je v Sense kompletně předělána a oproti čistému Androidu je to luxus. Velice chválíme dvě spouště – jednu pro fotografie, druhou pro video. Konečně někdo pochopil, že člověk nechce hledat jakýsi pidipřepínač mezi kamerou a fotoaparátem, ale téměř okamžitě se rozhodnout, zda fotit či pořizovat snímek a rychle tak učinit. V tomto prostředí není žádný problém se vyznat – na pravé straně nalezneme přístup do Galerie, spoušť pro focení a video, efekty a zoom. V levém horním ovládáme blesk, pod ním funkci Zoe a tři tečky v levém spodním rohu umožní přístup do nastavení.

Hned první položky v nastavení nás budou zajímat – přepínání mezi fotoaparáty (přední/zadní) a výběr režimu snímání. Zde uživatel může zvolit scénu, noční režim, HDR či Panorama. 360° Photosphere chybí. Velmi nás potěšilo, že aplikace podporuje samospoušť či třeba vypnutí zvuku uzávěrky. Stejně jako v případě Sense 4+ i Sense 5 obsahuje užitečnou funkci – budeme-li telefon používat delší dobu pro focení, ale nechceme příliš plýtvat baterii, můžeme klidně displej vypnout. Po následném probuzení totiž nemusíme přístroj probouzet, ale jsme opět v aplikaci Fotoaparát a můžeme pořizovat další snímky. HTC nezapomnělo ani na situace, kdy na displeji kvůli slunci příliš nevidíme – po spuštění aplikace fotoaparátu se jas zvýší na maximum, po vypnutí opět  zpátky na uživatelské hodnoty. Skvělé HTC, skvělé.

Další části nastavení

• Samospoušť
• Oříznout
• Kvalita videa
• Zkontrolovat po sejmutí
• Úpravy obrázku
• I SO
• Vyvážení bílé
• Kontinuální snímání
• Možnosti fotoaparátu
• Uzamknout ostření ve videu
• Mřížka
• Obnovit výchozí

Efekty

Zajímavé jsou také efekty, které lze v hledáčku zobrazit v reálném čase. Slouží k tomu ikona v pravém dolním rohu na základní obrazovce aplikace Fotoaparát. Na výběr máme mezi 15 různými efekty. Některé efekty je možné ještě v průběhu focení dodatečně upravovat.

HTC Zoe

Fotoaparát dostal zajímavou funkci s názvem Zoe. K aktivaci slouží ikonka fotoaparátu na levé straně v aplikaci fotoaparátu – poté již stačí zmačknout standardní spoušť pro pořízení fotografie. Co se stane? Přístroj zachytí 3sekundové video a zároveň 20 snímků. Získáme tak jakési krátké videopohlednice, které můžeme použít jako video, případně si vyzobat jednotlivé snímky.

Se Zoem souvisí také funkce HTC Share. Tato služba umožní vytvořit fotogalerii přímo z fotek z telefonu a pochlubit se tak například s přáteli. Stačí pouze vybrat fotografie, nahrát a odeslat odkaz. Stránka HTC Share pak může vypadat například takto.

Pořizování fotografií

Fotografie za zhoršených světelných podmínek

Přední fotoaparát

Fotografie v plném rozlišení naleznete zde.

Pořizování videa

Závěr – jak fotí One?

Pokud si každý projde sérii fotografií, na první pohled se můžou pořízené snímky líbit – barvy jsou pěkně živé a lidskému oku lahodí. Problém ale nastane, pokud fotografii rozebereme trochu detailně – některé detaily se totiž vlivem přepálené bílé ztrácejí, stejně tak se na téměř každé fotografii objevují rozmazané krajní části fotografie, což je neakceptovatelný jev. Zde tedy příliš nadšeni nejsme a o to víc, když se s touto technologií tchajwanský výrobce tolik chlubil. Výrazně lepší je to s videem, kde nejsou nedostatky tolik patrné, navíc je standardně vypnuto okamžité ostření a natočené video vypadá velmi dobře.

Jedinou útěchou zůstává, že se nová aktualizace pro fotoaparát velmi rychle blíží – měla by dorazit do konce dubna – a tyto nedostatky odstraňuje. Je tak velmi pravděpodobné, že se na naše prodejní pulty dostane již opravená verze fotoaparátu. Budeme tedy velmi zvědavi, jak se výsledky změní a o kolik zlepší.

Okénko pro majitele One X(+)

Rok uběhl opravdu rychle a pro spoustu nadšenců to může znamenat čas na obměnu svého přístroje. Jsme si vědomi, že je mezi čtenáři velké množství spokojených uživatelů modelů HTC One X(+) nebo třeba Galaxy S III, kteří se logicky ptají – vyplatí se nákup HTC One? Pomůžeme si? Pojďme si tedy v krátkosti říci, jak si proti sobě přístroje stojí a povědět si, kdy se přístroj obměnit vyplatí a kdy zůstat věrný staršímu modelu.

Displej – revoluce se nekoná

Velkým lákadlem by mohl být displej, který si výrazně polepšil s rozlišením a technologie Super LCD také povyskočila o jednu generaci. Realita? Žádný významný posun se nekoná.

Jemnost displeje u předchozího modelu, který dostal HD rozlišení, již přesahuje hodnotu 300 PPI, což znamená, že při standardním používání pixely prostě nerozpoznáte. Stejně tak se  technologie Super LCD 3 o tolik nezlepšila a rozdíl mezi displeji není tak velký.

V redakci jsme mezi sebou srovnávali oba displeje a přišli jsme na tyto závěry:

• Barvy jsou u One zase o něco věrnější než u One X
• Bílá barva je něco bělejší u One
• Nepatrně se zvýšil kontrast a lepší čitelnost na slunci
• Rozdíl mezi rozlišením lidské oko skoro nepozná

Suma sumárum – pokud nepřipojujete mobilní přístroj k televizi přes MHL a nepotřebujete Full HD výstup, displej by se neměl stát hlavním důvodem pro koupi HTC One.

Výkon – významný posun vpřed

O něco jiná je situace s hardwarem. Zde musíme poznamenat, že oproti Tegře 3 a 1GB RAM paměti si nový model výrazně polepšil. Co se týče samotného běhu systému, tak i Tegra podávala skvělé výsledky, ve hrách je to už jinak – Snapdragon 600 je prostě skvělý, výkonný a méně topí. Zejména produkce nadměrného tepla trápí model HTC One X+, to u HTC One nezažijete – hliníkové tělo odvádí teplo skvěle a Snapdragon také topí méně.

Dalším plusem je 2GB RAM paměť. Nemůžeme říci, že by hodnota 1 GB působila v modelu One značné problémy, přesto si nadstavba Sense 4+ vezme po startu i 700 MB a často se stává, že se například hry samy ukončí, když se z nich přepnete zpátky do systému pro vyřízení nějaké korespondence atp. To se u One opět neděje.

Zpracování a rozměry – starší generace vede

Nebudeme zde hodnotit vzhled zařízení, protože to je čistě subjektivní. Zaměřme se spíše na rozměry a použité materiály. HTC One je o nějaký ten kus větší, i když se úhlopříčka displeje nezměnila. Stejně tak váha popolezla o nějaký ten gram nahoru a v ruce to trochu cítit je.

Může za to hliník, který sice vypadá skvěle, praktický už ovšem tolik není. Tedy kromě her, neboť skvěle odvádí teplo. Jinak je ale zařízení více náchylné na poškození, je těžší, kov se špiní a přístroj nám z rukou několikrát vyklouzl.

Nemůžeme se tak ubránit dojmu, že probarvený polykarbonát v HTC One X je prostě lepší volbou. Ale pokud chce někdo luxusní kovové zboží a nehledí na negativa, která to přinese, nebude zklamán.

Sense 5 – příjemný bonus

Trochu si polepšil také systém, který dostal novou verzi HTC Sense 5. Ta sice nenabízí tolik ozdobných prvků, animací a zbytečných aplikací jako Sense 4+, stále si zachovala to nejdůležitější – komfort při užívání a nadstandardní funkce, které můžou uživatelé Nexusů závidět.

S nadstavbou Sense 5 by se HTC mohlo trefit do daleko širšího okruhu uživatelů, neboť to již nejsou takové omalovánky a co víc – nové Sense je více optimalizované a v paměti nezabírá tolik co Sense 4+, takže ani tolik nebrzdí systém.

Fotoaparát – po aktualizaci předčí minulou generaci

S fotoaparátem je to trochu složité. HTC zariskovalo a představilo novou technologii Ultrapixels. Ta zní na papíře skvěle, v praxi je to však horší. Prvotní firmware fotoaparátu tak podává dosti rozporuplné výsledky, kdy jsou sice fotografie na první pohled líbivé, zklamání však přichází při detailnějším zkoumání – ztrácí se některé detaily a okraje fotografie jsou z nevysvětlitelných okolností rozmazány. Za těchto okolností nemůžeme říci, že by byl fotoaparát rozhodně lepší než v One X.

Změna však nastane, doufejme, s další aktualizací, která má přijít co nejdříve. Ta by měla zmíněné chyby odstranit a fotoaparát by se tak mohl stát o několik tříd lepší. Stále si ovšem nejsme jisti, zda to na konkurenci Galaxy S4 bude stačit. I tak – fotoaparát by po update měl být lepší než předchozí generace.

Vyplatí se? Ano i ne.

Na otázku, zda se vyplatí majitelům One X koupit nový model One, není snadné odpovědět.

V případě, že jste s výkonem dosavadního modelu spokojeni, nehrajete příliš hry, nutně nepotřebujete kovovou konstrukci a počkáte si na Sense 5, není nejspíše co řešit – displej ani fotoaparát žádnou spásu nepřinesou, konstrukce je podle nás u One X lepší a výkon je pro běžnou činnost dostačující.

Naopak pokud dychtíte po novém neotřelém designu, luxusním zpracováním z hliníku, vysokém výkonu a Full HD displeji, nový model vás nezklame. Dá se také předpokládat, že než se přístroj dostane pořádně na náš trh, bude již disponovat opravenou verzí softwaru pro fotoaparát a smaže se tak i tento nedostatek.

Předčí Samsung Galaxy S4?

Nebudeme si nic nalhávat – stejně jako loni je pro nový přístroj od HTC největším konkurentem pokračování řady Galaxy S od společnosti Samsung. Podle prvotních reakcí na internetu se ale zdá, že to nebude mít model Galaxy S4 letos tak snadné jako jeho mladší bráška. Zatímco HTC One přináší několik větších novinek oproti předchůdci (jiný design, jiné zpracování, nová verze Sense, stereoreproduktory, infraport…), Galaxy S4 se jeví spíše jako vylepšená verze modelu S III.

Detailnímu porovnání jsme se věnovali v samostatném článku Samsung Galaxy S4 vs. HTC One – kdo letos udeří tvrdší silou?

Kdy, kde a za kolik?

V době psaní recenze se přístroj teprve dostává na náš trh – podle serveru Heureka jej nabízí zatím pouze jediný obchod skladem, zbylé mají dostupnost v řádech týdnů. Mohou za to některé odklady kvůli problémům s výrobou. Cena přístroje se pohybuje mezi 15 295 – 24 117 Kč, cena 32GB varianty se bude pohybovat v průměru okolo 16 000 Kč.

Resumé

Nastal čas vyřknout výsledný ortel – odsoudit zařízení do zatracení nebo naopak vychválit do výšin. Jaké tvrzení se na tento telefon hodí, ale rozhodněte vy.

My z kraje musíme poznamenat, že nás přístroj rozhodně nezklamal – zpracování je luxusní a již při prvních hrátkách poznáte, že v ruce nemáte žádné plastové těžítko. Skvělý je též vysoký výkon, za což poděkujme chlapcům z Qualcommu, kterým se Snapdragon 600 opravdu povedl, chválíme též 2GB RAM paměť. Ačkoliv není přístroj vybaven nejnovější verzí systému Android 4.2, i ten stávající musíme pochválit – Sense obsahuje mnoho užitečných funkcí, dočkalo se grafického zjednodušení a optimalizace je též skvělá. Androidu 4.2 se navíc přístroj dočká. Vyzdvihnout můžeme též hlasité reproduktory, které na poměry mobilních telefonů nemají konkurenci, potěší také Beats Audio, které udělá zvuk laickému uchu líbivější. Za zmínku stojí též infraport, který promění přístroj v dálkový ovladač, nebo třeba slušná výdrž při šetrnějším používání – s přístrojem se dostanete i na dvoudenní výdrž.

Jak už to v recenzích a v reálném světě bývá, žádná věc není dokonalá a to samé platí pro HTC One. Ačkoliv je zpracování luxusní, hliníkový přístroj je o něco těžší a kov kluzký, takže se nám několikrát stalo, že přístroj při manipulaci vyklouzl (mohou za to také zakulacená záda). Nejvíce nás zklamal asi fotoaparát, který firma HTC prostě neumí – nová technologie Ultrapixels vypadá v prezentacích výborně, reálné testy ale prozradily, že i starší generace (například Galaxy S III) podává lepší výsledky. Uvidíme, co s tímto problémem udělá blížící se aktualizace fotoaparátu. Vypadá to, že problém je hardwarový a finální verze přístroje by tento problém mít neměly. Logicky chválit nebudeme ani spotřebu v zátěží – 4,7″ Full HD displej a velmi výkonný hardware si prostě vezme svoje a ve hrách je baterie pryč skutečně velmi rychle. A konečně se dostáváme k bodům, které jsou tradičně nejvíce rozebírány v diskuzích – nemožnost vyměnit baterii a rozšířit paměť o MicroSD kartu. Naším názorem je, že to díky 64GB variantě a faktu, že drtivá většina majitelů baterie nemění, není žádná tragédie. Konkurence však nabízí obojí, takže to mírný nedostatek může pro určitou skupinu uživatelů být.

Cena není ani zklamáním, ani překvapením. Za tento luxusní kus hardwaru zaplatíme okolo 16 000 Kč, což je cena, kterou jsme prostě museli čekat. Když si uvědomíme, že například konkurence v podobě Sony Xperia Z či Samsung Galaxy S4 (16 GB) začíná na 17 000 Kč, je na tom nový model od HTC pořád dobře a poměr cena/výkon je rozhodně lepší, než nabízí konkurence.

Klady

+ Velice povedený design
+ Luxusní kovové zpracování
+ Skvělý Full HD displej s výborným podáním barev, viditelností na slunci a jemností
+ Dobré pozorovací úhly
+ Přední strana chráněna odolným sklem Gorilla Glass
+ Velmi vysoký výkon díky čtyřjádrovému procesoru Qualcomm Snapdragon 600
+ 2GB RAM paměť
+ Velice rychlé odezvy systému
+ Povedené a dobře optimalizované rozhraní HTC Sense 5
+ Podpora Beats Audia
+ Výborné hlasité stereo reproduktory
+ 32GB interní paměť
+ Infraport pro využití jako dálkový ovladač
+ Notifikační LED dioda
+ Oproti výkonným telefonům konkurence netrpí nadměrným zahříváním
+ NFC a Android Beam s podporou posílání multimediálních souborů
+ Podpora reverzního USB tetheringu
+ Adobe Flash Player je předinstalován
+ Dobrá integrace sociální sítě Facebook (volitelné)
+ Výborná klávesnice s obdobou Swypu
+ Propracovaná aplikace Fotoaparát
+ Media Link HD

Zápory

– Rozpačité výsledky fotoaparátu (mohlo by se lišit u finální verze zařízení)
– Nízká výdrž při náročných činnostech
– Vyšší váha v kombinaci s hliníkem – přístroj má tendenci vyklouznout z ruky při manipulaci
– Kov se špiní
– Delší doba nabíjení (s originální nabíječkou nemusí platit)
– NFC není tak citlivé – člověk se musí naučit nasměrovat druhé zařízení
– Nevhodné umístění senzoru okolního světla – člověk jej při hraní překrývá rukou
– Kvůli absenci třetího tlačítka jsme občas ošizeni o část obrazu se softwarovým tlačítkem
– Nemožnost výměny baterie
– Chybí slot pro MicroSD karty
– Systém obsahuje některé zbytečné aplikace, které nelze odstranit
– Blinkfeed není možné odstranit a zabírá místo
– Prostředí Sense nemusí sednout každému

Za zapůjčení k testu děkujeme společnosti HTC.