HDR fotografie - jak to vlastně celé funguje?

S pojmem HDR se dnes setkává většina uživatelů s mobilním telefonem a nemusí být ani zapálení nadšenci do fotografování. Touto funkcí totiž dnes již disponuje drtivá většina mobilních telefonů s Androidem. Velká část našich čtenářů princip HDR zná, existuje ale nemalé procento běžných uživatelů, pro které znamená HDR lepší „barvičky“. Co ale tato zkratka vlastně znamená a jak to celé funguje?

HDR – zkratka prozradí téměř vše

Samotná podstata HDR fotografií vychází již ze samotné zkratky – High Dynamic Range, tedy vysoký dynamický rozsah. Problémem fotoaparátů (a to nejen těch v mobilních telefonech) je dynamický rozsah, tedy schopnost zachytit nejtmavší a nejjasnější detaily scény do jedné fotografie. Jako příklad si můžeme vzít fotografování památky s oblohou v pozadí. V případě, že nastavíme (případně automatika mobilního telefonu nastaví) fotoaparát tak, aby byly vykresleny detaily památky, ztrácí se úplně detaily nebe (je „přepálené“ či přesvětlené). Ve druhém případě bude naše snaha zachytit detaily oblohy v pozadí. Zde se ale dostáváme k opačnému extrému – věž je příliš tmavá a nejsou zachyceny žádné detaily. Sami asi nyní cítíte, že běžným způsobem zkrátka nedosáhneme ideálního stavu – zachycení detailů věže i nebe. Fotoaparáty neumí zachytit tak široký dynamický rozsah jako lidské oko. Řešením je právě HDR. Princip je až směšně jednoduchý – fotografii, která zachycuje veškeré detaily, vytvoříme složením více snímků. Nejčastěji se pro skládání HDR fotografií používají 3 snímky – jeden podexponovaný (pro zachycení detailů nebe v našem případě), jeden s „ideálním“ nastavením expozice (tedy takový kompromis) a jeden přeexponovaný (vykreslení detailů věže u našeho snímku). Fotografie, ze kterých HDR vzniká, mohou vypadat například takto.

Složením těchto snímků můžeme dosáhnout například tohoto výsledku.

Automatické HDR funkce většinou za moc nestojí

Proč jsme do věty v předchozím odstavci vměstnali slůvko „například“? Jednoduše proto, že výsledná HDR fotografie může být ze snímků složena různými způsoby a dvě různé scény vyžadují pro lepší výsledek rozdílné zpracování. Pro tvorbu HDR fotografií existuje řada speciálních aplikací, ve kterých si můžete opravdu „vyhrát“. Jednou z nejpoužívanějších je například Photomatix. Tento software zpravidla ani nevyžaduje použití stativu (ale je to rozhodně doporučeno) a dokáže fotografie automaticky oříznout a přizpůsobit tak, aby nebyly rozdíly mezi fotografiemi patrné. Důležité je pouze zachovat hodnotu clony pro stejnou hloubku ostrosti u každé z fotografií. Důležité je také zmínit, že právě kvůli nutnosti pořízení několika fotografií za sebou se doporučuje fotit statickou scénu (pohybující se objekty by nám tvorbu HDR výrazně zkomplikovaly). No a proč tedy nejsou výsledky z mobilního telefonu většinou tak dobré, jak bychom si představovali? Odpověď je jednoduchá – automatické HDR u mobilních telefonů funguje ve většině případů tak, že mobilní telefon pořídí tři snímky a aplikace fotoaparátu je „nějak“ spojí. A právě v tom je kámen úrazu – jak jsme již zmínili dříve, tvorba kvalitních HDR fotografií vyžaduje manuální tvorbu pro dobrý výsledek, neboť různé scény vyžadují jiný přístup a nastavení. Automatické HDR v telefonech mnohdy přinese vyšší dynamický rozsah, ale často se z fotografie také stanou „omalovánky“ a působí velmi nepřirozeně. Rozhodně bychom to tedy neměli s používáním automatické funkce HDR přehánět. I na Android ovšem existují aplikace, ve kterých lze pořizovat kvalitnější HDR fotografie, i když oproti „zrcadlovkám“ a použití speciálního softwaru na PC to bude stále jen slabý odvar. Vyzkoušet můžete například aplikaci HDR Camera+, která umožní po zachycení snímků detailněji určit výsledný HDR obrázek. zdroj: wearesophoto.com