Emulátory: Když hry z Google Play nestačí, díl 1.
Jan Olejník
Nudné sobotní odpoledne, v televizi nic kloudného nedávají, vy si na svém tabletu prohlížíte už podesáté stránku s hrami na Google Play a ze všech těch barevných ikonek se zvířátky vám už jde hlava kolem. Z toho se snad ani nedá nic vybrat. Pane jo, tehdy u televize s prvním PlayStationem, to bylo jiné kafe! Naštěstí není potřeba lézt na půdu, hrabat se ve starých kufrech a oprašovat věrnou konzoli. Jestliže máte tablet s USB portem či Bluetooth gamepad, lze to vyřešit skutečně lišácky – emulátorem.
Co je to emulátor a k čemu slouží?
Emulátor je zjednodušeně řečeno program, který na vašem přístroji vytvoří prostředí pro běh programů či her určených pro diametrálně odlišný systém. Tato operace však bývá zpravidla velmi náročná na výkon systému, a čím lepší máte procesor a grafickou kartu, tím vyšší je šance, že hra poběží plynule.
Poněkud nepříjemným mínusem většiny těchto programů je nutnost vlastnit i takzvaný BIOS z originální konzole. Jedná se vlastně o základní operační systém, bez kterého by konzole nefungovala. Jenže tento BIOS je chráněný autorským zákonem, tudíž pokud si ho chcete obstarat, vstupujete „tak trochu“ do šedé zóny. Jedinou polehčující okolností může být vlastnictví konzole, kterou chcete emulovat. Svět Androida se proto nebude zmiňovat o tom, odkud různé BIOSy stáhnout – ale kdo hledá, najde.
Pokud jsem BIOS označil jako „tak trochu šedou zónu“, pak jsou hry pro jednotlivé systémy už úplně jinde. Samozřejmě není nic snazšího než si najít vhodnou stránku zabývající se emulátory a postahovat si největší pecky ze Super Nintenda, Sega Mega Drive či Sony PlayStation, jenomže ač je to k nevíře, i na takto staré hry se stále vztahuje autorský zákon a opět platí, že pokud si chcete některou z her zahrát, měli byste ji legálně vlastnit. Výklad zákona je v tomto ohledu poněkud sporný a vlastnictví hry vás ke stažení „záložní kopie“ neopravňuje. Ani tentokrát vám tedy neporadíme, kde ke hrám přijít. Nejsnazší to budou mít asi majitelé PlayStationu, kteří si mohou z originálních CD vyrobit ISO soubory pomocí softwaru typu CloneCD.
Jakub KárníkJaké přístroje lze emulovat?
Vzhledem k tomu, jak je samotný proces emulace náročný, nelze jít historicky blíže než do roku 2000. Jde totiž o to, že konzole má kromě klasického procesoru a grafické karty i množství samostatných čipů starajících se o nespočet operací, potřebných ke spuštění a běhu hry. Možná byste raději hráli hry z PlayStation 2, ale pokud ve vás tepe jen trochu nostalgické srdce, máte i bez PS2 postaráno o kvalitní zábavu na tisíce hodin. Pojďme se tedy podívat na nabídku vhodných aplikací z Google Play.
Kapesní konzole od Nintenda
GameBoy je dnes již legendární kapesní konzole od společnosti Nintendo, která spatřila světlo světa roku 1989. Na droboučkém monochromatickém LCD displeji o rozlišení 160 x 144 bodů se zobrazovala grafika poháněná osmibitovým procesorem o frekvenci 4 Mhz, což je pro představu cca 300x menší hodnota než v současných smartphonech (a to nepočítáme dvoujádrové telefony!) Vzhledem k tomu, že GameBoy prošel několika revizemi, jeho pravý nástupce – GameBoy Color – se na trhu objevil až o neuvěřitelných 9 let později. Dvojnásobné navýšení rychlosti procesoru a především displej schopný zobrazit „až“ 32 768 barev se společně s rozsáhlou knihovnou her postaral o velký úspěch. Nedlouho poté, v roce 2001, doplnil sestavu GameBoy Advance. Výkon procesoru opět vyskočil na dvojnásobek a displej už se pochlubil rozlišením 240 x 160 bodů.
Jak emulovat?
Díky dnes již směšným technickým specifikacím prvních tří Gameboyů existuje hned několik dobrých emulátorů. Doporučit můžeme například freewarový Gameboy Color A.D.
 |
|
 Zdarma |
|||||||||||
Můžeme doporučit i jeho „konkurenta“, aplikaci Retro Game Boy and Advance. Jak název napovídá, ten už si poradí i s novějším GameBoy Advance. Oba dva jsou vyrovnanými soupeři a je v podstatě jen na vás, který z nich si zvolíte.
 |
|
 Zdarma |
|||||||||||
Rovněž by byla škoda nezmínit My Boy! Free, se kterým si bude parádně rozumět i vaše hardwarová klávesnice či gamepad.
 |
|
 Zdarma |
|||||||||||
Co si zahrát?
GameBoy či GameBoy Color: Pokémon Red/Blue/Yellow/Gold/Silver/Crystal, Link’s Awakening, Metal Gear Solid, Super Mario Bros Deluxe, Castlevania, R-Type
GameBoy Advance: Castlevania: Aria of Sorrow, Tony Hawk’s Pro Skater 2, Final Fantasy VI, Super Mario Advance 4: Super Mario Bros 3, Fire Emblem
A co Nintendo DS?
I Nintendo DS (honosící se dvěma displeji) se stalo terčem zájmu vývojářů. Zatím si lze z Google Play stáhnout nds4droid.
 |
|
 Zdarma |
|||||||||||
Dalším emulátorem je pak DSOID. Bohužel, vše nasvědčuje tomu, že vývojáře čeká ještě dlouhá cesta. Zatímco nds4droid neměl problém spustit testované hry, byť se skutečně tragickým počtem snímků za vteřinu, DSOID pro jistotu nepustil vůbec nic. Ještě bude potřeba pořádná dávka optimalizace. Ale vyhlídky jsou prý nadějné!
 |
|
 40,96 Kč |
|||||||||||
Domácí konzole od Nintenda
SNES
neboli Super Nintendo Entertainment System dorazil do regálů v roce 1990 a moc se v nich neohřál díky obrovskému zájmu zákazníků – ti se nakonec postarali o ohromný prodejní úspěch v celkovém počtu padesáti milionů prodaných jednotek. Dnes se nám to může zdát jako směšné číslo, ale dříve byly videohry (zvláště u nás) jen pro tu hrstku bohatých podivínů. Dost možná se ale u vás na půdě válí jedna z mnoha asijských napodobenin obsahující cartridge 999+1 Games.
Jan TipmannJak emulovat?
Stejně jako u GameBoye, nemůžete v podstatě sáhnout vedle. S výkonem SNESu si dokáže poradit prakticky jakýkoliv telefon.
S klidem můžete vyzkoušet dvě bezplatné varianty – SuperGNES Lite a SNESDroid
 |
|
 Zdarma |
|||||||||||
Z placených variant se pak nabízí třeba Animaonline SNES Emulator
 |
|
 39,99 Kč |
|||||||||||
Co si zahrát?
Chrono Trigger, Super Metroid, Legend of Zelda: A Link to the Past, Mega Man X, Final Fantasy III, Super Mario World, Street Fighter II: Turbo
Nintendo 64
Přímým konkurentem prvního PlayStationu a Segy Saturn bylo Nintendo 64, které jsem jako malý kluk zbožně obdivoval v Plzeňském DATARTu na konci devadesátých let. Velkou nevýhodou této konzole bylo rozhodnutí Nintenda zachovat tzv. cartridge („kazety“) jako distribuční médium. PlayStation byl se svou CD mechanikou ve výhodě, ale nelze říct, že by se s tím Nintendo nedokázalo vyrovnat po svém. Každopádně jedním z důvodů, proč na Nintendo vycházelo více jásavě barevných her, byl právě fakt, že omezená kapacita média nedokázala uchovat mnoho textur ve vysokém rozlišení a tak se raději vývojáři uchylovali k velkým jednobarevným plochám, čímž se postarali o celkový vizuální kabátek svých her.
Jak emulovat?
S úspěchem jsem vyzkoušel aplikaci Mega64, která je na Google Play zdarma a nelze říct, že by tímto faktem jakkoliv trpěla. U testované Zeldy se sice objevilo pár výpadků textur a občas se lehce zasekl zvuk, ale nebylo to nic tragického, co by zásadně ovlivnilo zážitek ze hry.
 |
|
 Zdarma |
|||||||||||
Za vyzkoušení jistě stojí i Mupen64Plus, který najdete na Google Play v placené verzi. Ta však slouží pouze coby dobrovolné zadotování vývoje. Jinak autor nabízí aplikaci na svém webu zcela zdarma a záleží tedy na vašem rozhodnutí, zda autorovu práci odměníte nebo ne. Výkonem se může víceméně rovnat Mega64 a záleží tedy spíše na vašich osobních preferencích, kterou ze dvou možností zvolíte.
Co si zahrát?
Legend of Zelda: Ocarina of Time, Super Mario 64, GoldenEye, Donkey Kong 64, Super Smash Bros, Banjo-Kazooie, Star Fox 64, Perfect Dark
V pokračování našeho průvodce emulátory se podíváme na zoubek konzolím SEGA a Sony PlayStation a rozhodně nevynecháme ani klasické PC hry. Jaké máte zkušenosti s emulováním klasických her pro Android právě vy? Daří se vám rozchodit své staré oblíbené hity na tabletu?
Adam Kurfürst
Jana Skálová
Komentáře (31)
Přidat komentář