CyanogenMod: Co se skrývá pod známým označením?
CyanogenMod je jednou z nejznámějších „custom ROM“, což umožňuje milionům uživatelů po celém světě přizpůsobit si své zařízení podle svých vlastních požadavků. CyanogenMod je mezi námi již od raných verzí systému Android a čím se stával populárnější, tím větší úspěch tato vývojářská obec slavila.
Dokonce až takový, že se někteří z vývojářů spojili dohromady a založili svou vlastní společnost pod jménem Cyanogen Inc., která později navázala důležitá partnerství s výrobci telefonů, v nichž pak byl CyanogenMod (nebo jeho komerční derivát Cyanogen OS) předinstalován jako výchozí operační systém.
Co je to „custom ROM“?
Operační systém Android je Open Source, což ve zkratce znamená, že jeho zdrojové kódy jsou zdarma přístupné komukoli, kdo jim rozumí, a také že každý, kdo to dokáže, je může libovolně upravovat a vylepšovat. Původní zdrojový kód vyvíjí především Google, a to pod záštitou AOSP, tedy „Android Open Source Project“. Po celém světě je ale obrovské množství lidí, kteří svůj volný čas tráví tím, že původní zdrojové kódy vylepšují, portují systém na jiné telefony, zrychlují ho a někteří i značně zkrášlují. Poté ho jako výsledek své práce vystavují na vývojářských a zájmových fórech jako alternativní verzi operačního systému, kterou si můžete nainstalovat do svého telefonu.
Když lidé mluví o „flashování“ systému, myslí tím právě přeinstalaci původního systému od výrobce některým z komunitních systémů třetí strany. Takovým systémem pak může být právě například CyanogenMod, který se pak stává pro další mnohé vývojáře základním balíčkem pro snadnější personalizaci jejich vlastní verze systému. V žádném případě ale neznamená, že systém, který není podporován žádnou velkou korporací, ale jen vývojářskou obcí a nadšenci v komunitě, bude méně stabilní. Často to bývá naopak. Ať už ale vývoj daného alternativního systému zastřešuje kdokoli, všechny se nazývají právě „custom ROM“, čili „vlastní ROM„.
Tip
Termín „ROM“ nemusí být vlastně úplně správně, když je řeč o firmwaru třetí strany. Ve světě počítačů tato zkratka totiž znamená „Read-only-memory“. ROM ve svém správném smyslu může být libovolně čtena, ale zapsána jen jednou a to v té nejzákladnější rovině. Smartphony a tablety používají jako úložiště tzv. „flash paměti“, takže správným obecným označení alternativních systémů by mělo být „vlastní firmware“. Takže pamatujte, že když v telefonu měníte ROM, ve skutečnosti „flashujete firmware“.
CyanogenMod a jeho začátky
CyanogenMod původně začínal jako jednoduchá systémová alternativa pro zařízení HTC Dream (u nás známý jako T-Mobile G1 nebo případně HTC Google G1) a HTC Magic (k nám se tehdy běžně nedostalo). Počáteční verze CyanogenMod 3.1 vyšla v roce 2009 a dala světu AOSP schopnost odemčení práv „roota“, kdy najednou bylo možné cokoli za chodu systému. Díky tomu popularita vlastních ROM rostla a CyanogenMod díky rostoucí komunitě rozkvétal.
Tip
Root (označován také jako SU – SuperUser – super uživatel) je něco jako administrátorský účet na vašem počítači. Pokud k němu máte přístup, můžete bez omezení měnit systémové soubory a složky, čímž můžete změnit chování systému. Kromě toho umožňuje root pracovat se soubory na nejvyšší úrovni, takže můžete například mazat předinstalované aplikace nebo jinak zasahovat do prvků označených jako systémové. Root ale může být nebezpečný. V rukou nezkušeného uživatele představuje telefon s trvale odemčenými právy superuživatele snadný cíl pro jakéhokoli útočníka (i méně zkušeného). Nevhodné zacházení pak navíc může narušit tolik důležitou stabilitu systému.
Opravdu uznáván začal ale být až v době, kdy se světu představil CyanogenMod 7, který byl postaven na Androidu 2.3 Gingerbread. Tato verze přinášela nové a revoluční možnosti a funkce, které se ve světě vlastních ROM staly rychle velmi žádané.
CyanogenMod a jeho vývojový cyklus
Číslování verzí CyanogenModu je víceméně stejné jako číslování samotného Androidu, tj CyanogenMod (X)X.Y znamená, že „X“ je číslo hlavní verze a „Y“ je číslo menšího vydání. Od verze 9 až do verze 10.2 existovalo několik různých označení, podle toho v jaké fázi vývoje systém byl.
- Nightly – Každodenní drobné zásahy do systému, verze vychází (téměř) každý den, jsou ale často velmi nestabilní a nedoporučují se pro běžné používání.
- Experimental – Značně stabilnější než Nightly, stále se nedoporučuje běžně používat, ale již i rozšířené funkce by měly být v provozu bez velkých problémů.
- Snapshot – Stabilnější než Nightly a Experimental dohromady, může být poměrně dobře použitelná v běžném provozu, občas ale může vykázat drobný problém, mohou být nutné občasné restarty.
- Release Candidate – V zásadě poslední drobné úpravy před ukončením vývoje, dopilovávají se nejdrobnější chybičky, systém by měl být připraven k plnému nasazení.
- Stable – Plně stabilní verze, všechny chybičky již byly odladěny.
Po verzi CyanogenMod 10.2 byl vývojový cyklus trochu zkrácen, aby byl proces vývoje přehlednější a srozumitelnější.
Libor Foltýnek- Development channel – Najdete zde především již známé Nightly sestavení, čili každodenně upravované a nestabilní obrazy systémů.
- Release channel – Poté, co se povede vydat první Snapshot, by měly vycházet přibližně v měsíčních intervalech. Jsou již schopné každodenního provozu, ale zůstávají asi o dva týdny pozadu za novinkami z Nightly sestavení.
https://www.youtube.com/watch?v=cgnzNNPVaCA
V kostce
CyanogenMod začal jako alternativa k běžně dodávaným systémům a vyrostl do společnosti, která ovlivňuje mnohé ve vývojářské komunitě, která svůj systém nativně předinstalovává do telefonů některých značek a pravidelně je podporuje. Zatímco se flashování CyanogenModu může na první pohled zdát obtížné a náročné, jakmile to člověk zvládne, stojí to za to. Přizpůsobitelnost, kterou vám CyanogenMod nabídne, ocení spousta uživatelů.
Zdroj: wikipedia.org.
Karel Kilián
Jan Dolejš
Komentáře (17)
Přidat komentář