RECENZE: Xiaomi Mi2 – čínský smartphone, který uhranul celý svět, pod naším drobnohledem
Xiaomi [šiajomi] Mi2 by se s přehledem mohl pyšnit titulem „Nejlepší smartphone na světě“. Přišel sice skoro před rokem, a to do té doby s nevídanou výbavou, kvalitním zpracováním, výbornou cenou, ale především s upraveným Androidem. Hodně upraveným Androidem. Dámy a pánové, přivítejte zkrátka to nejlepší, co za 9 tisíc korun můžete získat. A dokonce to nejlepší, co můžete získat za 14 tisíc.
Co dělá jakýkoli mobil od Xiaomi tak skvělým, není ani tak high-end výbava, jako spíš podpora ze strany výrobce a jejich systém obecně. Xiaomi je totiž tvůrcem slavné MiUi ROM, kterou spousta lidí považuje za vůbec nejlepší custom ROM na světě. Nevěříte? Přečtěte si naši recenzi a přesvědčte se o tom.
Balení z recyklovaného papíru
Jestliže si objednáte tento funkcemi přeplněný mobilní telefon, jistě vás již na první pohled překvapí krabice. Neuvidíte totiž žádná propagační omalovátka, jak jsme zvyklí od jiných výrobců. Žádné logo SuperUltra4K AMOLED+n displeje, žádné logo výrobce procesoru, žádné vyobrazení mobilu samotného. Jediné, co najdete na přední straně hnědé krabice z recyklovaného papíru, je drobné logo MI. Na stranách tohoto střídmého boxu pak uvidíte miniaturní nápisy odkazující na web xiaomi.com a konečně na zadní straně uvidíte nálepku, co všechno tento mobilní telefon vlastně umí. A že toho je požehnaně. O tom ale níže. V krabici najdete logicky po jejím otevření ve vaničce zafóliovaný telefon Xiaomi Mi2. Po jeho vytažení a odstranění kolébky pak na vás vykoukne poměrně velká 2000mAh baterie, nad kterou se skrývá ve vlastním šuplíčku miniaturní cestovní nabíječka spolu s datovým kabelem. A to je vše. Stejně skromné je i příslušenství k telefonu. Ovšem kdo by chtěl například přebytečná špuntová chrchlátka, že? Velikou zajímavostí, především pro lidi, kteří by objednávali přímo z Číny, je pevnost této krabice. Dokáže totiž přežít bez jakéhokoli znetvoření váhu dvou dospělých mužů (no… na evropské poměry dejme tomu 1,25 muže), a tak se opravdu nikdo nemusí bát, že by byl jeho mobil mezikontinentální cestou nějak poničen. Jediné, co se tomuhle tanku, přezdívanému krabička stane, jsou maximálně pokrčené rohy.
Jakub Kárník
Vzhled telefonu a první dojem
Při pohledu na krabici jsem si už pomalu začínal říkat, že i mobil bude zpracován z levných bytelných plastů. Naštěstí se tak nestalo, i když plasty použity opravdu byly. Hned po vytažení mi totiž zrak uchvátila černočerná přední strana, kterou narušovala pouze tlačítka a logo zařízení, spolu s webkamerou a nenápadným hovorovým reproduktorem. 4,3“ HD displeje si zkrátka ve většině případů nevšimnete. Velmi mě zaskočil zadní kryt telefonu, který je přesným opakem čelní strany. Ten je totiž perleťově bílý. Ovšem nebojte se, zařízení je k dispozici v několika barevných variantách. Tedy spíše jeho zadní kryt. Ten můžete sehnat také v černé, oranžové, zelené, růžové… Zkrátka každé oblíbené barvě. Na pravé straně přístroje nalezneme kolébku hlasitosti, pod níž je spouštěcí tlačítko. Tato tlačítka jsou kovová a jsou součástí zadního krytu, ve kterém jsou přichycena pomocí gumových západek. Na spodní straně je microUSB konektor s funkcí MHL a USB On the Go (s čímž se u mnoha výrobců nesetkáme), který slouží také pro nabíjení. Na levé straně nalezneme překrásné nic a na vrchu pak klasický 3,5mm konektor pro připojení sluchátek. Na zadní straně se pak nachází krytka 8MPx fotoaparátu s LED diodou a mikrofonem, reproduktor a opět logo MI.
První dojem z telefonu byl zkrátka skvělý. Designově se mi hodně líbí – je krásně elegantní a s perfektními rozměry, což uvítají především lidé, kteří si nechtějí kupovat současná +-5“ pádla. Konstrukce telefonu je opravdu na špičkové úrovni, ergonomie je vynikající a záda nevržou a dokonale pasují s hlavní kostrou zařízení. Další velké WOW přišlo už při rozsvícení displeje.
Hardware a displej
Jak jsem již zmiňoval v úvodu, Xiaomi Mi2 má velmi bohatou výbavu a směle se může rovnat i téměř rok po uvedení takovým modelům, jakými jsou SGS 4, HTC One či Xperia Z od Sony. Srdcem Xiaomi Mi2 je čtyřjádrový Qualcomm Snapdragon S4 Pro APQ 8064, vyráběný 28nm výrobním procesem, jehož maximální taktovací frekvence je 1 500 MHz. CPU běží na instrukční sadě ARMv7, má 16 KB L1 a 2 MB sdílené L2 cache, obsahuje moduly GPS, A-GPS a GLONASS, Wi-Fi 802.11 b/g/n a Bluetooth v4. O grafiku se stará grafický akcelerátor Adreno 320, který by měl dle slov Qualcommu nabídnout grafický výkon srovnatelný s výkonem Xboxu 360.
Stejný procesor můžeme najít například v telefonech Nexus 4, Sony Xperia Z či v Asus Padfone 2. Xiaomi navíc k procesoru přidalo 2GB RAM, což je v současnosti patrně nejvyšší hodnota, jakou v tomto směru můžete získat. Ostatně stejně velkou RAM nabízí i SGS 4 a HTC One. Zajímavostí je, že systém vidí celé 2 GB, přičemž čerstvě nakonfigurovaný telefon po restartu hlásí kolem 1,32 GB jako volných. To je více než v případě Xperie Z, která měla k dispozici 1,2 GB RAM.
Mobil má integrovanou paměť 16 GB, bez možnosti rozšíření o microSD karty, což je zajisté škoda. No systém vidí celkově necelých 14 GB, přičemž pro aplikace jsou vyhrazeny 3,7 GB, zbytek je pro vaše soubory. Na rozdíl od Xperie Z se vám tak může stát, že při instalaci aplikací narazíte na nedostatek místa v oddílu pro aplikace určeného a tento defekt se nedá bohužel nijak obejít.
Určitě nikoho nepřekvapí, že na takto výkonném stroji běží Android ve verzi 4.1.2. Ovšem v MiUi verzi, takže by se to dalo přirovnat tak, řekněme, Androidu 5.0 a to kvůli funkcím, které jsou v MiUi v4 obsaženy a nemá je například ani Android 4.2. Ostatně MiUi v4 můžete vyzkoušet na každém rozšířenějším zařízení díky XDA Developers.
Ale nyní k displeji. Ten má úhlopříčku 4,3“ a HD rozlišení. Většina z vás musí jistě jásat, protože mnoho uživatelů odsuzuje fakt, že výkonných, leč kompaktních zařízení, stále ubývá. Navíc je displej poměrně zajímavě veden svou technologií. Jedná se sice o čisté IPS, ovšem přímo nalepené na sklo. Tento proces se nazývá One glass solution a nese zkratku OGS. Díky tomu je barevné podání opravdu perfektní, stejně jako pozorovací úhly, kdy při snížení kontrastu a rozpadu barev dochází až při opravdu extrémních úhlech. Samozřejmě mnozí z vás nebudou chtít přestoupit ze svých superAMOLEDů k nějakému „trapnému“ IPS OGS. Ono je to tak trochu jako s modelkami Každý sní o překrásných ženách, které jsou tak dokonalé, až jsou nereálné (superAMOLED), ovšem v běžném životě se člověk musí spokojit a naučit se užívat si krás toho, co mu naskytla sama příroda (právě tento displej). A věřte tomu nebo ne, IPS OGS na Xiaomi Mi2 je dle mého skromného názoru ten nejlepší displej, jaký jsem kdy ve svém životě viděl, a hlavně nemá tak přesycenou modrou a oranžovou, jako jeho organický superAMOLED bratříček. Zkrátka se snaží co nejlépe vykreslit realitu se všemi jejími vráskami. Displej Mi2 nádherně září, na přímém sluníčku jde perfektně vidět a jeho hlavní výhodu vidím vůči ostatním klasickým TFT displejům v téměř dokonalé černé – a teď se mi prosím nesmějte, ale ta černá je opravdu v středních až středně vyšších nastaveních jasu displeje černočerná a směle se může rovnat s displeji AMOLED. Co se jinak týče ochrany displeje, nenalezneme zde sice Gorilla Glass, ale jeho obrovského konkurenta, kterého používá z velkých výrobců především Sony, a to Dragontrail glass. Velmi se mi líbilo, že displej není žádným magnetem na otisky prstů a jestli se vám příliš nepotí ruce, tak budete muset displej čistit přibližně po 3-4 dnech aktivního používání.
Další zajímavou vlastností telefonu je notifikační dioda umístěna pod tlačítkem domů. Můžete si u ní nastavit, jak se vám budou hlásit nepřečtené SMS, zmeškané hovory a jiné zmeškané události, které se objeví v notifikační liště, jako například Facebook a spol.
Technologie
Xiaomi Mi2 v sítích GSM 850/900/1800/1900. Data umí přenášet pomocí služeb GPRS (Class 33, 85,6 kbps/85,6 kbps), EDGE (Class 33, 236,8 kbps/236,8 kbps), UMTS (21,1 Mbps/5,76 Mbps), HSDPA, HSUPA, HSPA+ (42Mbps). Bez problémů se připojí k bezdrátovým sítím standardů Wi-Fi 802.11 b/g/n.
Při připojení přes mobilní data je spojení v rámci možností našich krkavčích operátorů stabilní, stejně tak přechod mezi Wi-Fi a mobilním připojením byl rychlý a bezproblémový.
Hardwarové parametry
- Procesor: čtyřjádrový, 1,5 GHz, Qualcomm Snapdragon S4 Pro APQ8064 s grafickým jádrem Adreno 320
- Operační systém: MiUi v4 (Android 4.1.2 Jelly Bean)
- Interní paměť: 16 GB Flash EEPROM
- Paměť RAM: 2 GB LPDDR2
- Velikost telefonu: 126 × 62 × 10.2 mm
- Hmotnost telefonu s baterií: 145 gramů
- Displej: úhlopříčka 4,3“, IPS OGS, 1280 × 720px, hustota 342DPI
- GPS: A-GPS a GLONASS
- Wi-Fi: 802.11 b/g/n
- Bluetooth: 4.0
- NFC: ne
- Konektory: 3,5 mm stereo audio jack, microUSB (USB 2.0) + MHL + USB On the Go
- Senzory: zrychlení, polohy, okolního světla, přiblížení, kompas, gyroskop
- Fotoaparát: 8 Mpx (3264 × 2448 bodů), autofokus, s přisvětlovací LED diodou, natáčení videa: v rozlišení až 1920 × 1080 bodů, 30 fps
- Přední kamera: 2 Mpx – fotografie až v rozlišení 1920 × 1080 bodů, natáčení videa 1920 × 1080 bodů při 30 fps
- Baterie: 2 000 mAh, Li-pol
Testy výkonu (benchmarky)
Jak jsem již několikrát zmínil, Mi2 je výkonově „dělo“ a to se projevilo i u testů. Nejenže poráží mnohem, opravdu mnohem dražší konkurenty, ale Xiaomi Mi2 rovněž konkuruje/překonává mnohem novější mobily vyšší třídy. Zkrátka tleskáme.
Adam KurfürstLinpack single
- Xiaomi Mi2 – 227,21 MFLOPS
- Sony Xperia Z – 223,84 MFLOPS
- Samsung Galaxy Note II – 64,57 MFLOPS
- Samsung Galaxy S III – 55,69 MFLOPS
- Nexus 4 – 54,68 MFLOPS
- Huawei Honor – 54,67 MFLOPS
- Samsung Galaxy W – 51,95 MFLOPS
- HTC One X – 51,63 MFLOPS
- Samsung Galaxy S II – 51,72 MFLOPS
- Asus Eee Pad Transformer Prime – 47,90 MFLOPS
- HTC EVO 3D – 44,76 MFLOPS
- Huawei Vision – 41,30 MFLOPS
- Samsung Galaxy Beam – 40,55 MFLOPS
- LG Optimus 2X – 36,44 MFLOPS
Linpack multi
- Xiaomi Mi2 – 571,86 MFLOPS
- Sony Xperia Z – 562,45 MFLOPS
- Samsung Galaxy Note II – 187,48 MFLOPS
- Nexus 4 – 170,79 MFLOPS
- HTC One X – 127,1 MFLOPS
- Samsung Galaxy S III – 120,64 MFLOPS
- Samsung Galaxy S II – 85,56 MFLOPS
- Asus Eee Pad Transformer Prime – 79,07 MFLOPS
- Samsung Galaxy Beam – 63,33 MFLOPS
- Huawei Honor – 48,08 MFLOPS
- Samsung Galaxy W – 45,55 MFLOPS
- Huawei Vision – 35,32 MFLOPS
Herní výkon
I podle benchmarků lze usoudit, že mobil s hrami nebude mít žádný problém. Za 9,5 tisíce je to prostě naprostá nádhera. Na zařízení jsem testoval Modern Combat IV: Zero Hour, GTA III a Shadowgun. Všechny hry běžely naprosto plynule bez nejmenšího škubnutí. Co byste také čekali od qualcommovského čtyřjádra?
Vyzkoušeli jsme i nový 3D Mark, bohužel teprve první verzi, kdy ještě pořádně nefungovaly srovnávací grafy. Mobil ovšem spouštěl Extreme verzi testu bez nejmenších problémů.
Nejinak na tom byl i Modern Combat 4: Zero Hour.
Připojení k počítači
K připojení telefonu k počítači slouží originální Xiaomi kabel, který je součástí balení – na jednom konci má klasický USB konektor pro zapojení do PC či do nabíječky s logem Mi, na druhé straně je připraven konektor microUSB určený pro připojení telefonu. Windows detekuje mobil jako MTP zařízení, což znamená, že se do jeho interního úložiště dostanete bez nutnosti instalace ovladačů (kdy se speciální ovladače pro vývojáře ale nabídnou k instalaci). Současně je paměť dostupná jak pro telefon, tak pro PC, takže vám budou fungovat například vyzvánění, nebo můžete poslouchat písničky uložené v mobilu.
Co se rychlosti přenosu týče, 700MB .avi soubor jsem nahrál do telefonu za 37 sekund, což považuji za uspokojivé.
Uživatelské rozhraní – MiUi, MiUi, proč jsi ta nejlepší?
Mnoho z vás již jistě mělo zařízení s MiUi někdy v ruce. Nemuselo to být zrovna Xiaomi, ale třeba nějaký Samsung, LG nebo HTC. Jestli jste se s ním tedy již setkali, určitě mi dáte za pravdu, že krom výchozího iPhone-like launcheru je UI telefonu naprosto parádní. Vše je krásně a logicky rozmístěno a uživatel získá opravdu spoustu skvělých tweaků – například vynikající rychlé přepínání prvků v notifikační liště, které je dále nastavitelné. Velmi potěší customizace pomocí témat, která jsou buďto volně dostupná, nebo placená v aplikaci „Témata“. Nákup probíhá přes MiUi body či reálné peníze.
Zamykací obrazovka
MiUi má velmi propracovanou zamykací obrazovku (teda minimálně tu ze základního témata). Při podržení prstu na ikonce zámku se vám zobrazí několik možností, kudy telefon odemknout a co se následně stane. Tradičně máte tedy okamžitý přístup k odemknutí, fotoaparátu, kontaktům a smskám. Po dvojitém kliknutí se dostáváme do ovládání přehrávače hudby. Ten bohužel funguje pouze se základním přehrávačem, který je ovšem velmi schopný.
Launcher: Děs a bída iPhonu
Kamenem úrazu je ale launcher. Nenajdete zde klasických 5 obrazovek a tlačítko pro vyvolání aplikací, jako v kterémkoli jiném Androidu. Launcher totiž zastává ideologii iPhonu, tedy vše na plochách. Rozházené, neupravené. Jediná věc oproti iPhonům je podpora widgetů, ale v tom nepořádku je stejně poměrně často přehlédnete. Možnost vytvoření složky je samozřejmostí, stejně jako změna pořadí ploch, označení hlavní domovské plochy nebo přidání widgetu pomocí dlouhého podržení prstu na prázdném místě na obrazovce. Launcher tak vřele doporučuji co nejrychleji odstřelit a okamžitě zapomenout, že takový hnus máte v mobilu. Pokud tedy nejste příznivcem GUI od konkurenční platformy.
Nejpřehlednější částí pracovních ploch bylo tedy přidávání widgetů a jejich přesouvání. V mobilu jsou nainstalovány předem pouze základní widgety, což šetří poměrně nižší kapacitu paměti (lze zakoupit 32GB verze) a zároveň to dává uživateli naprostou svobodu v rozhodnutí, které widgety on vlastně chce a které ne. Velikou legrací byla přítomnost krásného widgetu pro počasí, který ovšem nepodporoval jiné jazyky než tradiční čínštinu a ani neobsahuje jiná než čínská města. Škoda.
Nepřekonatelná notifikační lišta
Naprosto geniální věcí v celé MiUi je odkudkoli přístupná notifikační lišta. Tu můžete klasicky srolovat z vrchní části displeje, kdy dostanete přístup k nejčerstvějším událostem, které se na telefonu staly. Při posunutí prstu zprava doleva se nám pak naskytne pohled na druhou stranu lišty, na které se nachází přepínače. Odsud můžete pohodlně kontrolovat všechen hardware, ať se nacházíte kdekoli v systému. A tím kdekoli myslím i hry či jiné aplikace. Stačí totiž prstem přejet přes horní část obrazovky a hnedka se vám objeví průhledná notifikační lišta s průhledným pozadím. Můžete ji samozřejmě i srolovat a zase se dostáváme k jejím funkcím. A pokud byste nechtěli nic s telefonem dělat, zjistíte pomocí tohoto tweaku alespoň stav baterie a přesný čas.
Klávesnice a SMS – zlatá střídmá cesta
Protože MiUi jde cestou jednoduchosti a současný stav zobrazování SMS a jejich psaní snad už ani být jednodušší nemůže, má Xiaomi stejné rozvržení zpráv jako každé jiné zařízení s Androidem na trhu. Po najetí do aplikace SMS se vám naskytne pohled na kontakty, které vám nějaký vzkaz zanechaly. Vedle jejich jména (nebo čísla) a krátkého úryvku z poslední zprávy (ať už přijaté či odeslané) se nachází i ikonka kontaktu, kterou můžete buďto vytvořit přímo za použití fotoaparátu, vybrat z galerie, nebo jednoduše synchronizovat přes sociální šílenost Facebook. Co by se dalo aplikaci SMS vytknout je snad jen to, že neupozorňuje, na kolik zpráv je váš text rozdělen.
Pokud se podíváte na klávesnici ze screenů výše, určitě vám dojde, že o žádné terno nejde. Klávesnice umí prakticky pouze základní věci, a to psát. Nenaleznete zde oblíbenou funkci swype známou u konkurenčních klávesnic, ani přidávání slov do vlastního slovníku, stejně jako chybí možnost psaní pomocí T9 bez diakritiky. To je celkem škoda, ovšem člověku nic nebrání si doinstalovat klávesnici dle vlastního gusta.
Kontakty a volání
Číselník je ve verzi MiUi v4 veden trošku stylem iOS. U MiUi v5 je ta podoba ještě větší. Jestli je to dobře, nebo špatně, to je na uživateli. Mně se prostředí číselníku a volání velmi líbí (ostatně jako celé MiUi :-)). Pakliže budete psát na číselníku čísla, budou se vám zobrazovat kontakty, které buďto obsahují danou číselnou kombinaci, nebo telefon vyhodnotí vaše ťukání jako psaní slova, a tak při vyťukání 2326 vám vyskočí jako první nabízený kontakt Adam.
Přidání kontaktů rovněž probíhá vcelku hezkým způsobem. Vše je uvedeno přehledně s možností přidat vlastní pole, upravit fotku, přidat vícero mobilních a e-mailových čísel a rovněž přidat kontakt do určité skupiny lidí, ať už z práce či z domova. Stejně tak máte přímý přístup ke kontaktům z účtu Googlu či Xiaomi (ano, Xiaomi skutečně nabízí cloudové úložiště kontaktů, stejně jako Google. Otázkou je, do jaké míry můžete velké lokální čínské firmě věřit ohledně zneužívání vašich dat ke sledování?).
Pokud vám někdo volá, nebo voláte vy někomu, zobrazí se fotka kontaktu přes celou obrazovku spolu s nabídkou voleb, co chcete udělat. Díky borcům z českého MiUi můžete rovněž poslat rychle předdefinované zprávy, které hovor odmítnou a člověku, co po vás toužil, pošlou omluvnou SMS, že zrovna teď to nejde.
Multimédia
Protože Xiaomi Mi2 je vybaven špičkovým OGS displejem s HD rozlišením, je jeho využití vhodné i pro sledování vašich oblíbených seriálů. O kvalitní hlasitý poslech se postará poměrně kvalitní zadní reproduktor, který nás velmi překvapil kvalitou podání basů a hlasitostí. Zvukový 3,5mm výstup pro sluchátka je samozřejmostí, jeho kvalita je srovnatelná například s HTC One X, ovšem toto posouzení berte s nadhledem, protože žádný audiofil, co by si potrpěl na naprosto přesných podáních hudby nejsem a klidně bych byl schopný strčit svá drahá Sennheiser sluchátka i do MP3 škatule od Creativu za 500 Kč.
Hudební přehrávač
Co nás velmi potěšilo při testování hudby byl integrovaný hudební přehrávač, který naprosto vůbec nemusíte ničím nahrazovat. Jeho funkce si totiž obstojí i proti spoustě přehrávačů z Play Store. Najdeme zde klasické třídění dle autorů, žánrů, alb nebo playlistů, které si můžete sami vytvořit. Kromě tohoto třídění zde nalezneme i celkem podařený ekvalizér. Ten má pár předdefinovaných nastavení, ale také si můžete vytvořit svůj vlastní styl přesně tak, jak to vyhovuje vašemu sluchu. Zvláštností přehrávače je, že si dokáže dle názvu písničky stáhnout její text a aplikace tak vlastně může posloužit i jako karaoke, což určitě využije spousta lidí na pijáckých slavnostech.
Videopřehrávač a bonus
Co je ovšem naprosto průměrnou, ne-li podprůměrnou záležitostí je videopřehrávač. Ten nemá dedikovanou aplikaci a spouští se přímo skrze galerii zařízení. Přehrávač videí má sice širokou škálu podpory formátů, ovšem nepřehraje titulky, stejně jako nastavení zvuku, obrazu a podobné funkce jsou pro tuto aplikaci naprosto cizími výrazy.
Další zajímavou funkcí, která se týká multimédií, je předinstalovaný záznamník – ten je opravdu velmi pěkně zpracován (hlavně co se grafické stránky týče). Velkými změnami prošla galerie, která je mnohem přehlednější a lépe zpracovaná než galerie klasická. Nalezneme zde trochu pokročilejší a jednodušší možnosti sdílení, ale i mírných úprav (ořez, otočení, zvětšení atd.). Zajímavostí byla absence aplikace YouTube, ale to samozřejmě řešila instalace z Google Play. YouTube jinak vypadá naprosto klasicky – stejně jako na každém mobilním telefonu s HD rozlišením.
GPS – rychlá jako Usaim Bolt, přesná jako Beretta M107
Jak jsem zmínil nahoře, tak Xiaomi Mi2 je osazeno kromě klasického A-GPS čipu i modulem pro přijímání informací a dat ze satelitů ruského Glonass (protože Rusové také potřebují svou navigaci, když ji mají Američané, že jo). Jen připomenu mimo téma, pro technické fanatiky, že se brzy snad dočkáme v mobilech i přijímačů pro Evropskou lokační technologii Galileo, která má sídlo u nás v Praze. GPS dokázalo i bez zapnuté asistence pochytit signál pod otevřenou oblohou během 23 sekund, po novém spuštění, kdy si mobil uložil data z poslední fixnuté pozice, mu to trvalo pouze 7 sekund. Díky Glonassu navíc vidíte mnohem více satelitů než přístroje s běžnou GPS. Odchylka byla maximálně 8 m, přičemž se průměrně pohybovala kolem 3 m, takže se dá navigace rozhodně použít i při oblíbeném geocachingu. K navigování vám při prvním spuštění nepomůže žádná aplikace, je třeba si nainstalovat tedy alespoň ony zázračné Google Mapy. Jelikož navigace v tomto mobilu je opravdu skvělá (a překvapivě nežere baterii tolik jako u konkurence), tak doporučuji zakoupit kromě držáku do auta samozřejmě i kvalitní offlinovou navigaci, například dokonalý Sygic.
Další užitečnou záležitostí u navigace se zdá být kompas. Ten sice nemá příliš každodenního praktického využití, ovšem při různých hi-tech blbůstkách, jako je například Street view, ho určitě využijete pro ohromení svého okolí. Samozřejmě najde využití i u zálesáků a skautů. Rychlost kompasu je jinak samozřejmě naprosto dokonalá a tak nedochází k nějakým delším zpožděním. Informace o světových stranách se zobrazují zkrátka ihned.
Fotoaparát
Hlavní kamera „em í dvojky“ dokáže pořizovat snímky o rozlišení 3264 × 2448 bodů. Těm lepším z vás již jistě došlo, že 8MPx je v poměru stran 4:3, a tak jsem já osobně upřednostnil nastavení fotoaparátu pro pořizování 6MPx snímků, abych mohl fotit v pro potřeby většiny lidí přijatelnějším rozlišení 3264 × 1836 bodů ve formátu 16:9. Světelnost optiky je 2.0f. Papírově je tedy kamera více než slušná a o tom vypovídají i pořízené snímky. Navíc fotoaparát umí HDR, které můžete nastavit přímo při pořizování fotografií. Fotky posléze vypadají poněkud lépe, ne vždy se to ovšem povede. Fotky se pořizují velmi rychle a teoreticky jich můžete pořídit při stabilním zaostření a zaměřením na stejnou scenérii až 8 za sekundu, což není málo. Videa lze nahrávat ve fullHD 1080p při 30 snímcích za sekundu do formátu .mp4. Pořízení snímku v HDR trvá logicky trochu déle a nejdou na něm nastavit různé funkce.
Kvalitu HDR snímků (vlevo) a normálních snímků (vpravo) můžete porovnat na těchto ukázkových fotografiích:
No a když se vše vydaří a chcete někoho vyfotit v interiéru pomocí HDR, tak to může dopadnout i takto (při prohlížení fotografie po odeslání telefonu zpět prodejci jsme si všimli zvláštní záře kolem foceného stvoření, ale věříme, že o žádného svatouška se nejedná)
Xiaomi Mi2 – testovací video
Dále zde máme samozřejmě přední kameru, která má rozlišení 2 MPx a dokáže rovněž nahrávat fullHD videa v rozlišení 1080p. Její kvalita je celkem slušná, což můžete posoudit sami.
Xiaomi Mi2 – test přední kamery
Co ovšem bylo velmi pozměněno je prostředí kamery. Není vůbec strohé, jako ho známe z čistého Androidu, ale notně graficky upravené. Kromě zapnutí/vypnutí blesku (který mimochodem velmi silně září) si můžete pozměnit také ISO mobilu (maximální hodnota je 3200) v případě, že byste fotily za větší tmy, než by bylo pro mobil vhodné. Další zajímavostí je funkce průběžného focení, kdy telefon udělá sérii fotek s krátkou časovou prodlevou. Takto mohou vznikat fotky, které vidíte například v reklamách na sportovní značky, kdy například snowboardista vykonává trik při skoku a je na jedné fotce zobrazen vícekrát. Dále zde máme funkci timelapse (můžete znát z internetu videa, která jsou časově zrychlená), a to v rozpětí 2×, 4×, 10×, 50×, 100× a 250×, kdy při nastavení režimu 10× bude trvat 60 minut snímání celkem 6 minut videa. Samozřejmostí jsou i panoramatické fotky.
Baterie a výdrž – běžec na dlouhou trať
Baterie v Xiaomi Mi2 má kapacitu 2000 mAh, což je na mobil s displejem o velikosti displeje 4,3″ celkem slušná hodnota. Díky pokročilé správě napájení vydrží mobil běžet na baterii i 3 dny, pokud ho použijete jen na volání a SMS. Což ale nepoužijete nikdy, protože to byste si nemuseli kupovat takto drahý a především výkonný mobil. Takže jsme se při běžném používání dostali s klidem na celý den – nic víc, nic míň. Při náročném testování jsme velmi často hráli hry vyžadující vysoký výkon, sledovali seriály a brouzdali po netu. Samozřejmě se k tomu přidalo pár hovorů, SMS a hned jsme se dostali s výdrží na necelých 23 hodin. Při běžném používání – pár SMS, volání 30 minut a občas internet s nenáročnou hrou jsme se dostali na 1 den a 14 hodin. Což je celkem slušný výsledek. Xiaomi Mi2 tak určitě potěší vašeho dodavatele elektřiny, protože zase tak často nebudete muset nabíjet.
V případě, že byste chtěli použít mobil jako navigaci při dlouhých cestách v autě, připravte se na výrazně nižší výdrž. Při zapnuté lokalizaci vám totiž bude ubývat baterie přibližně 25 % za hodinu, takže vám vydrží navigovat maximálně 4,5 hodiny. Doporučujeme tedy přikoupit cestovní autonabíječku s microUSB zakončením.
Softwarová výbava – E-mail, browser a další příjemná překvapení
Multimediální monstrum Xiaomi Mi2 se samozřejmě neobejde bez pořádné softwarové výbavy, kterou potěší každého příznivce moderních technologií. Kromě svítilny, která je geniálně přístupná hned z uzamykací obrazovky při držení tlačítka home, zde naleznete i FM rádio, stopky, odpočet času, vědeckou kalkulačku a především aplikace Xiaomi. Aplikace Xiaomi jsou speciální druhy aplikací, které na většině jiných zařízení (leč s MiUi) nenajdete. Tedy kromě aplikace „témata“, která jsou přístupná pro každá zařízení. Zde to ovšem pravděpodobně trochu závisí na vývojáři, který port dělá, jestli zakomponuje do své verze custom ROM i market od Xiaomi, který vás u tohoto mobilu bude neustále otravovat a pít vám krev. Ten vám totiž bude nabízet aktualizace těch aplikací, které jste si stáhli z Play Store, pokud se tedy nachází i v obchodu Xiaomi. A jestli se nedejbože překliknete a nainstalujete si aktualizaci aplikace skrze obchod výrobce, můžete přivítat v aplikaci v nádherné zjednodušené čínštině (pro některé by to mohl být popud se tento prastarý a překrásný jazyk naučit).
Skvělou funkcí jsou naopak ale „Témata“, aneb jak si rychle změnit kompletně celou grafiku prostředí. Díky tématům si můžete změnit systémové zvuky, uzamykací obrazovku (včetně jejich funkcí, každé téma má jiné), vzhled stavové lišty či nastavení a také samozřejmě ikony základního launcheru (který ovšem stejně nedoporučuji používat). Samozřejmě si můžete měnit pozadí libovolně dle vaši libosti, a to jak klasické pracovní plochy, tak té uzamykací. A pokud by se vám stalo, že byste rádi zkombinovali grafiku či funkce vícero témat, tak i na to páni inženýři v Xiaomi mysleli, a tak si můžete udělat velmi zajímavého mutanta, kterého si můžete uložit jako vlastní téma. Co se jejich ceny týče, tak vězte, že kvalitních témat zdarma pomalu ale jistě ubývá. Ale témat s cenovkou kolem 1 $ je tam spousta a vybere si opravdu každý.
Další perfektní věcí v MiUi je bezpochyby integrovaný prohlížeč. Ještě v dobách, kdy Chrome existoval pouze v počítačích, se jednalo dle mého o naprosto nepřekonatelný web browser, který neměl v Obchodu Play naprosto žádnou konkurenci. Kromě okamžitého přístupu ke všem otevřeným oknům nabízí i rychlý přístup k nejnavštěvovanějším adresám alá Chrome, stejně tak umožňuje vstoupit i do anonymního režimu. Mezi pokročilé funkce pak patří nastavení klienta (Android, iPad, PC, Android tablet…), a tak nehrozí, že by se vám, pokud to nebudete chtít, zobrazovaly mobilní verze stránek. Internetový prohlížeč je tedy jednou z mnoha věcí, které doporučuji v mobilu nechat a neinstalovat tak zbytečně obrovský Chrome.
Dále nalezneme v mobilu klasický androidí kalendář a e-mailovou aplikaci. Je to naprosto holý základ a tak nějak začínám postrádat jakoukoli inovaci na tomto poli, ať už se jedná o jakýkoli Android či aplikaci z Play Store. Každopádně aplikaci není moc co vytknout. E-mail přečtete i napíšete, základní správu mailů také uděláte, takže není moc co řešit.
Kdy, kde, za kolik?
Hned, u překupníků, kolem devítky. Nebo si můžete zajet do Číny, což vám mimochodem doporučuji. Je to krásná země, plná divů a technologických vychytávek, které nikde nenajdete, a samozřejmě i ceny jsou trochu někde jinde. Telefon nám na recenzi zapůjčil internetový obchod www.levnesmartphony.cz , 16GB bílá verze zde stojí 8999,- vč. všech poplatků i dopravy, což je velmi krásná částka, když se podíváte na to, co tento mobil nabízí. Obchodu tímto velmi děkujeme!
Resumé
Hodnotit Xiaomi Mi2 je velmi těžké. A to především kvůli tomu, že kromě chybějícího slotu na microSD karty a neoficiální distribuce žádnou nevýhodu nebo znatelné minus, které by se mu dalo vytknout, nemá. Kdyby se sem totiž tento bezpochyby pozoruhodný telefon dostal, tak si nedokážu představit reakci velkých výrobců, jakými jsou Samsung, HTC či LG. O přežívajících značkách, jakými jsou Nokie a jejich Lumie ani nemluvě. A argument, že by stál ten telefon mnohem víc, je trochu zcestný, jelikož ceny výše jmenovaných jsou +- stejné po celém světě. Xiaomi Mi2 navíc nabízí podobnou, v některých případech i lepší kvalitu, než „značkové“ zařízení, které stojí 2× tolik. To stejné se dá říci i o výkonu zařízení. Hledáte-li kompaktní supervýkonný mobil, který má podporu srovnatelnou, nebo díky MiUi i převyšující podporu Nexusů od Googlu, zakotvěte tady a už nikdy v životě se nedívejte nikam jinam. Tahle hračka totiž stojí za každou korunu, kterou do ní investujete.
Klady
- Vysoký výkon, prakticky nemající konkurenci
- Dokonalý IPS OGS displej
- Vysoké HD rozlišení na poměrně malé úhlopříčce
- MiUi a všechny její přednosti
- Podpora ze strany výrobce (týdenní OTA aktualizace)
- Neuvěřitelná podpora ze strany komunity (např. MiUi Czech, tvůrci české verze)
- Kvalitně zpracované tělo zařízení
- Na displeji neulpívají otisky
- Slušný fotoaparát
- Bezkonkurenční poměr cena/výkon
- Bezkonkurenční cena s DPH, včetně dovozu
- Kompaktní rozměry
- Nastavitelná notifikační dioda
- Slušná výdrž telefonu
- Elegantní vzhled s možností měnit kryty mobilu
Zápory
- Chybí slot na microSD karty
- Chybí oficiální distribuce
- Drobné systémové úchylnosti, jako např. launcher či klávesnice (řeší instalace aplikací třetích stran z Play Store)
- Nepodsvětlená senzorová tlačítka
Bonusová videa na závěr:
Jana Skálováxiaomi phone car pressure test
Xiaomi Mi2 – první pohled
Komentáře (57)
Přidat komentář