Geocaching na Androidu - 3. díl: kešky, navigace a zápis

V prvním díle seriálu o geocachingu jsme si ukázali, jak se zaregistrovat na webu Geocaching.com a jak nastavit aplikaci c:geo. Minulý týden jste viděli, jak si můžete připravit kačerský výlet z počítače, nebo jak najít keše ve vašem okolí z mobilu. Dnes se podíváme na to, s jakými typy keší se můžete setkat, jak se k nim navigovat a jak si nalezenou keš zapsat.

Malá odbočka ke keším

Typy keší

V předchozím textu jsme zmínili několik pojmů, které bychom si měli vysvětlit. Prvním byl typ keše. Vězte tedy, že nejběžnějším typem je „tradiční keš“ – to jest krabička, kterou najdete, zapíšete se, a můžete pokračovat dál.

Proti tomu v případě multi-cache vás c:geo či Geocaching.com dovede na první ze dvou či více míst. Zde najdete nápovědu, jak najít následující místo, tam třeba další, pak další, a tak dále. Z kolika míst se multi-cache skládá, záleží jen na jejím zakladateli, stejně tak jako způsob, jakým vás bude mezi místy navigovat. Konečné místo (finálka) má ale vždy podobu klasické keše.

Mystery-cache (mysterka) vás dovede k místu, kde budete muset vyluštit nějakou záhadu, hádanku, hlavolam, logickou úlohu apod., ze které následně vyplynou informace (obvykle souřadnice) o uložení keše. Indicie k luštění bývají součástí listingu, proto se vyplatí mu věnovat zvýšenou pozornost. Zadání k luštění „mysterky“ může vypadat následovně: „souřadnice keše jsou 49°50’10.xxx“N, 18°17’1.yyy“E, kde xxx je počet oken v protějším domě krát sto a yyy je počet schodů krát osm.“

S těmito třemi typy se setkáte nejčastěji – pokud by vás zajímaly ty méně obvyklé, odkážu vás na oficiální stránku, která se tomuto tématu věnuje. Za všechny bych zmínil například Webcam keš, u které je cílem hry být zachycen kamerou, reprodukující svůj obsah na Internet. Jako důkaz pak platí snímek obrazovky, na kterém jste viditelně zabraní danou kamerou (buď vás bude muset „vyfotit“ kamarád u PC, nebo si danou stránku načtete a uložíte z telefonu přímo z místa).

Velikosti keší

Kešky mohou mít nejrůznější tvary, barvy, provedení a velikosti. Typickým zástupcem je krabička, používaná pro skladování potravin. Často se také setkáváme s prefabrikáty pro výrobu PET lahví, nebo krabičkami od filmů. Existují ale i velmi rafinované keše, na které budete hledět, a nenapadne vás, že cíl vašeho hledání se skrývá právě zde. Setkali jsme se s keškou, která vypadala jako pařez, schovávala se v ptačí budce, nebo imitovala šroub či kámen.

Jedním z údajů, který budete při hledání znát, je velikost. Vězte tedy, že existuje pět oficiálních velikostí keší:

• Micro – objem menší než 100 ml, typicky jde o krabičku od filmu, obsahující jen logbook a někdy i malou tužku.

• Small – objem mezi 100 ml a jedním litrem. Obvykle se jedná o menší krabičku, používanou pro uchování potravin.

• Regular – objem mezi 1 a 20 litry. Sem se vejdou všechny „větší“ keše – především půjde o objemnější krabice na potraviny resp. do mikrovlnné trouby.

• Large – objem nad 20 litrů. S tak velkou keší jsem se ještě nesetkal, nicméně předpokládám, že půjde o uzavíratelný „kbelík“, nebo nějaké netradiční balení.
• Other – pokud je rozměr keše označen jako „jiný“, rozhodně doporučuji prostudovat si doplňující informace k danému pokladu, kde byste se měli dozvědět podrobnosti.

Záměrně jsem výše mluvil o oficiálních velikostech, protože existují ještě například neoficiální „nano“ kešky, které jejich zakladatelé deklarují buď jako Micro, nebo jako Other. Nano keše mívají objem menší než 10 ml a vejde se do nich jen srolovaný papírek pro zapisování.

Míříme ke keši

Už si tedy umíte najít a patrně i uložit keš do svého telefonu, tušíte, co přibližně budete hledat, takže přejdeme k dalšímu kroku.

Ještě předtím si shrňme základní pravidla:

• Při hledání, nalezení i vracení keše buďte opatrní, aby vás nikdo neviděl (nezasvěceným kolemjdoucím se v geocachingu říká mudlové). Všímavější lidé mohou, ať už záměrně či nechtěně, keš odstranit, poškodit, nebo zcizit. Vaše chování může přitáhnout nežádoucí pozornost – už se například stalo, že kvůli schránce na geocaching, umístěné pod mostem, vyjížděl pyrotechnik.
• Pokud si vezmete nějaký předmět z kešky, musíte místo něj vložit jiný stejné či vyšší hodnoty.
• Nezapomeňte se zapsat do logbooku!
• Nezapomeňte si zapsat nález na Geocaching.com! Jak na to, si ukážeme dále.

Navigace ke keši

Pokud je keš dál, možná budete potřebovat navigaci. c:geo naštěstí umí spolupracovat s Mapami Google i Waze, takže nemusíte kupovat navigační software. V seznamu keší tedy podržte prst na zvolené kešce a z nabídky zvolte Navigovat. Podobně to funguje i v případě, že máte otevřené podrobnosti keše – zde stačí použít volbu [Menu]-Navigovat. Pak dostanete na výběr několik možností.

• Kompas a Radar jsou velmi podobné aplikace, ukazující směr a vzdálenost k dané kešce. Hodí se spíše na „finální přiblížení“ a ke správné činnosti vyžadují co možná nejpřesnější GPS souřadnice. Sice jsme i s tímto typem aplikace byli schopni dojet ke keši v menším městě, nicméně ne vždy to bylo tou nejkratší a nejlogičtější cestou. Neměli bychom zapomínat ani na to, že kompasy v chytrých telefonech nejsou ani zdaleka stoprocentně přesné, ale jsou spíše orientační.

• Zobrazit na mapě je podstatně praktičtější způsob – v mapě je zobrazena pouze hledaná keš, všechny ostatní jsou ignorovány. Při pohybu se v mapě zakresluje dosud prošlá/projetá trasa, což pomáhá při určení správného směru a vzdálenosti.

• Statické mapy spolupracují s Mapami Google a jedná se o vyobrazení v několika různých měřítkách. Dvě nejbližší přiblížení jsou přitom stahována jako fotomapa. V nastavení jsem doporučoval zapnout ukládání statických map – možná vás napadla otázka „Proč?“ Protože kešky jsou často v místech, kde není dobrý signál mobilních sítí, a čekání, než se stáhne mapa, může být zejména na EDGE (nemluvě o GPRS) hodně dlouhé. Poloha keše sice není zobrazena na metr přesně, nicméně i tak mohou tyto mapy významně pomoci při hledání. Statické mapy jsme také ocenili při „keškobraní“ v zahraničí, kde jsme se museli obejít bez přístupu k Internetu.

• Zobrazit na jiné mapě předá souřadnice keše další aplikaci. Je pak na daném programu, jakým způsobem je zpracuje – tedy zda pouze zobrazí mapu, nebo vás bude navigovat do cíle. Já tímto způsobem vyvolávám navigaci Waze. Bohužel mnohé navigační softwary tento způsob předávání informací nepodporují a proto ani nejsou v nabídce. Pokud budete chtít použít nepodporovanou navigaci, můžete si z c:geo alespoň zkopírovat souřadnice (dlouhé podržení na souřadnice vyvolá nabídku, obsahující sdílení a kopírování souřadnic, krátkým tapnutím můžete přepnout zobrazení souřadnic do jednoho ze tří podporovaných formátů).

• Položka Turn by Turn předá souřadnice aplikaci Navigace Google, která vás dovede do cíle. Navigace umí vypočítat cestu nejen pro automobil, ale také pro pěší. Připomínám, že Navigace Google potřebuje ke svému životu připojení k Internetu – zvládá ale načtení cesty přes Wi-Fi a následnou cestu bez konektivity.

• Pokud si chcete předem prohlédnout místo, kde bude cíl vaší výpravy, je zde funkce Street View, kterou asi není nutné nějak podrobněji představovat.

Mně se osvědčil následující postup:

• Ke keši se nechám dovést Navigací Google či Waze, které obvykle dovedou kačera na nejbližší silnici. Je-li ve waypointech parkoviště, směřuji navigaci na něj.
• Poslední stovky metrů ale přepínám na Radar, který je pro tyto účely přesnější a dovede prakticky na místo. Pokud Radar nefunguje dobře (např. při špatném počasí, mezi stromy, nebo „zlobí“ kompas), používám režim Zobrazení na mapě.
• Pokud si nevím rady, kde kešku hledat, pomohu si zobrazením statických map, ze kterých obvykle lépe odhadnu přesné uložení keše.

Pokud budete při lovu používat auto, doporučujeme vždy před začátkem výpravy zkontrolovat, zda v sekci Waypoint respektive body trasy není definováno parkoviště, kde můžete vozidlo odstavit. Už se mi nejednou stalo, že mě navigace zavedla na sice nejbližší místo, ale od keše mě dělila nepřekonatelná překážka v podobě řeky, plotu či zdi.

Jdeme na finále!

„Jít na finále“, podobně, jako v letectví, označuje okamžik, od kterého se můžete soustředit výhradně na cíl – v tomto případě nalezení keše.

Hned na začátek této kapitoly si, po vzoru Haliny Pawlowské, dovolím jednu radu: nespoléhejte jen na navigaci (radar, kompas, …), ale dívejte se kolem sebe! Kolikrát se mi stalo, že jsem se soustředil na displej telefonu a snažil se zaměřit přesné místo, zatímco manželka už lovila kešku ze skrýše! Žádná navigace nenabídne absolutní přesnost a i za dobrých podmínek bývá odchylka kolem pěti metrů. Přičtěte fakt, že s podobnou odchylkou mohla pracovat také navigace zakladatele keše, a rázem máte od místa, které telefon označí, rádius deset metrů.

Vyplatí se číst podrobnosti v listingu – například pokud se dočtete, že keška je „magnetická“, je více než pravděpodobné, že bude připevněna na nějakém železném předmětu.

U mobilních telefonů je problematický především kompas, ovlivňovaný mnoha faktory, takže nikdy bezmezně nevěřte směru, který vám navigace v posledních metrech ukazuje. Vždy je lepší pokusit se najít pomyslný střed postupným zaměřením z několika různých směrů. I tak je nutné počítat s tím, že keš nebude přímo v místě, kde stojíte.

Jak si zapsat nalezenou keš?

Řekněme, že jste našli vytouženou skrýš a v ní „krabičku“. Než ji vytáhnete, důkladně se rozhlédněte, aby vás nikdo neviděl. Pak se zapište do logbooku a keš stejně opatrně vraťte na původní místo a zamaskujte. Obecně platí, že keš si můžete započítat jedině tehdy, pokud se zapíšete do logbooku (tedy v případě, že ho keš obsahuje). Nevyplatí se podvádět, neboť zakladatel/majitel může provést kontrolu papírové verze proti té online a případné podvodníky smazat. Nicméně – pokud byste něco takového udělali, podvedli byste v první řadě sami sebe. Pokud v keši logbook není, měli byste v popisu najít postup, jak prokázat nález (například budete muset získat/pořídit snímek z veřejně dostupné webkamery, nebo se budete muset vyfotit apod.). V případě poškození či zcizení logbooku je dobré majiteli jako důkaz poslat například fotku keše, nebo jiného objektu, prokazujícího nález.

Poté přichází čas provést zápis na Geocaching.com. Ten není nutné provádět přímo z místa, což se vám ostatně některých keší ani nemusí povést.

Keš si můžete zapsat na webu Geocaching.com, ale proč to dělat složitě, když to jde mnohem jednodušeji – tedy z aplikace c:geo, a to dokonce i v offline režimu?!

Nuže, jsme v podrobnostech keše a stiskneme tlačítko [Menu]. Z kontextové nabídky pak zvolíme Zapsat návštěvu. Tím se dostanete do rozhraní, obsahujícího několik tlačítek a pole pro zápis.

První tlačítko, ve kterém je napsáno Nález označuje typ zápisu – jde tedy spíše o přepínač s nastavenou výchozí volbou.

Možnosti jsou následující:

• Nález – je určitě nejpříjemnějším typem zápisu. Použijete ho pokaždé, když jste keš úspěšně našli.

• Nenalezeno (DNF = „Did Not Found“) – ani přes velkou snahu se vám nepovedlo keš nalézt. Pokud se sejde více těchto typů zápisů, nasvědčuje to možným problémům s keší (např. zcizení, zničení, poškození). Majitel by se v takovém případě měl dojít přesvědčit, zda je keš na svém místě. Z tohoto důvodu se vyplatí prostudovat před výletem ke kešce předchozí záznamy – vyhnete se tak případnému zklamání.

• Poznámka – jiný typ zápisu. Pozor: pokud jste keš nenašli z důvodu, že na místě například bylo příliš mnoho mudlů, nebo byly nějakým jiným způsobem nepříznivé podmínky, nikdy nezapisujte jako Nenalezeno! V takových případech zapisujte pouze poznámku!

• Vyžaduje archivaci – tento zápis používejte jen ve velmi výjimečných případech. Sdělujete jím požadavek na zrušení keše neboli archivaci. Možné důvody jsou například příliš velké nebezpečí, nebo porušení pravidel geocachingu. Keš, která je archivovaná, je smazána z celosvětové databáze a nezobrazuje se tak na webu ani v aplikaci, nicméně body za dosavadní nálezy nálezcům zůstanou. Než sáhnete k takto extrémnímu kroku, měli byste nejprve kontaktovat vlastníka keše a informovat ho vašich pochybnostech.

• Vyžaduje údržbu – tímto zápisem, který je zasílán e-mailem majiteli keše, dáváte vědět, že s keší není něco v pořádku – například je plný, poškozený či zcela chybí logbook, do schránky zatéká, je nějakým způsobem poškozená, nebo špatně zaměřená. Majitel by v takovém případě měl zjednat nápravu. Pokud se sejde více požadavků na údržbu, a majitel keše na ně nereaguje, může být keš pozastavena správcem příslušného regionu. Osobně vždy nejprve posílám zápis typu Nález a teprve poté samostatně Vyžaduje údržbu. V případě, že některý z kačerů požádá o údržbu, zobrazuje se pak u dané keše na webu bílý kříž v červeném poli. Majitel keše pak může toto označení zrušit zápisem typu „Owner Maintenance“.

Druhou položkou je datum nálezu. To patrně nebude nutné měnit, nicméně pokud si chcete zapsat keš, kterou jste nalezli někdy dříve, můžete nastavit datum nálezu.

Do textového pole Text log provedete zápis, případně přidáte poznámku o tom, jak se vám keš líbila, jak obtížné bylo její nalezení, nemělo by chybět poděkování majiteli (typicky se používá zkratka TFTC – Thank For The Cache = děkuji za keš; seznam dalších zavedených zkratek najdete v české Wiki Geocachingu).

Pokud jste si v nastavení definovali podpis, vězte, může být vložen buď automaticky, nebo manuálně přes [Menu]-Přidat-Podpis. Před uvedenou zkratku můžete vložit do textu také aktuální datum, čas, datum a čas, uživatelské jméno a kolikátou keší právě nalezená je.

Pokud jste v dosahu Internetu, pak je pod textovým polem je tlačítko Odeslat log, jehož stiskem odešlete záznam o nálezu na server Geocaching.com.

Pokud na tomto místě místo tohoto tlačítka vidíte Loading Log Page, pak to znamená, že je připojení k Internetu nedostupné a záznam tedy není možné bezprostředně odeslat.

V první řadě zkuste najít místo s lepší kvalitou signálu mobilní sítě. Pokud se to nepodaří, nevěšte hlavu – svůj zápis můžete uložit tlačítkem Uložit v sekci Offline log. Až se dostanete do dosahu Internetu (například domů k Wi-Fi), jednoduše si keš otevřete, přejdete znovu do menu Zapsat návštěvu a připravený log odešlete. Není tedy podmínkou, že keš musíte zapsat přímo v místě nálezu.

Logbooková etiketa

Groundspeak doporučuje dodržovat při zápisu do logbooku následující pravidla: když keš najdete, zapište do logbooku datum návštěvy, své uživatelské jméno, případně přidejte poděkování, nebo nějaké postřehy ke keši, jejímu stavu či místu. Někteří kačeři zapisují pouze své jméno, jiní mají speciální razítka, samolepky nebo děrovačky, kterými zaznamenávají své nálezy.

V případě, že jde o menší keš, ve které je pouze list či smotek papíru, je nejlepší zapsat pouze své uživatelské jméno a datum, abyste nezabírali místo ostatním a nenutili tak majitele ke zbytečně časté výměně logbooku.

Jestliže budete na webu Geocaching.com nahrávat fotografie, doporučuji nevystavovat snímky, na kterých by byla vidět samotná keš (obzvláště ne v případech, kdy si majitel dal práci s jejím provedením a maskováním), nebo ze kterých by bylo zřejmé, kde se keš nalézá. Kromě toho, že byste tím zkazili zábavu následujícím kačerům, mohli byste také narazit na nesouhlas majitele keše.

Co můžete v keši najít?

V nejjednodušší verzi najdete v krabičce pouze logbook, který může mít nespočet podob. Obvykle se jedná o malý zápisník, blok, sešit, v případě menších variant o papír stočený do ruličky. V některých keších je k dispozici také tužka, nicméně doporučuji na to nespoléhat a nosit si vlastní, plus minimálně ještě jednu rezervní.

Dále se v keši mohou nacházet různé předměty, které jsou součástí „pokladu“. Ty můžete vyměnit, což bude zajímat především děti, jež často naleznou zajímavou drobnou hračku. Vždy ale platí pravidlo: pokud z keše něco vezmete, musíte do ní dát předmět stejné nebo vyšší hodnoty! Nikdy do keše nevkládejte potraviny či vonící/zapáchající předměty (mohly by přilákat zvěř), věci, které se v daných podmínkách mohou zkazit, návykové látky (např. cigarety, alkohol apod.), výbušniny, nože, nebo předměty, které by neměly vidět děti. Je doporučeno, aby položky v keši byly zabaleny odděleně od logbooku, nejlépe v plastovém sáčku se „zipem“, aby byly chráněny před povětrnostními vlivy.

Dále se v keši mohou nacházet „trackovatelné předměty“ (trackable), které jsou opatřeny jedinečným čárovým či QR kódem. Existují dva hlavní typy: Travel Bug a Geocoin. Tyto předměty cestují mezi kešemi, takže pokud nějaký najdete, můžete ho přenést do jiné keše. Travel bug je štítek, nějakým způsobem spojený s předmětem, který má za cíl někam docestovat. Cíle mohou být různé – například procestovat všechny evropské země, projet danou zemi z jednoho konce na druhý, doputovat na místo určení apod. Kam má daný předmět namířeno, zjistíte buď na oficiálním webu, nebo vyhledáním jeho kódu v aplikaci c:geo. Následně je možné předmět z keše vyzvednout (a zapsat) a při návštěvě jiné keše ho tam umístit (a opět zapsat). Pokud předmět přesouvat nebudete, měli byste alespoň zapsat jeho nalezení v dané keši, aby vlastník věděl, kde se nachází.

Geocoiny jsou zpravidla dřevěné mince, vytvářené jednotlivci nebo skupinami, které mají na jedné straně logo geocachingu, zatímco na druhou stranu lze umístit vlastní grafiku či nápis.
Čtenář Virus_3000 upřesnil v diskuzi po článkem situaci, za což děkuji: „geocoiny nejsou dřevěné. Geocoiny bývají kovové. Českou specialitou jsou tzv. CWGčka, alias Czech Wood Geocoin – dřevěné „mince“ vkládané do keší jako „podpis“ kačera. Podléhají ale opět pravidlu 1CWG za 1CWG. Nikdy ne jinak. CWG není trackovatelné (nedá se zjišťovat cesta předmětu), ale Geocoin i Travelbug mají cestovat, mají unikátní kód a dají se sledovat.“

Možné problémy

Patrně nejčastěji budete narážet na problém s určením směru, protože kompasy v mobilních telefonech nejsou ani zdaleka přesné, v některých modelech jsou dokonce takřka nepoužitelné. Primárně se tedy zaměřujte na údaj o vzdálenosti, ze kterého obvykle poměrně přesně poznáte, zda se ke keši blížíte, nebo se od ní vzdalujete.

Osvědčená metoda pro telefony s menší přesností vypadá následovně:

• Dojděte na místo, které radar nebo kompas označuje jako cíl (tj. ideálně byste měli vidět, že jste od keše 0 metrů).
• Pokud keš na místě není, vzdalte se a přijďte z jiného směru. Při nepřesném zaměření pravděpodobně dojdete na jiné místo (obvykle by nemělo být dál než několik metrů od původního).
• Takto si postupně několika zaměřeními stanovíte prostor, ve kterém by se keš měla nalézat.
• Pomoci si můžete také statickými mapami – pokud je keš dobře zaměřená a fotomapy v daném místě přesné a podrobné, dá se z nich leckdy poměrně přesně vyčíst, kde by mohla být keš schovaná.
• Dalším pomocníkem je režim zobrazení na mapě, ve kterém se ukazuje také dosavadní trasa a směr chůze. I se špatně fungujícím kompasem tak můžete zjistit, zda jdete správným směrem.
• Jestliže keš opravdu nenajdete, zkuste napsat jejímu zakladateli prosbu o nápovědu. Nemusí vám sice vyhovět, obzvláště ne u keší s vyšší obtížností, nicméně může vám poskytnout další „hint“.

Třetí díl „úvodu do geocachingu na Androidu“ je u konce. To, zda bude i díl čtvrtý, záleží především na vás – našich čtenářích. Máte nějaké otázky, připomínky, či náměty? Myslíte, že jsme v dosavadních dílech zapomněli na něco důležitého? Pište, prosím, do diskuze pod článkem. Na vše se pokusím odpovědět, a ty nejzajímavější otázky pak shrnu ve čtvrtém díle tohoto seriálu.

Seriál „Geocaching na Androidu“

Všechny dosud vydané díly seriálu Geocaching na Androidu.

1. registrace, aplikace c:geo a nastavení
2. hledání keší z mobilu a příprava výletu na počítači
3. kešky, navigace a zápis
4. posílání keší do mobilu, prémiové členství a dalších 8 aplikací